Když jsem poprvé vstoupila do zchátralé Moskvy, upřímně, vůbec jsem nevěděla, co od temného prostředí a pustých lokací vlastně očekávat. Přes veškerý neutrální postoj si mě ovšem třetí díl post-apokalyptického Metra dokázal získat a zvládnul si mě udržet dostatečně dlouho.

Skrze svou netypickou hratelnost mě Metro Exodus dokázalo přesvědčit, že se nebojí být tím, čím se jednou rozhodlo stát na samotném začátku před devíti lety. Ale zároveň přesto všechno se do své série snaží zasadit něco, co třetí díl udělá jedinečným zážitkem. A otázkou samozřejmě zůstává, jestli se mu to skutečně daří a jestli své vybrané mechaniky, které na rovinu nepadnou každému, dokáže v dnešním videoherním světě obhájit natolik, aby bylo skutečně dobrou hrou.

Změn je hodně, atmosféra zůstává

Metro Exodus není klasickou FPS střílečkou. V základě ani nikdy nebylo, a to je něco, co si i třetí díl této série dokáže obhájit hned v několika směrech. Zážitek, který vám Metro nabídne, se dá totiž jednoduše shrnout jako netypický, a to hlavně z toho důvodu, že vás přinutí hrát takovým stylem, kterým nedisponuje žádná z her servírovaných dnešními masivními společnostmi. Metro se totiž jiné být nebojí a nebojí si stát za mechanikami, které považuje vůči svému prostředí a budování atmosféry za nejlepší, i přestože to znamená pracovat s prvky a mechanismy, které můžeme spíše označit za old-schoolové. Téměř úplná absence HUD prostředí a žádné označování cílových lokací, nebereme-li v potaz vaší příruční mapu, která vám pouze vytyčí hlavní orientační body, činí hru v jádru surovou a pocit zastaralosti na vás bude skutečně dýchat z každé rozdrobené stěny.  Velké zaměření na průzkum, u kterého ovšem žádné nápomocné světelné kužely neočekávejte a počítejte s tím, že do každé budovy se nedostanete jen tak otevřenými hlavními dveřmi, malé zásoby surovin, nutnost šetřit s každou kulkou a nulová pomoc u potřebného stealthu, dodává Metru skutečný survivalový nádech, který - přijmete-li mechanismy takové jaké jsou - vás pohltí a vy si tuto nevídanou stísněnou atmosféru dokážete užívat celé hodiny

Jestli totiž třetí Metro umí něco dobře, je to nadále budování atmosféry. Přestože už na vás nebude čekat neustálá tma a nebudete se po celou dobu brodit zatuchlými komplexy, Metro šikovně kombinuje otevřenější lokace s potemnělými tunely a bunkry, ve kterých ví, co dělat správně. Právě podzemní komplexy či uzavřené budovy patří k těm nejděsivějším částem, které vás budou nutit odvracet pohled a vaše baterka, kterou musíte pravidelně dobíjet, bude vaším nejlepším přítelem, stejně tak jako cenné náboje. Tyto momenty si příznivci celé Metro série budou jednoznačně užívat nejvíce a je znát, že tohle Metro zvládá na výbornou. A je také znát, že otevřený svět nebo v tomto případě spíše semi-otevřený svět je pro Metro novým prvkem.

Otevřený svět Metru vyloženě neškodí

Proměnlivost scenérií a prostředí, které budete prozkoumávat, funguje pěkně, ovšem lokace mohou někdy působit obsahově poměrně pustě, a i přes věže posázené po celé mapce, si řeknete, že už nemáte potřebu dál někam vůbec chodit. Hra vám nabídne obléhající místa k osvobození, vedlejší úkoly, které ovšem jako vedlejší mnohdy nepůsobí a snaží se převléct do malých průzkumných expedicí, ve kterých máte něco najít, přesto všechno jsou to mnohdy takové úkoly, na které narazíte cestou za hlavním cílovým bodem. Metro totiž naštěstí není tak otevřené, jak by se mohlo prezentovat. Hra je v jádru nadále silně lineární a svým příběhem vás bude hnát jedním směrem, stejně tak jako předpřipravené trasy uvnitř zmiňovaných komplexů.

