Harry Potter a 20 let magických her!

Wingaridum Leviosaaa! Kdo by neznal byť jednu hlášku z fenomenální série o Harrym Potterovi. A právě tento obrýlený čaroděj s jizvou na čele momentálně slaví 20 let. Tedy ne přímo Harry, ale jeho videoherní a filmové adaptace. 20 let je opravdu hodně (někteří členové naší redakce po tomhle zjištění dokonce začali počítat vrásky) a my se proto podíváme na kompletní přehled všech her z tohoto kouzelnického světa. Tak nasedat na košťata, hůlky do kapes a začínáme! Jen pozor, ať se to nedozví vy-víte-kdo. 

Bylo 16. listopadu 2001 a světlo světa spatřila první hra. Jednalo se o akční a logickou adventuru, jejíž děj téměř kopíroval knižní a filmovou předlohu. Na svou dobu byla velmi pěkně zpracovaná a právem si od kritiků zasloužila pochvalu. Ať už za dobrou hratelnost či postupně obtížnější logické hádanky. Sám výkonný producent Chris Graham avizoval, že je určena pro děti od osmi do čtrnácti let.

A jak řekl, tak se stalo. Správně trefená cílová skupina spolu s celosvětovou Pottermánií a blížícími se Vánocemi přinesla titulu ocenění za nejprodávanější hru měsíce prosinec a následně nejprodávanější hru roku 2001. A to za pouhé dva měsíce, co byla na trhu. Dokonce i přes několik stížnosti na špatnou kameru nebo krátkou herní dobu.

Na to si ale nestěžovali hráči PlayStation verze. Tu měli na starost místo studia KnowWonder vývojáři z Argonaut Games. A ti své dílo lehce pozměnili. Příběh byl rozdělen do sedmi kapitol, přičemž čtyři nám dovolí danou lokaci volně prozkoumávat za účelem nalezení sběratelských předmětů, jako jsou Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak nebo čokoládové žabky s kouzelnickými kartami. Právem se tak s osmi miliony prodaných kopií dlouho pyšnila verze pro PlayStation titulem nejlépe prodávaná hra v den vydání. 

Zapomínat by se nemělo ani na GameBoy, kde si první díl získal spoustu fanoušků. Jednalo se top-down hru ve stylu Pokémonů, která však dokázala zabavit na dlouhé hodiny. V roce 2003, tedy o dva roky později, vyšla i verze pro GameCube, PlayStation 2 a Xbox. O tom se ale stejně jako o pánovi zla raději nemluví. První díl tedy ve filmovém a videoherním světě odstartoval naprosté šílenství a všichni už s napětím očekávali dvojku.

Rok po vydání prvního dílu přichází Harry Potter a Tajemná komnata. Ta, stejně jako její předchůdce, téměř kopíruje události filmu. Mezery v hlavní příběhové linii doplňují minihry, ve kterých navštěvujeme hodiny a učíme se nová kouzla, ale i výzvy související s knižní předlohou.

Například návštěvu Zapovězeného lesa nebo pomoc Hermioně s přípravou mnoholičného lektvaru. Vynikající atmosféře přispíval i perfektně zvolený soundtrack. Všechno to působilo hezky a vžít se do role Harryho bylo snem dětí po celém světě. A právě kvůli těm nejmenším přišlo rapidní snížení obtížnosti. Celá hra se tak dala dohrát za pouhé čtyři hodiny a to bylo prostě málo. 

Nezachránila to ani verze pro PlayStation 1, která byla až na pár lokací a samozřejmě i příběh duplikátem Kamene mudrců. Na Xboxu a PlayStationu 2 se pak sice dalo volně létat na koštěti, ale tenhle režim hráče neuchvátil. Fenomén kouzelnického světa ale stále fungoval, a tak si hra na trhu vedla velmi dobře a odnesla si několik ocenění. Fanoušci se už nemohli dočkat třetího dílu

Než ale mohli hráči zjistit, kdo je to Sirius Black, přišel Světový pohár ve Famfrpálu. Lee Jordan jako komentátor Bradavického turnaje, Ludo Bagman zase toho mezinárodního. Vidět jsme tu mohli všechny známé postavy od Harryho přes Rona až po Brumbála. Létat na koštěti a hrát famfrpál nás zkrátka všechny bavilo. Bohužel tomu ale něco chybělo a do dnes vlastně nikdo neví co. Možná za to mohla pomalá hratelnost nebo prostě jen očekávání, že to bude něco víc. Dělat fantasy sportovní hru byl pro Electronic Arts nelehký úkol, s nímž se poprali docela slušně. Famfrpál převedený na naše herní zařízení ale upadl v zapomnění…

Po dvou letech od vydání druhého dílu jsme se konečně dočkali Vězně z Azkabanu. Po oprávněné kritice se vývojáři rozhodli změnit hned několik věcí. Tou hlavní bylo konečně drobné opuštění od knižního a filmového světa. Nebyl tak kladen velký důraz na příběh a naskýtala se možnost více prozkoumávat herní svět. Ten obsahoval spoustu výzev a vedlejších úkolů. Další novinkou byla možnost hrát i za ostatní postavy. Ty ale hra volila sama, a tak nadšení celkem rychle opadlo. Lépe na tom nebyly ani nahrávací časy, které trvaly neskutečně dlouho.

