Balan Wonderworld není tak strašný, jak se říká

Řeknu to rovnou, do Balan Wonderworld jsem se zamilovala. Jedná se tedy o velmi sebezničující a masochistickou lásku, ale z nějakého důvodu jsem touto hrou prostě fascinovaná. Pravděpodobně proto, že jsem ještě nikdy neviděla hru, která měla takový potenciál stát se mým novým nejoblíbenějším titulem, a přesto pokazila všechno, ale naprosto všechno, co jen mohla, a téměř okamžitě se tak stala novou mezinárodní mírou toho, jak špatné některé hry můžou být. A já k tomu můžu napsat jen to, že podle slov BoJacka Horsmana, Balan Wonderworld je stejný jako ta televizní show Becker.

Pokud jste poslední dobou žili v jeskyni a nevíte, co to Balan Wonderworld je, tak se jedná o vizuálně velmi roztomilou 3D plošinovku, která nabízí přibližně 10 hodin hrací doby (pokud se tedy nesnažíte o 100% průchod). Projdete v ní 36 různých úrovní, které jsou rozděleny do 12 kapitol a obsahují 13 odlišných bossfightů. Podle vývojářů mělo být naprosto úžasné, že veskrz celou hru můžete nasbírat až 80 rozličných kostýmů, které vám dávají jedinečné schopnosti. Jak se ale ukázalo, nápad to byl špatný a provedení je ještě horší. O tom ale více později.

Teď by normálně přišla ta část recenze, kde vám zevrubně popíšu příběh hry. To ale bohužel dnes udělat nemůžu, protože nemám nejmenší ponětí, co se v Balan Wonderworld děje. Po spuštění dostanete možnost vybrat si, zda chcete hrát za dívku nebo chlapce, podle čehož se vám ukáže cut-scéna, v níž vaše postava jednoduše uteče odkudkoliv, kde zrovna byla, protože… je smutná? Pravděpodobně. Každopádně utečete do záhadného prázdného divadla, kde už na vás čeká Balan, neznámý cizinec, jenž vám daruje kuře přezdívané Tim, řekne vám: „Schází ti kousek srdce!“ a „Pojďme se podívat po tvém srdci.“ Načež vás prohodí portálem na opuštěný Ostrov Timů. A přesně to je veškeré uvedení do příběhu, které dostanete. O co víc, jsou to v podstatě poslední slova, která za celou hru uslyšíte.

Jen co se oklepete a skrz magické dveře se vydáte prozkoumat první úroveň, vyděsí vás gigantický farmář, co se na vás svůdně dívá, postavy, které bůh ví proč neustále tančí a když k nim přijdete, zmizí. Po čase narazíte i na hlavního nepřítele, který se prostě jednou objeví, aniž by se představil, a aniž by bylo jakkoli naznačeno, že je antagonista celé hry. Prostě jen má tmavé barvy a posílá proti vám monstra, tak si nějak domyslíte, že to asi bude hlavní záporák.

Jednoduše řečeno, většinu hry budete běhat po úrovních a řešit primitivní hádanky, aniž byste měli nejmenší ponětí, co se děje. A ačkoliv už takhle Balan Wonderworld zní naprosto strašně, věřte mi, že teprve začínáme.

Jak jsem již zmínila, 36 úrovní ve hře je rozděleno do 12 kapitol. Každá kapitola je o jednom člověku, který je z nějakého důvodu nešťastný a kterému jdete pomoci, přičemž postup vaší „pomoci“ je vždy stejný. Nejdříve proskáčete dvě úrovně, během nichž se seznámíte s kostýmy, které jsou pro danou kapitolu specifické, načež zhlédnete cut-scénu, vysvětlující příběh postavy, o které tato kapitola je. Poté se dostanete do velmi krátkého bossfightu, kde daného člověka zmlátíte, a pak už si jen vychutnáte další dva filmečky. V prvním si užijete výtečné taneční vystoupení, které… ve hře je, protože prostě proč ne? A v druhém se ukáže jakýsi závěr toho, jak se daná postava zbavila svých strastí.