Hlavní volnost tu tedy spočívá například ve výběru postupu, který může být silně akční či tichý a plíživý nebo právě v již zmiňovaném prozkoumávání, které vás při nálezu kterékoli maličkosti bude skutečně naplňovat jakýmsi potěšením, což mě samotné připadalo do jisté míry až neuvěřitelné. Přesně k těmto nálezům se pak navíc pojí neomezenost v rozsáhlém craftovacím systému. Nutná výroba nábojů, nožů, lékárniček, filtrů do plynové masky a modifikování vašich zbraní patří v Metru k hlavním a zároveň dobře propracovaným částem, bez které by hře bez pochyb něco chybělo a kterou lze velmi podrobně regulovat podle vámi zvoleného postupu. Zatímco pro akční pasáže využijete například brokovnice a Molotovy, pro tichý přístup kromě pěstí určitě sáhnete po tlumiči, který nejednou rádi uplatníte. Stealth je totiž v Metru v mnoha případech předností, kterou ovšem musíte - ostatně jako skoro všechno - zvládnout bez kterékoli pomoci.

Zapomeňte na označování nepřátel. Jistota, že vás zakryje křoví nebo že vaše postava ladně přilne ke zdi, kde vás nikdo nenajde? Žádná. Vaším jediným přítelem v případě stealthu se skutečně stane pouze tma. A to je jen další dílek, k němuž hra přistupuje na rozdíl od dnešních příběhových akčních her jinak a skrze který je schopna rychle vybudovat napjatou atmosféru, kterou na Metru budete ve finále obdivovat.

Škoda, že hlavní postava stále mlčí

Přesto atmosféra není všechno a o to víc pak budete překvapeni, když si uvědomíte, že nejvíce vás na celém Metru Exodus vlastně mrzí příběhová část. Teda ne tak doslova. Příběh je ve skutečnosti dobrý a je až okouzlující, jak se Metru daří do svého jinak pochmurného děje zasadit nepatrný optimismus skrze postavy, na kterých vám záleží. Dokáže si vás udržet až do úplného konce, a to i přes jeho předvídatelné pasáže, kterých s houstnoucí atmosférou pomalu přibývá. To, co vám ale bude vadit nejvíce, jsou animace postav ve spojení s jejich promluvami, kterých je ve hře vážně hodně a v cut-scénách, které mnohdy přichází zcela nečekaně a jindy zase pro změnu vůbec. Některé dialogy také místy působí zvláštně, když ke všemu vaše hlavní postava nemluví, ale všichni vlastně jednají jako kdyby ano. Potom věta jako: „Počkáme si, co nám na to Arťyom řekne,“ nevybízí k ničemu jinému než úšklebku s pomyšlením, že na to si počkají asi hodně dlouho.

Ale ani ošemetné animace a zvláštní přístup k některým dialogům, ani semi-otevřený svět, jehož lokace mohou někdy působit prázdně či nepotřebně, nezmění skutečnost, že Metro Exodus je doopravdy dobrou hrou, která ale nepadne každému. Svým surovým přístupem dokáže hráčům nabídnou něco netypického, co si buď zamilujete a jednoduše tak přehlédnete veškeré chyby, které třetí Metro má anebo to budete nenávidět, a i přes různorodou hratelnost, která ví, jak dávkovat akci s tichým postupem a průzkumem, jak měnit prostředí a pohrávat si s atmosférou, vás jednoduše bavit nebude. Ale pocítíte, že k tomu nechybí moc.

A proto si od nás Metro Exodus odnáší 8 bodů z 10. Jedná se o hru, které k takzvané nějaké dokonalosti nechybí hodně a chybí ji tak málo k tomu, aby byla hrou, kterou si užije každý. Ze svého vlastního důvodu si však rozhodla stát za svým, což do jisté míry může ztrácet jakýkoli smysl, na druhou stranu je to něco obdivuhodného, co Metru Exodus nemůžeme nijak moc vyčítat.