Skull and Bones se vydalo na procházku... po prkně

Dobrý rum zraje dlouhou dobu. Někdy pět, šest, osm, dokonce 11 let. Právě tuhle dobu pro vyzrání zvolil i Ubisoft a pirátský zážitek Skull and Bones, k nám teď konečně připlul. Mnohé z vás jistě zajímá, v jaké kondici. A na rovinu, tahle dlouhodobá manipulace, kdy si 11 týmů Ubisoftu přehazovalo tento rádoby čtyřáčkový projekt jako horký brambor, vyústila namísto kvalitního zážitku v pěkně hořký doušek.

Projít se po prkně v této akční adventuře jsem mohl rovnou několikrát a i když jsou bitvy z drtivé většiny koncipovány jako PvE, bude-li vám štěstěna dostatečně přát, dojde i na bitvu mezi ostatními hráči. Otevřený svět přímo vybízí ke kooperačnímu hraní, a protože se jedná o live-service titul, vývojáři nás lákají na pořádná rozšíření. 

Srovnávání Skull and Bones s Assassin’s Creed IV: Black Flag je něco, co hru provází už od samého začátku, a ještě aby ne. Námořní bitvy ve čtvrtém díle byly hráči naprosto zbožňovány, a tak se Ubisoft rozhodl udělat pro ně samostatnou hru. V té době ovšem neměl ani ponětí, jak moc si tímto rozhodnutím zkomplikuje život na dalších deset let. S blížícím se termínem vydání se tomuhle srovnání nešlo ubránit snad ani v žádné diskuzi a po otevřené betě už většina vynášela rozsudky, že Black Flag je i přes stáří nesrovnatelný vítěz.

Před jakýmkoliv porovnáváním jsem si ale nejprve musel ujasnit, jestli není moje paměť po těch letech jen zkreslená a jestli nečerpám spíš z mých pěkných vzpomínek. A tak jsem se po letech do mnou oblíbeného karibského světa ponořil znovu.

Už po krátké chvíli jsem začal pociťovat, že ve Skull and Bones je míra svobody značně omezená. O kolik je velikost mapy, tedy mořské plochy, výrazně větší, o tolik je rozmanitost měst, respektive přístavů, menší. Nemluvě o tom, že navštívit některé postavy v budovách znamená místo otevření dveří teleportování se dovnitř. Takový starfielďácký recept. A kdybychom měli sečíst rozpětí všech míst, na kterých se lze s postavou pohybovat, dost možná bychom sotva pokryli Havanu z Black Flagu. 

Přesto nejde jen o vzdálenost, kam lze doběhnout, ale o absolutní absenci volnosti pohybu. I když jsme na rozšířené možnosti pohybu u Ubisoftích her přes dvě dekády zvyklí a použitý engine Anvil tyto možnosti pohybu taky podporuje, parkour tady bohužel nenajdete a základní skákání vlastně taky ne. Místo toho lze pouze pobíhat nebo se procházet po vyšlapaných cestičkách.

Na druhou stranu, na souši toho stejně nelze dělat více. Primárně jsem tak chodil pro úkoly a neustále navštěvoval obchodníka, kováře, výrobce lodí a sklad. Sem tam jsem si ještě ugriloval žraločí ploutev, ale to je tak všechno.

Aby vás pohyb po nějaké době tolik neobtěžoval, autoři nezapomněli na klávesovou zkratku, pomocí které se lze okamžitě teleportovat do vaší lodě. No, když už ten pohyb nevypadá moc dobře, tak se na něj alespoň nemusíme koukat. Mimochodem, jakmile se dostanete na loď, tak na ní už se nelze hýbat vůbec. Jestliže vás tedy bavilo přehoupávat se po lanech na nepřátelské lodě a následně je drancovat, tak tady na to rovnou zapomeňte. 

Možnost naloďování samozřejmě nechybí, ovšem omezuje se pouze na správné zachycení do trupu lodě a následné rabování za vás už udělá pouze cut-scéna. 

