Série Mount & Blade studia TaleWorlds Entertainment už dnes patří ke klasikám žánru akčních RPG. Mimo původní hry z roku 2008 jsme se v průběhu let dočkali i oblíbeného standalone rozšíření Warband a později následovalo vlažněji přijaté Ohněm a mečem. Plnohodnotný druhý díl s podtitulem Bannerlord prošel dlouhým a nelehkým vývojem, aby poté nějakou dobu zůstal v předběžném přístupu. Nyní už máme k dispozici plnou verzi hry, takže je na místě položit jednu velmi důležitou otázku. Máme před sebou evoluci série, nebo „jen“ pokračování? Odpověď rozhodně není jednostranná a v této recenzi se pokusím rozklíčovat, proč tomu tak je.

Bannerlord nás stejně jako jeho předchůdce zavádí do Calradie, ovšem o přibližně 200 let dříve. O tento kontinent soupeří mnoho království a mocenské války mezi frakcemi jsou na spadnutí. Do tohoto světa jste vrženi bez peněz jako největší z chudáků. Vaším úkolem je vybudovat svůj klan, získat moc a možná i sjednotit roztříštěné calradijské impérium. To už ale předbíháme.

Nejprve si musíte v poměrně rozsáhlém editoru vytvořit svoji postavu. Upravit lze prakticky vše, od obličeje a vlasů až po ty nejmenší detaily, jako jsou tetování či jizvy. Daleko důležitější volbu však představuje národnost a minulost vašeho hrdiny či hrdinky. Díky volbám v rámci vašeho životního příběhu si tak můžete nastavit počáteční statistiky, kterými můžete svoji postavu specializovat. Na výběr máte například z inteligence, výdrže či sociálních dovedností. Tyto hlavní schopnosti se poté dělí na několik dílčích perků, do kterých můžete investovat zkušenostní body a zlepšit tak ovladatelnost zbraní, počet vašich jednotek, obchodování, jízdu na koni a další. Můžete se tak zaměřit čistě na boj a stvořit mašinu na zabíjení, které je slovo diplomacie naprosto cizí. Nebo naopak jít cestou výmluvného stratéga, který se na bojišti drží spíše v ústraní. Já jsem si například svoji hrdinnou válečnici vyprofiloval tak, že se stejně rychle dokáže ohánět mečem i jazykem. V tomto vám Bannerlord zkrátka meze neklade. 

Pak už vám nic nebrání vyrazit do rozsáhlé mapy a prozkoumávat taje zdejšího světa. Je však třeba upozornit na to, že začátky nejsou v Bannerlordu vůbec lehké a hra vám nic nedá zadarmo, zejména při těžší obtížnosti. Prvních několik hodin se budete vyhýbat skupinkám zlodějů a banditů a jezdit od vesnice k vesnici, abyste do svých řad naverbovali obyčejné sedláky, kteří toho moc nevydrží. Poté, co si takto nasbíráte svoji malou armádu trhanů, křižujete světem, procházíte malé calradijské vesničky a přijímáte první podřadné úkoly, jako je ochrana vesnice před nájezdem chtivých loupežníků nebo doručování zásilek mezi městy. Možná se to takhle zdá jako nuda, ale opak je pravdou. Bannerlord je po určitou část herní doby stejně návykový jako svého času původní Mount & Blade. Žádná jiná hra totiž nedokáže tak dobře vystihnout původem anglické rčení „rags to riches“. Z hadrníka, který sbíral každý kus zlata na cestě, se stává zkušený velitel, kterého si začíná všímat i calradijská šlechta. Pak konečně přijde ke slovu první spojenectví a přísahání věrnosti králi jednoho z klanů. Musím přiznat, že v tomto bodě hry už jsem byl do Bannerlordu skutečně ponořený a maloval si, jak se stanu vlivným pánem některého z hradů. Celá ta fantazie, kdy si opravdu připadáte jako nějaký středověký hrdina, se pak ale najednou rozplyne jako mlha. A nastává podobný problém, který trápil už předchůce Bannerlordu.

