Dolmen je hra, která mě prvotně nadchla, ale postupně tak nějak začala spíše překážet. Na každém kroku se objevovaly další malé problémy, které nakonec ovlivnily to, jak na samotnou hru nahlížím.

Dolmen je vážně těžká akční RPG hra, ve které se podíváte do světa, kde jsou krystaly nazvané Dolmen hodně cenné, ale také pořádně nebezpečné, protože dokáží spojit dvě reality a protnout je. Vaším úkolem je doběhnout na místo protnutí, zbavit se všech potvor a donést zpátky krystaly. Problém je, že postupně se do toho začnou plést i jiná stvoření.

Jakmile začnete hrát, tak je to ok. Animace jsou... ok. Pohyb postavy je... taky ok. Ale vždy tam byl takový ten pocit, že je něco špatně. Že moje postava podivně plave po zemi, že nemám úplnou kontrolu nad tím, kam uskakuji, a že nepřátelé jsou těžší, než by dávalo úplně smysl. Prvních pár brouků zabijete v pohodě, ale jiný brouk, který vypadá v podstatě stejně, je najednou extrémně těžký a problém je, že se špatně určuje, kdo je silnější a kdo ne.

Stejně tak pocit z boje je prostě jenom... ok. A to je ten největší problém Dolmenu. Celá hra funguje, dá se hrát, ale nikdy se nedokáže přehoupnout přes tu hranici, takže visíte na tenké lince mezi „ale jo, to dohraju“ a „tohle prostě není zábava“. 

Na začátku si tedy vytvoříte postavu a dostanete hned několik málo věcí. Zbraň na blízko, popřípadě štít, zbraň na dálku a jeden reaktor. Podle toho, jakou výbavu si vyberete, se mění i vaše atributy. Ty zahrnují sílu, výdrž, energii a další, z čehož každá mění co vaše postava dokáže a jaké zbraně budou silnější či jakou zbroj si můžete obléct. V podstatě to, co z podobných her známe už moc dobře. Vylepšení si pořizujete za pomoci měny, která vám padá z nepřátel, ale pokud zemřete, vrátíte se zpátky na poslední místo uložení a dostanete jednu šanci si svoje ztracené penízky vzít zpátky ze své mrtvoly. Pokud umřete znova, jsou navždy pryč, a pokud se tam dostanete, mohou popravdě být stejně pryč.

Výhoda ale je, že na zbraně a zbroje nepotřebujete peníze, ale jenom materiál, který vám může padnout z nepřátel, bossů nebo ho můžete najít v rozbitelných předmětech. Některé materiály můžete také získat, když najdete přátelské postavy. 

To zní sice fajn, ale problém je, že zbraní je tam vážně málo, takže se prostě rozhodujete nad třemi věcmi. Chcete těžkou zbraň, střední zbraň se štítem, nebo rychlou zbraň. Tyto zbraně si můžete ještě vylepšit dalšími předměty a trochu je posílit, ale i tak budete mít rychle pocit, že těch zbraní je prostě málo.

Malým rozdílem ale ještě je, jaké technologie používáte. Jak už bylo řečeno, zbraně a zbroje vyžadují materiály a ty pocházejí ze tří různých zdrojů. A podle toho, jakých typů máte nejvíce, získáváte různé bonusy, které mi ale přišly trochu... zanedbatelné.

Jo, a předtím jsem zmínil reaktor. Co dělá? No, dá vám ránu s elementálním bonusem za cenu energie. A popravdě jsem to téměř nikdy nepoužil, protože ten bonus byl minimální a energie se hodí mnohem více na střelnou zbraň. Ano, vaše střelná zbraň bude váš nejlepší kamarád. Potřebuje energii na střílení a tam dochází k boji se sebou samým.

