Pokud patříte mezi ty lidi, kteří očekávají svůj dopis z Bradavic, školy čar a kouzel, pak přichází hra, která je přesně pro vás. 

Jako student pátého ročníku se budete učit zaklínadla, tvorbu lektvarů a naučíte se správně chovat k fantastickým zvířatům a zjistíte, kde je najít – když budete zkoumat úchvatné prostředí skotských hor a pobřeží.

To vše v kulisách zasazených kolem roku 1890 dovoluje prozkoumat svět J. K. Rowlingové, jak jsme ho ještě neviděli a co víc, dál za hranice původních knih či filmů o Harrym Potterovi. Mysteriózní záhada je přitom jasná: objevíte prastarou magii, které nikdo nerozumí a jen vy se stanete klíčem k záchraně kouzelnického světa.

Jo, počítačové hry podle filmové předlohy to mají náročné, protože se drží předem daného scénáře. To se týká i videoherní série Harryho Pottera. Hry od Eletronic Arts se snažily pouze převyprávět děj knih v kulisách vytvořených filmem. 

A ačkoliv na pár z nich do dnes rádi vzpomínáme, nikdy nešlo o výpravné či velkolepé RPG, o které si magický svět škemrá už dlouhá léta. Může za to spousta faktorů: původní hry byly cílené spíše na děti, vycházely souběžně s filmy, takže byly zaměřené na zisk, a šlo o lineární skákačky a později krátké akční adventury.

Jenže, co se stane ve chvíli, kdy vám děti, které četly Harryho Pottera, odrostou a hrají hry jako Mass Effect, Horizon Zero Dawn, God of War nebo Baldur’s Gate? Už tušíte… takovým hráčům musíte představit něco přesvědčivého. A jsem opravdu rád, že dostali šanci se této těžké úlohy ujmout právě vývojáři z Avalanche Software. Pokud jste Potterovci, čeká vás nezapomenutelná nálož referencí od začátku do konce. 

A pokud se světem J. K. Rowlingové nemáte žádné zkušenosti – tahle hra může být skvělý vstup do kouzelnického světa, se kterým se po cirka 50 hodinách budete loučit velmi obtížně i přesto, že hra nakonec není úplně dokonalá.

Jako výpravná akční adventura v otevřeném světě a RPG prvky přináší Hogwarts Legacy dobře zajetý systém. V pohledu třetí osoby ovládáte čaroděje, kterého si přizpůsobíte k obrazu svému a poté se vypravíte do Bradavic: školy, ve které musíte jako páťák dohnat klasické vzdělání, protože přicházíte ke studiu se značným zpožděním. Proto jsou na vás kladeny daleko větší nároky. Což také znamená, že se dostanete do více atraktivních situací, než je pouhé lezení z jedné hodiny na druhou. Protože je vaše postava napojena na prazvláštní starodávný druh magie, je vám věnován větší prostor k postupu celým školním rokem než ostatním studentům. Záleží pouze na vás, jaká zaklínadla budete chtít jako první. 

Kouzla jsou přístupná po splnění úkolů vašich profesorů, které vás svou rozlohou proženou po celém Bradavickém hradě, ale zrovna tak i do jeho okolí. V jádru se tak hratelností Hogwarts Legacy neliší od Zaklínače nebo Horizon Zero Dawn. V zásadě lineární úkoly spojují odměny, po hradě budete hledat různé tajné místnosti, mluvit s řadou postav, sledovat vtipné easter eggy anebo trénovat v boji proti dalším čarodějům. Čeká na vás plno hádanek a tajemství, které čerpají z půjčené licence rozhodně maximum. Uvidíte nejen dobře známé učebny: jako třeba sklepní místnost pro nauku lektvarů, ale zrovna tak se dostanete do astronomické věže nebo Velké síně. V rámci roku si projdete snad všemi předměty, které studium na bradavicích nabízí.

