Definice šílenství je dělat tu samou věc pořád dokola. Jak Ubisoft spadl a minul balík sena

Ubisoftu spadly akcie na desetileté minimum. Jeho zaměstnanci stávkují, nebo jsou rovnou vyhození. Chystá se vydání Assassin's Creed: Shadows, snad nejkontroverznější hry, kterou kdy vytvořili. Neuplyne týden, abychom neviděli nějaký absurdní fuckup s novým AC, u kterého nevíme, jestli se smát, nebo brečet. Zdánlivě nezničitelný francouzský gigant se začíná rozpadat. Jak jsme k tomu dospěli zjistíte v dnešním tématu.

Vraťme se o pět let do minulosti. Píše se rok 2019 a Ubisoft slaví velkou výhru. Úspěšně odrazili snahu společnosti Vivendi o převzetí kontroly. Vivendi prodává veškeré nashromážděné akcie firmy, byla jich více než čtvrtina, a Ubisoft se stává nezávislým. Pár procent sice získává Tencent a penzijní plán učitelů z Ontaria, ale domluva je taková, že žádný z těchto investorů se nemůže dostat do vedení firmy nebo zvýšit svůj majetnický podíl.

Po stránce obchodní se tedy Ubisoftu daří. Jenže nás více zajímá ta stránka herní. Na přelomu minulého desetiletí má Ubisoft pověst tvůrců masivních her rozšiřující některé z největších značek v herní historii. Assassin's Creed nebo Far Cry není třeba představovat, ale nesmíme ani zapomínat na hry se značkou Toma Clancyho. Ghost Recon, The Division a hlavně Rainbow Six jsou světoznámé série, které mohou minimálně ambicemi konkurovat i Call of Duty a Battlefieldu.

Jenže ty hry jsou skoro všechny stejný. Moc dobře známe tu Ubisoftí formulku. Obrovský otevřený svět s hromadou ikonek, které uměle nafukují herní čas do desítek hodin. Když si v listopadu koupíte nové ACéčko, máte celý rok co hrát, než vyjde nový díl, který je to samý v bledě modrém. Videohra? To spíše hra na jistotu.

Občas se stane, že se hráči ozývají dost hlasitě na to, aby Ubisoft něco změnil. Takhle jsme po Assassin’s Creed: Syndicate, které se moc dobře neprodávalo, dostali po netradiční roční pauze Origins, který do hry přidal mnohem více RPG prvků. Chyba byla v tom, že se to hráčům tak líbilo, že jsme hned rok na to dostali Odyssey, kde byste rozdíly museli hledat s lupou. A u následné Valhally, kde tomu nepřekvapivě bylo stejně tak.

V roce 2019 vyšly Ubisoftu dvě velké hry. The Division 2 a Ghost Recon Breakpoint. Kromě značky několik let mrtvého autora Toma Clancyho mají společné to, že se neprodávaly tolik, jak by Ubisoft chtěl. Ubisoftí formulka přestává bavit.

Vydavatel se tak rozhodl, že překope svůj editoriál. Tedy tým, který se staral o kreativní vize všech sérií z jeho stáje. Každá značka dostane vlastního vedoucího editora ve snaze více oddělit hry od sebe a „vytvořit co nejlepší herní zážitek pro hráče,“ jak klišovitě říká spoluzakladatel a CEO Yves Guillemot.

Jenomže Ubisoft v této době nemá jen problém s tím, jak jeho kreativci nakládají se sériemi, oni se hlavně nechovají správně k ženám. Po obvinění, že v Ubisoftu dochází k sexuálnímu obtěžování, spustil vydavatel interní vyšetřování, při kterém bylo zjištěno, že muži na vedoucích pozicích se vskutku dopouštěli tohoto prasáckého chování.

Mezi nimi byl například Serge Hascoet, druhý nejvýše postavený člověk v Ubisoftu, Maxime Béland, kreativní síla za některými díly Far Cry a Splinter Cell, nebo kreativní ředitel Assassin’s Creed Origins a Valhally Ashraf Ismail.

No, oddělili jsme zrno od plev, obměnili jsme editoriál, pojďme být kreativní. Experimentovat. Odvážně se vydat tam, kam se ještě žádný francouzský vývojář nevydal. Jenže potom všem, co jsme si teď řekli, vyšla zmíněná Assassin's Creed: Valhalla. Vrchol evoluce celé Ubisoft formule. A ta se prodávala jako hospodářský dobytek. Druhá nejvýdělečnější hra v historii Ubisoftu, dva roky po vydání dokonce zisk překonal hranici miliardy dolarů. A co, že podle fanoušků jde o nejhorší díl série. A co, že za tak velkým úspěchem pravděpodobně stojí covid. Neviditelná ruka trhu promluvila, Ubisoft se poučit prostě nemusí.

