Inscryption je s̷̢̟͇̖̩̑͂͑̃̈́̊͌͝͝k̶̪̜̼͙̀͛̓̐́̆̏͝͝͝͝v̸̥̗͓̲̻̖̺̩̯̰̟͈͐͗̌͌̃̔̌͘ě̴͈͇͔̬̼̘̤̬̞͕̙̫̝̜́͑͌̃́̍͊́̌̂̚l̵͙͕͈̠̞͕͚̮̣͓̲̫̖̙͛ą̸̳̖̯͇̱͓͇̱̖̜̬́͂͆͆̓̾̅̓́̍͘̕͜ ̵̨̛̛̳͇̝̺̮̘̖̩̪̪͎̣̀̾̈́̃̇̄̏̏̾̐́͜ hra, recenze je v pořádku

Pokud zvažujete koupi Inscryption, tak technicky vzato nepotřebujete tuto recenzi, rovnou si ho jděte koupit. Tím vás tedy nechci nijak odradit od čtení, ale pravda je, že Inscryption je prostě fakt dobrá hra, která bude bavit, nebojím se říct, naprosto každého. Navíc vám o ní nemůžu nic moc povědět, protože obsahuje tolik zvratů, změn herních mechanik, střídání prostředí a jednoduše tolik překvapení, že ve výsledku můžu mluvit jen o prvním aktu, protože všechno ostatní jsou strašně velké spoilery. Jo, dneska to bude zábavné. Vítám vás u naší recenze na šíleně perfektní a úžasnou indie hru jménem Inscryption.

Kouzlo tohoto titulu se skrývá v jeho neustálém míchání herních žánrů. V základu se jedná o karetní hru o stavění vašeho balíčku, stejně tak bychom ale mohli říct, že Inscryption má i prvky akčního roguelite, únikových logických her, souls-like RPG a full motion videa. Základem příběhu je – přinejmenším v prvním aktu – vaše hraní jakési karetní verze DnD se záhadnou bytostí na druhé straně stolu. Jednoduše řečeno jste zamčeni uvnitř jedné místnosti, musíte se dostat ven a jediný způsob, jak se svému cíli přiblížit, je hrát kampaň, ve kterém souboje s nepřáteli jsou karetní souboje. Jak budete postupovat hrou, začnou se ovšem dít zvláštní věci, vaše karty ožijí a začnou na vás mluvit. Tvrdit vám, že znají způsob, jak se odsud dostat, a pomáhat vám řešit hádanky, které jsou rozmístěné po chatě, v níž jste uvězněni. Tohle vše je ovšem v podstatě jen začátek, Inscryption se svým příběhem dělá spoustu hodně ostrých otoček, a tak vám pro jistotu nebudu o ději hry říkat nic víc.

Karetní hra, která je základem celého Inscryption, není nijak těžká, ale přesto se v ní dá takticky uvažovat. Dle mého se vývojáři povedl perfektní mix toho, jak udělat zábavnou lehce strategickou hru, aniž by se jednalo o něco, co si budou užívat jen horliví milovníci deskovek. K zvítězení potřebujete zranit svého protivníka natolik, aby se krásné miskové váhy převážily na jeho stranu. Zpravidla to znamená zasadit přímo nepříteli pět bodů poškození – díky této malé hodnotě jsou jednotlivé souboje rychlé a udržují si napětí. I útok od slabé karty, která dává pouze jedno poškození, může být smrtelný, pokud ji dost dlouho ignorujete, a taktika „teď se nechám zasáhnout a příští kolo mu to oplatím“ se vám může velmi rychle vymknout z rukou.

Vykládání karet na stůl je ovlivněno jejich cenou. Základní kartou v celé hře je veverka – slabounké stvoření, které nemá žádnou útočnou sílu, a proto se vyvolává vždy proto, aby bylo později obětováno. Čím silnější a vzácnější karty chcete vyložit na stůl, tím více jiných už vyložených budete muset zabít neboli obětovat. V pozdějších částí hry budete mít k dispozici i karty, jejichž vykládací cena není stanovená krví, nýbrž kostmi. Ty fungují tak, že za každou kartu, která vám zemře nebo je obětována, dostanete kost.

Tento jednoduchý základ je oživen spoustou rozličných karet s nejrůznějšími speciálními schopnostmi. Skoro každé ptačí stvoření má sigilium „vzduchu“, díky kterému ignoruje vyložené karty nepřítele a útočí přímo do něj. Narazit budete moci i na nesmrtelné kočky, které můžete obětovat kolikrát chcete a ony budou stále žít, případně na kudlanky, jež útočí dvakrát do strany. S postupem hrou budete mít možnost své karty vylepšovat, takže pokud budete mít štěstí, i z původně slabého člena vašeho balíčku se může stát ta nejsilnější a nejčastěji používaná zbraň. A aby toho náhodou nebylo málo, k dispozici vám bude i široký výběr předmětů, které během svých karetních soubojů můžete zužitkovat.

