Hades 2 je už v early accessu obrovský a úžasný – první dojmy

Jen málokterá hra si zaslouží pokračování tak, jako právě úžasný rogue-like Hades. Stejně to vidíme my, ostatní hráči a jak se zdá, tak i vývojáři ze Supergiant Games, kteří si právě tuhle hru, která je vystřelila takříkajíc na vrchol, zvolili pro své vůbec první pokračování. Každá jejich hra srší originalitou, unikátním vizuálním stylem a nápaditou hratelností. Daří se jim ale znovu zaujmout s něčím, co už tu jednou bylo?

Dobrá, dobrá, odpustím si ten hypotetický začátek. Všem je asi jasné, že ano, podařilo. Hades 2, který čerstvě vyšel v předběžném přístupu na Steamu, začíná přesně tak zvostra, jak jsme chtěli. Hned vás pošle do akce a nepotrvá dlouho, než ukáže několik zásadních bodů, kterými se může druhý díl pyšnit. Jednak mají vývojáři spoustu nápadů, jak hratelnost a univerzum svého dosavadně největšího hitu obohatit, a jednak… Hadese prostě není nikdy moc.

Už doslova v prvních minutách pocítíte změny oproti prvnímu dílu. Místo Zagrea, který se snaží utéct z takřka doslovných i obrazných řetězů svého otce Háda, se vžíváme do role čarodějky Melinoë. Taktéž potomka boha podsvětí, která se vydává vzdorovat Chronovi – bohu času, jež Háda zajal, uzmul si vládu nad jeho domovem a vede válku proti Olympu. Stejně jako první díl, ani druhý Hades jakkoliv nešetří využíváním řecké mytologie. Ansámbl důvěrně známých postav nejen z olympského panteonu ale obohacuje i řada nováčků, mezi kterými najdeme například bohyni čarodějnictví Hekaté, bohyni odplaty Nemesis, hrdinného vo jáka Odyssea nebo pavoučici Arachné. Postupné rozšiřování příběhu naskrz nespočet různých dialogů, opakovaných setkání, posouvání se úrovněmi nebo nabízení nektaru tak hlasí svůj comeback. Za což jsem osobně jen a jen rád. Vidět celý svět této hry i z „té druhé strany“ přináší velmi příjemný kontext, který sám o sobě odůvodňuje existenci pokračování.

O jaké druhé straně, že to mluvím? Zatímco v roli Zagrea bylo naším úkolem se dostat z podsvětí ven, coby Melinoë začínáme právě na povrchu s cílem se do podsvětí dostat. A zrovna tak zatímco Zagreus vyrůstal po boku jedné skupiny bohů a dalších mytologických postav, Melinoë se dobře zná s jinými a teprve poznává ty další. Výsledkem je tak zdá se hra, která skvěle doplňuje příběh prvního dílu, jenž ovšem nemusíte pro její užití hrát.

Ať už ale jste nebo nejste veterány prvního dílu, Hades 2 není jenom o opakování toho samého, kde zdánlivě a zdaleka největší práci měli především scenáristé. I všechno ostatní prošlo obměnami. A nejvíce je to vidět na hratelnosti. Samotný základ zůstává poměrně stejný. Z izometrického pohledu procházíte z místnosti do místnosti, ve které vždy musíte zlikvidovat skupinu nepřátel, abyste se mohli jednak posunout do další místnosti, a jednak dostat z té aktuální odměnu. Ať už jde o nějakou měnu či materiál, zdraví, vylepšení nebo především požehnání, respektive různá vylepšení, jednoho z bohů, kteří vám na cestě pomáhají. Tohle zůstává stejné, stejně jako způsob, jakým se nepřátel zbavujete. Kromě základního útoku, speciálního útoku a tzv. „castu“ nechybí možnost tyto základní dovednosti i nabít pro speciálnější verzi. Tady ale začíná první ze změn. Melinoë, coby čarodějka, využívá pro své lepší útoky magicku. Něco jako manu. Všechny tři zmíněné útoky, které lze nabít, právě po nabití spotřebují určitý kus magicky. Jejich schopnosti se ale poměrně zásadně mění. Se základní zbraní dostanete možnost údeřit na dálku či vícekrát nebo třeba vytvořit na zemi kruh, který všechny zasažené nepřátele zásadně poškodí.

Magicku si lze pomocí konkrétních požehnání různými způsoby dobíjet, ale jde o jakýsi vyplýtvatelný zdroj, se kterým je potřeba pracovat opatrně. Ale zase si ho zbytečně nešetřit, protože vás může celkem snadno dostat z prekérní situace. Do jednotlivých soubojů to tak podle mě dodává docela vítaný stres navíc, kdy potřebuju hlídat jednu další věc a správně s ní nakládat. A zrovna tak to vytváří zajímavé kombinace se zmiňovanými požehnáními, které právě s existenci magicky dobře pracují.

Na jednu stranu se může zdát přítomnost takové many jako zbytečná komplikace, která se snaží opravit něco, co fungovalo. Ale realita je taková, že díky ní je zde ještě větší důraz právě na nabíjení jednotlivých útoků a možnost si je výrazně vylepšit a pomocí nich i razantně měnit každý průchod jinou kombinací požehnání. Právě u nich jsem se bál, že budou natolik podobné s prvním dílem, že zejména kvůli nim nebude Hades 2 působit jako plnohodnotnější pokračování. Ale z omylu jsem byl vyveden už jen s hrstkou těch prvních, na které jsem narazil. A to i v kombinaci s novými bohy a dalšími postavami, kterých vážně není málo. Jasně, v mnoha ohledech se tolik neliší, ale dokáží zkrátka využívat nové hratelnostní mechaniky natolik, že stejně nepůsobí.