Komu to ale tolik nevadilo, byly malé děti, a tak se pro ně opět jednalo o skvělou hru. Starším a zkušenějším hráčům ale zase vadila přehnaně nízká obtížnost. Celá hra včetně všech vedlejších výzev a kompletní sebrání sběratelských předmětů netrvala déle než šest hodin. Prodeje také nešly nejlépe a třetí díl tak nedokázal naplnit svůj potenciál

Neúspěch Vězně z Azkabanu měl napravit Ohnivý pohár. Paskvil, který jsme dostali, to ale nedokázal. Hra sice nabídla vytoužený multiplayer, to je ale jediné plus. I když si od herních kritiků odnesla vesměs pozitivní hodnocení, u fanoušků videoherní série se úspěchu nikdy nedočkala.

Prozkoumávání světa a plnění vedlejších úkolů z předchozích dílů, které nás tak bavilo, tu nenajdeme. Postavy vypadaly více jako jejich filmoví představitelé, hlas jim ale propůjčil někdo jiný.

Celá grafika působila poněkud zvláštně, animace ve formě statických obrázků tomu také vůbec nepomohly a to raději nemluvíme o nemožnosti změnit rozlišení. Největší chybou pak byla nutnost opakovat dané úrovně několikrát. K jejich splnění bylo totiž potřeba nasbírat speciální turnajové štíty a těch bylo v každém levelu několik. Pokud jste tedy nějaký přehlédli, následovalo opakování celé mise znova. Herní série tak stála nad propastí. Odtud ji ale vytáhla sama autorka J. K. Rowling. A to stylem, jakým se její knihy začaly ubírat.

Temnější atmosféra, která se začala v knihách a filmech objevovat, bylo zbožné přání herních vývojářů. Ti mohli pátý díl překopat do dospělejší podoby a ke hře se tak vrátili i odrostlejší hráči prvních dílů. Vše ale nebyla jen práce zmiňovaných vývojářů, ale i hráčů, které si Electronic Arts přizvali na pomoc ve snaze zachránit Harryho. Ne tedy před Lordem Voldemortem, nýbrž před úpadkem celé videoherní série.

Bradavice modelované podle filmových kulis vytvořily všem známé prostředí, které bylo možno volně prozkoumávat a tvořilo úžasnou atmosféru. Spousta vedlejších úkolů, miniher a interakce s předměty – to, co jsme měli rádi na prvních třech dílech, se konečně vrátilo. U nás vyšla hra i s českým dabingem, a tak si mohli užít hru úplně všichni, i když opakující se hlášky ze rtů Vojty Kotka začaly všechny po pár hodinách spíše nudit. Čert vem občasné problikávání textur, repetitivní úkoly a nehezky vypadající stíny. Tohle byl a je pro spoustu z nás ten nejlepší díl! A to nám nerozmluví ani Dolores Umbridgeová.

Princ dvojí krve se snažil jít ve šlépějích pátého dílu a téměř se mu to povedlo. Ale vylepšený soubojový systém i grafické zpracování, jak tvůrci avizovali, hře nakonec spíš uškodil. Dokonce jsme opět mohli volně prozkoumávat Bradavický hrad, chodit na vyučování a hrát Famfrpál. Ukázalo se ale, že právě na těchto minihrách celá hra stojí.

Příběh jakoby neexistoval, a tak jsme dokola a dokola míchali lektvary a bojovali, míchali lektvary a bojovali a opět míchali lektvary a bojovali... Najednou jsme odehráli zápas ve Famfrpálu (který byl spíše utrpením než zábavou), porazili finálního nepřítele a hele… titulky. Na to, že bylo datum vydání odloženo stejně jako film o osm měsíců, a vývojáři tak měli více času na napravení svých chyb, to nedopadlo vůbec dobře. Nejvěrnější fanoušky si šestý díl sice dokázal získat, nikoho jiného ale pokračování neoslovilo, a tak se po docela úspěšném restartu celá série řítila strmě dolů jako Brumbál z astronomické věže.

Pět měsíců před vydáním první části Relikvií smrti přisly Lego hry mapující první čtyři roky tohoto kouzelnického dobrodružství. A byla to pecka. Dodnes se Lego dobrodružství – a to zcela právem– nazývá nejlepší Harry Potter hrou vůbec. Příběh byl sice trochu pozměněn, aby se hratelnost lépe přizpůsobila hře pro více hráčů, to ale nikomu nevadilo.

Všechno to prozkoumávání, skákání, sbírání a řešení hádanek bylo to, co se od rodinné multiplayerové hry chtělo. Jednoduchý humor a skvělá hudba dokázaly pobavit děti i dospělé a přikovat nás k monitorům na celé odpoledne. Ke kompletnímu dohrání bylo potřeba přes dvacet hodin. Na svědomí to mají hlavně desítky vedlejších úkolů, stovky sběratelských předmětů a 170 postav. Jedenáct let po vydání se stále jedná o nejprodávanější Lego hru vůbec.

