Historie série Fallout - z Vaultu 13 až do Appalachie

Článek vznikl v rámci spolupráce s Cenega Czech: Je jen málo herních sérií, které vznikly už v 90. letech, a přitom jsou relevantní i v dnešní době. Postapokalyptický Fallout mezi ně ale bezesporu patří, přičemž jeho historie sahá dál než k projektům společnosti Bethesda, díky níž vzniklo několik posledních dílů. Pojďme tedy otevřít vrata protiatomového krytu a zavzpomínejme si společně na to, jak Fallout začínal, čím hráče zaujal a proč si ho připomínáme zrovna v těchto dnech.

Historie série Fallout se začala psát během října/októbra roku 1997, kdy na PC vyšel první díl od studia Interplay Productions. Do určité míry šlo o duchovního nástupce RPG Wasteland, vydaného o 10 let dříve, Fallout však nabídl zcela vlastní svět, na němž od roku 1994 pracoval Tim Cain. Přestože se tedy při vývoji jednotlivých her ze série vystřídala řada známých vývojářských jmen, je to právě Tim Cain, kdo je považován za otce celé série. Původně na projektu dokonce pracoval sám, během necelých čtyř let vývoje se ale tým z Interplay rozrostl a nakonec uvedl na trh pozoruhodné RPG hrané z izometrického pohledu. Fallout dokázal ve své době zaujmout především svým zasazením. V době, kdy žánru vládly fantasy hry na hrdiny typu Baldur’s Gate, představili vývojáři z Interplay alternativní realitu, v níž se lidstvo po druhé světové válce technologicky vyvíjelo mnohem rychleji než ve skutečnosti, a přesto zachovávalo estetiku 50. let 20. století. Veškerý vývoj však skončil 23. října 2077, kdy byl svět téměř zničen jadernou válkou. Ta ukončila vleklý konflikt mezi Spojenými státy a Čínou a i proto je konec aktuálního měsíce pro sérii tak významným obdobím.

Přestože svět zdevastovaly atomové bomby, lidstvo přežilo, zčásti díky síti protiatomových krytů alias Vaultů. Každý měl nějaké číslo, ale ne každý měl stejnou funkci. Pod zdánlivě vznešeným cílem uchránit zbytky lidstva před jadernou hrozbou se totiž mnohdy skrývala snaha provádět na obyvatelích krytů různé experimenty. První Fallout však začíná v na první pohled obyčejném Vaultu 13, jehož obyvatelé mají problém s vodním čipem. Hráčova postava je proto v roce 2161, 84 let po válce, vyslána do nebezpečné, válkou zdevastované pustiny na území Spojených států, aby tento problém vyřešila.

Tak začíná RPG, které si hráči oblíbili pro svobodnou hratelnost, propracované RPG prvky, tahový soubojový systém nebo možnost seznámit se s celou řadou pozoruhodných postav a plnit pro ně různé úkoly. Vault 13 totiž není ani zdaleka jediným místem, kde lidé přežili, a tak je herní svět plný obyčejných lidí, kteří se snaží žít obyčejné životy, i různých frakcí. Patří mezi ně například Brotherhood of Steel, česky Bratrstvo oceli, skupina mající za cíl uchovat a ochránit technologie a znalosti z doby před válkou.

Přestože svět zničený jadernou válkou není tak úplně vtipným místem, Fallout proslul také díky svéráznému smyslu pro humor. Ten vynikal díky kvalitnímu scénáři a projevoval se pozoruhodnými způsoby i v kombinaci s RPG prvky. Někteří hráči si dodnes libují v průchodech hrou, na jejímž začátku nastaví své postavě co nejnižší inteligenci. V rozhovorech se pak hlavní hrdina nezmůže ani na jedinou souvislou větu, což hru dokáže značně zkomplikovat, ale také zpestřit.

Ostatní postavy totiž na fakt, že máte vyjadřovací schopnosti na úrovni průměrného mluvčího prezidenta republiky, mnohdy reagují velmi vtipným, i když často krutým způsobem. Nezáleží, kolik bodů jste investovali do síly nebo výdrže, jste zkrátka pitomec a jako k pitomci se k vám ostatní chovají. Následně může dojít k celé řadě komických situací, na které fanoušci právem vzpomínají a které ilustrují kouzlo prvního Falloutu a tehdejších RPG. I složky hry, které reálně zažilo malé procento hráčů, byly překvapivě propracované. Tvůrci se snažili počítat se vším.

