Octopath Traveler 2 je vším, co od JRPG her můžete chtít

Vyprávění příběhu je něco, co se dnes považuje téměř za samozřejmost v každé hře. Některé své vyprávění podávají vágně, jiné jej považují za hlavní kostru celého titulu a další tam prostě dají příběh jen proto, aby tam něco bylo. Octopath Traveler 2 je ale svým stylem vypravování dostatečně unikátní na to, aby se hráči zaryl pod kůži. Tenhle titul v sobě skrývá nejen krásné příběhy, poučení a zkušenosti, ale i obrovské výzvy, které vám rozhodně nedají nic zadarmo. Cesta je nebezpečná a zákeřná, každý krok je potřeba si rozmyslet a je obrovskou nutností být si vědom svých schopností, jinak se vaše další setkání s divokými tvory může proměnit v rychlou smrt.

Octopath Traveler 2 vás vezme do světa, kde na vás čeká osm různých příběhů propletených obrovským množstvím soubojů a zvratů. Zkrátka klasické tahové japonské RPG, které se od prvního dílu až tolik neliší. Ale to, v čem je rozdílný, je přesně to, po čem volali hráči už dříve. Vývojáři naslouchali a druhý díl přináší zajímavý požitek.

Hned v úvodu vás uvítá obrazovka, na které si budete moci vybrat, se kterou postavou začnete. Je jen na vás, koho si vyberte a jaký styl boje budete preferovat. Důležité je si ujasnit, co která postava dělá, a seznámit se s jednotlivými typy útoků. Pokud si vyberete válečníka Hikariho, budete omezeni předně na boj z blízka, který není výhodný proti magii. Učenec Osvald se naopak specializuje na magii a kouzla, ale jeho slabinou jsou útoky na blízko. Pokud si myslíte, že cesta vede přes lékařství, tak Castti vám velmi rychle ujasní, že pro boj potřebujete velké množství materiálů, aby dokázala sesílat silné útoky, ale jedna dobře mířená ťafka sekerou dokáže taky mnohé věci vyřešit.

Postupem času jednotlivé postavy získávají nové a nové útoky a rozšiřují svůj arzenál pohybů a schopností, takže není nutné se specializovat striktně na jeden styl boje. Ono strategizování a kombinování je právě klíčové. V mém případě jsem si zvolila jako svou první postavu lovkyni Ochette a ne, není to proto, že má ocásek a ouška, ale proto, že dokáže chytat monstra a ty následně použít v boji jako své spojence, nebo si z nich udělat dobrůtku. Speciální schopnosti dále umožňují získávat útoky, které mají elementární podstatu, silný útok nebo speciální efekt v podobě například otravy.

Jak budete postupovat napříč různými příběhy, jež ze začátku nejsou až tak originální, budete čelit mnoha nepřátelům, které na vás jen tak vyskočí. Následně se přenesete do boje a začíná klasický tahový souboj, kdy je vaším úkolem vymyslet takovou strategii a kombinaci útoků, abyste svého nepřítele udolali dřív než on vás. Je celkem zajímavé vidět vaše pixelartové postavičky, jak se pohybují ve 3D prostředí a samotné útoky ovlivňují perspektivu souboje. Když se vám totiž povede nabít útoky na maximální úroveň, dočkáte se různých speciálních vizuálních efektů.

Co je tady navíc oproti prvnímu dílu, je latentní síla, která se nabíjí během souboje. V případě Ochette je zde na výběr ze tří mocných útoků, se kterými vás hra postupně seznámí. Každá postava má úplně jinou vlastnost, od různých speciálních útoků přes proražení štítu až po soustředění útoku nebo žádného spotřebování materiálu. Jakmile ukončíte první kapitolu každé postavy, nic vám nebrání vyrazit na dobrodružství. A že je toho opravdu hodně co objevovat.

Při samotných bojích, vaše oči rozhodně nebudou trpět. Naopak každý útok má svou vlastní animaci. Švihnutí meče, seslání blesku, léčení nebo i třeba odstřelování katapultem, na to vše se velmi hezky dívá a i vzhledem poznáte, o jaký útok se vlastně jedná. A přesně to je důležité pro výhru. Minimálně díky tomu dokážete odhadnout, podle jakého bojového vzorce vaši nepřátele bojují a připravit se na další útok. Což je něco, co se mně osobně několikrát vyplatilo.

Maximální počet postav pro vaší hlavní skupinu dobrodruhů jsou čtyři šťastlivci. Některé z nich si dokážou na pomoc přivolat i své kumpány, takže když jste šikovní, proti jedné příšeře můžete bojovat až v osmi lidech. Proč ne. To vám bude ale k ničemu, pokud netušíte, proti jakým vlastnostem jsou vaši nepřátelé silní. A v tom je alfa a omega celého bojového systému. Jedna postava, minimálně ne na začátku hry, není schopná vlastnit 12 různých útoků. Proto je zde potřeba přemýšlet a volit si do skupiny ty správné společníky. Je to něco, co hra dělá velmi dobře a donutí vás se zastavit a zamyslet se, koho vlastně v soubojích chcete.

Obrovským pomocníkem jsou i práce, které objevujete po světě a následně vám dovolí, aby se z vaší lovkyně stala třeba i léčitelka. Co je ale absolutně nezbytné, je neustálá potřeba obměňovat vaše vybavení. Pokud postava nemá správnou zbraň, tak i kdyby měla úroveň třeba 20 bude se základním vybavením naprosto k ničemu. Naštěstí v každém městě najdete mnoho různých obchodníků a obstarat si nové vybavení není nic složitého.

