Jsou spisovatelé, kteří se k videoherním adaptacím a pokračováním svých knih příliš nehlásí. Že ano, pane Sapkowski. Někteří autoři na to ale jdou jinak a jedním z nejvýraznějších příkladů kladného přístupu je ruský spisovatel a disident Dmitry Glukhovsky, autor úspěšných románů Metro 2033, Metro 2034 a Metro 2035. A řady dalších knih, jež se obvykle vyznačují postapokalyptickou tematikou nebo pořádnou náloží kritiky současného Ruska.

01 (0)Zdroj: 4A GamesMetro 4 uniklo na internet. 120 GB dat odhaluje zrušenou hru

Glukhovsky se na hrách vycházejících z jeho díla vždy aktivně podílel. Dokazuje to už herní Metro 2033, prvotina ukrajinského studia 4A Games. Je příhodné, že debutující autor svěřil adaptaci svého literárního díla obdobně začínající firmě. Ovšem pro volbu 4A Games měl dobrý důvod. Studio totiž založili veteráni ze společnosti GSC Game World, kteří pracovali na kultovní střílečce S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl. K tomu je dohnaly interní okolnosti okolo původního zaměstnavatele a zejména fakt, že po vydání hry bylo propuštěno celé umělecké oddělení, které následně přešlo právě do 4A Games.

Se Stalkerem toho má přitom Metro mnoho společného, a tak vlastně nebylo žádným překvapením, že jsme v roce 2010 dostali drsnou first-person střílečku, ve které se dá atmosféra krájet. A která v porovnání s mnoha jinými adaptacemi dost úzce sleduje příběh předlohy. Ta začala v roce 2002 vycházet postupně na internetu, než se v roce 2005 dočkala prvního tištěného vydání v ruštině.

Takový způsob vydání dával prostor konstantní zpětné vazbě od fanoušků a i ta Glukhovskému pomohla ve vytvoření silného příběhu. Ten se měl původně jmenovat Underground a skončit dost rázně, když hlavního hrdinu zasáhla a zabila zbloudilá kulka. Což nakonec autor pod nátlakem vydavatelství změnil ze strachu z až moc velké deprimace.

DNA vývojářů z 4A Games se ale zprvu nedalo zapřít. Hra totiž byla oznámena už v roce 2006, čtyři roky před jejím vydáním, pod názvem Metro 2033: The Last Refuge. A původně mělo jít o hru s obrovským otevřeným světem a hromadou vedlejších questů. Nakonec tvůrci usoudili, že ambice mají až moc velké, a design seškrtali na vizi, která se inspirovala u lineárních stříleček jako Half-Life nebo Return to Castle Wolfenstein.

Stejně jako kniha, i hra je zasazená do roku 2033, do doby 20 let po ničivé jaderné válce, která zahnala část obyvatel Moskvy do tunelů metra. K čemuž bylo mimo jiné i reálné metro v Rusku skutečně vystavěno. V moskevském metru pak vznikl vlastní ekosystém, jenž je jakousi parafrází ruské společnosti, její historie, nátury a politického vedení. Přeživší tak obsadili stanice, jež po dopadu bomb nepodlehly zkáze, a rozdělili se do různých frakcí, které nejdou pro konflikt a zločin daleko. Protože bídná existence závislá na chovu prasat a pěstování žampionů, případně boj se smrtící radiací a mutanty z povrchu, prostě ruskému člověku nestačí.

Jenže i tady se najdou obyčejní lidé, co se nesnaží za každou cenu najít nějakého vnějšího nebo vnitřního nepřítele. Ani prosadit všemi prostředky svou ideologii, která má často viditelné rysy komunismu, nacismu nebo imperialismu. Někteří chtějí jednoduše přežít a ochránit své blízké. Jedním z takových lidí je mladík Arťom, žijící se svým otčímem na zapadlé stanici VDNCh, také známé jako Exhibice.