Když máte volněji, můžete se vypravit třeba do Prasinek, útulné vesničky, která se nachází vedle Začarovaného lesa nedaleko školy. Tam můžete nakupovat různé vybavení, dát si máslový ležák u tří košťat – a plnit vedlejší úkoly, jak pro profesory, tak pro přátele, které si na škole můžete najít. Obrací se na vás s prosbou o pomoc nejen studenti, ale právě i různí obchodníci. Ačkoliv může být zvláštní, že v mnoha ohledech žádají vás, a nikoliv ministerstvo kouzel či jiné dospělé – vývojáři si dali záležet, aby tyhle detaily alespoň trochu dávaly smysl. 

Shodou okolností, nezvyklým druhem síly vládne také Ranrok, jenž připravuje Skřetí povstání proti čarodějům. Skřeti se tak připravují na válku proti lidem. A situaci dobře nepomáhá ani Victor Rookwood, který kolem Bradavic pytlačí vzácná fantastická zvířata společně se svou bandou temných čarodějů. Jinými slovy: ministerstvo a „dospěláci“ mají plné ruce práce na jiných frontách. Když se navíc jako student zvládnete postavit Ranrokovým poslům, trollům či temným čarodějům Rookwooda, začne se o vás šířit pověst, kterou ani profesoři neradi slyší, ale přehlíží vzhledem k vašim studijním výsledkům. 

Společně s vaším mentorem profesorem Figem tak zkusíte přijít na kloub celé té záhadě kolem vaší schopnosti pracovat s prastarou magií, zkusíte překazit Ranrokovi plány, možná zastavíte Rookwooda s pytlačením a pokud zbude čas, tak si při tom najdete čas i na to studium. 

Kde jinde zužitkovat naučená zaklínadla, než právě v boji? Je mi naprosto jasné, že někteří budou chtít hned po získání hůlky udělat tohle: AVADA KEDAVRA. A jistě, pokud chcete jít cestou temného čaroděje, nepromíjitelné kletby Cruciatus, Imperio a Avada Kedavra jsou tady pro vás! Jak je získáte vám neprozradím, ale jejich používání je silně limitované proti klasickým kletbám – nelze je spamovat.

Protože při každém seslání kouzla trvá, než jej opět můžete použít – soubojový systém odměňuje za využívání magie v kombinacích. Protože v jednu chvíli můžete vyvolávat na zkratku jen 4 kouzla, budete si postupně skládat sady, se kterými se vám hraje nejlépe. Kouzla jsou rozdělena do barevných kategorií a nejde jen o rozpoznání stylu zaklínadla, barvy mají větší význam pro kombinování útoků a jejich efektů.

Můžete si přitáhnout nepřítele, zmrazit jej a poté odhodit na jiného protivníka. Kouzla dále můžete vylepšit skrz Talentový strom – většinou se mohou účinky vašich zaklínadel přenést na další nepřátele, nebo nabídnou plošná poškození. Součástí je rovněž ovládnutí prastaré magie – která se nabíjí skrz zářivou modrou energii padající z nepřátel a slouží jako dechberoucí bonusový útok.

Souboje jsem si užíval, i když jsem občas nestíhal dění na obrazovce. Překvapila mě komplexita. Nejde jen o klikání myší nebo držení jednoho tlačítka. Když chytnete rytmus, roztočíte doslova magickou symfonii. To vše doprovází skvělé zvuky, včetně volání jednotlivých zaklínadel. Však posuďte sami ve videu.

Úskoky a parírování pomocí „Protega“ slouží k bránění se proti útokům a má hloubku. Pomocí dobře navržené signalizace rovněž víte, kdy jde o útok, kterému se neubráníte a musíte odskočit – nebo naopak při dobrém načasování odražení sešlete na útočníka Mdloby, což vám dá čas se zorientovat na bojišti.

