S Gran Turismo 7 oslavíte automobilovou historii

Po více než osmi letech přichází vytoužené a hlavně plnohodnotné pokračování závodní série Gran Turismo. Sedmý díl se hrdě hlásí k tradici značky, oslavuje její 25. výročí a přináší fanouškům i novým hráčům napěchované automobilové závody se zaměřením na simulaci řidiče. Vše je ale poznamenáno postupným vylepšováním a obohacováním čtyři roky starého Gran Turisma Sport. Z této multiplayerové „jednohubky“ se v průběhu let stal bohatší a zajímavější titul, jenž nakonec potěšil i singleplayerové hráče.

Vezmeme to hezky popořadě. Vývojáři z japonského studia Polyphony Digital při oslavách 25. výročí vsadili většinu svých karet na automobilovou kulturu a rozhodli se ze hry udělat menší dokument, jenž skrze fotografie a příběhy shrne historii a dosavadní úspěchy většiny automobilových značek. Dozvíte se například, kdy byly jednotlivé firmy založeny a v jakých letech dorazily na trh jejich ikonická vozidla. To a mnoho dalšího je nejen součástí muzea, ale také vytříbených menu, které vám ve své útulné kavárně servíruje vysmátý Luca.

Jeho obličej uvidíte velmi často. Nejčastěji po vás bude chtít, abyste posbírali tři vozy konkrétní značky. Auta získáte tak, že se umístíte do třetí pozice v požadovaném závodě. Jindy to může být návštěva nějakého místa na mapě světa, kde se vám postupně odemykají místa. Nebo vylepšení auta po výkonnostní i vizuální stránce a získání jednotlivých úrovní závodní licence v „autoškole“. Aby nedošlo k mýlce, hra nemá otevřený svět, pouze mapu, kde vybíráte, jaké místo navštívíte.

Dalo by se říct, že tohle je příběhová stránka Gran Turisma 7, která vás provede již zmíněnou historií, dozvíte se zajímavé informace o vozech, které sbíráte do své nekonečné garáže, a zároveň menu v kavárně funguje jako cesta. Cesta, kterou se máte vydat, abyste se v záplavě obsahu neztratili. Stejně tak jde o tutoriál pro nové hráče, kteří se takto mohou snadněji seznámit se vším, co Gran Turismo nabízí.

Jak je u závodních her zvykem, začínáte na samém konci závodního žebříčku a musíte se vyšplhat mezi elitu. Do adrenalinového světa tak nakouknete v nejnižší výkonnostní kategorii a prostřednictvím sběratelské úrovně a závodních licencí odemykáte další obsah, jako jsou rychlejší automobily, stále známější okruhy i nové díly na vylepšení.

Vše do sebe skvěle zapadá a vy se postupně učíte, jak projíždět rychlé a pomalé zatáčky, jak se chovat na mokré vozovce, na co si dávat pozor na šotolině, jak zvýšit výkon vozu… Zkrátka vše, co by měl správný závodník umět a znát. Neučíte se to ale pouze metodou pokus-omyl. Společně s Lucou jsou tady světoví závodníci Gran Turisma, kteří jsou připraveni vám se vším poradit a provést vás úskalím jednotlivých tratí.

Jen je škoda, že veškeré příběhy automobilových značek a rady profesionálních e-sportových hráčů jsou pouze ve formě textu. Při čtení jednotlivých rad jsem si říkal, že by nebylo vůbec špatné, kdyby je dotyční také nadabovali. Na druhou stranu potěšila česká lokalizace, v níž jsem nezaznamenal žádné větší a do očí bijící překlepy a chyby.

Tím obsah pro jednoho hráče zdaleka nekončí. Ve Světových tratích najdete kromě okruhů a šampionátů také jednotlivé závodní režimy. Klasické arkádové závody, zkušenosti z okruhu, časovky, drifty a možnost nakonfigurovat si závod podle svého přání.

Pokud už vás přestane tohle bavit a chcete si takříkajíc odfrknout, tak ideální na to je hudební rallye. Tady nejezdíte proti času nebo soupeřům, nýbrž proti hudbě. Časomírou je tady beat a vy se musíte dostat k dalším kontrolním stanovištím, než vám vyprší. Při pomalých písničkách ubývá beat pomaleji a vy můžete hezky relaxovat, případně předat ovladač/volant méně zkušenému hráči nebo dítěti, aby si Gran Turismo 7 také vyzkoušel. Při rychlejších písničkách ale musíte pořádně šlápnout na plyn. V podstatě se jedná o rallye s kontrolními stanovišti ve stylu Sierra Rally z GT6, ale s beaty místo sekund.

