Jak zkazit skvělou hru hrozným světem? To nám ukáže Sand Land

Jeden z celosvětových problémů na Zemi je ubývající množství pitné vody. Je tedy na místě klást si otázku, co bude dál? V akční bojové RPG hře Sand Land se tato skutečnost stala nemilou realitou. Dokonce je to tak moc velký problém, že i samotní démoni trpí na nedostatek vody a k přežití přepadávají lidské konvoje s touto tekutinou. Jsou ale démoni skutečně tak moc nemilosrdní a seslali na lidstvo takové prokletí, že i oni sami trpí? Nebo je tomu ve skutečnosti úplně jinak?

Nebudeme vás napínat, démoni jsou v tomhle případě nevinní. Roky přírodních katastrof a válek proměnily kdysi krásnou krajinu ve vyprahlou pustinu, kde přežívají jen ti nejsilnější. Koneckonců i jediná řeka s pitnou vodou už dávno vyschla, a tak poslední zdroj vody poskytuje jen král. Jenže za cenu, kterou si mnozí nemohou dovolit a hamižný monarcha jen nabývá na bohatství.  

Právě na vás bude v roli ďábelského prince Beelzebuba se připojit na cestu za tajemným pramenem, na kterou vás pozve lidský šerif Rao. Vaši skupinku doplní starší demon Thief a vydáváte se z Démoní vesnice na průzkum okolí. Jedná se o otevřený svět, ve kterém toho moc nenajdete. Což vlastně dává smysl, jelikož se jedná o vyprahlou pustinu. Zároveň je to ale promarněná příležitost, jelikož důvod, proč zde nenajdete mnoho poutníků, je obrovské nebezpečí. A to nikde není moc k vidění až na pár výjimek v podobě královské armády.

Ačkoliv herní úvod nemá kdo ví jak velkou myšlenku, příběh toho skrývá daleko víc. Hra je inspirovaná stejnojmennou mangou od autora Akiri Torijami, jenž stojí za celosvětově populárním Dragon Ballem. Už jenom tahle samotná skutečnost slibuje zajímavou zápletku a zpracování. Fakt, že tvůrci se poměrně dost striktně drželi mangy tomu krásně napomáhá. Možná budete chvilku na vážkách z toho, co se proč a jak děje, ale věřte, že vše má své důvody. Ano, občas je děj snadno předvídatelný a budete tušit, co se stane, ale dokáže vás tak krásně udržet v napětí, že nebudete chtít přestat. 

Pokud tedy půjdete po hlavní dějové lince, dočkáte se příjemného splynutí hraní a vyprávění. Kamera dokáže velmi krásně z epické animace přejít do plynulé honičky za převozci vody. Z klidného průzkumu se rázem stane boj o váš holý život, a pokud se dostanete do křížku se záporákem, který po vás bude házet například balvany, tak se připravte na hratelnost evokující klasickou skákačku, jako byste hráli například Crashe Bandicoota. 

Samotný hack and slash souboj můžete vést dvěma způsoby. Buď se rozhodnete vaše nepřátele umlátit pěstmi či speciálními schopnostmi a využívat různé kombinace pro větší udělené poškození nebo můžete válčit za pomoci bojových robotů. Ty potom všem zmatku postupem času budete získávat a vylepšovat. Následně si přivlastníte i bojový tank, skákajícího robota, motorku a mnoho dalších věciček. Každé takové vozidlo má jiné vlastnosti a schopnosti. Je tedy na vás, zda dáte přednost rychlejším střelám, nebo silnějším nábojům.

Výroba nových strojů a sbírání zbraní i surovin je klíčová pro úspěšný průchod. Samotný Beelzebub totiž nezvládne zničit holýma rukama tanky a další vojenské jednotky. Pokud se ale dostanete do křížku, máte šanci vyhrát. Kromě bojových schopností zde existuje několik speciálních chvatů, které vám průchod ulehčí. Taková démonská síla se naprosto skvělé hodí například na hordu hmyzích příšer.

Jestli je tady ale něco, co hra dělá špatně, tak je to zapomínání mechanik. Ačkoliv jich je zde velké množství a představí se hned v úvodu, celkem rychle na ně samotný titul zapomene. Krásným příkladem je mise s plížením se do armádního objektu, kde je vaším cílem ukrást tank. Když opomenu fakt, že celá tahle mise sežere zhruba hodinu času, tak následné plížení, lekání a podlézání využijete nejdříve tak za 15 hodin hraní. 

Jak budete postupovat příběhem, bude se vám odemykat spousta nových schopností. I zde si můžete vylepšit nejen hlavní postavu, ale i vaše kumpány v rámci stromu dovedností. Ten sice není tak obrovský, ale možnost přivolat si další tank nebo sesbírat všechny suroviny z okolí je užitečné. Tedy, tu druhou schopnost si asi brzo rozmyslíte, jelikož každé sebrání jednoho zdroje je oznámeno cinknutím. 