Přestože schopnosti mojí postavy byly omezeny na dřeň, veškeré tyto náležitosti zde spadají na samotnou loď. Páčení zámků truhel, těžba hornin či dřeva nebo sbírání banánů, to vše jsem dělal z pohodlí lodě. Nejen, že se jedná o výrazné zlehčení ze strany vývojářů, ať už po stránce tvorby animací, nebo míst, kam bych se za standardní situace mohl nalodit.

Tyto činnosti jsou navíc schovány za ne zrovna zábavné minihry. Jde totiž pouze o to zmáčknout tlačítko ve správnou chvíli. Když jsem neuspěl, začít jsem musel znovu a po několika pokusech mi to začalo lézt na nervy.

K herní postavě, kterou si lze vytvořit k obrazu svému ve skromnějším editoru, tak nemáte možnost si vybudovat jakýkoliv silný vztah. Nejen, že prakticky nic neumí, ale ke všemu je ještě němá. 

Veškeré cut-scény, vlastně i rozkazy, které jako kapitán udělujete, přicházejí v naprosté tichosti. V rozhovorech si sice můžete vybírat až mezi třemi reakcemi, nicméně žádný vliv na vývoj děje to nemá. Nezáživnosti dialogů nepomáhají ani nepříliš přesvědčivé výrazy v obličeji. 

Absence výraznější mimiky zrovna nedokáže podpořit nepříliš zajímavý příběh, ve kterém se máte vypracovat z obyčejného piráta na živoucí legendu. Přitom právě příběh určuje, kam se ve hře mohu posunout. Jakmile jsem prohrál úvodní bitvu, ocitl jsem se na plovoucích troskách. Ostatně, proč taky použít originálnější začátek než ten, který vydavatel použil už v předchozí pirátské hře. Z prekérní situace mě zachránil můj nový kormidelní důstojník, konkrétně Asnah Yatim. Bohužel se ani nijak nepředstavila a krom toho, že mě zachránila a vytáhla na vlastní člun, nedošlo ani k pořádnému rozhovoru. Místo toho mě okamžitě vnímala jako kapitána posádky a člun mi svěřila do vlastních rukou.

Tento vztah, nebo spíš nevztah, se za celou dobu přitom nijak nevyvíjí. Asnah se sama na mé nové lodi rovnou pasuje do role prvního důstojníka a dále reaguje na děj, respektive rozhovory, které vedu s ostatními postavami mimo její dohled. Hlava mi to nebrala, a když to porovnám právě s Black Flag, vztah s Adewalem přece postupně gradoval. Nejprve Edwardovi pomohl utéct a ukrást loď. Následně se stal jeho kormidelníkem a věrným přítelem.

Tyhle části ale ve Skull and Bones absolutně chybí. Nemáte si koho oblíbit, většina postav působí spíš nesympatickým dojmem a veškerá vážnost dialogů upadá ve chvíli, kdy si uvědomíte, že hraje stále dokola ta stejná ambientní hudba. Být pirát jaksi najednou ztratilo své kouzlo. Yo-ho. Rád bych vám pověděl o strhujícím příběhu mnohem více, problém ale je, že hra žádný nemá.

Překvapivě o kouzlo nepřišly alespoň námořní bitvy. Už jsem mluvil o tom, že se svoboda pohybu změnila a místo zabíjení nepřátelské posádky bambitkami či šavlemi se jakákoliv střelba limituje pouze na speciální výstřel z mušket vašich námořníků. To samé platí i o rabování měst, kdy sice v jedné cut-scéně vyskočí část posádky rabovat, nicméně vy jako správný kapitán přece nemůže opustit svou loď a nad drancováním se tak můžete rozplývat pouze z dálky. Arrr Ubisofte, proč bych si měl užívat plenění? Hlavně ať se baví posádka.