Úplně opačným místem na mapě světa jsou mise. To jsou totiž pekelné výzvy, u nichž jsem se nejednou pěkně zapotil. Například musíte před protnutím cílové čáry předjet všechny vozy. Jindy udržet rychlost v zatáčkách, srážet kužely, naučit se pořádně driftovat nebo se pokusit dojet s omezeným množstvím paliva co nejdále. Úsměv na tváři mi vykouzlila výzva, kdy jsem ve stařičkém brouku musel předjet Samba Busy v prudkých stoupání na vlnité trati. Řeknu vám, to byla jízda. Občas jsem myslel, že ten kopec ani nevyjedu. :-D

Motivací pro plnění všech těchto závodů a výzev jsou vozy, kterými rozšíříte svou garáž. Zamířit můžete k prodejci ojetých aut a vybrat si starší žihadlo, které je dobře zajeté. Když budete ve vatě, kliknete na Brand Central, které je nejen muzeem značek, ale také v něm dostáváte pozvánky k prodejcům, abyste si mohli koupit vyvoněné a úplně nové káry.

A když nebudete vědět, co s penězi, tak je utratíte za jeden z legendárních vozů. Na Aston Martin DB5 z roku 64, kterého proslavil James Bond, si ale připravte necelý milion kreditů. Za nějakých 12 hodin hraní jste schopni tuhle částku naspořit, ale takové Ferrari 250 GT Berlinetta stojí přes osm. Navíc ceny se pohybují nahoru a dolu. To nejspíš proto, abyste jednoho krásného dne neodolali a za legendu ty kredity utratili.

I když si koupíte nějakou ojetinu, tak se nemusíte bát. V tuningové dílně zainvestujete do lepších vzduchových filtrů, tlumičů, závěsů kol, brzd nebo nitra a i s auty starými dvacet, třicet let uděláte pořádnou parádu na závodní dráze. A kdyby ne, tak návrat hlásí GT Auto. V třípodlažní budově zajistíte vozu údržbu. Umyjete ho, vyměníte olej, uděláte generálku motoru a obnovíte tuhost a hned pocítíte rozdíl na trati. Také můžete koupit hezčí kola, změnit barvu, přidat díly, třeba křídlo, či si vytvořit styl dle svého v editoru vzhledů. Vše je jednoduché a přehledné.

Se řádně vytuněným vozem se budete chtít pochlubit v multiplayeru. Ten při mém testování fungoval bez větších problémů. Za sebe bych ho přirovnal k tomu, co nabízí Gran Turismo Sport. Ostatně, tyhle hry toho mají pochopitelně společného mnohem víc, ale na tom není nic špatného. Pokud jste předchozí díl hráli na stejném PSN účtu, můžete v sedmičce začít se statistikami a daty přenesenými z Gran Turisma Sport. Kromě sportovního režimu a online lobby, které byly oblíbené v GT Sport, přibylo místo pro setkání. To vám umožní se neformálně připojit a užívat si jízdu bez pravidel a chatovat s ostatními online hráči. V Polyphony Digital doufají, že půjde o místo, kde se hráči budou chlubit svými upravenými vozy. To ale ukáže až čas.

Gran Turismo 7 obsahuje více než 400 do detailů zpracovaných vozidel a přes 90 variant tratí na 34 místech světa. Nechybí zástupci renomovaných značek od A po Z. Tedy například Audi, BMW, Ferrari, Ford, Honda, Lamborghini, Mazda, Mercedes, Nissan, Pagani, Tesla či Volkswagen. A ano, vrací se také Porsche. Grafici na ničem nešetřili a každý model se podle jejich slov skládá z půl milionu polygonů. Tohle tvrzení nemám šanci ověřit, ale mohu vás ujistit, že jednotlivá auta jsou vskutku hodně detailní a je radost se na ně dívat. A když jsme u toho dívání, tak nechybí propracovaný fotografický editor skrz režim Scapes, kde si svého čtyřkolového miláčka můžete vyfotit na překrásných místech z celého světa. Kromě pláží v Miami a Velikonočního ostrova nechybí ani Česká republika. Zastoupena je ulicemi Prahy, Karlovým mostem, Vltavským břehem a Staroměstským náměstím. Velkým překvapením pro mě bylo také zahrnutí historického náměstí Telče.

Co se okruhů týče, tak z těch skutečných je to kupříkladu Interlagos, Monza, Brands Hatch, SPA, Nürburgring, Red Bull Ring, Suzuka nebo Willow Springs. Fanoušky pak jistě potěší návrat Daytona International Speedway a fiktivních okruhů High Speed Ring a Trial Mountain.

Z mého pohledu je počet tratí a vozů dostačující. Navíc jak je u Polyphony Digital zvykem, postupně se budou oba seznamy rozšiřovat.