V listopadu roku 2010 přišly na svět Relikvie smrti. První část šestého dílu se hned na první pohled lišila od předchozích her. Kamera byla umístěna za ramenem Harryho a to mělo budit dojem jako u akčních stříleček z pohledu třetí osoby. Dočkali jsme se i RPG prvků jako sbírání zkušeností a upgrade kouzel nebo používání lektvarů. Vylepšení hratelnosti, herních mechanik, ani motion capture však nepřineslo ovoce a herní kritici si nebrali servítky.

Pokus o převedení dobrodružné adventury do akčního RPG se úplně nepovedl. Dokonce ani děj už nedržel ruku v ruce s literární předlohou a bylo znát, že EA chce z velkolepého finále vytřískat co nejvíce…

Poslední možností, jak vylepšit jméno celého univerza, byla druhá část Relikvií smrti. A snaha tu opravdu byla. Přibyla možnost teleportace či hraní za více postav a značně pokročily i bojové mechaniky. Tím ale výčet plusů skončil a jednalo se stále o nudnou a nevýraznou hru. Všichni Potterheadi nám určitě dají za pravdu, že tahle slavná značka si takové zacházení rozhodně nezasloužila.

Těžko říct, zda za upadající kvalitu může EA, nebo časový tlak, jelikož v horizontu deseti let muselo vyjít osm her a upřednostnila se tak kvantita před kvalitou. Z posledního dílu byla tak cítit jen zoufalost a snaha vydělat ještě poslední halíř. Tady už tvůrcům prostě ujel Bradavický express a nikdy ho už nemohli chytit.

Bezprostředně po vydání první Lego hry se spekulovalo o pokračování, a tak v listopadu 2011 vychází úspěšné pokračování mapující poslední tři díly. Téměř beze změn následovala hra svého předchůdce a opět velmi úspěšně. O něco lepší grafika a zábavné cut scény daly tomuto titulu ten správný šmrnc a hraní bavilo nejen malé děti, ale i jejich rodiče.

Všemu také přispělo dechberoucí prostředí a perfektní hudební doprovod. Kdo by to řekl, že jednu z nejlepších her z kouzelnického světa spisovatelky J. K. Rowling dostaneme v kostičkované podobě.

V letech 2012 a 2013 se pro konzoli PlayStation 3 a jeho pohybové ovladače PlayStation Move objevily hry Book of Spells a Book of Potions. Jak je už z názvu jasné, jednalo se o učení kouzel a přípravu lektvarů. Příběh byl inspirován fiktivními knihami od Mirandy Goshawk odehrávající se 200 let před narozením Harryho Pottera a na vývoji úzce spolupracovala i sama autorka. Možná i to byl jeden z důvodů, proč se i přes relativně krátkou herní dobu oběma titulům dařilo.

Byly to opravdu skvělé hry, po kterých spousta fanoušků toužila. Jen je škoda, že zmiňované pohybové ovladače nedokázaly využít víc. Tohle, milé děti, pro nás byla před deseti lety virtuální realita.

Několik let stojaté vody se rozhodly rozvířit hned dvě mobilní hry. První z nich s názvem Hogwarts Mystery nám umožnila vytvořit si vlastní postavu a v průběhu sedmi let navštěvovat školu čar a kouzel. Možnost vytvářet si vztahy s ostatními žáky, plnit nespočet vedlejších úkolů a přizpůsobovat si svou postavu přilákala miliony fanoušků. A navzdory kritice za mikrotransakce si za první rok od vydání vydělala více než 110 milionů dolarů.

Druhým titulem pro mobilní zařízení byla v roce 2019 představená hra s názvem Harry Potter: Wizards Unite. Mezi hráči se traduje názor, že se jedná o nízkonákladovou verzi Pokémon GO. 

A tak tomu skutečně je. Bezduché putování světem, který kopíruje ten reálný, nudné dialogy a příběh bez náplně měly za následek to, že studio PortKey, jež má hru na starost, oznámilo na začátku tohoto měsíce, že s hrou končí. Konkrétně tedy k 31. lednu příštího roku. Pokud si tedy chcete Wizards Unite vyzkoušet, máte poslední možnost.

Kdybychom teď měli zhodnotit celou ságu, určitě by byly hry až na třetím místě hned po knižním a filmovém zpracování. Přesto si místo v srdcích těch nejvěrnějších čarodějů našly, a to i přes své nepříliš kvalitní zpracování.

Pozvedněte tedy společně s námi korbel Máslového ležáku a oslavte, že zájem Electronic Arts o tuto sérii skončil stejně jako život Lorda Voldemorta. A poděkujte za všechny ty Lego hry a mobilní adaptace, které celé videoherní zpracování držely a drží nad vodou. A pokud jste některou z her hráli, nebojte se podělit do komentářů o váš názor. Teď už zbývá jen netrpělivě vyhlížet Hogwarts Legacy a doufat, že to bude konečně něco, z čeho nám spadne čelist.