Primárně jsem mohl poškozovat nepřátelské věže, hradby a celé lodě pouze a jedině svou lodí. A to v pořádném arkádovém stylu, který se vyznačuje například červeně zvýrazněnými částmi lodi, po jejichž zasáhnutí dojde ke kritickému poškození. I když s architekturou lodě, například s poškozením stěžní, to nijak nesouvisí. Přitom právě v Black Flag bylo možné loď zastavit zničením jejích plachet. Naopak tady loď pluje dál, i když jí zbývá poslední část života. Přesto mě to dokázalo u hry udržet a vlastně i dobře zabavit.

Arzenál zbraní překypuje hojností. Děla se liší na dělostřelecké, dalekonosné, boční i na blízko s větším rozptylem. Ta připomínají výstřel z obří brokovnice, kdy broky zastupují menší granáty. K dispozici je i neefektivní balista a také plamenomet nebo bombardéry s experimentálními raketami.

Asi se nebudete divit tomu, že Skull and Bones si příliš nezakládá na autenticitě a nejspíš proto se tu objevují dokonce torpéda. Jak na konci 17. století fungují a čím jsou poháněná, to doopravdy nevím. Možná silou vůle, nebo je navigují delfíni? Nicméně uznávám, že zdolávat protivníky těmito způsoby je zkrátka zábavné, ale nakonec jsem se stejně vrátil ke klasickým dělům. Zkrátka konzervativec.

Hra vám umožňuje nejen svou loď upravovat a následně vylepšovat, ale také postavit. Právě ta možnost neustále otevírat nové lodě a další vybavení, byla pohonem, proč jsem chtěl hrát dál, i když získávání potřebných surovin bylo často zdlouhavé, ale o tom později. Jak děla, tak ostatní zbraně lze umístit až na pět míst, tedy na pravobok, levobok, příď, záď a střed paluby.

Počet míst se mění podle velikosti lodě a vybrat si lze až z devíti kousků. Liší se jak vzhledem a rychlostí, tak tvarem a k mému milému překvapení se zde myslelo i na to, že se každá loď bude na vodě chovat jinak. Například baculatější bárka se na vlnách pěkně houpe a v nejvyšší rychlosti dokonce skáče.

Sledovat, čím se lodě liší a jak různorodě se ovládají, bylo to, co ve mně vzbuzovalo touhu si jich otevřít co nejvíc. To samé platí i o zmíněných zbraních, které mají až pět úrovní. Liší se však pouze udělením většího poškození. Na loď lze umístit i nábytek a ten přináší různé bonusy. Zatímco signalizační gong zvyšuje poškození útoku, šrotovní stanice obnovuje 8000 jednotek zdraví lodi po úspěšném nalodění na nepřátelskou palubu.

Na rozdíl od Kavky, jejíž zdraví se obnovovalo automaticky, jsem si svou loď pojmenovanou Beďar musel opravovat opravářskou sadou, pokud tedy nebyla silně poškozená. Pak už jen zbývala návštěva přístavu. Velmi mě však překvapilo, že oprav během bitev jsou schopné nejen hráčské lodě, ale i ty ovládané umělou inteligencí, alespoň tedy silnější lodě tvářící se jako bossové.

Ať už ale budete usilovat o co nejlepší loď, vybavení, nebo zbraně, neobejde se to bez receptů a surovin. A zde jsem opakovaně narážel na opravdu, ale opravdu nekonečný grind. Často jsem potřeboval například houževnatější dřevo, které se ale nacházelo na druhé straně mapy. Což v praxi znamená, že jsem musel neustále cestovat tam a zpět.

Naštěstí po otevření přístupného bodu v přístavech lze následně využít rychlé cestování. To však neplatí o osadách, které se jako přístavy pouze tváří. Navštívit tak lze pouze některá místa a ostatní slouží jen k obchodu přes dialogové okno. 