Snad ani nemusím psát, že toto rozložení absolutně nedává smysl. Hrát přibližně hodinu dvě různé úrovně ve skrze které často míjíte gigantickou vizi postavy, kterou poznáte až poté, co dané úrovně dohrajete, je skoro až bolestivé. Prostě to nedává smysl.

Ještě, než se více pustíme do rozebírání herních mechanik, chci vám představit jednu naprosto děsivě úžasnou věc. Někteří z vás možná zaslechli, že Balan Wonderworld má svoji vlastní knihu. Díky ní víme, že má dokonce i skvělý a sakra promyšlený příběh, který se ale z nějakého vážně záhadného důvodu do hry nedostal a zůstal pouze v této skoro 300stránkové knížce. Tu vývojáři pro jistotu ani nepropagovali, takže hráči mají minimální šanci zjistit, že vůbec existuje.

Prosím pěkně, tento štos papírů naprosto vysvětluje vše, co se ve hře děje. Ať už se jedná o obří mizející farmáře, jméno a motivace hlavního antagonisty (jen tak pro zajímavost, jmenuje se Lance), zdánlivě náhodné taneční vystoupení na konci každé úrovně, a dokonce vysvětluje i to, co vlastně je ten Wonderworld. Protože buďme k sobě upřímní, já i po 16 hodinách strávených ve hře neměla nejmenší ponětí, zda jsem v nějaké drogové halucinaci, limbu anebo už rovnou v pekle. Tato kniha ale doopravdy vysvětluje vše a dělá Balan Wonderworld vskutku skvělou a zajímavou franšízou s extrémně promyšleným a celkem i těžkým příběhem. Bohužel ale kniha je kniha a hra je hra, takže na vše, co jsem teď řekla, můžeme zapomenout a vrátit se k recenzování té chaotické a nudné kopírky Super Maria 64, kde vskutku nikdo neví, co se právě děje.

Jak jsem zmiňovala na začátku, ve hře se nachází 80 různých kostýmů, přičemž v každé kapitole najdete přibližně 5 z nich. Každý kostým vám dá nějakou unikátní schopnost, díky které můžete překonat překážky v daných úrovních, a ačkoliv nejsou jednotlivé schopnosti nijak život převracející, jsou i vcelku zábavné.

Bohužel už od poloviny hry začnete cítit, jak se kostýmy v podstatě neustále opakují. 80 jedinečných vlastností je na vymyšlení prostě hodně, a tak dává smysl, že vývojáři byli nuceni opakovat své nápady (jako například u mlátičuníka, kterého získáte hned v první kapitole a který má úplně stejnou schopnost zacvakávat čudlíky v zemi jako mlátibot, kterého odemknete asi o 4 kapitoly dál).

Když už se neopakují stejné nebo jen lehounce pozměněná nápady, dostávají se na scénu kostýmy, které jsou zase naprosto zbytečné. Takovou Kulopandu využijete doslova jen jednou za celou hru, protože její „superschopností“ je to, že je hodně těžká a rozbije bloky, na které spadne. Legendární kostým je ale, prosím pěkně, Lištička Krychlička (anglicky Box Fox). Tento kostým je snad nejvíce nenáviděnou částí hry, protože vám dá možnost přeměnit se do velké kovové krychle. I když možnost není to správné slovo, protože se přeměňuje naprosto náhodně a většinou zrovna v ten moment, kdy se blížíte okraji mapy.

Balan Wonderworld je takzvaná one button game – hra, kterou ovládáte v podstatě jen jedním tlačítkem. K pohybu samozřejmě používáte páčky nebo WSAD, ale k tomu máte jeden čudlík navíc, kterým buď skáčete či používáte své schopnosti. Tento typ her umí být velmi zajímavý a zábavný, ale Balanovi spíš nesluší.

