Remake Mafie a remaster Mafie 2 z pohledu naší redakce

Zrcátko je nepravidelný týdenní sloupek, ve kterém se ohlédneme za zajímavými událostmi posledních týdnů naším pohledem. V redakci často o jednotlivých oznámeních a zprávách diskutujeme a v Zrcátku vám nabídneme náš pohled na některé věci.

Návrat české klasiky - remake první a legendární Mafie - se k nám blíží rychleji, než jsme čekali. Už několik dní navíc můžeme hrát remaster druhého dílu, a proto jsme se v redakci rozhodli sednout a podělit se s vámi o naše názory. Co si myslíme o remasteru dvojky, na co se těšíme u remaku jedničky a čeho se naopak bojíme?

Budeme rádi, když se s námi v komentářích podělíte o své pocity a názory.

Mafii považuji za český kult. Tahle značka naši malou zemičku dokázala proslavit po celém světě. O to víc mě mrzelo, jak hrozně dopadl třetí díl, který s původní Mafií měl pramálo společného. Stejně tak mě mrzí současný stav definitivní edice dvojky. Ta je na konzolích přímo příšerná a opravdu nechápu, jak tohle mohlo projít přes testery.

Popravdě jsem zvěstem o remaku jedničky nevěřil. Říkal jsem si, že by to byla pro vydavatele velká investice a přece jen, díru do světa udělal až druhý díl. Jsem ale za remake rád, a i přes všechno výše zmíněné věřím, že si na něm dají vývojáři záležet. Koneckonců mají šanci navrátit Mafii svůj lesk a šarm, který měla původní jednička a dvojka.

První díl Mafie považuji za mimořádný počin. Jasně, má své chyby, ale ta atmosféra, příběh a všechno okolo bylo na svou dobu skvělé. Dodnes vzpomínám na koktajícího mechanika nebo ukrutně těžký závod. Nebýt možnosti ho očůrat, pravděpodobně bych u něj za svým mladých let zešedivěl. Jsem opravdu zvědav, jak bude udělán v remaku.

Když na internet unikly první obrázky z remaku, hned jsem jednotlivá místa poznal a vybavilo se mi několik vzpomínek. O to víc se na remake těším a každým dnem očekávám informace o českém dabingu. Původní použít jistojistě nepůjde.

Osobně věřím, že remake je signálem k obnovení celé značky. Po předělávce jedničky by za pár let mohl následovat nový díl, který by mohl nabídnout jiný příběh, ale současně by zachoval atmosféru a vše, co máme na Mafii tak rádi. Držím tvůrcům palečky, aby se jim povedlo vše, tak jak si představují. Snad nás nezklamou. Mám jen trošku strach ze změn, které by remake měl obsahovat, včetně motorek a rozšíření příběhu.

Mafia: The City of Lost Heaven, to je jméno, které rezonuje téměř v každém hráči z naší malé kotliny. Schválně říkám téměř, protože sám jsem součástí právě té druhé množiny, která se Mafie téměř vůbec nedotkla. Sám si ani nejsem jist, čím to bylo způsobeno. Pravděpodobně bych si ji totiž zahrál rád, ale dříve se ke mně prostě dostalo GTA Vice City a když jsem zjistil, že s vhodným použitím cheatů mohu létat po mapě s tankem, tak nějak jsem ani nepotřeboval vyhledávat jinou městskou akci. Poté bylo u mě několik let dlouhé mafiánské ticho, a to až do té doby, než jsem náhodou přišel na návštěvu k bratrovi, který Mafii zrovna hrál a předal mi ovládání u mise „Jen tak pro radost“. Možná si ji pamatujete, jednalo se tam o krádež tabáku. Už jen kvůli tomu, že si název této mise pamatuji tolik let, mohu potvrdit, že mě hra skutečně značně zaujala. Nečekal jsem totiž, že „české Vice City“ by mohlo být o tolik propracovanější než americká hra.

Dabované dialogy, skrývání zbraní, realistická policie, rozsáhlejší mise… to vše mi vyrazilo dech a rozhodl jsem se, že si Mafii prostě zahrát musím. Zde ovšem přišel kámen úrazu, sám jsem se totiž neprokousal přes první misi s řízením taxíku. Navigace po městě a náročnost řízení mi přišla natolik vysoká, že jsem vůbec neměl tendenci ve hře pokračovat. Také příliš nepomáhalo to, že jsem na ní neměl ty správné nostalgické vzpomínky a grafika mi v dané době přišla poněkud zastaralá.