Nové způsoby bojování v místnostech je ale jenom část novinek. Kromě unikátních prostředí – opět naprosto výtečně nakreslených a vizuálně zpracovaných – je tu jedno specifické, ve kterém budete chtě nechtě trávit jistou část hraní. Tím je takzvaná „Křižovatka“. Stručně řečeno váš domov, ve kterém se ocitnete po každé smrti (kterých, jak asi tušíte, nebude málo). Právě tahle základna je nejen místem, kde se můžete opakovaně bavit s různými postavami, ale kde se také postupně vylepšujete do dalších průchodů. A to v různých ohledech dost jinak, než tomu bylo v prvním díle.

Kromě velkého kotle, který odemkne další nejrůznější mechaniky a možnosti, si budete také moci odemykat speciální karty, jež si můžete vzít na své pokusy zastavit Chrona. Nelze si samozřejmě vzít všechny, ale nabízí určitá vylepšení, která více či méně usměrní váš styl hraní. Jde například o pasivní dobíjení zmiňované magicky, uzdravování při přechodu z lokace do lokace, přídání jednoho života (potažmo pokusu) navíc, či třeba možnost začít s určitým obnosem peněz. Jedná se o takovou náhražku Mirror of Night z prvního dílu a vlastně musím říct, že se mi svým systémem i výhodami líbí o něco více. Byť oba systémy na první pohled působí především jako procentuální vylepšení, karty z druhého dílu mají zase o něco větší dopad tím, že si nemůžete vzít každou z nich a musíte pečlivě vybírat, které si aktivujete.

Otázka výběru je ale klíčová ještě u jedné věci – zbraní. I zde se archetypálně nachází zbraně nablízko a na dálku, ale tentokrát působí všechny přece jenom trochu univerzálněji, než tomu bylo v prvním díle. Alespoň takového pocitu jsem nabyl. Základní zbraň, se kterou začínáte, dokáže vcelku v pohodě fungovat jak pro rány zblízka, tak jako projektilová zbraň na delší vzdálenosti. Byť v tom vyloženě nevyniká. Naopak zbraně určené jenom na dálku zase zpravidla zastávají funkci jak právě takové palné zbraně, tak jakéhosi štítu, když to tak řeknu. Vytváří to takovou zajímavou kombinaci, která sice na první pohled působí, jako že jednotlivé zbraně nejsou tak unikátní, ale opak je ve finále pravdou. Každá teď jakoby zvládá o něco více věcí naráz a nejspíš nikdy nebudete mít pocit, že jste si vybrali blbě. I když pravděpodobně tak jako tak spadnete do toho, že si vyberete svou nejoblíbenější a s tou budete hrát především.

Odemykání zbraní nicméně probíhá tím, že si ve svých pokusech nasbíráte dostatek určitých materiálů. Ty následně měníte za jiné nebo si jimi odemykáte další možnosti, jak jsou třeba sběračské nástroje. Ty dovolí těžit či získávat další materiály, zatímco nechybí ani jistá malá obdoba farmaření, směňování, výzev a zrovna tak se vrací dodatečná vylepšení v podobě keepsakes, jež získáte od bohů. A to ještě nezmiňuji systém brnění, hexů či běh, který se propisuje do soubojů. Že vám z toho jde hlava kolem? Jo, obsahu už první verze předběžného přístupu nabízí strašnou hromadu. Ačkoliv jsem neměl sám možnost to ještě pořádně otestovat, nemám jediné pochybnosti o tom, že vývojáři říkají pravdu, když zmiňují, že aktuální verze Hades 2 nabízí více prostředí, nepřátel a postav než celý první díl nyní. Což je naprostá nehoráznost! Co si to dovolují opět ukazovat, že indie scéna zas a znovu zachraňuje celý herní průmysl?! A co hůř, takhle mě obírat o tu špetku volného času, co mám… Ale teď vážně – to množství mechanik, příběhu a všeho, co nás už teď ve hře čeká, samo o sobě vydává na několikahodinový zážitek, který byste neměli minout. Ať už jste jedničku hráli, nebo ne. Za to asi může především fakt, že se zdá, že většina hry je už vytvořená a teď bude minimálně po zbytek letošního roku probíhat primárně dolaďování.

A to jsem ještě úplně zapomněl zmínit naprosto excelentní hudbu, opět skvělý a skvěle podaný příběh, úžasnou vizuální stránku, která ač drží styl původní hry, dává do něho stále něco unikátního… A co teprve to, že to všechno běží skvěle a hraje se to ještě lépe?

Zcela upřímně, Hades 2 mě překvapil. Ano, ve své aktuální verzi, ať je dobrá jak chce, má nějaké nedostatky. Sister Blades, jedna z odemykatelných zbraní, působí až zatraceně moc silně. Zrovnatak některé požehnání působí, že mají až moc velký benefit vzhledem k jejich (ne)vzácnosti. A i v důsledku toho mám pocit, že je celá hra krapet jednodušší, než by asi měla být. Za to možná může i zdánlivě pomalejší rychlost hry, i když je to zase vyváženo některými nepřátelskými útoky, které na můj vkus trvají až moc dlouho a jsou zbytečně otravné. Všechno je to tak především otázka balancování. Jak rychlé mají být útoky, nepřátelé silní, kolik procent má co nabízet, jaké poškození má kde být… Jde vlastně jenom o čísla. To jsou však očekávatelné problémy, které se budou postupně měnit. A do toho všeho ještě přijdou další věci, jako je třeba nové prostředí s nepřáteli či zbraň.

Ve finále je tak Hades 2 dle mého zářným příkladem early access hry, která si asi v aktuální fázi najde i své odpůrce. Mnozí ale, věřím, budou z nového projektu Supergiant Games prozatím nadšeni stejně jako já.