Spousta kostýmů z tohoto důvodu ztrácí svoji schopnost skákat, což je v 3D plošinovce docela hloupé. Jiné kostýmy zase skákat umí, ale za cenu toho, že své specifické schopnosti používají jen když nehybně stojí, což je snad ještě hloupější.

Zdánlivě dobrý nápad, který je ale ve výsledku stejně špatný, jako všechny ostatní, je nutnost hromadění kostýmů. V jeden moment totiž můžete mít vybavené pouze tři kostýmy, přičemž když během používání některého z nich zemřete, přijdete o něj. To je – jak jsem již psala – zdánlivě dobrý nápad, protože to nutí hráče být si víc vědomi nebezpečí, co na ně číhá. Každý nejistý skok to dělá mnohem zajímavější, protože vždy budete zvažovat, zda vám to za ten risk o ztracení kostýmu stojí.

V pozdějších částech hry je toto neskonale otravné. Často se vám stane, že na začátku levelu seberete kostým, proběhnete skoro celou mapu, aniž byste ho ani jednou nepoužili, a zrovna, když už je před vámi problém, k jehož vyřešení ho potřebujete, přijdete o něj a nezbývá vám nic jiného než se vydat znovu na začátek celé úrovně. Tohle je vskutku nepovedený systém, který by se dal přirovnat ke grindění. To v 3D plošinovce nemá co dělat.

Co ale Balan Wonderworld musíme uznat, jsou naprosto krásné animace. Sice ne vždy dává smysl to, co se v nich děje, ale z vizuálního i zvukového hlediska jsou prostě nádherné. Jednotlivé postavy v nich jsou velmi pěkně nadesignované, což vlastně platí obecně pro celou hru.

Stylizace a rozestavění světa je po překonání prvotního šoku jednoduše dechberoucí. Každá kapitola nabízí drasticky odlišné úrovně, které jsou i skvěle rozestavěné a povedeně podporují backtracking - pokaždé obsahují pár zákoutí, do kterých se dostanete až s kostýmy z budoucích úrovní. Jednoduše, když pomineme úrovně, ve kterých je použit efekt rádoby rybího oka, ze kterých mě osobně bolí hlava a chce se mi zvracet, tak jsou všechny po stylistické stránce moc pěkné.

Stejně tak hudební stránka hry je velmi povedená. Sice je spousta skladeb velmi rozpoznatelně okopírována z jiných her nebo filmů, ale ve své podstatě se jedná o moc pěkný podklad, při kterém by vás jednoduše bavilo hrát, jen kdyby Balan Wonderworld neměl tak nudnou hratelnost. Je to smutné, ale grafické provedení a audio je vskutku to nejlepší, co vám hra nabídne. Tedy když opomineme bossfighty. Ty, ačkoliv jsou opravdu krátké, nabízí vždy zajímavou výzvu a vypadají strašně hustě.

Abychom Balan Wonderworld moc nepřechválili, musíme zmínit i Balanovy výzvy. Možná jsem udělala moc rychlý závěr, Lištička Krychlička není nejvíc nenáviděnou částí hry, to budou rozhodně Balanovy výzvy. Jedná se o strašně zvláštně a nudně zpracované quicktime eventy, během kterých Balan různě létá po naprosto prázdném prostředí a pere se s kukuřičnými klasy, konvičkami a obecně věcmi, co normálně najdete v úrovních jako dekorace. Těchto výzev je ve hře 48, což je šílené číslo, protože jsou přehnaně dlouhé a budou vás nudit skoro okamžitě. Proč? Protože se v nich nejenom nic neděje, ale jednotlivé záběry se skoro pořád opakují a prostě je to tak zdlouhavé, že se jim začnete obloukem vyhýbat.

