Exoprimal po úspěšné beta verzi tvrdě narazil

Exoprimal patří mezi ty tituly, které působí již od začátku tak moc šíleně a absurdně, že zkrátka musí jít o unikátní frenetickou akci, jakou žádná jiná hra nenabídne. Přece jen, kde jinde můžete s kamarády kosit hordy dinosaurů, zatímco ovládáte exosuit, který dokáže kouzlit?! Na hru jsem se od oznámení poměrně těšil a betaverze mě ještě více utvrdila v tom, že by ve finále mohlo jít o dost solidní online akci, kterou bych po večerech hrál s kamarády. Pokud se podíváte na mé pocity z bety, tak pochopíte moje nadšení. Jenže najednou hra vyšla a… je horší? Jak jsem totiž záhy zjistil, beta byla až na tři hrdiny v podstatě finální verzí. A ani dobrý příběh upřímně nezachrání titul, z něhož budete mít akorát smíšené pocity.

Exoprimal je akční onlinovka z pohledu třetí osoby založená na spolupráci týmu. Ten se skládá z pěti pilotů speciálních exosuitů. Následně čelíte hordám dinosaurům a druhému týmu hráčů. Mise jsou totiž buďto PvP, nebo PvE. Liší se akorát druhá část zápasů, kdy buďto můžete jít do přímého kontaktu s nepřátelským týmem, nebo se jen snažíte dokončit misi rychleji. Většinu času se tak budete snažit pozabíjet vždy zadaný počet dinosaurů dříve než druhý tým. V první polovině jen cestujete z jedné části mapy na druhou, pozabíjíte co máte a jdete dál. Až v druhé polovině máte konkrétnější zadání, ať už jde o eskort datové kostky do cílové lokace, sbírání dat, zabírání území nebo nabití mocného kladiva pro zničení energetických článků. Jenže je zde velký problém. Nové zadání misí, dinosaury a lokace si odemykáte vždy po odehrání určitého počtu zápasů. Hra totiž do této multiplayerové akce přináší i příběh, který funguje dobře jen v případě, že nehrajete s kamarády.

Exoprimal zatím nabízí jen částečný crossplay. Můžete hrát s lidmi z ostatních platforem, ale partu můžete skládat pouze s těmi ze stejného tábora. Což by ještě bylo relativně v pohodě, ale to je jen jeden z problémů matchmakingu. Po zhruba sedmi hodinách se vám totiž odemknou nové lokace a silnější dinosauři. Jenže pokud má někdo z vaší party menší úroveň, nebo se tam ještě příběhově nedostal, tak budete muset spolu s ním hrát ty stejné základní mise pořád dokola. Přitom úroveň vašeho profilu nebo konkrétního exosuitu nezvyšuje poškození nebo výdrž. Pouze máte přístup k více perkům, které ani tolik neovlivňují vaše schopnosti. Chtěli jsme takhle hrát s Erim, jenže by to znamenalo, že bych musel následujících 6-10 hodin trávit ve stejných lokacích, ve kterých jsem už byl. Sám bych se tolik nevyleveloval a nemohl bych pokročit v příběhu, dokud by mě nedohnal. A to jen z toho důvodu, že některé příběhové části jsou limitované jen pro určité lokace a typy dinosaurů. 

Lokace jsou primárně tvořené moderním městem na fiktivním ostrově Bikitoa. Krom centra zde máte hangáry, loděnice nebo i část ruin. Prostředí jako taková nejsou tolik detailní. Jde vidět, že nejvíce pozornosti bylo věnováno detailům na jednotlivých oblecích. Možná to je i tím, že většinou budete mít obrazovku plnou desítkami, někdy až stovkami dinosaurů. V takovém případě ubrání na detailech na úkor plynulosti dává smysl. Po grafické stránce totiž hra nenadchne, ani neurazí. Nejvíce detailní jsou právě obleky, ale jinak jde po grafické stránce o starší titul. Na druhou stranu vychází i na starší generace, kde hra běží slušně. 

Základní dinosauři – velociraptoři či pteranodoni –nejsou také nikterak vizuálně specifičtí. Mají dokonce jen dva typy útoků. Až mini bossové vám dokáží svými útoky pořádně zavařit. Hlavně v pozdější části hry, kde místo carnosaura máte T-Rexe. V ten moment nastoupí na scénu i vylepšené verze základních dinosaurů, kdy na sobě budou mít podivné vaky plné neurotoxinů nebo budou na křídlech mít kusy zářivých krystalů. V ten moment se hra více odlišuje od jiných titulů právě designy dinosaurů, díky čemuž si budete i jednotlivé konflikty více pamatovat.