Fallout byl zkrátka úspěch, a tak jsme se o pouhý rok později dočkali pokračování, které mělo na starosti studio Black Isle. Fallout 2 je po všech směrech tradiční sequel, tudíž došlo k zachování velké části mechanik a systémů originální hry, na nichž byl vystavěn rozsáhlejší svět a nový příběh, zasazený do doby 80 let po událostech prvního dílu. Hlavní postavou je tentokrát potomek protagonisty původního Falloutu, jenž má za cíl zachránit mírumilovnou vesnici před vyhladověním. Ve Falloutu 2 se také poprvé představila převážně nepřátelská frakce The Enclave neboli Enkláva, navazující na odkaz předválečné americké vlády. Povětšinou ale zůstalo vše při starém, a tak si hráči mohli užívat dobře známé mechaniky, důvěrně známý svět, výtečný humor a bohužel také různé bugy. Ty vznikly především kvůli krátké době vývoje.

K výraznějšímu odklonu série Fallout od izometrického RPG došlo až o tři roky později se strategickou hrou Fallout Tactics: Brotherhood of Steel od australského týmu Micro Forté. Přestože určité RPG prvky zůstaly zachovány, tentokrát dostala mnohem více prostoru hratelnost s důrazem na taktiku, strategii a tři různé režimy soubojového systému. Příběh se pak zcela odpoutal od událostí svých předchůdců, a přestože se odehrává ve stejném světě, zaměřuje se na odlišné postavy a skupinu z frakce Bratrstva oceli. Fallout Tactics je dokonce první hrou ze série, která nabídla multiplayer. Tento taktický odklon bychom si však neměli plést s projektem Fallout: Brotherhood of Steel z roku 2004. Šlo o pokus studia Interplay dostat Fallout i na konzole, a to ve formě akčního RPG pro PlayStation 2 a první Xbox. Odezva hráčů a kritiků však byla značně smíšená, a tak hra upadla v zapomnění.

Všechny dosud zmíněné hry vznikly pod záštitou společnosti Interplay, a pokud bychom také byli v alternativní historii, možná bychom se dočkali dalších. Během let se pracovalo na řadě titulů, které bohužel nikdy nedostaly možnost opustit svůj Vault a vydat se do rukou hráčů. V minulosti probíhaly přípravy Fallout Tactics 2, pokračování konzolového Brotherhood of Steel a dokonce konzolové pokračování Tactics. Za zrušením těchto her často stály finanční problémy Interplay, které v první řadě vedly ke zrušení vývoje plnohodnotného třetího dílu, který jednu dobu nesl pracovní název Van Buren.

Hra měla využívat 3D engine vytvořený pro nikdy nedokončený třetí díl Baldur’s Gate a slibovala kooperativní multiplayer nebo volbu mezi tahovými souboji a bojem v reálném čase. V roce 2003 byl však projekt Van Buren zrušen a za své vzaly také již existující plány na čtvrtý díl. Tuto nesnadnou dobu přežil jen Project V13, který nesliboval nic menšího než Fallout Online. I jeho vývoj byl ale po několika letech ukončen. Zbytek by už byla historie, nebýt Bethesdy.

Společnost Bethesda Softworks koupila práva na značku Fallout od Interplay v roce 2004 a zanedlouho již tvůrci ságy The Elder Scrolls ze studia Bethesda Game Studios připravovali vlastní, multiplatformní Fallout 3. Ten byl postaven na enginu Gamebryo, který poháněl Oblivion, čímž došlo k radikální proměně izometrického RPG ve hru, která leckomu připomínala postapokalyptický Oblivion, na nějž někdo aplikoval zelený grafický filtr. Přesto bychom ve Falloutu 3 z roku 2008 našli řadu prvků, které bychom ve čtvrtém díle The Elder Scrolls hledali marně.

Jedná se například o zápěstní zařízení Pip-Boy, které obsahovalo přehled úkolů, inventář, mapu prostředí nebo rádio plné osvědčených songů ze 40. a 50. let. Velkým rozdílem byla také přítomnost palných zbraní. Soubojový systém hry dokonce podobně jako Van Buren nabídl volbu mezi používáním všech druhů zbraní v reálném čase a pozastavením hry. Následně bylo možné ručně zvolit, na jakou část těla nepřítele zaútočíte. Tento systém se zapsal do historie série jako V.A.T.S. a fanouškům nabídl zajímavou formu připomínky předešlých dílů.

Na předchůdce si však bylo možné vzpomenout na každém kroku, protože Bethesda se při vývoji Falloutu 3 snažila využít co nejvíce známých prvků. Přestože se hra odehrává ve zcela nové pustině okolo Washingtonu D.C., při hraní se lze setkat třeba s frakcemi Enklávy a Bratrstva oceli s jejich ikonickou energetickou zbrojí. Snadno narazíte i na mnoho živých tvorů, kteří se zrodili díky radiaci a jiným nástrahám pustiny. Stejně jako v prvních dílech, i ve Falloutu 3 ohrožují hráčovu postavu, kterou je opět možné vytvořit zcela podle svého, supermutanti či zástupci smrtícího druhu Deathclaw. Tyto a mnohé další nepřátele potkáte při sledování příběhu o obyvateli Vaultu 101, který v roce 2277 opustil bezpečí protiatomového krytu, aby našel svého otce s hlasem herce Liama Neesona.

