Umělá inteligence aneb živoucí světy

Umělá inteligence je velmi komplikované téma, ale zároveň věc, která v existenci téměř jakékoliv hry hraje nesmírně důležitou roli. Alespoň pro základní kontext se dá každá část a systém hry nějakým způsobem přirovnat k lidskému tělu. Jednotlivé skripty jsou mozek, grafika je tělo jako takové, engine je samozřejmě srdce a umělá inteligence je něco jako nervový systém.

O jednotlivých komplexnostech umělé inteligence se ale v tomto tématu vyloženě bavit nebudeme a spíše rovnou skočíme k věci, na kterou bychom chtěli poukázat. A to konkrétně na takové tituly s umělou inteligencí a komplexními skripty, které dokážou alespoň základně imitovat život a živoucí svět.

Určitě nejsme totiž jediní, kteří si všímají stále víc a víc těch her, u nichž máme pocit, že se bez nás vlastně nikam nehnou. Že všechno stojí na místě, pokud neuděláte nějakou předurčenou věc; že všechno kolem vás působí, jako kdyby šlo o imitaci MCU seriálu WandaVision.

Existují ale právě i takové hry, které dokážou nějakým způsobem buďto imitovat živoucí svět, nebo alespoň působit natolik věrohodně, že to i tak dokáže vytvořit krásnou a unikátní iluzi něčeho většího. A právě na takové tituly a jejich fungování se dnes podíváme.

Vytvořit umělou inteligenci, která by dokázala dokonale napodobit život a pracovat v nějakém ekosystému, je samozřejmě nemožné. Napovídá to už hlavně název „umělá“. Přesto to nezastavilo spoustu vývojářů ve snaze pokusit se vytvořit natolik komplexní skripty a systémy pro umělou inteligenci, které by dokázaly alespoň dočasně vytvořit právě onu iluzi. A takových her obecně existuje více, než se může na první pohled zdát.

Na jedné straně spektra jsou ale hry, které tuto iluzi vytváří čistě pomocí skriptů, a forma umělé inteligence do toho není úplně zanesena. Skvělým případem z poslední doby je třeba open-world RPG Elex 2. To ve většině aspektů funguje docela typicky, ale celý svět je naplněn jistými menšími příběhy, které se odehrávají víceméně bez ohledu na váš postup nebo zapojení do nich. Samozřejmě se zapojit můžete pečlivým průzkumem prostředí a posloucháním náhodných dialogů, ale také je můžete kompletně minout. Postavu, která jde na popravu, tak můžete později potkat oběšenou. A to, zda jste ji mohli zachránit, už se nedozvíte.

V podobném ohledu se můžeme podívat třeba na obří Red Dead Redemption 2. Všimli jste si někdy třeba v městečku Valentine a jeho okolí nových budov, jak jste postupovali příběhem? Je tam i otec, kterému můžete s výstavbou pomoct, ale i bez ohledu na vaše zapojení do jeho příběhu se dům staví dál. Jeho zabitím zajistíte, že se barák nikdy nepostaví, ale když mu naopak pomůžete, majestátný statek bude stát o to silněji a o to dříve. Podobně jsou na tom třeba koleje pro vlak, které se postupně ve světě staví v de facto reálném čase. Pomalu vidíte stavaře, jak zatloukají část po části. A skutečně může k dokončení dojít. Jen škoda, že ten vlak po nových kolejích nikdy nepojede.

A tohle jsou každopádně jenom dva z několika příkladů, kdy dokáže hra pomocí poměrně jednoduchých skriptů působit živě, aniž by taková vyloženě byla; stačí, aby svět fungoval i bez vás.

Spousta her ale přece jenom jde o nějaký ten krok dál. Existuje více než dostatek titulů, v nichž jste sice protagonista, hlavní hrdina příběhu a dejme tomu i důležitá postava pro svět kolem vás, ale nejste vyloženě středem vesmíru.