Pod kapotou toho Gran Turismo 7 skrývá hodně. Nadále jde o simulaci řízení. Vývojáři si zakládají na pocitu z řízení vozů, což oceníte zejména poté, co si sednete do virtuálního sporťáků a budete se s ním řítit po trati nebo na nevyzpytatelné a hrbolaté šotolině. Fyzika je opět na skvělé úrovni, ale zároveň není hra zbytečně těžká. Má spoustu asistentů, díky nimž si závody může užít naprosto každý. A to ať už toužíte po simulaci nebo arkádě. Ale ani s vypnutými asistenty nezacházejí japonští tvůrci za hranu a nedovolí, aby řízení bylo těžší, než je ve skutečném voze, což je problém například u Assetto Corsa, kde si na to stěžují i profesionální závodníci.

Co se mi hodně líbilo a nepamatuji si, že bych to tímto způsobem v nějaké závodní hře zažil, tak je až překvapivý rozdíl ve výkonu a ovládání vozu po vylepšení. Vhodným příkladem jsou pneumatiky. S těmi obyčejnými se auto po dráze smýká, gumy v zatáčkách pískají a vy si musíte dávat velký pozor, abyste někde nevyletěli, případně nenabourali do svodidel. Když jsem ale koupil sportovní pneumatiky, tak smýkání bylo pryč, pískání jsem také neslyšel a jako bonus jsem mohl zatáčky projíždět na vyšší rychlostní stupeň.

Rozdíly jsou citelné také za deště. Ten neovlivňuje pouze vzhled scény, ale také teplotu povrchu, což promlouvá do přilnavosti, pneumatik, výkonu motoru a dalším věcem. Výsledkem je prodloužení brzdné dráhy a horší zatáčení zejména na místech, kde se tvoří kaluže. Když déšť ustane, auta projedou a povrch začne postupně vysychat.

Většinu odehraného času jsem měl v ruce ovladač DualSense, abych si užil haptickou zpětnou vazbu a adaptivní spouště. Na speciální vibrace, prý o frekvenci 20 až 200 Hz, jsem si musel několik hodin zvykat, ze začátku mi byly malinko nepříjemné. Později jsem ovšem začal pociťovat kontakt pneumatik s povrchem a jeho nerovnosti. Vibrace dokáží přenést také ABS a ucítíte je například při nedotáčivosti. Díky tomu jsem byl schopen rychleji reagovat. Adaptivní spouště dle mého nejsou tolik využívány, jejich odpor jsem pociťoval jen čas od času při prudkém brždění nebo při zběsilé akceleraci, kdy se mi začala protáčet kola.

Gran Turismo 7 na PS5 nabízí dva režimy, ale není nutné nad výběrem dlouho přemýšlet. V závodních hrách je vždy příjemnější upřednostnit snímkovou frekvenci před hezčí grafikou. 60 snímkům za sekundu se zkrátka nic nevyrovná, natož ray tracing efekty, které jsou dostupné jen na určitých místech. Těmi jsou filmečky v kavárně při sbírání aut, garáž, záznam a Scapes. Ray tracing nejvíce oceníte v interiérů vozidel a na chromovaných površích.

SSD se i tady stará o vskutku rychlé načítání, kdy se pomalu nestihnete ani napít. Jak se dalo předpokládat, na PlayStationu 4 trvá načtení mnohem déle. Tady si klidně můžete dojít pro kávu do jiné místnosti. Nemluvě u prohlížení aut, kdy je čekání v dnešní době už otravné.

Vizuální stránka je na velmi dobré úrovni. Vozidla jsou detailní, okolí tratě nevypadá vůbec špatně a efekty s odrazy slunečních paprsků, vody a nejrůznějších stínů se nezapřou ani při vypnutém ray tracingu. Radost je závodit v noci, kdy tma je skutečně tmou a vy se více musíte spoléhat na to, jak trať znáte.

Co mi už ale vadilo, tak byla zpětná zrcátka. V nich totiž není vidět zvedající se voda za vašimi koly. Přitom při pohledu dozadu ji vidíte, stejně tak ji nepřehlédnete při jízdě za jiným vozem, kdy limituje výhled, ale ve zpětných zrcátkách zkrátka není vidět. S tím mají ovšem problém všechny hry z důvodu úspory výkonu.

Fanoušci budou zklamáni z absence B-Spec režimu. Tyhle závodní bitvy, v nichž rozdáváte příkazy a závod jede umělá inteligence, se mohou do hry dostat později a zahrnout chystanou Sophy. Jde o chytrou umělou inteligenci, s kterou mají vývojáři velké plány. Ve hře je zatím ta standardní, která se chová tak nějak normálně. Na střední obtížnost drží stopu, občas chybuje, ale při předjíždění se nebrání. Na nejvyšší obtížnost jsou vozy rychlejší. Chybí také podpora virtuální reality. V tomto případně Polyphony čekají nejspíš na PlayStation VR2.

Samotnou kapitolou je model poškození. Ten opět v Gran Turismu téměř neexistuje. Při nárazu dojde pouze k odření laku.