Přestože je tato stanice stranou všeho dění v moskevském metru, zaútočí na ni záhadní, psychické síly ovládající mutanti známí jako Temní. Prvním instinktem je obvykle s tím, čeho se lidé bojí a čemu nerozumí, pořádně zatočit. A tak jednoho dne Exhibici navštíví Lovec, hraničář elitní jednotky Sparťanů, s cílem dozvědět se více o Temných a najít způsob, jak je zlikvidovat. Arťom od něj dostává jasný úkol – pokud se Lovec nevrátí, musí se mladík vydat do Polis, hlavního města moskevského metra, a informovat ostatní Sparťany o nové hrozbě.

Tak začíná drsné dobrodružství, které je jakousi stručnější verzí původního románu Dmitrije Glukhovského. Zatímco v knize má Arťom do detailu popsaný charakter, jeho videoherní alter ego je až na načítací obrazovky mezi kapitolami němý protagonista. Mladík je tak jen jakýsi hráčův avatar, který nemluví a emoce projevuje převážně občasnými pohyby rukou. Přesto lze v jeho kůži zažít strhující, povětšinou lineární výpravu napříč částí moskevského metra i povrchem.

Než Arťom vůbec dorazí do Polis, které tvoří několik propojených přestupních stanic, potká třeba záhadného muže jménem Chán, jenž hráče provede částí metra plnou nadpřirozena. Také dostane možnost seznámit se s neonacistickou Čtvrtou říší nebo s příslušníky Rudé linky, kteří se pro změnu vidí v éře stalinismu. Aby toho nebylo málo, Arťom zjistí, že je imunní vůči psychickým útokům mutantů. V Polis ho pak čeká klíčové setkání se sparťanským velitelem Millerem. Podle plukovníka Millera je možné Temné vyhladit s pomocí raketového sila uvnitř přísně tajného vládního zařízení D6, jenže to je třeba nejprve najít. A tak nezbývá, než se vydat na povrch, konkrétně do moskevské státní knihovny, v jejíchž útrobách čeká na Arťoma mapa k D6. Následující cíl je jasný: Přidat se ke Sparťanům, probojovat se zástupy mutantů, vyšplhat na televizní věž, nainstalovat laserové navádění na hnízdo Temných a… zjistit, jak jste se při hraní vlastně chovali.

Herní Metro 2033 má totiž dva konce. Většina hráčů nejspíš zažila ten špatný, v němž lidský strach vítězí a hnízdo Temných lehne popelem. A vlastně vám to nemáme za zlé: systém karmy je totiž utajován. Pokud jste se ale v průběhu hry opravdu snažili při každé příležitosti pomáhat druhým a vyhýbat se zabíjení, můžete zažít alternativní konec, v němž Arťom zničí laserový naváděcí systém a uvědomí si, že Temní nechtěli útočit, ale navázat mírumilovný kontakt. Že to je celé je vlastně nedorozumění v důsledku odlišných způsobů komunikace obou ras.

Dostat se k jednomu ze dvou dostupných konců příběhu ale není jen tak. Hratelnost Metra 2033 vám totiž nedá nic zadarmo a kombinuje prvky first-person střílečky a survival hororu. Kromě tradičních zbraní tak můžete vzít do rukou i některé svéráznější hračky, jež vypadají, že je někdo vyrobil doslova na koleni. A jestli si nechcete hrát na ruského Ramba, často není problém vsadit na stealth a buď nepřátele úplně obejít, nebo je zlikvidovat potichu vrhacími noži či zbraní vybavenou tlumičem. V oblastech plných radiace a kdekoliv na povrchu si přitom musíte dávat pozor na to, aby se příliš nepoškodila vaše plynová maska a abyste měli dostatek filtrů. V tunelech zase není od věci svítit si baterkou, jenže tu musíte každou chvíli nabíjet primitivní ruční nabíječkou. Vývojáři se snažili o to vás do světa hry skutečně vtáhnout, a tak došlo na rozhodnutí co nejvíce omezit uživatelské rozhraní a všechny informace vám předávat jinými způsoby.