V takovém případě se můžeme podívat třeba na 4X strategie, které sice pracují na poměrně omezenějším herním poli než kupříkladu open-world hry, ale pro naší pointu poslouží skvěle. V nich totiž obýváte jeden kousek herní mapy a další frakce obývají jiné části. Bez ohledu na to, jak rychle a efektivně hrajete – a jestli vůbec hrajete, nebereme-li v potaz hraní na tahy – ostatní frakce se rozšiřují, expandují, zlepšují se, dobývají a intrikaří. S vámi, bez vás, o vás, za vašimi zády. Jste jenom další ozubené kolečko ve velkém kolosu, nejste jeho motorem.

Obdobně se můžeme podívat například na populární sandboxovou RPG sérii Mount & Blade. Začínáte coby obyčejný občan a váš úkol je poměrně prostý – žijte a přežijte. Můžete mít ambice na to se stát králem a podmanit si celý svět, stejně tak ale můžete být pocestný obchodník a vydělávat si, mít ve městech podniky nebo být bandita a přepadávat karavany. Ale nehledě na to, co uděláte, tak armády spolu bojují, vesnice jsou vypalovány, vy budete loveni a králové budou po porážce zavíráni do vězení svých protivníků.

Vy sice hrajete svoji hru, ale umělá inteligence kolem vás také. Stejně jako v simulátoru života The Sims nebo povedeném Spore, kde se napříč etapami evoluce snažíte z jednobuněčného organismu po boku dalších vyvinout do de facto vládce vesmíru. A oni také.

Samozřejmě ale jakýsi živý svět nevzniká jenom tím, že umělá inteligence imituje to, co dělá, měl by dělat nebo může dělat samotný hráč. Tím se v zásadě dostáváme na druhou stranu spektra a ke hrám, které tohle posouvají zase o level výš a na které chceme mimo jiné pomocí tohoto videa upozornit.

Série S.T.A.L.K.E.R. dělá s tímto skvělou práci. Vy máte ve světě svůj vlastní úkol, ale NPC postavy kolem vás také. Někdo chce jenom obchodovat, někdo bojuje s mutanty, někdo si jen někde sedí a povídá si; atmosféra živého světa se ukrajinským vývojářům vážně povedla a je to jen jedna z takových her. Nemluvě o modech, které úroveň soběstačného života v Zóně posouvají o několik řádů dopředu.

Simulátory kolonií Rimworld nebo Dwarf Fortress jsou na tom podobně; umělá inteligence neustále ovládá různorodé aspekty kolem vás. Co se stane, ať už za vašeho přičinění nebo bez vás, je velkou otázkou a nikdy to dopředu přesně nevíte. Neustále se vyvíjející situace vytvářejí domněnku, že svět kolem vás žije vlastním životem, a kdy a jak do něho zasáhnete je na vás; protože bude existovat tak jako tak.

Takový Rimworld se snaží odlišit právě pomocí dedikované umělé inteligence, takzvaného „AI vypravěče“. Ten vás nechá hrát, budovat svou kolonii a tvořit si příběhy. Ale jednou za čas sám zasáhne, aby vám pomohl nebo hodil klacek pod nohy, což vyústí v nutnost reakce a třeba se vám něco fakt nepovede. Svět najednou začne působit živěji, protože bez ohledu na to, jak mistrně jste dokázali samotnou hru ovládnout, nedokážete předem předurčit, co se bude dít. A vaše reakce na vnější vlivy dotváří pocit, že nejste tím středem pozornosti. Najednou může přijít extrémní počasí, které vyústí v drastickou smrt půlky vaší osady a ten psychopat, který přežil, se z toho nezhroutí, díky čemuž možná i přežijete. Možná ne. Kolem vás se stále něco děje a vaše přítomnost je jenom proměnná navíc.

Naše video ale celou dobu směřovalo k jedné méně známé hře, a to Rain World. A bez mučení se přiznáme, že nás sem přivedlo docela nedávné video od menšího YouTubera Htwo právě na téma umělé inteligence této hry. Rain World totiž reprezentuje něco poněkud neuvěřitelného.

Rain World na první pohled působí jako taková zajímavě vypadající, ale ve finále docela běžná akční plošinovka. Odlišuje se hned několika věcmi, čím ale nejvíce – a zároveň co je těžké prezentovat v marketingu nebo jednoduše ukázat na videu – je právě její živý svět. Umělá inteligence této hry je totiž velmi komplexní a hraje si se spoustou různorodých faktorů.