Bránit se budou samozřejmě i nepřátelé. Když vidíte jejich štít, musíte použít k jeho proražení zaklínadlo barvy, stejně jako jejich obrany. Když nestíháte, můžete využít květin z hodin bylinkářství – jako ohlušující mandragoru, nebo tentakulu, která funguje jako střílna. A když už půjde hodně do tuhého – na záchranu přichází lektvary, které buď zrychlují nabíjení kouzel nebo propůjčí vyšší odolnost apod. Později také budete používat prostředí jako zbraň, telekinezí si přitahovat a házet různé kameny, kovadliny, výbušné barely.

Boje často bývají adrenalinová jízda a střety fakt působí jak filmová přestřelka mágů. Zmáknout na klávesnici a myši vyvolávání kouzel, jak jsem chtěl, bylo opravdu náročné a ze začátku jsem si říkal, že je vše navržené spíše pro chobotnice. Na ovladači je tedy systém o dost příjemnější – nicméně jsem si po pár hodinách zvykl. A poněkud rozporuplné pocity, které jsem zažíval na začátku při opakování stejných útoků stále dokola – se mi rozehnaly krátce po tom, co jsem měl dostupných více kouzel. Abyste se nenudili, k soubojům dostanete také často dodatečné pod úkoly – jejich plnění je dobrovolné za připsání trochy zkušenostních bodů navíc.

Někdy možná ale upřednostníte tichý postup – pomocí kouzla zneviditelnění a následně Petrificus Totalus můžete odklidit nepřátele také kompletně bez boje. Odměnou v boji vám je mnohdy, kromě zkušenostních bodů, truhla s vybavením. 

Jako správná akční adventura s RPG prvky obsahuje Hogwarts Legacy základní inventářový systém. Záleží na tom, jaké oblečení máte na sobě, protože propůjčuje násobič pro útoky a obranu. 

A tím, jak budete postupovat úrovněmi, si vytvoříte celkem velký šatník stylů, které lze aplikovat na nalezené vybavení. Není tedy potřeba mít na sobě čepici, která se vám nelíbí i když má super statistiky. Prostě použijte styl z již nalezeného předmětu! 

Vybavení si lze rovněž vylepšovat – a přidávat mu spousty bonusových parametrů. Když zmáknete soubojový systém, otevře se vám cesta zkoumat okolí, protože se přestanete bát děsivých pavouků, hrozivých skřetů nebo temných mágů číhajících za stromy. Výpravy jsou nutné nejen ke splnění úkolů od profesorů, ale k nabrání bylinek či materiálů, které potřebujete pro zmíněná vylepšení. Později se naučíte pracovat se zvířaty, které vám poskytují další velmi vzácné zdroje, ale rovněž na nich můžete cestovat – můžete si ochočit Hipogryfa nebo použít samozřejmě létající koště. Překvapivá je volnost v průzkumu, byť samozřejmě do některých míst musíte hezky pěšky a hra vám to dá jasně najevo.

K rychlému cestování je dostupná letaxová síť – po celém světě najdete záchytné body, které když jednou aktivujete, můžete se k nim rychle přemístit z mapy. Díky tomu je explorace výjimečně zábavná a nevadí vám dokonce absolvovat mnohdy cestu do hradu a zase zpět na úkol, například, když si chcete nabrat zapomenuté lektvary. 

Občas vás sice zarazí opakující se dialogy vaší postavy, která komentuje stokrát, jak všechny cesty vedou do Prasinek – ale není to v takové kadenci, aby vás to vyloženě frustrovalo.

K nabízené exploraci jsem byl velmi skeptický už od oznámení hry. A jsem fakt rád, že to vývojáři zvládli, velikost mapy je tak akorát a nabízí dostatek obsahu, aby nepůsobila prázdně. Hra běží na starší verzi Unreal Engine 4, ale využívá některé přechodové systémy pětky – můžete se tak těšit na skvělou audiovizuální podívanou, více méně bez načítacích obrazovek. Otevřený svět funguje skvěle jak při putování po svých, tak létáním a dohledová vzdálenost, byť občas viditelně naskakovaly objekty či textury, rozhodně nebyly rušivým faktorem. Práce se světlem v temných prostorách rovněž exceluje a mnohdy jsem byl sám překvapený z dechberoucí vyhlídek. 