Důležitým prvkem je také munice. Pochopitelně se hodí při boji s lidmi i mutanty, jenomže kvalitní předválečné náboje slouží v moskevském metru jako platidlo. Inspirace sérií Fallout a jejími zátkami je samozřejmě čistě náhodná a ta částka taky nesouhlasí. V každém případě takto vzniká zajímavé dilema – buď si ceněnou munici necháte a budete ji používat v boji, protože je silnější než náboje ostatních ráží, nebo ji při vhodných příležitostech vyměníte za nové zbraně a další vylepšení. Celou hru přitom pohání 4A Engine, vlastní technologie studia 4A Games, díky níž se mohlo Metro 2033 pochlubit slušnou audiovizuální stránkou a z hlediska grafiky konkurovat tehdejším žánrovým kolegům. Nemluvě o skvělé optimalizaci, a tak si i majitelé slabších počítačů mohli užít velmi slušnou podívanou.

4A Engine však naplno zazářil až o tři roky později v pokračování s názvem Metro: Last Light. Ve svém románu Metro 2034 Dmitry Glukhovsky sleduje nový příběh a nové postavy, které nemají s událostmi Metra 2033 téměř nic společného. Při vývoji Last Light se ale z pozice jednoho ze scenáristů spojil s 4A Games, aby dal vzniknout přímému pokračování své prvotiny, v němž je z Arťoma zkušený hraničář, který spolu s ostatními Sparťany sídlí v D6. A to je problém, protože o prakticky nedotčený předválečný bunkr mají zájem ostatní frakce z moskevského metra, především Říše a Rudí. Aby toho nebylo málo, Chán přichází se zprávou, že jeden z Temných přežil. Metro: Last Light totiž navazuje na konec, v němž Arťom nezabránil dopadu raket na hnízdo zdánlivě nepřátelských mutantů.

Chán věří, že přeživší Temný je klíčem k budoucnosti lidstva. Miller jej ale vnímá jako potenciální hrozbu, a tak vyšle Arťoma a svou dceru Annu na povrch s cílem Temného zabít. Jen aby se ukázalo, že je to ještě dítě. Tak začíná další příběh plný akce, lásky – protože Arťom a Anna se do sebe pochopitelně zabouchnou – zrady i překvapivých odhalení. Včetně skutečnosti, že v útrobách D6 čeká hrstka Temných v hibernaci a že je Arťom schopný s nimi komunikovat, protože byl jako dítě Temnými zachráněn, aby mohl být jednou prostředníkem mezi nimi a lidmi. Tohle detailně vysvětluje prequelový komiks The Gospel According to Artyom. Velké finále se pak odehrává v D6, jež musí Sparťané ubránit před Rudými. A jak to dopadne? To opět záleží na tom, jak jste se chovali v průběhu hry.

Ve špatném konci se Arťom obětuje a zničí celé zařízení, aby ho nikdo nemohl zneužít. Anna ale přežije a porodí syna. V dobrém konci zase Temní Arťomovi zabrání ve zničení D6 a s pomocí svých psychických schopností porazí Rudé, přičemž pro obě varianty závěru je společný fakt, že Temní nakonec odejdou někam do bezpečí s příslibem budoucí spolupráce na obnově zdevastovaného světa. Tím ale příběh Metra: Last Light tak docela nekončí. Na rozdíl od Metra 2033 se totiž hra dočkala placeného dodatečného obsahu. Nabídka DLC zahrnuje nové mise z pohledu převážně anonymních členů vybraných frakcí, střelnici, bojový simulátor, různé výzvy nebo virtuální muzeum. Chronicles Pack však obsahuje několik misí zaměřených na Chána, Annu a Pavla, jednoho z hlavních záporáků Metra: Last Light, který se zprvu prezentuje jako Arťomův přítel a spojenec.

V rámci hratelnosti i audiovizuálu pak tvůrci z 4A Games v podstatě jen vylepšili to, co už dobře fungovalo v Metru 2033. Metro: Last Light je tak hezčí a ještě lépe optimalizované pro silnější i starší hardware. V některých lokacích je každopádně druhý díl otevřenější a vizuálně pestřejší, hlavně na povrchu. Zimu z jedničky totiž střídá jaro a zamrzlé ulice Moskvy ustupují močálům plným vodní zmutované havěti. Stále jde ovšem o lineární střílečku, která se však v době vydání nevyhnula menší kontroverzi. Vydavatel se rozhodl ze hry vystřihnout hraničářskou obtížnost, která výrazně omezuje uživatelské rozhraní a dostupnost různých zdrojů napříč hrou, a udělat z ní bonus za předobjednávku. Přitom v Metru 2033 byl režim Hraničář součástí základní hry. Argument vydavatele? Nějaký předobjednávkový bonus kvůli požadavkům prodejců mít musí a tuto obtížnost přece využijí jen oddaní fanoušci, kteří si Last Light určitě předobjednají. Což hráče příliš neuklidnilo.