Překvapivě ale existuje ještě jedna herní mechanika, která je více zbytečná než Balanovy výzvy. Pamatujete, jak jsem na začátku recenze zmínila, že od Balana dostanete stvoření připomínající kuře přezdívané Tim? Na Ostrově Timů, který slouží jako váš ústřední bod, ze kterého se vydáváte do jednotlivých úrovní, můžete tyto Timy množit a získávat díky nim body. K čemu jsou tyto body? Naprosto, ale naprosto k ničemu. Uprostřed ostrova je veliké počítadlo, které vám sice tvrdí, že až dosáhnete X bodů, odemknete si další Timí trampolínu anebo další patro Timí věže, ale jak trampolína, tak věž vám způsobí jen to, že budete body získávat rychleji. Ve své podstatě tedy jen získáváte body, abyste rychleji získávali body, což je jednoduše k ničemu. Pravda je, že ještě vám počítadlo může oznámit, že získáním X bodů si částečně opravíte „Hodiny štěstí“, ale i po kompletním opravení těchto hodin se stane jen to, že na nebi nad vámi začnou běhat hodiny a počítadlo vašich bodů nadobro zmizí. Takže ať se na tuto aktivitu podíváme z jakéhokoliv úhlu, afkování hry a čekání, než vám vaši Timové vydřou bodíky, je vskutku úplně k ničemu.

A s tím se blížíme do závěru recenze. Věřím tomu, že Balan Wonderworld je lepší, než se říká. Dle mého spousta lidí jen „najela na trend“ hejtění této hry z touhy být populární člen většiny, aniž by vyloženě věděli, o čem mluví. To ani zdaleka neznamená, že se jedná o dobrý titul. Rozhodně obsahuje nespočet chyb, které ho sráží hluboko pod průměr, ale stejně tak nabízí spoustu potenciálu. Nikdo na internetu nemluví o tom, že Balan Wonderworld má skrytou těžkou obtížnost, kterou si odemknete tím, že 15 minut nedostanete žádné zranění. Nikdo nezmiňuje možnost odemknutí si jednoho velmi speciálního kostýmu, který ve své podstatě rozbije celou hru, ale je s ním až nezdravě zábavné hrát. Nikdo nezmiňuje ani knihu, ve které je vysvětleno, s jakými psychickými problémy a nemocemi se jednotliví obyvatelé Wonderworldu perou, aby se mohli vrátit zpět ke svému normálnímu životu.

I když se jedná o velmi hrbolatý zážitek, na Balan Wonderworld jsem neustále viděla snahu vývojářů vytvořit dobrou hru, a o to smutnější je, že jim to vůbec nevyšlo. Pokud jste jeden z mála lidí, které jsem teď od Balan Wonderworld brutálně neodradila, zkuste mu dát šanci. Největší problém celé hry je totiž to, že není vyloženě špatná, jen je strašně, ale strašně nezáživná. Jakmile do ní půjdete s očekáváním toho, že se jedná spíše o takové pískoviště, kde se snažíte vymyslet kdy a jaký kostým použít, abyste nasbírali co nejvíc slz zvládnete nebo získali úplně všechny Balanovy sošky, v ten moment vás, troufám si říct, Balan Wonderworld dokonce i může bavit.

Zapomeňte na nějaké dramatické procházení úrovní postupně nebo na hledání příběhu a berte to vskutku jako hru. Já se při procházení jednotlivých levelů napoprvé nikdy nebavila, ale jakmile jsem se do nich vrátila, abych je prošla na 100 %, tak to byla úplně jiná pohádka. Už jsem věděla, co mám očekávat. Věděla jsem, co mám kde hledat a strategizovala jsem svůj průchod. Tohle je ta vskutku zábavná část hry – ne „příběhová linka“, ale takové to blbnutí okolo, snaha o obejití pravidel. Je nám ale jasné, že takovéto neuhlazené pískoviště si užije jen velmi malé procento hráčů, a proto Balan Wonderworld doporučujeme pouze na 4 body z 10.