Přesto je tohle získávání zbraní naprosto klíčové pro dorovnání síly nepřítele. Samotné souboje jsou rozděleny podle úrovní a nic vám nedají zadarmo. Pokud jsou vaše postavy teprve na desáté úrovni a vy se statečně vydáte na bandity, kteří jsou označení jako nebezpečí 35, tak nečekejte žádné slitování. Maximálně můžete mačkat tlačítko pro útěk a modlit se, že vám vaše stažení ocasu bude k něčemu a zachráníte si holou kůži. Hlavně v případě, když si celý postup zapomenete uložit, jelikož zde nefunguje automatické ukládání.

Svět, kterým budete procházet, je obří, ale především nádherný. Ačkoliv jsou postavy vytvořeny ve 2D stylu s pixelartovým vzhledem, vše ostatní je modelované už v klasickém 3D, přičemž vývojáři využili grafického vizuálu v podobě 16bitové grafiky. Vše je tak stylizované do vzhledu pixelartu, ale kombinace světla, odrazů, realistické vody, sněhu, blesků a efektů tomu všemu dodává onu magickou atmosféru, která je pro každé prostředí naprosto unikátní. Nic nepůsobí navíc a přeostřování či pohyb hloubky obrazu dává hráči krásný vizuální zážitek, který si doopravdy vychutná bez zbytečného zasekávání a různých bugů. 

Jak budete postupovat světem, vaše první postava bude potkávat i ostatní dobrodruhy, které jste si v úvodu nevybrali. O jejich příběh nepřijdete, jelikož ve chvíli, kdy je potkáte, se můžete vrátit v čase a vyslechnout si jej. Následně se můžete rozhodnout, zda je přiberete do party, nebo je odložíte do hospody a jejich příběh si vyslechnete až později. Procházení vesnicemi a cestami si budete ozvláštňovat skrze takzvané Path Action. To jsou speciální akce, které má každá postava jiné. Může se jednat o násilné vyslechnutí, okradení vesničana nebo jej můžete třeba uspat. Jak za pomoci léků, tak i zbraní.

Během přecházení různých lokací se vyplatí prohledávat každý kout, most i řeku. Krom různých truhel můžete najít jeskyně i speciální místa, jako jsou třeba svatyně, které mohou nabídnout zajímavé předměty. Mimo jiné lze najít i věci, které se hodí pro plnění vedlejších úkolů.

Oproti předchozímu dílu jsou zde i společná dobrodružství, která najdete nejen na mapě, ale i v přehledu příběhů. Abyste je mohli prožít, musíte mít dostupné obě postavy na určité úrovni a dojít na místo, kde dobrodružství začíná. Víceméně se to nijak neliší od hlavních a vedlejších příběhů, ale je tam ona interakce mezi členy skupiny, která dříve chyběla. Mimochodem, cestovatelské vtípky ani tady nechybí. Navíc různé NPC postavy pro vás mají přichystané jak naprosto banální úkoly, tak i mise, při kterých procestujete téměř celou mapu. Jen je škoda, že systém odměn není nijak lákavý a většinu času tyhle mise nebudete chtít dělat.

Co některým může přijít za lehce otravné, je neustále přepadávání příšerami. Není tady žádná indikace toho, že jste zakopli o dikobraza, objevili přerostlou můru nebo jste naštvali vychechtané hyeny. Prostě si chcete dojít pro truhličku a než k ní dojdete, tak vás přepadne nějaká potvora, tu zabijete a mezitím zapomenete, proč jste kam vlastně šli. Na druhou stranu, tohle přepadávání je pro vás klíčové, jelikož je tady obří potřeba získávat zkušenosti. Jestli chcete mít proti sobě slabší soupeře, stačí přepnout z noci na den a neběhat. Přes den jsou příšery slabší, zatímco přes noc nabývají na síle. To vaše postavy ale taky. Jejich Path Action a některé schopnosti se odvíjí od toho, jaká je právě denní doba.

Po stránce zvuku toho moc vytknout nemůžeme. Je zde příjemná hudba, která k žánru JRPG perfektně sedne příjemně doplňuje atmosféru prostředí, umocňuje boje a příjemně se mění v závislosti na situaci nebo části příběhu. Lehkým překvapením je téměř kompletní anglický a japonský dabing, který nejen postávám dodává příjemnou energii a je radost vše dohromady poslouchat.

Octopath Traveler 2 je sice kopírkou prvního dílu, ale zároveň je ještě lépe udělaná než její předchůdce. Vývojáři si dali daleko větší práci s grafikou, vyladili hudební nedostatky, přidali věci, po kterých se komunita ptala a navrhovala, a vymysleli dalších osm příběhů. Ty sice lehce postrádají na originalitě, ale mají své kouzlo. Nejedná se sice o žádnou revoluci, ale ve svém žánru vše dělá perfektně. Pokud tedy hledáte typické, dobře zpracované JRPG, tak tenhle kousek můžeme do této kategorie bez obav zařadit. Jen se připravte na to, že na dokončení příběhů celé hry budete potřebovat přibližně 70 hodin a na její kompletní dohrání i přes 100.