Call of Duty: Black Ops Cold War konečně tříští svůj zastaralý koncept

Call of Duty: Black Ops Cold War je dlouhý název pro jednu z her spadajících do jedné dlouhé série. Jako pokaždé nám i Cold War přináší balík napěchovaný akcí, a to s odhodláním nám dokázat, že tyhle bitvy ještě nekončí. Ať už sáhnete po kampani, multiplayeru či zombie módu, všude na vás bude čekat zábavná střelnice, na kterou jsme u Call of Duty zvyklí. Na první pohled se to nemusí zdát, ale Cold War dělá řadu věcí jinak. A to ho staví do poměrně nelehké situace. Zatímco některé věci zvládá posunout o několik úrovní dopředu, jiné se mu daří stáhnout zpět.

Letošní díl této frenetické akce tak můžete zbožňovat, stejně jako ho můžete přehlédnout a nic vám vlastně neunikne. A všechno to závisí na jedné jediné věci.

Jak je možné, že značka jako Call of Duty zvládá rozdělit skupinu hráčů na dva tábory: jeden, který ji bude vyzdvihávat do nebes, a druhý, který v téhle bitvě dávno dosloužil. Cold War se ovšem daří propast mezi těmito skupinami zúžit. A to především kvůli chuti inovovat.

Může vám to připadat jako nesmysl nebo otřepané klišé, ale s klidným hlasem vám mohu říct, že právě díky inovacím a změnám jsem si letošní díl, přesněji jeho kampaň, užila od začátku do konce. Singleplayer není nikterak dlouhý. Nabízí intenzivní, rychlý, ale ve finále kvalitní herní zážitek - ať už po stránce příběhu, hratelnosti, level designu či audia.

Cold War, jak už můžete vyčíst z názvu, se odehrává v době studené války. A to není vůbec snadné období na zpracování v kontrastu toho, co nám Call of Duty každoročně nabízí. Doba intrik, informačních válek a nukleárních hrozeb, nežli přímých bitev se na kampani podepsala, ale nečekejte vyloženě historickou přesnost. 

Příběh je zasazen mezi první a druhý díl série Black Ops a vaším hlavním cílem je pátrání po sovětském agentovi Perseovi, který se rozhodl ve světě rozpoutat chaos a hodit ho na bedra USA. S vaší novou jednotkou, která sestává z úplně nových i velmi známých postav, se nepokojům snažíte zabránit. 

Sami se nejčastěji objevíte v kůži agenta Bella, kterého si přizpůsobíte dle vlastních preferencí včetně psychických stavů, které ve hře fungují jako perky a můžete si skrze ně zvýšit zdraví či přidat munici. Větším požitkem pro vás pravděpodobně bude hraní za Masona, hlavní postavu prvního a druhého dílu, jelikož k Bellovi si velmi obtížně vytvoříte silnější pouto. Na druhou stranu, postava nádherně zapadá do celé synopse příběhu. 

Kampaň také velmi intuitivně mění mise. Tam, kde byste dříve vystříleli šestou vesničku, najdete promyšlené operace, jejichž cílem je především hledání důkazů. Napříč misemi budete pracovat se stealthem, který není nijak složitě propracovaný, ale v kontextu doby a jako zpestření funguje skvěle. Hra své mise prokládá investigativními částmi, kdy musíte některé důkazy hledat či fotit, což hráče nabádá k exploraci.

Důkazy a další věci, které posbíráte napříč misí, nejvíce uplatníte u vedlejších operací. Ty jsou pouze dvě a lze je odehrát kdykoli před finální misí - můžete je odehrát bez jakéhokoli dalšího úsilí, ale chcete-li dosáhnout nejlepšího konce, musíte se nejprve dostat přes dvě hádanky. Jednou se stane dešifrování disku s informacemi a druhým identifikování tří podezřelých - k oběma potřebujete dostatečné množství důkazů, které posbíráte v hlavních misích. 

Hádanky perfektně zapadají do tématu celé hry, a navíc nejsou vůbec jednoduché a vyžadují chvilku trpělivosti. Když se ale doberete výsledku, budete mít větší radost, než když se vám podaří prostřílet skrze další lokaci.

Herní mechaniky také krásně podtrhávají možnosti, které hýbají s příběhovou linkou. Dialogové možnosti vás dostávají k dalším důkazům, můžete zjistit nové informace, které vám dobarví děj nebo se rozhodnout, k jakému názoru se spíše přidáte. 

Mise obecně prošly jednou velkou změnou a konečně hýří něčím, co můžeme nazvat pestrost. Zatímco na jedné budete ve Vietnamu kosit jednoho nepřítele za druhým, další si projdete jako nastrčený špeh a jeden jediný úkol bude mít více jak čtyři různá řešení, anebo se ponoříte do halucinogenní situace po vzoru Stanley Parable s vypravěčem v zádech.

Každá úroveň je zábavná, přestože jejich výstavba naopak přílišnou změnou neprošla. Neočekávejte zcela nová prostředí, která vám nepřijdou povědomá. Očekávejte ovšem prostředí, která zkrátka fungují stále dobře. Hra bere svůj starý koncept, tříští ho na řadu malých střípků, z kterých si bere to nejlepší ze série a prokládá je koncepty, které fungují v jiných hrách. Dohromady nám to tak dá velmi povědomý, ale ve výsledku docela jiný obraz, na který je ale velmi hezký pohled. 