Jediná pořádná změna, kterou se Ubisoft snažil prosadit, jsou NFT a blockchainy ve svých hrách. Nedá se tedy říct, že by šli hráčům po vůli a chuti. Počkat, kecám, k jedné velké změně došlo.

Pamatujete, jak jsme říkali, že Tencent koupil pár procent akcií a dohodl se, že svůj podíl zvyšovat nebude? Tak na podzim roku 2022 Tencent investoval 300 milionů eur do společnosti Guillemot Brothers Limited. Získává tak 49,9 % vlastnictví společnosti a bratři Guillemoti, zakladatelé Ubisoftu, jim povolili zdvojnásobit svůj podíl v jejich herní firmě na 9,99 %. Tencent jim tak může ještě více pomáhat v jejich úkolu vytvářet AAAA hry.

Je třeba říct, že rok 2023 a 2024 jsou pro herní průmysl náročné. Studia se zavírají, lidé vyhazují, ani Ubisoft se tomu nemohl vyhnout. Jenže s tím, co za brikule letos předvádí, těžko se pro ně hledá pochopení.

Jeho první letošní ztroskotání byl léta vyvíjený pirátský titul Skull and Bones. Hra reagovala na úspěch čtvrtého Asasína – Black Flag – respektive chtěla navázat na jeho složku lodních soubojů. Prakticky ihned započal vývoj tohoto spin-offu, který trval jedenáct let. Za tu dobu se samozřejmě několikrát zrestartoval, nejprve šlo o pouhou expanzi k Black Flag, postupně se ze Skull and Bones ale stala live service hra. Přesně takové totiž Ubisoft potřebuje, to jsou ty hry, které vydělávají.

Důvod, proč ale tento turbulentní vývoj Ubisoft nikdy neutkl, není ani tak touha po další live service hře, ale byla to dohoda se singapurskou vládou, kde se titul vyvíjel. Vývojáři dostávali štědré dotace, jenže na oplátku hru museli vydat. Do několika let. A tak se i nakonec stalo, ale ani to se neobešlo bez kontroverze.

Takže, máte tu hru jako službu. Je odvážný krok nevydat něco takového jako free-to-play. Ještě odvážnější je napálit tomu cenovku 80 eur, respektive 1999 Kč. Jenže když tohle rozhodnutí budete obhajovat chvástáním, že ta hra je tak drahá, protože jde o první AAAA hru, to už je bláznovství. Samozřejmě se na tvrzení Yvese Guillemota chytnul celý svět a neexistuje snad recenze, která by si do něj za to nerýpla. A že by ty recenze byly zdrcující dost i bez toho. No a teď Skull and Bones nemáte problém sehnat ve slevě za osm stovek.

Další letošní neúspěch má název Star Wars: Outlaws. K této hře nenajdeme moc vysloveně zdrcující kritiky, ale ani nic, kvůli čemu byste si tu hru měli koupit. A to byl právě ten problém – prodeje. Za měsíc hra prodala milion kusů, což je s ohledem na její měřítko žalostně málo. Letošním titulům jako Like a Dragon: Infinite Wealth nebo remake Silent Hill 2 se ta samá věc povedla za pár dnů, a to jde o znatelně menší hry.

Důvodem může být to, o čem jsme mluvili na začátku tohoto videa. Únava Ubisoftí formulkou, která nepůsobí svěže, i když na ní plácnete novou značku. Ta samá situace se stala už loni, když vyšel Avatar: Frontiers of Pandora od stejného studia Massive Entertainment. Jen se běžte podívat na naši recenzi, jakou tam Fiola dává Ubisoftu bídu.

Neúspěch těchto dvou her dohnal Ubisoft k myšlence dosud nemyslitelné. Abyste vydělávali peníze, musíte vytvářet kvalitní hry. Jenže něco takového už řešil v roce 2019, když překopával editoriál! A skoro nic se nezměnilo! Ubisoft vydá hru, ta se neprodává, zapřísáhne se ke změně, něco vydá, to má úspěch, nezmění se, tak vydá stejnou hru, ta se neprodává, zapřísáhne se ke změně… Jeden herní záporák kdysi řekl, že definice šílenství je dělat jednu věc pořád dokola a očekávat jiný výsledek.

A víte, co je na tom nejhorší? Ubisoft ty kvalitní hry už má! Prince of Persia: The Lost Crown je velmi povedená metroidvania a nejlépe hodnocená hra od Ubisoftu poslední doby. Mario + Rabbids je skvělý crossover, v jehož úspěch skoro nikdo nevěřil, přitom tahle dvojice tahových strategií jde neskutečně tvrdě. South Park RPGéčka! Grow Up! Prostě v Ubisoftu jsou týmy a lidi, kteří umí, ale oni jim nechtějí dát šanci. A pak lidi, kteří chtějí „vytvořit co nejlepší herní zážitek pro hráče,“ jak tvrdí Guillemot, Ubisoft opouštějí. To je třeba případ Davidea Solianiho, autora právě Mario + Rabbids. A o smutném konci studia, které vyprodukovalo posledního Prince jsme také psali.