Příběh jako takový přitom není vůbec špatný. V roce 2040 se po celém světě objevily vortexy. Jde o trhliny v časoprostoru, které přivolávají nejrůznější druhy dinosaurů do našeho světa, respektive času. Jenže mnohdy dochází i k jejich šíleným mutacím, kdy tu třeba máme dinosaura flusajícího podivnou kyselinu. Vy a vaše skupina NPC postav se tři roky po těchto událostech nacházíte na rutinní prohlídce, při které havarujete na ostrově Bikitoa, protože se přímo na vaší lokaci objeví jeden takový vortex. Během hledání cesty z ostrova začnete odhalovat, kdo stojí za celou touhle situací a hlavně proč umělá inteligence Leviathan zešílela a posílá piloty exosuitů z paralelních vesmírů zpátky do roku 2040. Příběh je doopravdy šílený, ale tohle unikátní zasazení přináší pár momentů, které zkrátka nikde jinde nenajdete. 

Interakce s vaší posádkou přichází jen v ukázkách nebo dialogových oknech, které si postupně odemykáte sbíráním dat z misí. Ty se odemykají za jednotlivé hry. Čím lepší jste, tím rychleji je získáváte. Vše se sbírá a zobrazuje v jakési myšlenkové mapě a po nasbírání dost dat na podobné téma se odemkne dialog, který vše shrne a dovysvětlí. Případně na něj může navázat i ukázka. Na ně ale nejčastěji narazíte po dohrání určitého počtu misí a jsou často doprovázené speciální misí. Právě ty oddělují určité lokace a nepřátele. Bez jejich splnění nemůžete hrát s kamarády všechen obsah nebo se rychleji levelovat. 

Až na samotné finále je příběh poměrně dost zajímavý, poutavý a přináší i pár dobře napsaných zvratů, které zkrátka nečekáte. Hlavně díky tomu jste do něj zainteresováni. Během hledání cesty z ostrova totiž odhalujete, proč se Leviathan najednou začala chovat takhle podivně. Cestu vám dokonce skříží i tajemný pilot, který loví ostatní piloty.

Jednotlivé postavy jsou i výborně zahrány. Lip-sync je dělán primárně pro anglický dabing, což napomáhá kvalitě dabingu. Hudební doprovod je pak následně krásnou třesničkou na dortu, kdy vám nakopne adrenalin v těle, když je potřeba. Jen je škoda, že je nejvíce výrazný v ukázkách a ne tolik při samotném hraní. Ale všem je jasné, že ve hře pro více hráčů záleží na hratelnosti. A upřímně, i když hra běží naprosto plynule díky dobré optimalizaci, tak furt působí poněkud zpomaleně. Čím to je? 

Samotné střety s dinosaury jsou sice rychlé, akční a zábavné. Ať už hrajete za třídu assault, tank či support, tak doopravdy cítíte sílu exosuitů. Jenže mezi jednotlivými střety musíte přebíhat a čekat, než se spustí další část mise. Tyhle přeběhy mnohdy trvají stejně dlouho jako samotné souboje s dinosaury. Akci zachraňují již avizované třídy a exosuity. Každý je dostatečně odlišný, ale zároveň dobře doplňuje tým jako takový. Nejlépe to jde představit na podpůrných oblecích. V základu máte dva s tím, že třetí se odemkne po dokončení dvacáté úrovně. Třeba Witchdoctor má efektivní plošné léčení, dokáže rychle skákat, ale má slabý útok, kdy jen na chvíli omráčí nepřátele elektrickými šoky. 

Exosuit Skywave se zase vznáší, umí na malém území zastavit čas a stejným útokem dokáže buďto léčit, nebo dávat plošné poškození. Záleží, jestli je cílem váš spojenec, nebo ne. Poslední support, Nimbus, je nejrychlejší, dokáže se teleportovat a má silný útok. Jenže pokud chcete někoho vyléčit, tak musíte pokaždé přepnout na léčivé střely. Exoprimal se zde inspirovalo u hero shooter titulů. Nemůžete spamovat dokola stejné útoky. Až na základní útoky mají všechny cooldown, které se v základu nabíjí relativně pomalu. Je tak důležité se hlavně ve střetu s druhým týmem zamýšlet nad použitím jednotlivých útoků.