Fáze, kdy začnete usilovat o nějaké panství, byla v sérii Mount & Blade vždy problematická. Dodnes si například vzpomínám, jak jsem v původním Mount & Blade pomáhal svému králi vyhrát těžkou bitvu, ale on místo projevení vděčnosti věnoval državu lordovi, který se na bojišti sotva ohřál. Ten pocit nespravedlnosti se hodně těžko popisuje, ale několikrát jsem si tak připadal i v Bannerlordu. Abyste vůbec měli šanci získat nějaký hrad nebo město, musíte dost dlouhou dobu jezdit z místa na místo po celé mapě a čekat, až se stane nějaká větší událost, jako je vyhlášení války či setkání s lordem, který zrovna má město na prodej. A to za pěkné nekřesťanskou cenu. Máte moc jednotek na to, abyste se obtěžovali s desetičlennou loupeživou bandou nebo donáškami zboží, ale nic jiného vám v tu chvíli nezbývá. Od Bannerlordu jsem očekával variabilitu úkolů, ale většina questů jede podle stejné šablony, která se pořád dokolečka opakuje. Není proto divu, že vás hra začne pomalu ubíjet. A když už náhodou dojde k nějaké bitvě mezi královstvími, nikdo vám nezaručí, že v rámci vyhrané války získáte dobyté území. 

Asi už chápete, že v tu chvíli jsem měl nutkání Bannerlord vypnout a odinstalovat. A myslím, že tento problém potkal nejednoho hráče. Radím však – vydržte! Pokud tuto nepříjemnou část hry překonáte, nadšení z Bannerlordu se vrátí. S vaším prvním sídlem a zapojením do vysoké politiky začnete postupně vydělávat mnohem více peněz a vaše armáda naroste do počtu několika set jednotek. Pak už si můžete vybrat, jestli budete věrným vazalem krále, nebo si jeho i ostatní říše podrobíte silou. Co se ekonomiky hry týče, velmi se mi líbilo, kolika způsoby můžete generovat zisky. V začátcích kampaně se například velmi vyplatí levně kupovat suroviny ve vesnicích a poté je výhodně prodat v některém z měst. Hra vám zde podává pomocnou ruku a vždy vám řekne, kde jsou ceny nejlepší. Dalším dobrým zdrojem příjmů, byť hlavně v počátečních fázích hry, jsou arény ve městech, kde často probíhají turnaje o odměny. Ty představují například kvalitnější zbraně a zbroje, které mají mnohdy dost vysokou cenu. Také můžete odkoupit nejrůznější obchody ve městech, jako je kovárna, vinárna či hrnčířská dílna. Nic vám samozřejmě nebrání se na obchod vykašlat a denáry získávat drancováním vesnic, přepadáním karavan a výměnou vzácných zajatců za výkupné.

Konečně se tedy dostáváme k tomu nejlepšímu, co Bannerlord nabízí. Máte vliv, peníze a přišel čas začít dobývat a válčit. Bitvy jsou zde opravdu monumentální a ve finálních etapách hry se vám klidně může stát, že budete na bojišti s několika stovkami vojáků. Bannerlord rozhodně vylepšil a obohatil možnosti, které v rámci boje máte. Při přípravě na střet můžete velmi přesně rozmisťovat jednotky do šiků, přidělovat jim velitele a měnit jejich formace. V samotném boji pak můžete vojákům udělovat přesné rozkazy dle dané situace a přeskupovat je. Bannerlord není jen tupým mlácením vojáků – místy tak působili jeho předchůdci – ale bude od vás vyžadovat i trochu strategie a taktiky. Můžete tak třeba obětovat část jednotek a držet se v ústraní, abyste záhy nepřátelům vpadli do zad s jízdou a pěchotními oddíly. 

Nepřátelé vám to však tentokrát neusnadní. Umělá inteligence byla rozhodně vylepšená a v boji vám častokrát dovede pěkně zatopit. Obléhaná města také šikují své jednotky do strategicky umístěných formací a už nestačí jen vtrhnout dovnitř, stát na místě a sekat vše, co se pohne. Na bojišti se musíte hýbat, ale především si větší střety dobře promyslet a naplánovat. Výsledný dojem kazí snad jen hnízda banditů, která podle mě nejsou moc dobře vymyšlená. Vtrhnete do nich pod rouškou noci a musíte pomalu zlikvidovat všechny bandity, a to do jednoho. Párkrát se mi tak stalo, že k dokončení tohoto úkolu scházel jeden poslední bandita a já se ho marně snažil hledat v každém koutu levelu. Hře by určitě pomohlo, kdyby měla pro tuto situaci nějaký ukazatel, abyste se zbytečně nezdržovali.

Hratelnost vychází ze základů původního Mount & Blade, ale byla notně vylepšena. Systém máchání se zbraněmi, který na počítači funguje tak, že musíte myší pohnout do určitého směru a kliknout, je daleko plynulejší a přesnější. Stejně tak je tomu i u blokování. Ani míření s lukem a kuší už nepůsobí tak neohrabaně a často vám zachrání život. Zlepšila se také jízda na koni a zvířata se daleko lépe a přesněji ovládají, přičemž ze sebe můžete s trochou cviku a válečnou kosou v ruce udělat nezastavitelný zabijácký stroj. 

