Trepang2, aneb když se sejde DOOM, Wolfenstein, F.E.A.R. a Crysis

Sejde se takhle F.E.A.R., Crysis, Doom a Wolfenstein a zplodí spolu dítě… Jestli teď očekáváte, že vám odvyprávím nějaký hloupý vtip, tak ne. Tohle je realita. Nezávislé kanadské studio Trepang Studios totiž spojilo prvky ze všech těchto slavných sérií a přišlo s akční střílečkou Trepang2. A výsledkem jsou extrémně frenetické krvavé orgie, při jejichž hraní budete mít často pocit, že vám srdce proletí hrudním košem.

Trepang2 na to jde po hlavě již od samotného začátku. Ujmete se role Subjektu 106, supervojáka trpícího ztrátou paměti, kterému záhadná osoba pomůže utéct z vězení, kde je držen. Tohle všechno na vás hra vychrlí přibližně během minuty. Krátkou chvíli brouzdáte těsnými uličkami věznice, abyste si zvykli na ovládání. A pak narazíte na první zbraň. Z na první pohled stealth hry se vyklube brutální jízda plná krve, vnitřností a utrhaných končetin.

Příběh je totální průměrné béčko s nějakým tím předvídatelným zvratem, které se točí především okolo boje proti záhadnému syndikátu a ničení jeho laboratoří, kde na vás čekají nejen po zuby ozbrojení vojáci, ale rovněž i jakási zmutovaná havěť. Z již zmiňovaného F.E.A.R.u si Trepang2 půjčuje nejen gunplay, ale rovněž i hororový element, který však nehraje první housle a funguje spíše jako prostředek, abyste dali jednou za čas odpočinout reflexům a rukám na klávesnici a na myši. Váš tep se u nich ale moc nezklidní. Nebo se teda alespoň nezklidnil mně. Občas jsem měl z hororových pasáží doslova srdce až v krku, ale to bude možná tím, že jsem od přírody tak trochu posera.

Dějová linka je vyprávěna především prostřednictvím krátkých cutscén a také dialogů. Nebo teda spíš monologů vašich kolegů, protože hlavní hrdina během hry neprohodí ani slovo, což ale dává smysl. Informace o světě hry zjišťujete také prostřednictvím poznámek rozházených po jednotlivých úrovních. Ty si můžete kdykoliv zobrazit díky dostupnému deníčku, kam se vám nalezené dokumenty ukládají. A co vlastně můžete najít? Občas narazíte na emailovou komunikaci, někdy na různé občas i zneklidňující poznámky z minulosti a ve finále můžete najít i fotografie. A ty jsou často taky dost zneklidňující.

V tomto případě je způsob konzumace příběhu opravdu na vás. Stačí vám základy? Poslouchejte dialogy. Chcete vědět víc? V tom případě prolézejte každý kout a hledejte dodatečné dokumenty. Anebo se na to všechno také můžete vykašlat. Trepang2 rozhodně není o příběhu, ale o akční složce, která je do puntíku perfektní, zábavná a extrémně uspokojující.

Prostřednictvím šesti příběhových a šesti vedlejších misí zažijete takové množství akce, že po dohrání budete asi muset nějaký ten čas strávit u klidnějších her. Hlavní levely jsou dost lineární, a i když nabízejí nějakou tu odbočku, většinou se jedná o jednotlivé vedlejší místnosti, kde naleznete již zmiňované lore dokumenty, zbraně, lékárničky, balistické pláty pro doplnění štítu nebo bednu sloužící pro úpravu zbraní. K té se později také dostaneme.

Mezi krátkými koridory, kde si odpočinete – přibližně tak dvacet sekund, když nepočítám čistě hororové mise, ve kterých si klidně i patnáct minut nevystřelíte – přicházejí různorodé arény, kde se odehrává to hlavní: krvavé orgie. Zástupy nepřátel můžete kosit až osmi typy střelných zbraní. Zde ale nastává jeden háček. Aktivní sloty máte pouze dva. Ve finále to ale není zas tak velký problém, protože z nepřátel jednotlivé zbraně padají, takže je můžete během souboje sbírat a měnit dle libosti.

