Temný záblesk, křik démonů, řinkot zbraní, hlasité výstřely. Ano je tomu tak, po 11 letech se konečně žánr Hack and Slash her dočkal. Král tohoto odvětví se ozval a přichystal pro nás zbrusu nový díl legendární série Devil May Cry. Tým Capcom ale v tom to díle přišel s novinkou, nejen že si totiž zahrajeme za starého, dobrého Danteho, ale tentokrát i za další dvě postavy. Příběh krásně navazuje na předchozí díly, ovšem není nutnost je mít odehrané. Předtím než se ponoříte do nového děje, vám bude nabídnuta rekapitulace minulých dílů v podobě zhruba sedmi minutového videa.

Přichází Urizen

Hned jak zapnete novou hru, uvítá vás cutscéna, která vás ihned vtáhne do děje. Dozvíte se, že město začal okupovat Král démonů Urizen. Vaším cílem nebude tedy nic jiného, než ho zastavit. Dante není pro tento díl na boj sám, připojil se k němu mladičký bojovník Nero a lehce tajemný V. V průběhu hry budete mít možnost, hrát za všechny hrdiny. Volba ovšem není vždy na vás. Jsou mise, kde dostanete na výběr, za koho chcete hrát, ale většina je předem určená k dané postavě. Pojďme si tedy představit hrdiny, s kterými si to užijeme. První je Nero, mladičký lovec démonů, který miluje nažhavený meč a své bouchačky za pasem. Jeho specialitou je robotická ruka, která mu nahrazuje tu, o kterou přišel. Pak tu máme Tajemného Véčka. Vyvolávač démonů, který pro svoji ochranu používá orla a něco jako pantera. Jeho specialitou je ovšem Noční můra, popsal bych to jako golema, proti kterému fakticky nechcete stát. A už nám z hlavních postav zůstal jen Dante, pro ty, kteří už sérii hráli, nebude překvapením, co všechno dovede. Stejně jako Nero, využívá v souboji meče a pistole, akorát je zde znát, že už je veterán. Má čtyři různé bojové styly, doplněné o speciální vlastnost, kterou je, že se sám dokáže proměnit v démona.

Každý z hrdinů, má svůj vlastní strom dovedností, přes který se učí nová comba a vylepšení. Za to, abyste se danou dovednost naučili, platíte démoní krví, neboli Červenými orby. Ty naleznete různě po mapě, ale hlavně ze zabíjení nepřátel v co největším počtu, protože čím lepší combo, tím více orbů. Ve hře se ale kromě červených orbů, nachází ještě další tři druhy. Modré, Fialové a Zlaté. Modré vám zvyšují odolnost, fialové temnou sílu, zlaté jsou životy na víc. Ještě nesmím zapomenout na vedlejší postavu Nico, vaší kamarádku v dodávce, která je vždy na blízku, když jí zavoláte. Je to právě u ní, kde se budete učit nějaká ty comba, či jen vylepšit zbraně. Před každou misí tak dostanete možnost si vylepšit vaší postavu, a nebo si Nico budete moci přivolat, pokud naleznete někde na mapě telefonní budku.

V dnešní době otevřených světů, by se dalo očekávat, že i Devil May Cry 5, se posune tímto směrem, ale není tomu tak. Jste postaveni do předem připravených map, s jasným koncem. Bohužel to sebou nese určitou repetitivní hratelnost, kromě změny prostředí, vám přijde každá mise na chlup stejná, od začátku do konce. Naštěstí, budete hrát za tři hrdiny, s tím, že každý má jinou hratelnost. Takže budete zažívat stále stejné situace dokola, ale přesto o chloupek jiné.

Drž r1, dvakrát zmáčkni trojúhelník...