Je však zázrak, že hra vůbec v nějaké podobě vyšla. A hlavně že vyšla hratelná a se vším všudy skvělá. Celý titul totiž vznikal za dost drsných podmínek. Rozpočet hry byl podle tehdejšího ředitele vydavatelství THQ Nordic jen 10% oproti konkurenci. Vývojáři přitom museli pracovat v přeplněných, těsných prostorách na skládacích židlích. Neustále je tížily výpadky proudu a v zimě pracovali v mrazu, protože nefungovalo topení. Navíc pašovali počítače a vývojářské verze konzolí v batozích, aby jim je nezabavili zkorumpovaní celníci. A to ještě můžeme zmínit fakt, že vydavatel původně tlačil na kooperativní režim a kompetitivní multiplayer. Ze kterých nakonec – a možná i bohudík – sešlo.

Na kontroverzi okolo obtížnosti Hraničář se ale rychle zapomnělo a hra byla finanční úspěch, a tak mohlo studio 4A Games v létě 2014 nerušeně uvést na trh Metro Redux, kompilaci remasterovaných verzí Metra 2033 a Metra: Last Light. Zatímco Last Light Redux se od originálu příliš neliší a funguje v první řadě jako kompletní edice hry, s jedničkou si tvůrci vyhráli. Výrazně vylepšili osvětlení, počasí nebo ovládání a do prvního Arťomova dobrodružství zakomponovali změny v hratelnosti z druhého dílu. Upgrade zbraní, stealth, umělá inteligence nepřátel, to všechno tak bylo lepší než kdy dřív, i když se zásluhou většího množství slunečního svitu dost změnila atmosféra některých pasáží na povrchu. Dmitry Glukhovsky se také neflákal, jak dokazuje román Metro 2035. V něm se scházejí motivy a postavy z her i z předešlých knih, aby s jejich pomocí dal Glukhovsky velmi jasně najevo, že Metro bylo, je a bude nejen postapokalyptická fikce, ale také nekompromisní politická satira.

Ve třetím herním díle je však té politiky přece jen méně, přestože volně vychází právě z knižního Metra 2035. Zato je v něm více snad všeho ostatního. Metro Exodus z roku 2019 nabízí nejen dobře známé lineární pasáže a tradiční prvky hratelnosti, ale i několik rozsáhlých úrovní na bázi otevřeného světa. Hra totiž navazuje na dobrý konec Metra: Last Light a začíná zjištěním, že moskevské metro není jediné místo, kde lidé přežili. Ve víře, že válka neskončila a že je třeba ruský lid uchránit před nepřítelem ze západu, byly okolo Moskvy rozestavěny rušičky blokující veškerou rádiovou komunikaci s vnějším světem. A protože Arťom a Anna zjistí pravdu, nezbývá, než nasednout na vlak Aurora a spolu s Millerem a ostatními hraničáři opustit Moskvu a vydat se na Ural, kde by soudě dle zachyceného vysílání mohly sídlit zbytky ruské vlády.

Po překonání oblasti u povodí řeky Volhy, které z hlediska rozlohy i herní náplně připomíná část Zóny ze série S.T.A.L.K.E.R., se Arťom a jeho přátelé s pomocí Aurory opravdu dostanou až k Uralu. Jen aby zjistili, že vysílání je past nastražená zdivočelými kanibaly a že válka opravdu dávno skončila. A co víc, ukáže se, že Anna při jedné z misí v okolí Volhy vážně onemocněla v důsledku otravy jedovatým plynem. Snaha Annu vyléčit pak Sparťany zavede přes břehy vyschlého Kaspického moře a zalesněnou tajgu až do zdevastovaného města Novosibirsk, jež dopadlo podobně jako Moskva.