To nejlepší je, že žádný z nástrojů smrti nepůsobí nadbytečně. Paseku dokážete napáchat i tou nejzákladnější zbraní. Chcete si hrát na Johna Wicka, běhat po aréně a zabíjet nepřátele přesnými údery do hlavy pistolí? Není problém. Dáváte raději přednost rozprskávání protivníků na prvočinitele? V pohodě, vemte si granátomet a s chutí do toho. Jste rozený odstřelovač a většinou odbavujete nepřátele z delší vzdálenosti? Seberte DMR a odstřelujte. A pokud vám ani jedno z vyjmenovaných stylů nevyhovuje, můžete sáhnout ještě po samopalu, útočné pušce, rotačním kulometu a samozřejmě i královně všechn střelných zbraní – brokovnici. Fantazii se v Trepangu2 opravdu meze nekladou a je jen a pouze na vás, jak se s nepřáteli chcete vypořádat. 

Dokonce je tady i stealth! Subjekt 106 je supervoják, tudíž má i superschopnosti. Již od samotného začátku, kdy do ruky vezmete první nástroj smrti, máte k dispozici dvě dovednosti. První je neviditelnost po vzoru Crysis, díky které můžete nepřátele zabíjet i potichu ze zálohy. Jen počítejte s menším omezením. Neviditelnost je časově dost omezená a využijete ji především při těžších obtížnostech, abyste na chvíli zmátli protivníky a vymysleli, jak budete v krvavých jatkách pokračovat.

Ta největší sranda nastává až s tou druhou schopností. Tou je focus. Nebo jednoduše řečeno zpomalení času, které vám mnohdy zachrání kejhák. Nepřátelé jsou vcelku inteligentní a v arénách jich je opravdu hodně. Útočí na vás z více stran, a navíc na každý typ platí jiná taktika. Kromě obyčejných padouchů, které můžete zabít v podstatě jakkoliv, se na vás hrnou například vojáci s balistickou vestou a helmou, kterou nejdříve musíte sestřelit, abyste mohli zasadit smrtelný úder. Z řad vojáků syndikátu ale stojí za zmínku i juggernaut, jehož čisté pokoření vyžaduje splnění tří kroků. A to nemluvím o zmutovaných monstrech, šílených sebevražedných kultistech a samozřejmě i vcelku povedených bossech, které si užijete v každé příběhové úrovni. Focus v těchto nepřehledných situacích tedy slouží nejen na to, abyste se vypořádali s několika nepřáteli v rychlém sledu nebo stylově odpálili projektilem granát uprostřed hodu, ale rovněž abyste se zorientovali, zhodnotili situaci, v klidu si vyhlídli například lékárničky či balistické pláty a našli si klidnější místo, kam se můžete přesunout. 

Pocit ze střelby je přitom skvělý! Musím se ale přiznat, že mi zprvu celkem dost vadilo, že s velkou většinou zbraní nemůžete mířit, takže prostě střílíte takzvaně od pasu. Což vzhledem k tomu, že jsem především fanoušek hardcore, nebo semi-hardcore armádních stříleček, není můj šálek kávy. Po chvilce jsem si na to ale zvykl a zároveň mi to začalo dávat smysl. Přibližně v půlce kampaně se totiž dostanete k takzvanému dual wield séru, což vám jednoduše dovolí využívat dvě zbraně stejného typu najednou. A asi chápete, že když máte v každé ruce samopal, tak asi nemůžete moc mířit. Možnost dual wieldu souboji dodává zase další vrstvu a mění přístup, s jakým nepřátele kosíte. Zde bych ale opět rád zmínil, že je opět pouze na vás, jestli toho budete využívat. I když osobně musím říct, že byste se minimálně z vizuálního hlediska o dost ochudili, protože střelba s dvěma pumpovacími brokovnicemi – ano pumpovacími, ne poloautomatickými – je tak komická, až je naprosto boží. Obzvlášť, když v nich využíváte zápalnou munici. 