Soubojový systém je pestrý. Od krásných záblesků, až po dynamický soundtrack. Ze začátku hry nemáte problém, dvě comba a víte, co děláte. Postupem času se ale učíte stále nové útoky. Tím jak postupujete dál v příběhu, jsou souboje i více o taktice. Záleží jakým způsobem na kterého nepřítele zaútočíte, co na něj bude platit a podobně. Vnesu vám můj pohled na věc, viděl jsem nepřítele, můj strom dovedností byl nabouchaný. Říkám si, to nebude problém. Tak si v duchu opakuji „Drž r1, dvakrát zmáčkni trojúhelník, levý joystick dozadu, lehce pohlaď L2, a to vše potvrď kostičkou. Ups, dostal jsi ránu, tak musíš znova. Ne, ty komba nejsou tak těžká, ale z mého pohledu, na mě tak působily. Každopádně to není chyba vývojářů, ale spíš moje. Naopak bych chtěl říct, že pokud, na tom nejste tak špatně jako já. Tak obsáhlý strom dovedností vás bude bavit. Jediné, co vás bude občas škádlit na nervech, je kamera. Ta většinu času funguje jak má, jak ale bývá u podobných titulů zvykem, je neposlušná, hlavně u soubojů v uzavřených malých místnostech a úzkých chodbách. Přišlo mi, že se Capcom snažil zrovna tomuhle vyvarovat, ale pár míst ve hře jim stejně proklouzlo.

Radost pohledět

Grafika Devil May Cry 5 je krásná, vývojáři díky ní, dali postavám i příšerám duši. Říkám vám, je jedno jaká příšera to byla, ale ani s jednou, bych se nechtěl v noci potkat někde v podchodu. Prostředí plné světla i temnoty, které se navzájem doplňují, navozuje přesně tu správnou atmosféru. Hra si drží stabilní FPS hlavně v soubojích, což oceňujeme. Kde si dovolí lehké propady FPS je při otevřenějších sceneriích.Také musíme zmínit avizovaný Cameo systém, za mě je to nedotáhnutá věc. Cameo mělo fungovat jako hybrid mezi kooperací a multiplayerem. Tím způsobem, že určité mise budete moci projít společně s dalším hráčem. No, tak nebýt nápisu starring v levém rohu, ani nevíte, že to je ten moment, kdy můžete někde někoho zahlédnout, ne-li spolupracovat. Takže minutu koukáte kolem sebe, pak si všimnete nějakého mravence v dálce, který vlastně zmizí dřív, než se rozkoukáte. Ale i kdybyste si ho všimli dřív, stejně se k němu nedostanete, protože on hraje jinou misi než vy. Nápad to byl dobrý, i když si nemyslím, že to funguje, jak zamýšleli.Devil May Cry 5 ovšem není jen čistokrevnou mlátičkou. Příběh, který je vám podáván, je prošpikovaný, výborně udělanými cutscénami. Tím se z obyčejné mlátičky, stává výborný film, s lehce ironickým vtipem, který se nebojí i retrospektivního vyprávění. Díky tomu, se dostanete ještě jednou misí před začátek hry, podíváte se flashback-cutscénami do minulosti postav, a též i do toho co se dělo s ostatními mezitím, co jste hráli za jinou postavu. To vše, ale ve výborně provedené chronologii. Prozrazovat vám ale víc nebudeme, tím bychom vás ošidili o naprosto gradující příběh, s lehkou příchutí soap opery, který překvapí i nejednoho fanouška série. Ovšem nečekejte příběh, který ve vás zanechá stopu, ještě nějaký čas po dohrání.

Hra nabízí i gameplus mód, který dovoluje se do hry ponořit znovu, zvýšit si obtížnost, nebo si jen vylepšovat skóre v určitých misích. Každopádně si tím budete moci odemknout zbývající dovednosti, které působí později dosti předraženým dojmem. Tím si hru užijete, i bez zbytečného grindování při prvním průchodu. Pro to za nás doporučujeme určitě více než jedno dohrání.

Za tým Indiana udělujeme 8 bodů z 10.