Zde se opravdu podaří najít lék, ale za vysokou cenu. Arťom je vážně zraněn při boji s mutanty a jemu i Millerovi hrozí smrt v důsledku otravy radiací. Miller se při záchraně Arťoma obětuje, ale jestli má jeho oběť smysl, o tom rozhodne… ano, správně, zase ta karma. Ani tentokrát nesmějí chybět dva konce závislé na tom, jak jste se během hraní rozhodovali. Špatná rozhodnutí vedou k tomu, že Arťom svým zraněním podlehne a Aurora se pro něj stane věčným očistcem. Dobrý konec, kterého je tentokrát mnohem snazší dosáhnout než v případě Metra 2033 i Last Light, je ale o poznání přímočařejší. Arťom a Anna přežijí a spolu s ostatními Sparťany se usadí na břehu jezera Bajkal s myšlenkou na návrat do Moskvy, aby se všichni dozvěděli pravdu o tom, že už nemusí živořit v tunelech metra.

Příběh Metra Exodus, při jehož tvorbě se tentokrát Glukhovsky spokojil s úlohou konzultanta, se odehrává na prostoru celého jednoho roku, a tak se i o něm dá říct, že je rozsáhlejší než děj předchozích dílů. Scénář je dokonce více než dvakrát větší než oba předchozí díly a DLC dohromady. Za což můžou například stovky nepodstatných dialogů mezi NPC postavami, aby svět působil živěji. Jen tentokrát výrazně ubylo prvků nadpřirozena. Postupně se rozrostlo také samotné studio 4A Games, které v průběhu let přesunulo své hlavní sídlo i většinu zaměstnanců z Ukrajiny na Maltu. Přesto, jak už to bývá, původně měla být hra ještě větší. Ze zbytků dat v souborech jsme se například dozvěděli, že mezi zbraněmi měl být plamenomet. A kapitola s tajgou měla být také otevřenější a mnohem větší, ale už zkrátka nebylo dost času a peněz.

A ani tentokrát se tvůrci nevyhnuli kontroverzi v důsledku dohod vydavatele s externími partnery. Metro Exodus bylo tudíž jedním z vůbec prvních titulů, jejichž PC verze byla po dobu jednoho roku k dostání exkluzivně přes Epic Games Store. K oznámení této exkluzivity přitom došlo až krátce před vydáním hry, kdy už Deep Silver umožňoval předobjednávky na Steamu. Ty naštěstí vydavatel respektoval, a tak byl Exodus první rok hratelný přes Steam alespoň pro ty hráče, kteří si jej včas předobjednali.

Třeba zájemcům o krabicovou verzi ale vydavatel nejprve tvrdil, že se pro ně nic nemění, což mnozí chápali tak, že v krabičce najdou klíč na Steam. Krátce nato se však informace od vydavatele změnily a nakonec každá krabička obsahovala kromě plakátu s přehledem monster a téměř prázdného disku jen klíč určený pro Epic Games Launcher. Na obalech tou dobou už hotových krabic sběratelské edice bylo navíc logo Steamu přelepené samolepkou s logem Epic Games a na roční exkluzivitu oznámenou doslova na poslední chvíli nadával na sociálních sítích i sám Dmitry Glukhovsky. Přestože záhy svá slova mírnil. Naopak se nemírnil jeden z vývojářů, který se ohradil proti hráčům usilujícím o review bombing předešlých dílů na Steamu. Na ty vytasil argument, že jestli se takhle budou chovat i dál, další díly budou vycházet už jen jako exkluzivita. Studio samozřejmě muselo jeho slova hned dementovat a hráče uklidnit. Ale hezkej bizárek.

Nepopulární kroky Epic Games spojené se zajištěním časových exkluzivit pro svůj vlastní obchod dělaly vlny na trhu s PC hrami ještě několik let poté. Roky ale tentokrát trvala i podpora hry po vydání. Aby studio 4A Games ukázalo, čeho je 4A Engine po grafické stránce opravdu schopen, vydalo v roce 2021 na počítačích a současných konzolích Metro Exodus Enhanced Edition zaměřenou na ray tracing a další moderní technologie, kterou si bez hardwaru, jenž je podporuje, ani nezahrajete. Tato verze je zdarma dostupná každému majiteli původní hry. A v roce 2023 vůbec poprvé v historii série došlo na vydání oficiálních modovacích nástrojů, které najdete na Steamu, GOGu i Epicu pod názvem Metro Exodus SDK.