Po vzoru moderních stříleček můžete zbraně u speciálních beden upravovat různými doplňky, které postupně nacházíte průchodem hrou. V tomto případě však nečekejte nic komplexního jako v případě Escape from Tarkov, nebo pro současné arkádové střílečky tradičního jako v Battlefieldu či Call of Duty. Na zbraně si můžete hodit třeba tlumič, kdybyste měli tendence hrát hru potichu. Zároveň tím ale snížíte poškození dané zbraně. Nebo můžete využít laser, se kterým se vám bude lépe mířit, ale nepřátelé vás rychleji odhalí. Když si zase sklopíte pažbu, budete rychleji přebíjet, ale samozřejmě se vám zvýší zpětný ráz. A jak jste asi pochopili ze zmiňovaných zápalných broků, v případě některých zbraní můžete měnit i typ munice nebo režim střelby. Z obyčejné kuše tak může vytvořit peklostroj, co vystřelí tři granáty v rychlém sledu. A u pistole lze vyměnit závěr, abyste mohli střílet třírannou dávkou nebo plně automaticky.

Úplnou třešničkou na dortu, která posunuje souboje k dokonalosti, je nadlidská atletická zdatnost Subjektu 106. Pohybujete se rychleji než ostatní, prakticky z místa můžete provádět skluzy a podrážet protivníkům nohy. Zároveň můžete kopat, mlátit nebo nepozorné či omráčené cíle chytat do klinče. A pak je buďto využijete jako štít, zlomíte jim vaz, nebo je s jejich odjištěným granátem odhodíte mezi ostatní. A když tohle všechno spojíte dohromady, vzniknou vám úchvatné, frenetické, extrémně zábavné a především pocitově odměňující souboje, na které budete ještě dlouhou dobu vzpomínat.

Celou kampaň společně se šesti vedlejšími misemi, které jsou s výjimkou jedné čistě hororové většinou o ochraně cílů před vlnami nepřátel, dohrajete na normální obtížnost za přibližně sedm nebo osm hodin. To sice není nějaká převratná herní doba, ale Trepang2 je přece jenom nezávislý titul od čtyřčlenného studia, který se navíc prodává za třicet euro. A navíc je to fakt intenzivní zážitek.

Kdyby vám to ale přece jenom nestačilo, k dispozici máte také tréninkové centrum v podobě arén z jednotlivých misí, které si postupně odemykáte průchodem hrou. V podstatě se jedná o takový režim hordy, kdy se ve vámi vybrané lokalitě snažíte přežít vlny nepřátel. Tento režim je dostupný na základně, která zároveň slouží jako váš hub. Spouštíte odtud jednotlivé mise, můžete si zde odpočinout, popřípadě si připravit oblíbený arzenál na další výpravu a dokonce změnit vzhled taktické košile, rukavic, kalhot a bot. Což je tedy až na ty rukavice vcelku zvláštní, když je celá hra z pohledu první osoby. Ale proti gustu...

Skiny jsou ale jedním z několika důvodů pro opakování jednotlivých misí. Velká část z nich je totiž uzamčená za vyšší obtížnosti. Pro jejich získání tedy musíte jednotlivé úrovně plnit na těžkou nebo dokonce i vyšší obtížnost. Ano, Trepang2 nemá pouze tři standardní obtížnosti. Nabízí ještě tři další, jmenovitě velmi těžkou, extrémní a takzvaný rage mod, který je pravděpodobně určený pro totální psychopaty, co se nemají rádi.

Dalším důvodem znovuhratelnosti je i odemykání zbraňového arzenálu. Díky vyšším obtížnostem můžete trvale získat vybrané nástroje smrti do vaší zbrojnice, abyste nemuseli spoléhat na to, že vám váš oblíbený spadne z nepřátel. A to jsem ještě nezmínil systém minibossů ve stylu kultistů v Assassin's Creed Odyssey. V každé misi totiž narážíte na takzvané high value targets, tedy na cenné cíle, což jsou v podstatě odolnější verze vojensky laděných nepřátel. A právě na některé z nich narazíte pouze při hraní na vyšší obtížnost.