Situaci pak jemně kazí očividné chyby při dialozích – jednak jejich kvalita, kdy vaše postava jakoby snad neměla pořádně emoce – jednak rychle přepínající se mimika, když je záběr kamerou na postavu, která právě brečí a skončí ji věta – přičemž se vrátí do neutrálního stavu – a následně pokračuje v pláči dál, takhle: je to detail, který lze odpustit, ale lze ho vyřešit pomalejším prolnutím animačních vrstev, tak možná časem pomocí patche? 

Obecně, pokud bude nějaká kritika od hráčů největší, myslím, že dorazí právě k dialogům a systému interakce s postavami, které když jde o hlavní příběh – jsou kvalitativně jinde než u vedlejších misí.  

Hra nabízí rozhodovací konstrukce a dovoluje vaší postavě reagovat, že se jí třeba něco nelíbí – ale příběh to zásadně neovlivní, až na vyloženě pár případů. Rozhodně je fajn, že tam možnost ptát se postav na detaily nebo jim odpovídat je, ale osobně jsem očekával trochu větší dopad mých rozhodnutí. 

Je pak obtížné si vytvořit vztah k některým postavám, obzvlášť, když s nimi nelze rozvézt přátelství jinak, než pomocí vedlejších úkolů – a to pouze s vybranými studenty. Neberte to tak sklesle, každé přátelství nabízí doplňující mise. Přesto například chybějící možnost romance či rivality chybí. 

A podobných detailů je více – NPC systém občas vygeneruje stejné postavy hned vedle sebe. Tu a tam narazíte na takzvané Á-pózy nebo nesedící animace. Ale zrovna tak budete přihlížet scénářům, kdy se rozhodne jeden skřetí kemp vymlátit umělá inteligence sama pomocí trolla. Takže není potřeba zasahovat.  

To je ostatně na hře úžasné: exceluje ve výpravnosti, byť detaily nemá doladěné na 100 %. Milovníci takového třetího Zaklínače budou proklínat, jak některé věci vypadají nedokonale a na silně zjednodušené RPG prvky budou koukat skrz prsty, ale potterovci mají před sebou nabitý příběh plný tajemství a záhad jejich oblíbeného světa. 

Celá hra je jeden velký fanouškovský odkaz, který ždímá propůjčenou licenci, co to jde. Botanické výhonky reagují na Lumos, učení se kouzel probíhá odkazem na obrysy z prvního Harryho Pottera od Electronic Arts, detaily, jakože každý obraz v hradě se pohybuje a skrývá mnohdy vtipné animace, nebo i třeba celý ceremoniál zasvěcení do koleje – to vše funguje na výbornou.  

S moudrým kloboukem navíc máte možnost mluvit a buď si sami zvolíte přiřazení do které koleje chcete, necháte to na náhodě – nebo si propojíte účet z pottermore stránky a pak dostanete kolej a hůlku, jakou máte zvolenou podle osobnostních testů na webu.  

Skvěle vypadají koleje, například ta Mrzimorská, do které jsem byl kloboukem přiřazen, je naprosto úchvatná. Na druhou stranu přiřazení do koleje je spíše kosmetická záležitost – nic moc neovlivňuje kromě barvy úboru. Průchod příběhem je až na drobné detaily naprosto stejný pro každého. 

Vynahrazuje to hudba, která si půjčuje motivy filmů anebo dokonce dřívějších her – přesto je samozřejmě remixuje, a tak jde spíše o inspiraci. Hudbu budete vnímat jako doplněk, což je dobře, protože je slyšet vždy jen, když je potřeba a dotváří skvělou atmosféru. 