Placený dodatečný obsah pak zahrnuje balíčky The Two Colonels a Sam’s Story. Ten první se dá brát i jako snaha vývojářů uspokojit hráče, jimž nesedlo zaměření Metra Exodus na otevřenější lokace. Jedná se totiž o krátký, skrz naskrz lineární příběh ukazující, k čemu došlo v Novosibirsku předtím, než do města dorazila posádka Aurory. Druhé DLC ale sází na hratelnost známou ze základní hry a vypráví příběh hraničáře Sama, bývalého amerického mariňáka, jenž se chce přes Vladivostok a přes oceán dostat domů do Spojených států.

Nebylo to přitom poprvé, co značka Metro přišla do přímého kontaktu s Amerikou. Sám Glukhovsky se do ní podíval v černobílém komiksu The Outpost Vol. 1, jenž je zasazený do Pittsburghu a jeho okolí. Komiks dost připomíná Šíleného Maxe a dokazuje, že ani v USA není poválečná situace zrovna růžová. To ale není jediný důvod, proč Samova cesta v DLC není žádná legrace. Ačkoliv válka ve světě Metra skončila před mnoha lety, ruiny Vladivostoku rozhodně nejsou přátelským místem k životu.

Nicméně zatímco virtuální válka dávno skončila, ta reálná měla teprve začít. Po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu začátkem roku 2022 byl na Dmitrije Glukhovského v Rusku vydán zatykač, čímž byl odměněn za své protiválečné postoje a publicistickou činnost. Od té doby – a poté, co ho ruský soud odsoudil na osm let – žije v emigraci. To mu ovšem nezabránilo dál hlasitě kritizovat válku na Ukrajině a režim Vladimira Putina, ani podílet se na dalším rozvoji Metra. Nový díl má být proto mnohem temnější a drsnější, než se zprvu vůbec předpokládalo. Hlavně z toho důvodu, že mnozí ukrajinští vývojáři nejen, že žijí s každodenní hrůzou z války, ale rovněž na válečné frontě i bojují.

Série mezitím zamířila do vod virtuální reality, což však nebyla zdaleka jediná změna, jež se spin-offem Metro Awakening v roce 2024 přišla. Glukhovsky si osobně vzal na starost scénář, zatímco samotný vývoj hry probíhal v režii studia Vertigo Games. Protože ve 4A Games byli už od vydání Metra Exodus a jeho DLC plně zaměstnaní vývojem dalšího plnohodnotného dílu i zatím nepřiblíženého multiplayerového titulu.

Awakening možná nelze nazvat plnohodnotným dílem, rozhodně je to ale plnohodnotné Metro se vším všudy. Dokazuje to zachování všech charakteristických herních mechanik, které ve virtuální realitě fungují překvapivě dobře, stejně jako příběh, jenž navazuje na události letmo vyobrazené v DLC Chronicles Pack pro Metro: Last Light. Metro Awakening je tedy prequel zaměřený na Chána, zprvu známého jako Serdara. Muže medicíny a racionálního myšlení, který je nucen ve své cestě za zmizelou manželkou přistoupit na fakt, že poválečné moskevské metro je všechno, jenom ne racionální.

A to je prozatím vše. Nový plnohodnotný díl série Metro byl konečně odhalen a my si teď shrnuli její dosavadní vývoj. Od počátků, kdy studio vzniklo z vyhazovu, přes problémy s pracovními podmínkami až do dob, kdy vývojáře sužuje válka na Ukrajině. Tohle všechno pak doprovázel přímo ukázkový vztah autora knižní předlohy s tvůrci videoherní adaptace. A nejen tohle dalo zrod jedněm z nejvýraznějších a nejpamětihodnějších her, které kdy vzešly z východní Evropy. Zkouška ohněm zas a znovu, jak se tak říká. Tak uvidíme, jak dopadne nejnovější díl.