Vzhledově Sand Land nevypadá vůbec špatně. Jedná se o zajímavý mix Borderlands a klasických anime JRPG titulů se vzhledem typických anime postaviček z 90. let jaké znáte třeba z Dragon Ballu. Je zde použita cellshadová technika, která využívá jasné barvy a místo tvarování modelů používá ostré stíny, které dodávají dojem plochosti. Přitom tahle technika nevypadá vůbec špatně a troufám si říct, že působí daleko lépe, než co známe u podobných anime titulů. A to i skrze globální osvětlení, které celé scéně dává zajímavou živost.

Samotné prostředí je tvořeno podobnou technikou a tady musíme tvůrce hry pochválit. V původní manze chyběla pestrost. Autoři se nebáli a přidali několik druhů raptorů, mnoho pouštních zvířátek, ale hlavně je tady obrovská rozmanitost ve strojích a zbraních. A jako bonus si můžete téměř každou součástku nabarvit na vámi specifickou barvu nebo vzor. Kde ovšem tvůrci viditelně šetřili, jsou NPC postavičky. Je to téměř jak kdyby používali zhruba čtyři modely, dali jim jména, náhodně vybrali účes a oblečení a vyslali je do světa. Potkáte prvních 10 NPC postav a přijde vám, že už je znáte všechny. Včetně roztomilých vydřích démonů. 

Na kráse tomu ubírá fakt, že ačkoliv se snímky za vteřinu po většinu času drží stabilně, načítání objektů už tak veselé není. Sem tam se stane, že jedete krajinou a za jízdy se vám donačtou hory, dovykreslí skály nebo se objeví banda nepřátel. V rozhovorech je ale tahle chybovost větší a velmi často se bude stávat, že dřív, než se dovykreslí celá scéna, tak rozhovor skončí. 

K tomuto neduhu přispívá i slabá hudební stránka. Na to, že jeden z posledních trailerů obsahoval pecku Sandstrom, jsem ve hře samotné byla nemile zklamaná. Samotná hudba je nevýrazná. Dokáže dovykreslit atmosféru, ale častěji se budete setkávat s faktem, že se jednotlivé hudební doprovody budou třískat a vydávat zvláštní dysharmonii. V jednu chvíli se totiž může setkat hudba doprovázející vaší cestu, překročení hranice a ještě hudba z boje, do kterého právě vstoupíte. A když jsme u toho cestování, připravte se na to, že po celou dobu jízdy si vaše trojice bude chtít povídat. Ono by to nebylo nic špatného, kdybyste nemuseli cestovat tři kilometry pouští a poslouchat tu vaší bandu, jak už po páté hraje kámen, nůžky, papír. 

Celkově se tady mísí několik zvláštních pocitů. Zatímco hlavní příběh je plynulý, rychle odsýpá, bude vás bavit a užijete si ho, tak na druhé straně je tady ten zbytek hry. Svět je poměrně dost prázdný a příběhově to dává smysl, ale zpracovat to do podoby, aby i tahle část, kort v otevřeném světě, byla zábavná, je obří úkol. Proto zde existují vedlejší mise. Některé jsou klasické typu „přines Azore“, jiné mají zajímavý obsah a otevírají další příběhy. Ale vážně je potřeba je dělat tím stylem, že si z Beelzebuba udělají pošťáka a musí třikrát oběhnout skálu, aby splnil misi? Pokud vás tohle omrzí, je zde možnost zkoumat různé ruiny, skalky, sbírat poklady nebo odemykat věže pro odhalení mapy. Má to ale malinkatý háček. Z ikonek na mapě absolutně nebudete tušit, co jste už sesbírali, kde jste byli a který specifický poklad jste ještě nenašli.

Celkově tedy můžeme říct, že odkaz, který po sobě zanechal Akira Torijama nebyl nijak zpackán a jedná se o kousek, který vám vřele doporučujeme zahrát. Hlavně pokud jste fanoušky anime i mangy. Příběh vás nepustí a na takové to klasické naskočení do boje pro pořádnou bitku to funguje skvěle. Jednotliví bossové sice mohou působit jako NPC s navýšeným počtem životů, ale ono skolení vašeho nepřítele je až překvapivě uspokojivé. Hlavně pokud se to pojí s nějakou velmi epickou animací nebo zmáčknutím určitého tlačítka, kterým dokonáte epický útok. Navíc má hra v sobě spoustu překvapení, jako je například vlastní pokojík, který si můžete vybavit přesně podle svého gusta. Jen bacha na to pokládání, to občas nepůsobí moc přirozeně. 

Závěrem bychom chtěli uctít památku Akiri Torijami, který se propsal do života nejen lidem v Japonsku, ale i po celém světě. Jeho mangy, včetně Dragon Ballu, inspirovaly několik kreativních tvůrců. Později se stal i designerem herních postav ve hrách, jako je Dragon Quest, Chrono Trigger nebo Blue Dragon. Takže i prostřednictvím této recenze bychom mu chtěli za vše poděkovat a popřát mu klidný odpočinek.