Právě od půlky hry vám dojde, jak si veškeré systémy k sobě hezky sedají a doplňují. Jak postupně řešíte hádanky, nacházíte zkratky, spousty sběratelských předmětů v podobě ukrytých svitků, či létajících knih. Hra vám mnohdy nenapovídá, jak úkoly řešit. Sami se musíte dovtípit, kam byl schován poklad, podle nějakého náčrtku – nebo sami vykoumáte, jaké kouzlo je potřeba ke vstupu do zavřené kobky. 

Opravdová legrace ale začíná s komnatou nejvyšší potřeby, kterou si lze přizpůsobit. Po celém světě můžete najít designy a předměty, které lze poté do své místnosti umístit.  

Stěny si ozdobit obrazy či zrcadly, podlahu koberci, ale rovněž aktivními prvky – jako varnu lektvarů, či sadu pro bylinkáře – abyste měli veškeré zdroje po ruce. V čem rovněž Hogwarts Legacy exceluje je být lepší než filmy Fantastická zvířata. Dovolí vám totiž hledat různé tvory po celém světě a pak si je skoro až v pokémon stylu ulovit a pečovat o ně. Jak už bylo řečeno, tyhle potvůrky nekrmíte a nekartáčujete jen z lásky k nim, ale pro důležité zdroje. Zvířata lze vypustit kdykoliv na svobodu nebo je dokonce i pářit či si s nimi hrát. 

Jsou to právě tyhle detaily a jejich kombinace, která mě o hře přesvědčila přemýšlet spíše pozitivně. Je něco magického v tom se v noci potulovat tajně po hradě, třeba v knihovně s omezeným přístupem. Nebo najít zkratku vedoucí do Prasinek. Či navštívit koleje, o kterých jsme doposud nevěděli, jak vypadají – jako je ta Mrzimorská a Havraspárská. 

Atributy vaší postavy neodemykáte pouze chozením na hodiny nebo přidělováním talentových bodů do nějakého stromu, ale sbíráním zážitků. Je to po dlouhé době systém, který mě bavil plnit po stránce doplňujícího obsahu. Jistě, nebudu se pídit po každém ukrytém svitku na světě, ale mini-mapa pomáhá. A většinou se na daném místě skrývá další odměna. Pokud například plníte Merlinovy výzvy, získáte větší místo v inventáři. Chybějící famfrpál je rovněž nahrazen soutěžemi na čas, které mě bavili víc, než bych čekal a jejich odměnou je vyšší rychlost. Nejde tedy jen o kosmetické doplňky, ale třeba přístup k lepšímu vybavení a schopností. Proto se budete rádi toulat mapou a chodit neohroženě do jeskyň plných nástrah. 

Nemohu se přesto zbavit pocitu, že by mohla být hra v něčem důslednější. Přítomnost profesorů jako je paní Weasleyová či profesor Black, jdou lehce do ústraní. Lehce mě zklamaly, že hodiny v bradavicích jsou spíše krátké filmečky a nejde ani tak moc o mini-hry, což mi přijde jako promarněná příležitost.  

Jednu minihru vidíme u kouzla „Accio“, ale vyjma té, jsou poté hodiny provázeny spíše krátkou cut-scénou. Vaření lektvarů není o míchání bylinek podle nějakého návodu, ale o vybrání ze seznamu a následném čekání na uvaření. Osobně jsem čekal trochu více obsahu právě na hodinách, ale místo toho se vývojáři rozhodli tyhle věci odvyprávět extrémně rychle a spíše vás pustit do světa. Přitom mě by větší hloubka nevadila. Nejde mi snad o to, aby hra měla časový plán, kterého se jako student musím držet, ale když už dostanu úkol na naučení se nového zaklínadla, nečekal bych, že ho dostanu tak lehce. 

Profesor Fig, jako váš mentor, je dostupný pro většinu hlavních misí, ale tím, jak většinou z příběhu mizí na řadu dní či týdnů, začne být lehce k smíchu, když se diví vašim úspěchům a novým zjištěním. 

