5 rogue-like titulů, kterýma si můžete „zkazit“ léto

Slunce svítí a nabízí vitamín D pro zlepšení nálady. Venku chodí spoře odění lidé, skáčou do vody, aby se osvěžili a obecně prožili spoustu letních dobrodružství. Co si to vše dobrovolně zkazit?

Představuji Vám 5 svých oblíbených rogue-like her, u kterých strávíte vícero času, než by bylo vhodné anebo rozbijete ovladače a klávesnice – ale i přesto to bude stát za to.

A začneme z ostra – představuji vám neskutečnou hru, osobního krále rogue-like subžánru, který mi doslova sežral nespočet večerů i dní.

Pokud jste doteď o tzv. „bullet heaven“ neslyšeli, v krátkosti vysvětlím – ovládáte postavu tím, že s ní chodíte. A to je vše. Ne, dobrá, ona postava automaticky střílí po nepřátelích, kteří se rojí ze všech směrů mapy. Po jejich zabití z nich spadnou zkušenosti, pro které si musíte dojít, abyste zvýšili svou úroveň a získali nové automatické zbraně či schopnosti nebo stávající vylepšili. Pokud o tomto subžánru chcete vědět více, níže máte video, které jsme o něm udělali.

To jsem tomu moc nepřidal, co? Nenechte se ale oklamat, tahle hra po vydání strhla davy hráčů, kteří nevěděli, do čeho jdou, a najednou po pár večerech vypadali jako hlavní postava – bledí, oči podlité krví, jen ty dva dlouhé bílé tesáky chyběly.

Zanedlouho totiž zjistíte, že zbraně a schopnosti mají nespočet kombinací, který herní zážitek proměňují na naprosto úžasný kontrolovaný chaos, při kterém pochopíte, proč je ta v jiných titulech nejzábavnější část (tedy útočení) automatizována.

Z vychrtlého upírka se najednou nad první lokací vznášíte a přijdete si jako pokořitel světů, neb okolo Vás létají smrtící kosy, zatímco rozhazujete magické molotovy na strašidelné enemáky, kteří by se snad odvážili skrze salvy rotujících sekáčů projít.

Přežít je vlastně tak snadná věc, dokud najednou není, protože vaše zbraně nejsou dostatečně silné nebo nestřílí tak rychle, abyste odrazili hromadu nepřátel, kteří se na vás řítí. Když se tak stane, málokdy je na co se zlobit – hra nebyla ve svém škálování nespravedlivá a jediné, co jste mohli změnit, byly bonusy za zvýšení úrovně, které jste si vybrali, nebo to, jak jste mezi nepřáteli manévrovali,při pokusu sebrat na mapě žádanou odměnu. Není divu, že její tvůrce předtím pracoval pro internetové kasíno.

Navíc na dostatečně odlišných mapách máte možnost najít kobky a rakve, po jejichž otevření osvobodíte další hratelné postavy. Těch je, a teď se podržte, 82. Tahle hříčka je daleko propracovanější, než se na první pohled může zdát.

Na Steamu je za pouhých 5 €, dostupná je i v Game Passu a její DLCčka jsou ještě za větší pakatel. Zaručeně se vám na slunce chtít nebude, ale bacha, ať to nepřeženete.

Nenechte se zmást roztomilostí hlavního protagonisty – nevinně vypadajícího jehňátka. Za jeho sladkými kukadly jsou vražedné úmysly: pomstít se čtyřem starým bohům. Navíc se tím vlastně zbavíte konkurence.

Hra totiž mistrně kloubí akční bojové sekvence s managementem svého malého, ale rozrůstajícího kultu. Zvířátka po celém světě si začínají všímat, že vaše síla stoupá, a tak vás jako ovečky následují. Musíte se starat o to, že mají kde bydlet, co jíst a k tomu všemu jim samozřejmě kázat slovo b-é-é-ží.

Pak se ale zase promptně vydáte do světa sekat všechny bezvěrce hlava nehlava. Vaši následovníci na vás myslí i ve vaší nepřítomnosti a časem, když umřete tak blízko kýženemu konci dané oblasti, můžete v posmrtném životě jednoho z nich obětovat, pozřít jeho životní sílu a vrátit se tam, kde jste skonali.

Věřící si navíc můžete pojmenovávat a upravovat jejich vzhled. Takže pokud vás někdo v reálném životě něčím popudí, můžete ho nechat po ostatních uklízet výkaly (je mírně zarážející, že o nich dnes nemluvím naposled).

Vězte, že pokud hledáte ideální spojení pořádné rubačky a poklidného starání se o roztomilá zvířátka (která ale zároveň můžete obětovat při temných rituálech) - Cult of the Lamb vás v žádném směru nezklame a slibuje hodiny zábavy.

Tak jo, přiznám se, že od té doby, co Loop Hero vyšel na telefony, poslouchám téměř každé ráno Honzase a Gelua co a jak se jim ve hře povedlo.