Po stránce kampaně je Call of Duty: Black Ops Cold War vydařenou hrou a z celého singleplayeru čiší jednoznačný návrat ke kořenům Black Ops - a to jak z hlediska pozitiv, tak i negativ. Call of Duty se nám představilo v tom nejlepším světle: jako zážitek se silným apelem na filmovost. Ať už se bavíme o perfektních cut-scénách či samotné hratelnosti, kterou prokládají zpomalené záběry - budete se cítit jako uprostřed akčního filmu.

Samozřejmě, nevyhnete se předvídatelným scénám ani klasické šablony amerického trháku, ale nutno poznamenat, že hra zvláště ke konci zvládá příjemně překvapit - způsobem, který bychom pravděpodobně u kampaně Call of Duty nečekali.

Jenomže s návratem ke kořenům přichází do jisté míry také zpátečnické myšlení, a to se podepsalo nejenom z části na kampani, ale také multiplayeru. O čem se tu především bavíme jsou zbraně. Proti arzenálu nemáme prakticky ani slovo, ten je bohatý a od pušek a samopalů se dostanete k brokovnicím, odstřelovačkám, granátometům, a dokonce i luku. Zbraně samy o sobě fungují dobře, ale jednoduše řečeno více „arkádově“.

To znamená, že veškeré inovace v rámci zbraní z minulého Modern Warfare jsou pryč. Zbraň si neopřete o hranu, nepřipadají vám tak těžké a střelba z nich je značně snazší. To samé platí o pohybovém systému, kdy se nemůžete vyklánět do stran. 

V rámci singleplayeru by to nebyl takový problém, jelikož pohybový systém i gunplay - který i přes degradaci nadále působí dobře - odpovídá tomu, na co jsme u série Black Ops zvyklí. Větší problém nastává u multiplayeru.

Zde totiž inovace nepřicházejí ani v rámci map a téměř ani v rámci módů. Black Ops Cold War se vrací zpět ke konceptu, který fungoval v prvních dílech série, tudíž žádní operátoři se schopnostmi. Opět se vracejí základní loadouty zbraní a ostatního vybavení, které si stejně jako jednotlivé zbraně můžete plně přizpůsobit obrazu svému. 

Módy pro vás ale nebudou velkým překvapením, jelikož je moc dobře budete znát - od klasického týmového Deathmatche či přetahování se o jednotlivá území se dostanete k netypickému Kill Confirmed či Search & Destroy. Za novinku bychom mohli považovat maximálně Fireteam, který v současné fázi nabízí pouze jediný mód Dirty Bomb. Úkolem vašeho čtyřčlenného týmu bude postupně odpalovat bomby, které ale nejprve musíte naplnit uraniem sesbíraným z beden či padlých vojáků. Mód připomíná skromnější battle-royale Warzone, který vás neurazí, ale ani vyloženě nenadchne, nemáte-li správnou partu spoluhráčů. Combined Arms pro změnu přináší rozsáhlejší variantu zabírání území, o nic speciálního se ovšem nejedná a nesedíte-li zrovna v pohodlí tanku, nemyslete si, že v otevřeném prostoru přežijete příliš dlouho.

Mapy převratnou změnou také neprošly a po několika hodinách v nich uvidíte podobné designové vychytávky i nedodělky. Špatné nejsou, ale není jich žádné převratné množství, takže si na ně velmi rychle zvyknete a stejně jako u každého dílu zde najdete ty, které si oblíbíte během pár kol, a ty, které už nikdy nebudete chtít vidět.

Podobnou „chudost“ a nedostatek vítaných změn ucítíte i u jinak velmi oblíbeného kooperačního zombie módu. Můžete argumentovat, že zástupy nemrtvých, které máte možnost likvidovat po vlnách, je přesně to, co od podobného módu chcete a můžete poukázat i na věrnost k předešlým dílům. Ta je tu ovšem nadměrná, jelikož letošní díl toho více spíše odstranil, nežli přidal. Jak po stránce obsahu, tak po stránce alespoň příběhového úvodu a nezachrání to ani arkádový mód s pohledem shora. 

Když se tedy vrátíme na začátek, jak se Call of Duty: Black Ops Cold War podařilo zúžit propast mezi dvěma tábory s naprosto protichůdnými názory? No, zatímco v jedné části s přehledem uspělo, v druhé tak dobře nezabodovalo.

Cold War nám po tolika letech přineslo kampaň, která se nebojí přijít s něčím jiným, a to působí zkrátka skvěle a troufám si tvrdit, že vám nebude vadit se do ní pustit minimálně ještě jednou. Herní doba je možná diskutabilní, hrajete-li Call of Duty především kvůli kampani, ale alespoň nemusí v žádném z momentů zpomalovat. Multiplayer se na druhou stranu inovacím vyhýbá a postupuje spíše v čase zpátky nežli kupředu. A to je zkrátka skutečnost, kterou nemůžeme přehlížet. 

Letošní Call of Duty tak každý hráč ocení docela jiným způsobem a každý musí jednotlivě zvážit, zda právě takhle bitva je ta, která mu za to stojí. Všechno závisí na jedné jediné věci: co zkrátka v této dlouholeté sérii považujete za tu pravou prioritu.