Těžko se vysvětluje, že student pátého ročníku může v pohodě vymlátit kemp temných čarodějů a budete si připadat jak neporazitelný Gandalf, po tom, co v řadě několikrát za sebou sejmete obrněné trolly. Ludonarativní nesoulad tady přímo skřípe zuby. Když vaše postava hájí vyšší dobro, že přeci zabíjení není dobré, přitom před 10 minutami vymlátila kemp plný lidí. Jistě, těch očividně zlých, ale přesto. 

Autoři se snažili zasadit hráče do pátého ročníku právě, aby měl k dispozici nějakou sílu pro exploraci, a spoléhají na to, že když nebudou tyhle detaily řešit, tak budou fungovat – a mají naštěstí pravdu. Profesoři pouze reagují, že slyší zvěsti o studentovi, který bere věci „do svých rukou“ – ale raději nechtějí vědět víc informací. Jo, protože ignorování bezpečnosti studentů je pro Bradavice to nejlepší. Alespoň víme, proč do Prasinek Harry potřeboval propustku. 

Na druhou stranu oceňuji, že rivalita mezi kolejemi není rozložena jako tomu bylo v knihách Harryho Pottera. Mezi kolejemi panuje značný mír, a protože se děj odehrává dlouho před událostmi s Voldemortem, dává to vlastně smysl. Protože právě smrtijedi a situace kolem Grindelwalda mohou za větší rozkol mezi kouzelníky. Ale to už se noříme moc hluboko do detailů, které není potřeba řešit. Moje pointa je, že pokud magii této hry podlehnete a přijmete logiku, jakou nám autoři předkládají – budete si hru neskutečně užívat. 

Pokud hledáte simulátor magiče, zahrajte si raději Baldur’s Gate nebo Dragon Age, kde jsou pravidla pro čarování nastavena o dost náruživěji. Já budu hájit fakt, že vývojáři podle mého našli zlatý střed, kdy explorace pomocí magie je dobrodružná, soubojový systém zábavný – a byť i na vyšší obtížnost, stále poměrně jednoduchý – je hratelnost odměňující. 

Co se týče optimalizace a výkonu, tak na high-endové PC sestavě v pohodě budete hrát ve 4K i na více než 60 snímků za sekundu s ultra nastavením. S použitím DLSS 3.0 a Frame Generation se dostanete i na vyšší stovky. S ray tracingem hra sice vypadá o něco lépe, ale mohu vám říci, že review verze neposkytovala dobré výsledky. Hru jsem tedy ve finále prošel bez ray tracingu a neviděl jsem vyloženě velký kvalitativní rozdíl. 

Protože hra běží na Unreal Engine 4 a je schválená i pro Steam Deck, vyzkoušel jsem hru i na něm. Tam sice běží na 30 FPS, ale při minimálních detailech a použití FSR 1.0 na Performace – a i tak se cuká. Za což zřejmě může rozbitá kompilace shaderů, což by měli vývojáři opravit v nadcházejících patchích. Středně výkonná sestava však s rozlišením na Full HD nemá problém. A tak věřím, že většina hráčů na PC si zahraje celkem vyrovnaný zážitek. Jak přesně běží hra na konzoli, bohužel nevíme – nedostali jsme klíč na PS5, ale troufám si tvrdit, že když jakžtakž jede Steam Deck – existuje šance, že hráči na PS5 budou mít lahodné detaily. 

Hra nedělá úplně vše dokonale, ale jako první samostatný titul od Avalanche Software podle nás obstál v očekáváních. Osobně doufám, že pro nás vývojáři připraví nějaký datadisk či rovnou pokračování, ten potenciál, kam tuhle hru rozvést totiž musí vidět každý a kdo ví? Třeba jim úspěch pomůže získat více financí a podpory pro vývoj více her, jako je tato.  

Na druhou stranu po dohrání hlavního příběhu vám dokončení vedlejších úkolů stejně zabere dost času. Dostatek natolik, abyste se chtěli vrátit do těchto Bradavic hned několikrát. A to je asi ta největší výhra pro Hogwarts Legacy, jaká jen může být.