V našich končinách Fallout 3 nabídl nejen přístupný návrat známé série, ale také oficiální českou lokalizaci ve formě titulků, která byla dostupná ve verzi pro PC. Čeština dokázala usnadnit rozhovory, na nichž se ve hře rozhodně nešetřilo, i rozhodování postavené na systému karmy. Ten ovlivňoval, jak se k vám obyvatelé pustiny chovají, přičemž na něj měly vliv vaše skutky, které zahrnovaly třeba možnost odpálení města s využitím dosud neaktivní atomové bomby v jeho centru. Vnímání následků takového činu v mateřském jazyce bylo přeci jen příjemnější, stejně jako absolvování několika DLC. Díky nim bylo možné navštívit město Pittsburgh a palubu mimozemské lodě nebo zažít simulaci bitvy na Aljašce.

Přítomnost oficiální české lokalizace v sérii ale bohužel neměla dlouhého trvání a po Falloutu 3 jsme se s ní již setkali pouze o dva roky později ve spin-offu s podtitulem New Vegas. Tentokrát Bethesda předala otěže studiu Obsidian Entertainment, v němž pracovala řada veteránů z dob vývoje prvních dílů, a tak jsme se dočkali hry, která je dodnes mnohými fanoušky považována za to nejlepší, co jsme pod značkou Fallout kdy dostali. Na první pohled přitom působí Fallout: New Vegas jako pouhý datadisk pro Fallout 3, jenž zaměnil zelený filtr za žlutý. Obsidianu se však v Mohavské poušti poblíž Las Vegas podařilo vystavět fantastické RPG, v němž se mísí vliv prvních dílů série s mechanikami a technologií Falloutu 3, postapokalyptické zasazení s westernovými prvky, nové frakce s bizarními postavami nebo povedený scénář s řádnou náloží typického humoru.

Také příběh, v němž se hráč ujme role kurýra, který je na začátku hry ponechán napospas smrti, nabízí ve srovnání s třetím dílem o poznání větší míru svobody. V předmluvě k manuálu Falloutu 3 se Bethesda chlubila možností nechat hlavní příběh být a dělat si, co vás napadne. Bylo to ale až New Vegas, které hráčům umožnilo být opravdu kýmkoliv. Třeba charistmatickým frajerem, který dokáže ukecat k mírumilovnému řešení i finálního bosse. Opět bylo také možné obohatit herní zážitek několika příběhovými přídavky, jejichž děj a zasazení byly podobně svérázné jako základní hra.

Fallout v podání Obsidianu je tak právem považován za vrchol série, který ale dokázalo pokazit velké množství bugů. Pokud bychom však měli zmínit jeden jediný přínos enginu Oblivionu, byla by to nepochybně velkorysá podpora moddingu. Postupem času tudíž došlo k opravě New Vegas nejen formou oficiálních patchů, ale také značného množství komunitních modifikací, které vznikaly i pro Fallout 3. Majitelé konzolí si však na podporu modů museli nechat zajít chuť.

Tuto situaci napravil až čtvrtý díl, který opět vznikl zásluhou vývojářů z Bethesdy Game Studios. Fallout 4, oznámený a vydaný v roce 2015, nabídl poměrně pohodlný způsob, jak si mohou některé modifikace zkusit hráči nejen na PC, ale i na konzolích. V ostatních ohledech pak šlo o vcelku organickou evoluci série. Nový příběh zasazený do roku 2287, v němž jsme místo otce hledali syna, nové prostředí okolo města Boston, nové i staré frakce, většina mechanik známá z Falloutu 3, jen v lepší grafice a s určitými vylepšeními, a tak dále.

Kupříkladu zbraně se ve Falloutu 4 chovají mnohem lépe než v předešlých dílech, avšak ne všechny herní složky se nutně dočkaly zlepšení. Mnozí hráči dodnes kritizují hlavně přílišné zjednodušení dialogů. Na jednu stranu umožnilo vývojářům poprvé v celé sérii nabídnout plně nadabovanou hlavní postavu. Na druhou stranu nastal stav, kdy se pod většinou dialogových voleb skrývaly jen různé variace odpovědí „ano“ a „ne“. Tím došlo také ke zmenšení vlivu a důležitosti RPG prvků.