Hra vám dává na výběr z pestré škály zbraní, ať už to jsou krátké meče, obrovské dvouručáky, kopí, šavle, vrhací dýky a další. To své si tu zkrátka najde každý. Zbraně si můžete vyrábět i v kovárně. Zpočátku mi tato mechanika přišla skvělá, ostatně si vždy rád zahraji na virtuálního kováře, ale ve výsledku to až taková sláva není. Na kování potřebujete speciální suroviny, které je občas velmi těžké sehnat. A abyste byli schopni vůbec vykovat ty nejlepší zbraně, musíte do kovářství investovat i perky, které ale nutně potřebujete utratit za jiné schopnosti. Zamrzí určitě i fakt, že nemůžete vyrábět zbroje. Po chvíli jsem tak tuto funkci hry opustil. Na druhou stranu se určitě najdou hráči, kterým systém sedne, a je pravda, že se kováním na zakázku dají vydělat solidní peníze.

Graficky se Bannerlord určitě posunul. Modely zbrojí a mečů jsou nádherně zpracované a zvláštní pozornost si zaslouží především nasvícení jednotlivých scén. Horší už to je s dílčími modely. I na nejvyšší nastavení se mi stalo, že jsem narazil na nekvalitní textury. Některé modely postav a animace jsou pak vyloženě ohyzdné a absolutně neodpovídají současným standardům. Do jisté míry se to ale dá omluvit tím, že někde vývojáři ústupky udělat museli, a to i kvůli optimalizaci. Pamatuji si, jak obrovské problémy s výkonem hra měla v předběžném přístupu. I na své tehdejší sestavě jsem měl co dělat, abych hru spustil v rozumné snímkovací frekvenci, scény se často zasekávaly, a to především v bitvách. Naštěstí však vývojáři vše vyladili a Bannerlord teď běží jako hodinky. Ani jednou se mi nestalo, že by se titul sekal nebo snad spadl.

Ukončením kampaně ale pro vás hraní nemusí ani zdaleka skončit. Bannerlord nabízí i plnohodnotný multiplayer, který vás dokáže na několik dalších hodin zabavit. Ve hře více hráčů můžete obléhat pevnosti, zahrát si týmový deathmatch, dokonce i trénovat s boty. 

Dalším způsobem, jak si hraní prodloužit, jsou mody. Stejně jako první díl a hlavně Warband, i Bannerlord má celkem početnou komunitu, která hru zásobí modifikacemi. Ať už jde o vylepšení hratelnosti, například rozšíření kovářství, úpravu grafiky či o zcela nové kampaně. Za pozornost určitě stojí smělý pokus do Bannerlordu přenést Hru o trůny stejně, jako se to kdysi podařilo u Warbandu. Jeden z modů vám dokonce umožní jednotky ovládat hlasem. A spousta dalších modifikací jistě ještě přijde. Stejně jako jeho předchůdce je totiž i Bannerlord hrou, která se dočká dlouhodobé hráčské podpory.

Mount & Blade: Bannerlord vyloženě není revolucí, ale spíše příjemnou evolucí jeho předchůdce. Přináší mnoho příjemných změn a inovací, jako je propracovaná ekonomika a vylepšený boj, který vyžaduje daleko více taktizování a umožní vám detailněji ovládat jednotky. Vrchol hry pak představují bitvy, které dokážou být skutečně gigantické a správně hektické. Výběr zbraní a typů jednotek je rozmanitý. Se svojí postavou se můžete vydat mnoha různými cestami, ať už to je diplomat či nesmiřitelný dobyvatel, který se nebojí zrady.

Od hraní vás ale může odradit fakt, že se tu moc nemluví a hlavní příběh vám pod kvanty textu klidně unikne. Některé herní systémy působí nedotaženě a určitě by si ještě zasloužily péči. Grafika zaostává za konkurencí, byť dokáže vykouzlit i pěkně vypadající scény. Titul také, a to zejména ve městech, působí mrtvě a ulice zejí prázdnotou. Mírně mi vadilo i ozvučení. Je sice pravda, že zbraně krásně řinčí a k boji vám hraje epická hudba, ale uvítal bych, kdyby hra obsahovala více nadabovaných dialogů. I NPC by pak byly mnohem živější a konverzace zajímavější. To jsou ale věci, které do větší míry Bannerlordu s radostí odpustíte. Jeho hlavní účel, tedy přinést vtahující středověký zážitek, totiž Bannerlord stále dokonale splňuje. Pro příznivce středověku neexistuje lepší hra. A těm ostatním mohu Bannerlord určitě také doporučit. 

Od Indiana si Mount & Blade Bannerlord odnáší doporučení na krásných sedm bodů z deseti.