Jak podpůrná třída, tak i ostatní jsou mezi sebou velmi dobře vyvážené. V žádné z nich neexistuje jeden konkrétní exosuit, jenž by byl lepší než ostatní. Barrage je assault oblek s největším poškozením. Ale Deadeye útočí znatelně přesněji a rychleji. A pak je tu Zephyr, který jako jediný v této třídě může útočit na blízko. Úplným opakem je odstřelovač Vigilant. Stejně to je i u tanků. Nejlepší ale je, že pokud vám v týmu chybí support, tak stále můžete vyhrát například se dvěma tanky. Murasame může silnější útoky odrazit a Krieger salvou raket zaútočit na dálku. Nutně tak neplatí, že je potřeba mít dva tanky, dva assaulty a jednoho supporta. Některé schopnosti a kombinace exosuitů totiž skvěle fungují a navzájem se doplňují. Větší důraz na útok ve vašem týmu se může ve finále velmi vyplatit. Nejlepší na tom je, že si můžete obleky za běhu měnit, aniž byste přišli o naběhnutá procenta v ultimátní schopnosti.

Všechny exosuity nabízí unikátní schopnosti a docela i úctyhodné kosmetické úpravy. Ať už jde o celé skiny nebo polepy a vzhledy zbraní. Až na ty v prémiovém battle passu si můžete všechny koupit za in-game měnu nebo doufat, že vám vypadnou z takzvaných War Chests. Tyhle lootboxy získáváte postupným levelováním a nelze si je koupit za skutečné peníze. Přítomnost battle passu je ale něco za mě zcela nepřípustného. Nejen že jde o hru za plnou cenu, ale zároveň v ní nemáte žádné speciální denní, týdenní nebo měsíční úkoly, které by jen urychlily levelování. Ostatní hry to nabízí, ale tady to působí, jako by vývojáři jen narychlo hodili způsob, jak z hráčů vytěžit další peníze. Battle pass sice nabízí pár hezkých skinů, ale úrovně získáváte poloviční rychlostí, co ty klasické. A odměny zadarmo? Jen pár polepů nebo emotikonů. To mluví samo za sebe. 

Na jednu stranu se mi líbí, že vývojáři naslouchají hráčům a v polovině měsíce přidali ke každému exosuitu i podtřídu, která přidá novou hlavní zbraň. Jenže to je jediná změna. Naschvál jsme čekali až na tento velký update, který jinak nic nepřidává, nevylepšuje, ani neopravuje. Proč nechtějí zlepšit získávání úrovní, aby hra nebyla jen dlouhatánský grind těch stejných misí dokola? Lokace přitom nabízí skvělé prostředí, ale je jich málo. Dinosauři dokáží být někdy doopravdy unikátní, ale prvních několik hodin narážíte jen na nezáživné základní verze. Nejhorší ovšem je situace, kdy celou dobu vedete, ale na konci vás nepřátelský tým dožene, jen protože ovládne dinosaura, zabije celý váš tým, který není schopen stát u cíle, a vy prohrajete, i když jste celou dobu vedli. 

Jedna věc je neschopnost týmu. Na tu si nemůžu stěžovat. Vývojáři s tím částečně bojují tím již zmíněnou mechanikou. Pokud máte v týmu neschopného tanka, tak si můžete kdykoliv během hry změnit exosuit bez ztráty ultimátní schopnosti. To je cool a nejednou jsem změnil třídu, když to situace vyžadovala. Na druhou stranu si ale musím stěžovat na již avizované ovládnutí dinosaura. 

V druhé části kola nabídne hra pomalejšímu týmu možnost ovládnout náhodného dinosaura. Nejčastěji jde o carnosaura, triceratopse nebo ankylosaura. Jenže hra to nabídne i v momentě, kdy dochází k minimálnímu rozdílu. Druhý tým tak nezíská šanci hru jen dorovnat, ale dostane mnohdy obrovskou převahu. Prohra jen kvůli tomuhle aspektu naštve mnohem více než neschopný tým. 

Exoprimal je tak ve finále průměrný titul kvůli špatně navrženému levelování, pomalému začátku hry a hlavně zvláštnímu odemykání nových lokací. Akce jako taková je skvělá, pokud momentálně nepobíháte mezi úkoly. Exosuity jsou to nejlepší, co hra nabízí, jenže špatná implementace hraní za dinosaury tuhle zábavu narušuje. Titul mě tak v jeden moment bavila, v druhý šíleně frustrovala. Kdyby šlo o free-to-play titul, možná bych na ni nahlížel jinak. Je sice součástí Game Passu, ale koupit si ji za plnou cenu? To se jen těžko doporučuje. Upřímně mě zajímá, jestli se bude příběh nadále rozšiřovat, protože patří mezi nejlepší aspekty hry jako takové. A co vy, baví vás šílené střílení hord dinosaurů, nebo je to pro vás až moc velký bizár? Nezapomeňte se vyjádřit v komentářích.