Ať už pro obchodování, nebo rychlé cestování, základní měnou je tu pochopitelně stříbro, které získáváte prodejem surovin, plněním úkolů a okrádáním lodí. V pozdější části hry se zpřístupní takzvané osmičky, pomocí kterých si lze na černém trhu zakoupit zajímavější zboží. Zbývá tedy poslední, a to placená měna, tedy zlato. Za něj si lze zakoupit pouze kosmetické předměty jako například tuhle krásnou kočičku. Je vykastrovaná, nekouše, nosí pirátskou pásku a bude vám dělat skvělého parťáka po moři. Za pouhých dvě stě korun. No nekupte to. Myslím to vážně, nekupujte to. Kočku si můžete koupit postupem hraní i za herní měnu.

Výběr a možnosti kosmetických nastavení rozhodně nejsou skromné. Nastavit si můžete nejen barvy plachet a vlastní pirátský znak, ale třeba i to, jak se bude vaše posádka oblékat. Trochu bizarní mi připadala nabídka některých emocí a poněkud zvláštně symboly ohňostroje, pomocí kterého žádáte ostatní o pomoc. Znakem přiťuknutí piva se mi ale žádného Čecha bohužel přivolat nepodařilo. Asi jsem neměl vsadit na Starobrno.

I když hlavní příběhová linka nabízí primárně neustálý boj s jinými loďmi nebo krádeže surovin, najde se tu ještě výroba rumu a opia. V praxi to znamená, že cukrovou třtinu proměníte na slaďoučký elixír a durman obecný zase na modrý lotus. Jo jo, pašování k pirátskému životu prostě patří. Mějte však na paměti, že tenhle nebezpečný byznys připoutává nechtěnou pozornost a začnou vás tak lovit tuláci. Úspěšným dokončením obchodu získáte zmíněné osmičky a tu trochu zrzavější kočku si budete moci konečně dovolit.

Důvod, proč jsem vám tak trochu chtěl nákup čičiny za reálnou měnu vymluvit, je fakt, že ji za kormidlem moc často ani neuvidíte. Více se budete soustředit na to, jestli jsou v okruhu nepřátelé, a více než mazlíček v podobě lemura mě zaujalo, když mi před kormidlo přistál pták, který se ještě před chvílí vznášel v hejnu mezi plachtami.

Stále se potvrzuje, že pokud Ubisoft umí něco vytvářet, jsou to herní světy. Na africkém poloostrově jsem projížděl výdutěmi v horách a v oblasti zabrané Nizozemci jsem si všímal krásných větrných mlýnů na různých výčnělcích skal. Svět naštěstí není prázdný a kromě lodí lze narazit na skákající delfíny, velryby a třeba i hrocha. O něco horší pohled je na různé ostrůvky, jejichž vegetace se vykresluje prakticky přímo před očima, díky čemuž si rychle uvědomíte, že jde o pouhou kulisu. Alespoň na vodě se nešetřilo a lze si tak všimnout pěkných vln na pobřeží nebo těch ohromných, ze kterých jde opravdu respekt. Jen škoda, že tornáda zůstala v Black Flag.

Celkově počasí navazuje příjemnou atmosféru a ve spojení se střídáním dne a noci se málokdy stane, že by scéna vypadala pokaždé stejně. Pěkných detailů na lodi a její posádky jsem si všiml při přepnutí kamery do pohledu z třetí osoby, respektive lodě. Horší už je to u bitev, při kterých dochází k výbuchům. Lze si všimnout velmi jednoduchých efektů explozí, které až kazí celkový dojem.

Proces dokončení výroby lodě doprovázela cut-scéna, během které při velkolepém ozvučení postaví místní personál loď během pár vteřin a nemůže to skončit jinak než disneyovským ohňostrojem a potleskem mé postavy. Paráda, tak tady zmizel čas na zkvalitnění příběhových cut-scén.

Kvalita obličejů je na podobné úrovni jako Assassin’s Creed Valhalla, jen s těmi animacemi to už tak slavné není. Rozhodl jsem se dokonce hrát za černocha, jelikož vousy, které jako správný pirát musíte mít, zkrátka vypadaly na běloších skoro až odpudivě.