Pomalu se tak dostávám k remaku. Jestli totiž Mafii něco může z dnešního pohledu chybět, bude se jednat pouze o grafickou stránku hry a pár detailů směrem k modernímu ovládání. Scénář, vyprávění a základní hratelnost bude, předpokládám, celkem dobře fungovat dnes a Mafia: The City of Lost Heaven je tak téměř ideálním titulem pro remake. Remaster, ve kterém by se jen zlepšilo rozlišení, by nové hráče nalákal těžko. Pokud to u této předělávky vezmou vývojáři za správný konec, mohou pomocí Mafie oslovit řadu zcela nových hráčů a možná tak i sám dám této sérii pomyslnou druhou šanci. 

K remasterům mám spíše odtažitý přístup. Většina z nich bohužel nepřinese žádné změny a kolikrát přijde s více chybami než předchozí verze. Bohužel na tom není jinak ani fanoušky milovaná druhá Mafie. Rozhodně jsem nepatřil k těm lidem, kteří by byli nadšeni z předělání druhého dílu, protože nešlo o velký posun. Nebo předělání... Sice se mi líbí lepší systém světel a stínů nebo také vylepšení některých textur, přesto nejde pro mě o „must have” titul, i když původní verzi miluji stejně jako většina českých hráčů. Slyšel jsem, že hra má pár chyb, ale to, co jsem zažil na streamu, jsem opravdu nečekal. V pravém horním rohu byla neustále ikona ukládání, byl zázrak, když hra běžela na 30 snímků za sekundu a tak dále. Ale to jste už určitě slyšeli.

I když to ubírá na zážitku, pořád jde dle mého o skvělou hru, kterou si i po tolika letech užívám, jako bych ji hrál poprvé. Rozhodně tato definitivní edice není ideální pro hráče, kteří nehráli předchozí díl, ale fanoušky potěší. Tedy - pokud jen počkají na opravné patche.

Tak či onak, remaster druhé Mafie je pro mě jen dalším důkazem, jak většina remasterů funguje. Žádná snaha opravit staré chyby, pořádně si pohrát s modely nebo přidat něco navíc krom DLC. Máme zde výborné remastery v podobě Modern Warfare, Shadow of the Colossus či Crash Bandicoot. I když u posledních dvou by se dalo polemizovat o hranicích mezi remasterem a remakem.

Jaké jsou tedy mé dojmy? Velmi smíšené. Jsem do určité míry rád z návratu, i když je takto malý. Na druhou stranu, technický stav je příšerný a docela se divím, že se hra vůbec dočkala vydání. Jo a poslední rada, nedoporučuji se ve velké rychlosti vrhnout proti zdi. Akorát si tím zaglitchujete celou hru.

Už při spekulacích o tom, že se něco takového chystá jsem byl lehce obezřetný, zároveň ale dost nadšený. Druhý díl mám odehraný mnohokrát, bohužel kouzlo prvního dílu jsem pochytil jenom z videí. Převážně tedy příběh. Hra mě hratelnostně nezaujala. Hlavně kvůli ovládání.

Po oznámení remaku u prvního dílu jsem byl tedy rád. Trochu se bojím, aby hru nepokazili, ale přeci jen máme od vývojářů slíbeno, že se budou co nejvíce držet předlohy, tak jsem zvědav. Víc k prvnímu dílu říct nedokážu, jelikož jsem ho sám nedohrál. Ale vím, že má své kouzlo a na remake se se prostě těším…

Co se druhého dílu týče. Je mi mnohem bližší, mám jej několikrát dohraný a prozkoumaný. Bohužel i díky tomu, že jsem každou chvíli odbočoval od hlavního děje, tak byly vidět nedostatky, který druhý díl má. I tak se za mě jedná o parádní hru, hlavně tedy příběh, postavy, humor a mohl bych pokračovat. Ale jak rád bych v Empire Bay strávil víc času, procházel se po městě, užíval si nespočet městských aktivit… To mi bohužel remaster nedá.

A když už jsem tedy u něj, tak remaster jsem si zahrál a sice ano, textury jsou místy lepší, ale je to v podstatě ta samá hra. To ostatně u remastrů tak bývá. Ale jak i řekl sám Daniel Vávra - kdyby musel udělat remake, zasloužil by si ho dle něj druhý díl. A dávám mu za pravdu. Druhý díl je, jak jsem již říkal, zkrátka nedodělaný. A je to strašně moc vidět. Defacto kdykoliv děláte něco jiného než hlavní misi, tak cítíte tu prázdnotu a ten náznak, že tu něco mělo být. Vývojáři měli spoustu věcí, vedlejších úkolů a městských aktivit rozdělaných, bohužel vydavatel tlačil na co nejdřívější vydání. Ve hře nám tak zůstaly pouze ony náznaky. A to je věc, která mi vadí. Rád bych proto někdy viděl remake druhého dílu. To je však zatím jenom přání a bojím se, že se remaku druhého dílu pravděpodobně nedočkáme. Ale uvidíme, třeba nás 2K Games jednou překvapí.