Každopádně, jestli vás ani tohle nepřesvědčí k opětovnému hraní, tak vám Trepang2 po vzoru starších stříleček nabízí i slušnou řadu cheatů, a to jak těch, které vám průchod zjednodušší – například neomezenou municí, výdrží či schopnostmi – tak i těch, co vám z hraní udělají ještě větší noční můru. Cheatů je přibližně 34, takže opravdu máte z čeho vybírat.

Jak je na tom ale technické zpracování? Ze záběrů můžete sami vidět, že grafika neoslní, ale podle mého názoru ani neurazí. Jak jsem ale již zmiňoval, Trepang2 není AAA ani AA hra. Když se na to teda podíváme z té světlejší stránky věci, zbraně jsou vlastně hezky detailní. To samé se sice nedá říct o úrovních, které vypadají dost stroze, ale na druhou stranu jsou alespoň extrémně různorodé. Od úzkých uliček věznice, přes snobský vilový komplex a historický hrad, až po interiéry supermoderního mrakodrapu, sovětský bunkr a dokonce i místnosti ve stylu urban legendy Backrooms. To vše a ještě mnohem víc jednotlivé lokality nabízí. Prostředí je navíc někdy částečně zničitelné a efekty vypadají fakt dobře. Zvláště na tlakové vlny po výbuchu je radost pohledět.

Když nepočítám asi dva příklady, kdy se splašil ragdoll, hra je prakticky bez bugů a díky dobré optimalizaci si ji navíc užijí i hráči se starším železem. Já osobně sice vlastním stroj s RTX 3070 a Ryzenem 7 3700X, což zas tak starý hardware není. Nicméně s nejvyšším možným nastavením a rozlišením 1440p se mi hra většinu času držela od nějakých 110 do mnou uzamčených 144 snímků za sekundu. A to bez použití funkce DLSS, kterou Trepang2 taktéž nabízí. Abych ale nebyl čistě pozitivní, přiznám se, že během hraní nastaly chvíle, kdy snímky spadly lehce pod hranici 70. Na druhou stranu se ale jednalo o hodně frenetické momenty, kdy v aréně pobíhalo přes dvacet protivníků, všude lítaly projektily a vybuchovaly granáty.

A když už jsme u těch výbuchů, musím vývojáře pochválit i za audio. Avšak jen částečně. Zvuky výbuchů, střelby a poslední výkřiky nepřátel jsou slastí pro uši. A to i ty ambientní, které vám zvláště v hororových pasážích dokážou naježit chlupy po celém těle. Soundtrack, který je kombinací industriálních ambientních hororových skladeb a tvrdého, kulervoucího metalu ve stylu Micka Gordona, je prostě boží. Velký problém ale nastává u masteringu. Když například na základně strávíte tolik času, že se přehraje celá skladba pro danou lokalitu, citelně poznáte konec a začátek skladby. Mnohem horší ale je, že dotyčný audiodesignér moc nezvládl práci s dynamikou. V momentě, kdy některý z vašich kolegů začne něco říkat, hudba extrémně rychle ztiší o pěknou řadu decibelů, a když dabing skončí, tou stejnou rychlostí se zase hodně zesílí. To je však jen opravdu malá vada, která se dá snadno přehlédnout.

Trepang2 je skvělou frenetickou střílečkou s hororovými prvky, kterou jsme tu dlouhou dobu neměli. Nenabízí sice originální příběh nebo dechberoucí grafické zpracování, ale to vem čert. Malý kanadský tým vývojářů z Trepang Studios vsadil všechny karty na hratelnost a výsledkem jsou pocitově extrémně uspokojivá, velmi dobře dávkovaná a až na pár chybiček skvěle ozvučená krvavá jatka, která sem tam nechají odpočinout vaše reflexy, ale rozhodně ne srdeční tep. Pro fanoušky rychlých stříleček, kterým nevadí strašidelný element, je Trepang2 povinností. A pro vás ostatní by se mohlo jednat o skvělou zábavu do letní okurkové sezóny. Věřte mi, za tu cenu to opravdu fakt stojí.