Upřímně nevím, kolik týmů je potřeba na zkontrolování audia, ale asi všech 11 studií, kterými se Ubisoft pyšní, tak nějak přehlédlo, jestli jde do obou kanálů zvuk chůze. V praxi to znamená, že když už se procházíte po souši, každý krok slyšíte primárně v levém uchu. Projdete-li se po dřevě, slyšíte pro změnu ozvěnu, která na pláži bude mít těžko co dělat. Většinu času jsem stejně strávil na moři, ale stejně jsem se nad tím musel pousmát.

Zvukově je na tom ale hra jinak dobře, i když jsem si všimnul například recyklovaných signalizačních výstrah při zpozorování nepřítelem, které jsou pro ubisoftí hry zkrátka typické. Zanedbaný mi připadal dabing, respektive výkon herců, který ve mně nevzbuzoval žádné velké emoce. Soundtrack i zpěv vaší posádky mě bavilo poslouchat a patří pravděpodobně k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Jen škoda, že není lépe využit během cut-scén.

Zajímavým zpestřením a konečně i využitím online zasazení mohou být PvP zápasy, které jsou však pouze v časově omezených událostech. „Mohou“ říkám z toho důvodu, že se mi za celou dobu povedlo najít jen jednoho zájemce, který však měl vyšší level a já před ním zbaběle utekl. Lepší přece přežít než nežít. Mimo tyto události sice můžete zaútočit na jakéhokoliv jiného hráče, ale k žádnému poškození nedojde.

Pokud jste se tak těšili, že budete s kamarádem drancovat okolní nevinné začátečníky, musím vás zklamat, nemá to smysl. Proč že je to vlastně online?

Deset let starý Asasín dokáže udělat za dnes už pakatel mnohem větší službu, a to zejména v tom, že na rozdíl od Skull and Bones se stanete opravdovým pirátem. Pirátem, který dokáže plavat, potápět se, používat šavle, bambitky, šplhat po stěžních a lovit zvířata či hledat poklady na všech ostrůvcích, na které narazíte. 

Neustále jsem si říkal, že i když se má do hry postupně dostávat další obsah včetně sezón, bylo by mnohem lepší ji i v zájmu jejího udržení udělat dostupnější. Chápu, že to má Ubisoft s jiným modelem než s hrami za plnou cenu obecně těžké, ale na základě mých zkušeností s ostatními hráči a faktu, že je hra v osmihodinové verzi zcela zdarma, se obávám, jak dlouho Skull and Bones může vydržet. 

Cenovka 60 eur za stávající obsah mě nepřesvědčila a všudypřítomné důkazy o výrazném zjednodušení oproti sérii Assassin’s Creed po změně platebního modelu přímo volají. 

Skull and Bones je pirátská hra, která má v sobě méně pirátského než čtvrtý díl Assassin’s Creed, který se této tematiky dotýkal navíc jen z části. Námořní bitvy jsou největším tahounem a neustálá chuť po otevření lepších lodí, vybavení nebo zbraní mě dokázala u hry udržet, i když za cenu zdlouhavého grindování surovin. Přesto mi jakoukoliv radost po chvilce zkazil naprosto sterilní příběh, ve kterém mají postavy potřebu přehánět a dělat z komára velblouda. A němost hlavního hrdiny prospívá spíš hraní za pirátskou loď než za vytvořenou postavu.

Rozmanitost lokací, po kterých se budete plavit, se rozpíná od Afrického až po Indické pobřeží a odlišuje se rozdílnými národnostmi, zbožím i výbavou. Zvědavost mě donutila jednotlivé názvy dokonce vyhledávat a zjišťovat si více. Jakákoliv absence volnosti pohybu však dělá z přístavů jen velmi hezké lobby kazící veškerou chuť procházet ty další. Vedlejší úkoly na rozdíl od těch hlavních vybízejí k eskortování lodí, změnám barvy plavidla, abyste se vydávali za nepřátelskou stranu, nebo dokonce boj s vodním ještěrem.

Přidat však do hry slabý odvar toho, co má být odpovědí Ubisoftu na Sea of Thieves, je přinejmenším opravdu velké zklamáním.