Ale na druhou stranu se jim nemůžu divit, protože už z počítačové verze vím, jak lehké je nechat se do téhle smyčky chytit. Dělá to chytře mírně automatizovanou hratelností, díky které máte víc času přemýšlet nad tím, jaké učiníte další kroky. Hra je totiž unikátní v tom, že to, co a jak se vám postaví do cesty, si přidáváte až na výjimky sami. Ano slyšíte dobře - váš hrdina chodí světem pořád dokola a jste to vy, kdo mu do cesty pokládá nebezpečí, ale zároveň ho obdarovává novým vybavením!

Do světa umisťujete hřbitovy, z nichž vstávají mrtví, temné lesy, ve kterých vás chce ulovit a sníst rozličná zvěř, ale i poklidnější oblasti, kde má hrdina čas nabrat síly. 

Zatímco statečný rek kosí nepřátele, vy musíte zapojit šedé buňky mozkové a přemýšlet např. nad tím, jestli když postavíte upíří sídlo a z hor přijdou goblini, nebude s vámi příliš rychlý konec? Ale ten loot… nestojí to za ten risk?

Postupně si odemknete i další hratelné postavy - konkrétně k Warriorovi přibyde ještě Rogue a Necromancer. Můžu vám zaručit, že všem hráčům známou hlášku „ještě jedno kolo a pak končím“ uslyšíte ve své hlavě nesčetněkrát.

Hra má navíc poměrně zajímavý příběh o tom, proč se vlastně pořád do smyčky probouzíte a jak to, že se svět kolem nás neodkladně rozpadá a jestli s tím můžete něco udělat. Neváhejte a běžte to zjistit, jen nám pak nenadávejte, že jste u hry prokrastinovali víc, než by bylo vhodno.

Přáli jste si někdy probudit se jako odhozené dítě ve špinavém sklepě a pomocí svých slz, nebo třeba zubů, střílet po oživlých exkrementech, biblických postavách a vlastní matce?

Pardon, tohle možná není nejvhodnější uvedení hry, která žánr rogue-like proslavila a dodnes je jeho etalonem. Ale pokud v sobě naleznete sílu překonat neskrytě nechutnou podstatu hry, naleznete nadčasové zlato, které hráčům po celém světě přijde nejcennější.

Rozmanitosti vylepšení, kterou svou postavu můžete obohatit, se meze nekladou, a tak se jednoduše může stát, že budete po místnosti sklepení lítat jako kyklop střílející ze svého oka lasery, abyste následně vedli armádu dětí, kteří útočí na nepřátele za vás.

Postupem času odemykáte další hratelné postavy a než se nadějete, nemůžete se dočkat, až zase vyrazíte pokořit další místnosti a porazíte jezdce apokalypsy tím, že je počůráte …

Isaac má silnou teologickou a rodinou tematiku, a pokud si najdete čas zastavit se a zamyslet se, můžete nalézt skutečně zajímavé myšlenky, které jsou vším tím krvelačným bordelem v nejlepším slova smyslu mistrně protkány.

Anebo hodíte ovladačem o zeď a už se k Isaacovi nebudete chtít ani v myšlenkách vrátit. 

O Inscryption se tak těžko něco říká, protože jedním z hlavních taháků jsou naprosto úžasné zvraty a změny hry samotné, u kterých se budete chytat za hlavu a cítit, jak vám exploduje.

Říct můžu jen to, že se probudíte v temné chatce plné divných věcí a temnou entitou, jež sedí u stolu a je připravena s vámi hrát „karty“. Karty, které na sobě mají zvířátka, která budete muset krvavě obětovávat, abyste mohli zahrát lepší a silnější a v podstatě si tak dát s tajemným protivníkem partičku „magiců“.

Aby tohle všechno tajemno a divno nestačilo, zvířátka na vás z karet začnou mluvit a vést vás k pochopení a následnému vysvobození ze situace, ve které se nacházíte. 

Hra má několik částí, které plynule mění hratelnost – můžete se procházet po chatce a objevovat její tajemství, mezi karetními partiemi se pohybovat po mapce, na které budete vybírat, kudy se vydáte – bude lepší jít si pro další souboj a jeho odměnu, nebo si jednu z karet vylepšit?

A co se stane, až zjistíte, co a jak s temnou entitou, s kterou hrajete? To vám vřele doporučuji zjistit. Hra zabere něco ke 13 hodinkám hraní a je naplněná příběhem, který se postupem mění a vyvíjí, stejně jako herní mechanismy. Doporučuji si o příběhu nic nezjišťovat, abyste si ho mohli objevit sami!

Hráli jste nějakou z těchto roguelike pecek? A co na ně říkáte? Dejte mi vědět v komentářích a přeji příjemné slunné dny... plné obětovávání zvířátek?