K oběma projektům jsem osobně před oznámením - během doby, kdy to byly pořád jenom historky typu jedna bába povídala - přistupoval velmi obezřetně. Od remasteru dvojky jsem si moc nesliboval už od začátku, případného remasteru či remaku jedničky jsem se vyloženě bál, ale zůstal jsem optimistický. Samotné oznámení, nával informací, screenshotů a vydání remasterovaného druhého dílu ale s mým názorem vcelku zamával.

V důsledku úniků ohledně remasteru dvojky jsem se začínal bát jeho kvality. Hlavně pokud došlo na tváře a jejich změny, které na obrázcích více než je zdrávo vypadaly slušně řečeno dost hnusně a divně. Remaster jsem si tedy nainstaloval spíše jenom tak z principu, abych to viděl v akci. Vím, že jsou lidi, kteří se potýkají s mnoha technickými problémy, zejména na PlayStationu 4, ale mně se naštěstí vyhly a naopak jsem byl ve finále docela i mile překvapen. A to zcela upřímně. Samozřejmě - v porovnání s originálem zase k nějakému zásadnímu vylepšení nedošlo, některé tváře opravdu vypadají zvláštně a pořád se ve hře nachází viditelný a vlastně i rušivý pop-in detailů… Ale v ostatních ohledech je vidět grafické zlepšení a mnoho tváří naopak vypadá líp. Zejména díky viditelně lepším texturám, na kterých jsou nyní vidět i ty nejdrobnější detaily. Možná jsem holt méně kritičtější hlavně protože se mi vyhnuly vážnější technické problémy a Mafie 2 obecně má v mém srdci speciální místo.

Pokud jde přímo o remake jedničky, samozřejmě u mě panují obavy. Snad nikdo nechce, aby to dopadlo špatně a zkrátka se bojím, že nové příběhové vložky nebudou sedět, a naopak hru zbytečně protáhnou, místo toho, aby působila jako relativně krátký, ale ucelený a silný celek a zážitek jako originál. Naopak se ale těším, že si zkrátka zahraju znovu nejen Mafii, ať už v podstatě v jakékoliv podobě, ale zároveň „další” hru v mafiánském prostředí v 30. letech minulého století. Atmosféra doufám zůstane nedotčena - minimálně je to podle mého něco, co se kromě příběhu povedlo i na jinak docela zpackaném třetím díle - přičemž z prvotních informací a obrázků lze minimálně usoudit, že zůstalo to, co zůstat mělo. Největší obavou je tak v aktuální chvíli pravděpodobně strach ze zbytečného příběhového natahování, které ve finále do jádra příběhu nic zajímavého nepřinese a možná až zbytečné podrobení se moderním designérským berličkám. Například ty závody k začátku hry mě vždycky štvaly, ale nechci, aby zmizely nebo byly značně zjednodušeny jenom protože.

Mafie pro mě byla již od dětstvím zvučným slovem. Nikoli proto, že bych byla nadšenkyní do nablýskaných zbraní, vyděračských technik a zelených dolarů, ale jelikož mi na mysli vždycky vyvstala chlouba naší české herní scény. Ačkoli sama nenacházím mnoho času na to, abych některý titul odehrála dvakrát, třikrát či dokonce čtyřikrát, Mafie byla pro mě hrou, která si mou pozornost uzurpovala natolik, že jsem se k ní pokaždé a jednou za čas s radostí vrátila. Hrávala jsem ji ve svém dětském věku a stejně tak i později. A to především druhý díl. Ano, naprosto si dokážu představit vaše aktuální zděšení - jelikož přeci jenom Mafia: The City of Lost Heaven je dílem, který celou tuto mánii započal a postavy Tommyho, Paulieho a Sama jsou nezapomenutelnými figurami, stejně tak jako nezapomenutelné jsou pozdravy pana Salieriho. Přesto mě osobně se první díl do rukou dostal až poté, co jsem si sama prošla hned několikrát druhým.