Velkým lákadlem Falloutu 4 však byly rozsáhlé možnosti stavění, kdy bylo možné popustit uzdu kreativitě a ve vyhrazených prostorách vybudovat prakticky libovolnou podobu vaší základny a bezpečného útočiště. I když se v tomto systému objevovaly určité mouchy, prostě to fungovalo, jak říkal kreativní ředitel Todd Howard z Bethesdy.

Bohužel možnosti stavění si hráči oblíbili natolik, že se jim přizpůsobil také dodatečný obsah, povětšinou sestávající ze zbytečných přídavků, které měly za cíl pouze rozšířit možnosti stavby. Na příběhové DLC sice také došlo, ale ve srovnání s předešlými díly bylo znát citelné zhoršení kvality. Pouze přídavek Far Harbor nabídl fanouškům důstojného nástupce DLC pro Fallout 3 a New Vegas a také scenáristický um, který bychom v základní hře a ostatních přídavcích hledali marně.

O přijetí Falloutu 4 snad nejvíce vypovídá skutečnost, že v některých ohledech jej dokázal zastínit mobilní free-to-play pokus Fallout: Shelter, vydaný ve stejném roce. Postupem času tato hra expandovala snad na všechny myslitelné platformy, a přestože šlo v základu o prostou mobilní hříčku, v níž bylo cílem udržovat v chodu vlastní Vault, stal se z ní nesmírný úspěch. Po nějaké době přibyl třeba nový obsah, který umožňoval vyslání obyvatel vašeho Vaultu na nebezpečné mise, ale to nebylo to nejzajímavější, čím Fallout: Shelter v souvislosti s vašimi svěřenci proslul.

Řekněme, že lidé ve Vaultu jsou navždy dospělí a mohou se množit jako králíci. A jak protiatomový kryt a počet jeho obyvatel roste, může být čím dál těžší udržovat si přehled o příbuzenství. Stačí tedy několik pohybů prstem nebo myší a spárovat matky se syny, prarodiče s vnoučaty… zkrátka a dobře, Fallout: Shelter je hra, u níž je třeba zatraceně přemýšlet, aby se z vašeho Vaultu nestala Alabama. Na druhou stranu, ze stejného důvodu se jakékoliv přemýšlení při hraní vůbec nedoporučuje.

Je otázka, jestli někdo přemýšlel při vývoji hry Fallout 76, zatím posledního přírůstku do přes 20 let fungující série. Pokud jste poslední roky nežili na Měsíci, nejspíš příběh tohoto projektu znáte. Bethesda hodlala vzít vše, co fungovalo ve Falloutu 4, a vybudovat persistentní online svět zaměřený na sociální interakce hráčů, stavění všeho možného a zkoumání mapy Appalachie v Západní Virginii. Finální hra však vyšla ve velmi rozbitém a neuspokojivém stavu, vedle něhož působí i první verze New Vegas jako nejlépe odladěná hra na světě. Příznivci online hraní museli zápasit s řadou nefungujících a nedotažených systémů, zatímco fanoušci Falloutu postrádali lidské NPC, pořádný příběh, humor a zajímavé úkoly. Dalo by se tedy říct, že start Falloutu 76 na podzim roku 2018 nemohl dopadnout hůř.

Navzdory tomu všemu se ale okolo hry dokázala zformovat povětšinou vstřícná a pozitivní komunita, která může každému nováčkovi zpříjemnit první krůčky v Appalachii. Ani vývojáři na Fallout 76 nezanevřeli, a tak se z něj díky přidání lidských NPC, soukromých serverů a dalších hodnotných novinek vyklubala uspokojivá online hra. Po stránce obsahu sice může být stále snadno zastíněna předešlými díly, ale přece jen dokáže nabídnout zážitky, které jinde nejsou možné. V dobrém i ve zlém. Ale to už je jiný, z podstaty online světů stále se vyvíjející příběh.

Pro tuto chvíli zbývá otázka, kam může série směřovat dál. Dosud na ni nikdo ani náznakem neodpověděl, nezapomínejme ale na to, že Bethesdu nyní vlastní Microsoft. Ten značku otevřeně podporuje již od dob vydání třetího dílu, a tak Fallout určitě nenechá zemřít. Série, která vydržela atomovou válku, smrtící radiaci a útoky mutantů, jistě přečká i další změnu vlastníka. Nezbývá tedy než otevřít ikonický nápoj Nuka-Cola, schovat si zátku jako platidlo a připít Falloutu na zdraví do dalších let.

Pokud vás série Fallout oslovila, tak do 25. 10. 2021 je zdarma k vyzkoušení Fallout 76 na PC a konzolích PlayStation a Xbox. Více zde.