Energie je popravdě ta nejdůležitější věc ve hře. Používáte ji například k léčení. Jakmile se vyléčíte, vaše energie je navždy pryč a musíte si ji doplnit článkem, stejně tak ji žerou některé speciální střely. Normální střílení naopak energii nespotřebuje úplně a může se znovu dobít. Zkráceně – jakmile se vyléčíte, nemůžete znovu střílet, dokud si energii nedobijete článkem, což je popravdě zajímavé. Jediným problémem pro mě bylo, že nabíjení článku trvá vážně dost dlouho, a tak je těžké najít moment, kdy si energii doplnit, protože většina nepřátel i bossů vám tu chvilku málokdy dá.

Když už mluvíme o bossech, jak jsou na tom? Jsou očividně velkou součástí hry. Nepřátelé jsou v podstatě jenom brzda před tím, než se dostanete k bossům a ti... jsou bohužel nudní.

Problém prostě je, že většina bossů je nudná a jenom trvá moc dlouho je zabít, a pokud uděláte jednu chybu, jste v háji, protože některé útoky vás dají na jednu ránu nehledě na to, jak silní jste. Především boss Queen Caniptei je prostě špatně udělaný boss. Utíkej dokolečka. Uhni do jediného volného prostoru. Utíkej dokolečka, utíkej znova dokolečka. Schovej se. A pak se celá aréna zmenší na malinký prostor kolem samotného bosse, kde je málo místa, kam uhnout. Pokud neuskočíte, trefí vás boss. Pokud uskočíte trochu moc, trefí vás země. Zábava.

Co třeba grafika? Je ta dobrá? No, je dostatečná. Pojďme dostat ze zad tu velkou věc. Moje hra nebyla nastavená na nejvyšší nastavení, protože se postupně začala sekat, ale problém je, že i když jsem všechno nastavil na tzv. cinematic nastavení, hra nevypadala o moc lépe. Sem tam se přidal nějaký ten flíček na zeď, některé stíny vypadaly o trošičku lépe a světla byla svítivější, ale ten rozdíl prostě na první pohled téměř nepoznáte. Grafika je tak znovu ok, ale to, že se objekty objevují pár metrů před vámi, už ne tak moc, protože to trochu kazí zážitek.

Co je ale víc než ok, je hudba. Některé části hudby jsou prostě úžasné a zní skvěle. Užíval jsem si hudbu víc než boj s bossem.

A tady to popravdě můžeme ukončit, protože nic víc tam není. Dolmen je krátká hra, která doufá jenom v to, že je hodně těžká. Jako vážně hodně. A než si řeknete, že jenom přeháním, že si jenom stěžuju na hru, která nabízí výzvu… Je prostě rozdíl mezi hrou, která nabízí fér výzvu a hrou, která na vás hodí desítky nepřátel, kteří vás sejmou na dvě rány a vydrží deset od vás. Dohrál jsem už hodně těžkých her a tady je prostě cítit, že obtížnost je jednoduše uměle zvednuta. Normální nepřátelé vás zničí v rámci vteřin a je popravdě logičtější se jim vyhnout. Jakmile je normálních nepřátel více než dva najednou, jste v podstatě mrtví. A to jednoduše není zábava. Další problém je, že celá hra je silně lineární a máte prostě jednu danou cestu, kam jít. Občas zabočíte do tunelu nebo jiných dveří, kde najdete předmět, ale pak se zase vrátíte hezky zpátky a jdete po cestičce dál.

Stejně tak elementální vylepšení zbraní je v podstatě jedno. Vemte si oheň a je to to nejlepší, co můžete udělat a hlavně střílejte a střílejte. Celá hra se pro mě změnila v podstatě ve střílečku, protože jakmile jsem si vyrobil brokovnici, nepřátelé byli v háji, dokud se nedostali moc blízko. Jakmile se ale opravdu dostali moc blízko, znovu byl konec.

Dolmen je prostě ok. Celá hra funguje, dá se přes bolest dohrát, ale není pro to žádný důvod. Máte pár lokací, druhů nepřátel je málo, většina bossů prostě není zábavná a boj s nimi je jenom zdlouhavý, příběh nedokáže nabídnout nic zajímavého a prostě to za to nestojí.