Proto - a nebojím se to přiznat - je mi aktuálně druhý díl bližší než první. Mé reakce na oznámení remasterované verze byly jednoznačně pozitivní, ale přeci jenom trochu vlažné. Ne proto, že bych si druhou Mafii nechtěla zahrát v hezčím grafickém zpracování či bych měla pochybnosti, ale věděla jsem, že Mafie II ve své době byla poměrně nadčasovou hrou. Grafika se sice - a zcela logicky - nepodobá dnešním AAA titulům, ale s přihlédnutím na to, že hra slaví již své desáté výročí, musí i ti největší puntičkáři uznat, že je stále i dnes zkrátka skvělá. A to nemluvím pouze o příběhové stránce, o hratelnosti, ale právě i samotné grafice. Samozřejmě, velkou roli nám tu hraje nostalgie, ale přeci jenom Mafie II je i byla zkrátka hezkou hrou. Bez i s remasterem. Proto jsem ani nebyla překvapena a osobně si nedokážu opodstatnit, proč tolik milovníků Mafie zbrojí proti remasteru, jelikož jim připadá… podobný. Takhle remastery ale skutečně fungují. Něco jiného je to samozřejmě s remaky.

A to mě dostává k oznámení remaku Mafia: The City of Lost Heaven. Oh, ano. Musím uznat, že remake prvního dílu měl na mě kompletně jiný dopad. Jakmile jsem spatřila první snímky, nemohla jsem uvěřit, že koukám na Salieriho bar a na ulice podivuhodného města Lost Heaven, které ještě nedávno představovaly spíše shluk geometrických hranatých útvarů. A že si ty ulice pamatuji, když jsem po nich vždycky takovou dobu a tolikrát unikala autům neúnavné policie. Ale koho kdy bavilo čekat na červené, když ho stresoval kolabující člověk na zadním sedadle. Díky Lucasi, na to asi nikdy nezapomenu. Samozřejmě, že ve mně panuje mírné napětí a strach. Přeci jenom se jedná o remake, tudíž přepracování hry včetně rozšířeného příběhu, přidaného obsahu - a všichni si klademe otázku, bude to stále ta naše stará známá Mafie? Všichni víme, jak to dopadlo se třetím dílem. Jak já se snažila si ten díl oblíbit, ale přibližně ve dvou třetinách jsem zkrátka nebyla schopna třetí díl vůbec dohrát. Na druhou stranu mě ukázky a dostupné informace zatím nechávají klidnou. Ve smyslu, že i tak - pod krutou cenou možného zklamání - se na remake těším. A sakra doufám, že to bude přesně ta Mafie, kterou jsem si užila, byť s odstupem, dříve. Pravděpodobně stejně tak jako každý z nás. Tak teď jen doufejme společně.

Vraťme se pár let zpátky. To si takhle hrajete nějaké ty hry a najednou objevíte něco úplně jiného. Mafia: The City of Lost Heaven, ačkoliv tak jsem tomu dříve nikdy neřekl. Tenkrát to byla prostě Mafie a nikdo mi nemohl vysvětlit, že se to možná vyslovuje jinak. Disk se poprvé protočil v počítači, proběhla instalace a už se na mě chystalo pořádné dobrodružství. Poslední akční hra s otevřeným světem, kterou jsem hrál, bylo GTA 2 a tak tohle bylo něco úplně jiného.

A tak nastala první mise. Pár těch sprostých hlášek projelo mými reproduktory, které byly okamžitě utišeny a skryty před sluchy mých rodičů a pokračovalo se dál. Zasáhla mě vlna akce, emocí, humoru a hlášek, které dodnes rezonují mojí myslí. To protože Mafia dokázala najít tu skvělou rovnováhu mezi vážným příběhem a naprosto přiblblým humorem. Teď bych nejraději jenom přeskakoval sem a tam, jelikož mě nostalgie pořádně fackuje. Ta hudba, grafika, která i na tu dobu byla realistická, příběh, dialogy, postavy, to všechno se spojilo dohromady a vytvořilo tak jednu z nejlepších her všech dob.

A teď přichází remake a tak trochu cítím strach. Ne, že bych okamžitě odsuzoval jakoukoliv snahu změnit to, co dříve bylo perfektní, jelikož samozřejmě, doba se mění a hry by měly taky, avšak mám tak trochu strach z toho, co se vlastně všechno změní. Už jsme párkrát zažili, že remaky vytvořily naprosto nový zážitek z hraní a ačkoliv se tak jednalo o v podstatě o tu samou hru, bylo to jako nový díl. Jenomže samozřejmě se i sem tam stane, že vývojáři remake podcení a doufají, že nostalgie vyplní díry ve hře samotné, což bohužel ne. Tudíž teď na nadcházející remake nahlížím se skeptickým odstupem a doufám, že budu příjemně překvapen a moje strachy budou ty tam, až si konečně zahraji klasiku, kterou si tak krásně pamatuji z mého dětství v naprosto novém kabátě.