No a teď přišel čas podívat se na Shadows. Assassin’s Creed zasazený do feudálního Japonska byl vlhký sen snad všech fanoušků série. Když se začaly objevovat první zmínky o projektu s kódovým označením RED a že jde právě o japonské zasazení, zdálo se, že půjde o další Ubisoftem tolik oblíbenou sázku na jistotu. Akorát že vůbec.

Kritika se snesla okamžitě. Hráčům se nelíbilo, že jedním ze dvou protagonistů titulu je spíše menší figurka z japonské historie – Afričan Yasuke – když se léta těšili, jak si zahrají za rodilého Japonce. Okamžitě nastala kulturní válka o Yasukeho statusu coby samuraje, ke které měl každý co říct, ať už je učený historik, fanoušek série nebo hry nehraje vůbec.

V Japonsku dokonce vznikla petice, která požadovala zrušení titulu. Takhle těsně před vydáním asi těžko, ale úspěch měla petice i mimo hranice své domoviny. Podstatná část davu obviňuje Ubisoft za šíření woke nebo DEI agendy na úkor historické přesnosti.

A ano, je pravda, že Ubisoft je velký propagátor inkluze a diverzity ve hrách a jejich vývoji. A na tom není nic špatného, hry by měly být pro všechny, včetně rasových a sexuálních menšin. Útoky na vývojáře od hráčů je něco, co plně odsuzujeme. Křížová výprava proti Yasukemu je až absurdně vyhrocená, hlavně když vezmeme v potaz, že málokdo se ozve proti druhé protagonistce Naoe. Ženské nindžy neboli kunoiči nikdy neexistovaly. A ačkoliv o Yasukem víme s jistotou minimum, jeho existenci mu upřít nemůžeme. Dalo by se říct, že je zde Ubisoft alespoň částečně v právu, jenže to by se při tvorbě Shadows neměl chovat tak strašně hloupě.

V artbooku například bez dovolení použil vlajku skupiny rekonstruktérů bitev. Ještě k tomu, na té vlajce je přímo napsán název té bitvy – bitva o Sekigaharu – která se konala až 21 let po událostech Shadows.

Meč, který v rámci marketingu vydával Ubisoft za Yasukeho, byl podle některých vykraden z anime a mangy One Piece a nedávno museli z prodeje odstranit figurku, protože omylem odkazovala na shození atomové bomby na Nagasaki.

Ubisoft jasně ukazuje nejen to, že nerozumí japonské kultuře, ale že se ani nesnaží o ní něco naučit. Však na hře, jejichž základem je pohyb po imerzním, otevřeném světě, nejsou schopni správně popsat ani architekturu. Hned v prvním traileru Yasuke přijíždí do vesnice skrz bránu Torii. Jenže ty se používají jen při vstupu do svatyně nebo na hřbitovy, symbolizují totiž přechod mezi posvátným místem na to lidské.

Omluvili se, že prý se nikdy nesnažili o přesnost, ale o historickou fikci a že japonskou kulturu velmi respektují, ale otázka, jestli taková omluva stačí. Možná by stačilo udělat kvalitní hru. Jak dopadne konkrétně AC: Shadows se ale dozvíme až příští rok, na kdy byla hra odložena. Prý jen pro vyladění chyb.

A jsme zase na začátku. Respektive na dně. Na samém dně akcií Ubisoftu. S hodnotou pod deset dolarů se dostaly na desetileté minimum. No a Ubisoft se ptá, jak z toho ven. Starého psa novým kouskům nenaučíš, asi se obrátí znovu na Tencent. Ten by se mohl spojit s Guillemot Brothers Ltd, už teď mají dohromady zhruba 30 % hlasů ve správní radě, spolu by se tak mohli chopit ještě větší kontroly nad Ubisoftem a potencionálně vrátit herní vydavatelství do hry. Po těchto spekulacích akcie vzrostly, ale to dá smysl, když by Guillemoti s Tencentem ještě nějaké potřebovali nakoupit.

Velká otázka je, zda by to k něčemu vůbec bylo. Guillemoti totiž už Ubisoft dávno vedou, bylo tomu tak od jeho založení. To oni dělají velká rozhodnutí, která firmu směřují. My si nějak nedokážeme představit, že kdyby dostali ještě o trochu více moci, že by to k něčemu bylo. Zatím to vypadá tak, že udělají zase nějaká špatná rozhodnutí, vydají zase pár neúspěšných her a nechají se zase zachránit Tencentem. A takhle to půjde pořád dokola, dokud nedojde k dalšímu krachu herního průmyslu a nezačnou mu vládnout indie hry. Ty kvalitní tituly, o kterých Ubisoft pořád káže vodu a pije víno. Však co jiného by také Francouzi měli pít?