Pointou celé hry je v podstatě přežít a prozkoumávat svět kolem vás. Toho docílíte poměrně jednoduchým pohybovým systémem, který vám dovoluje i šplhání po různých částech prostředí. Napříč přibližně 1600 místnostmi a jak se postupně budete dostávat dál, zjistíte, jak kolem vás existuje ekosystém, s nímž postupně interagujete.

Když se třeba podíváme na jedny z nejběžnější nepřátel ve hře – takové ještěrky – tak ti jsou zpravidla vůči vám agresivní. Rozdíl je ale v tom, jak přesně. Zelený ještěr představuje docela pomalý a skoro až pasivní archetyp ještěrů, kteří moc inteligence nepobrali a jsou omezeni na pohyb po zemi. Vzácní červení ještěři jsou téměř pravý opak, žlutí spolu zase dokážou komunikovat ve smečce pomocí vůdce. Jenže jednotlivé interakce s nimi jsou to, kde začíná to zajímavé. Většina ještěrů je teritoriální a dokáže spolu bojovat o jídlo. Pokud si vás tedy jeden ve své hubě vede do hnízda, aby vás sežral, může narazit na jiného, se kterým se o vás popere a vy můžete utéct. Spolupracující žlutí ještěři zase kompletně zblbnou, pokud se vám podaří zabít zmíněného vůdce smečky, čímž jejich hrozbu výrazně snížíte.

RainWorld nabízí hned několik typů těchto ještěrů a na každý typ musíte trochu jiným způsobem a hlavně se adaptovat. Nejste totiž žádným zkušeným lovcem a nemáte žádné poslání zachránit svět. Jste obyčejný živočich, který se snaží přežít v nehostinném a neustále se měnícím světě. A každé rozhodnutí může zásadně ovlivnit všechno kolem vás.

Jako příklad si třeba vemte mnohem sofistikovanější scavengery, na které můžete občas narazit. S nimi si v průběhu hraní budujete reputaci, podle které se následně odvíjí jejich chování. Pokud je uvidíte soupeřit třeba s ještěry a pomůžete jim, reputace vůči vám se zvýší. Pokud využijete šance a zabijete všechny, reputace se sníží. Pokud se ale například rozhodnete do bitky neplést vůbec, mohou si toho scavengeři všimnout a reputace se sníží právě i tím, že jste se rozhodli jejich problémy ignorovat. Jindy můžete narazit na jejich kemp a zkusit jim něco pro zvýšení reputace darovat; někdy vás k tomu donutí. A bez ohledu na reputaci najdete jedince, kteří k vám budou shovívavější, a jedince, kteří vás zkrátka nebudou mít rádi stůj co stůj.

Scavengeři žijí ve skupinách od dvou jedinců po devět a vždy mají svého vůdce. Každá skupina k vám může mít jiný vztah a jednotlivci ve skupině ještě svůj dodatečný. Scavenger z neutrální skupiny, který se vydal něco lovit a vy mu náhodou pomůžete, k vám může mít výrazně pozitivní vztah. Může vás chvíli následovat a pomáhat vám, stejně tak se může někdy objevit a zničehonic vám pomoct.

V případě, že se vůči nim aktivně chováte negativně, vás jsou naopak schopni i vyhledávat. Pokud je dostatečně naštvete, začnou vás aktivně lovit různě po světě, čímž se sami mohou dostat do dalších problémů, odkud vznikají další možnosti, jak s nimi interagujete a jak svět kolem vás žije. Protože žije bez ohledu na to, zda ho vidíte, nebo ne. I pokud se někde schováte a necháte hru puštěnou, věci kolem vás se nezastavují a plynou dál.

Fungování tak malé nezávislé hry jako Rain World je vážně fascinující a její všemožné nuance v rámci umělé inteligence a toho, jak tvoří živý, uvěřitelný a fungující svět, jsou přinejmenším obdivuhodné. 

Pomocí tohoto tématu jsme chtěli na tuto skutečnost poukázat a vlastně si i stručně ukázat to, jak některé hry pracují s možností vytvářet živoucí svět. Ať už je to jenom pomocí poměrně jednoduchých skriptů, které dotváří pocit něčeho většího; nebo skutečného ekosystému, který neustále pracuje na bázi reputací a interakcí.