Jinými slovy se nemusíte bát, že by základní herní mechanika Inscryption byla jakkoliv špatná. Právě naopak mně osobně připadala naprosto perfektní. Do teď jsem uražená, že zatím nebyla oznámena oficiální fyzická kopie, protože si ji vážně chci koupit a hrát po večerech s kamarády. Nutno tedy říci, že já bych se pravděpodobně soustředila na samotné karetní souboje a úplně ignorovala tu rádoby dračákovou část, kterou digitální Inscryption obsahuje. Mezi jednotlivými bitvami totiž procházíte náhodně generovanou mapou, na které jsou nejrůznější zastávky. Někde můžete nasbírat nové předměty, koupit si u lovce kožešiny, nechat si od záhadné řezbářky vytesat totem, co vám do soubojů dodá taktickou výhodu, a tak dále. Na konci každé mapy na vás samozřejmě čeká finální boss. Bez velkých spoilerů řeknu pouze to, že každý z nich je skvěle jedinečný a představuje velmi zábavnou překážku.

Druhá hlavní mechanika Inscryption jsou již zmiňované logické hádanky. Těch hra obsahuje spoustu a musím uznat, že jsou velmi příjemně vyvážené a hlavně odlišné. Veskrz celý titul jsem tedy narazila na několik příliš jednoduchých a stejně tak i na pár pořádně zapeklitých, ale naprostá většina z rébusů, na které narazíte, vám potrápí vaše mozkové buňky tak akorát. Pokud vám nějako nedochází, kde se tyto logické hádanky nacházejí, vzpomeňte si, že příběh Inscryption je založený na tom, že jste uzavřeni v chatě a hrajete hru s temnou entitou, jež vás tam drží. Kdykoliv jste mimo karetní souboj, můžete se doslova postavit od hracího stolu a jít prozkoumávat místnost, ve které jste zajatcem.

Zvlášť při prozkoumávání jednotlivých koutů dřevěné chatky si povšimnete neobvyklé stylizace, kterou Inscryption má. Musím přiznat, že mně se tento starobní rádoby pixelový vzhled moc líbí – krásně dotváří znepokojivou, skoro až děsivou atmosféru, kterou se může Inscryption chlubit. Rozhodně se nejedná o horor v klasickém slova smyslu, ale to je možná dobře, protože klasické horory ve mně nikdy nedokázaly vyvolat tak příjemně neustálý pocit nejistoty a znepokojení. Zvlášť při bossfightech, kdy se ze skvělého hudebního doprovodu najednou stane totálně božský soundtrack, se cítíte, jako by vás Inscryption doslova vtáhlo do svého světa a vše, co se ve hře děje, doopravdy zažíváte na vlastní kůži.

Bohužel ale, i když je Inscryption vskutku legendárním titulem, nevyvarovalo se několika chybám. Optimalizace i technický stav jsou naštěstí provedeny skvěle, co mě ale během hraní nejvíce zamrzelo, byl jakýsi úpadek ve vyprávění děje. Zhruba tak v polovině celého herního zážitku jsem najednou měla pocit, že příběh byl posunut na druhou kolej. Zničehonic po tom skvělém začátku, jsem se najednou ocitla uprostřed celkem obyčejné hry s pomalým tempem. Rozhodně nechci říct, že by druhá polovina titulu byla špatná, to v žádném případě, jen že oproti tomu úžasně napěchovanému začátku, kdy vás Inscryption chytil a pevně držel, najednou povolí svůj stisk a váš zájem pravděpodobně trochu opadne.

I přesto si stojím za tím, že příběh, který tato hra nabízí, je jeden z nejpromyšlenějších, jaký jsme na herní scéně dosud viděli. A ne, není to jen proto, že velmi často prolamuje čtvrtou stěnu nebo proto, že obsahuje postavu osamělého čaroděje, do kterého jsem se zamilovala. Pamatujete si moji recenzi na FNAF: Security Breach? Stejně jako tato hra, i Inscryption má v podstatě dva příběhy – první, který je doslova to, co děláte, a druhý, který je schovaný více v pozadí a vypráví, co se stalo a jak funguje svět kolem vás. Na rozdíl od Security Breach ovšem Inscryption tento úkol dvojího děje zvládlo bravurně. Na první průchod o druhý příběh velmi jemně zavadíte, pokud ho ovšem budete hledat, zjistíte, že celý tento titul je prošpikován tajemstvími, bonusovými úkoly a způsoby, jak zjistit, co se kolem vás doopravdy děje.

Když si tedy všechno tak nějak shrneme, největším problémem, na který v Inscryption dle mého narazíte, je neperfektní tempo ve vyprávění příběhu v druhé polovině hry. Trochu mě zamrzel i fakt, že velmi málokdy je vám řečeno, co máte dělat. Ačkoliv oceňuji a velmi si užívám hru, kterou hráč pochopí tak nějak přirozeně sám, tak mi připadalo, že občas toho Inscryption říká až moc málo. Například když jsem měla bojovat proti čtyřem různým postavám, nebylo mi řečeno nic o tom, v jakém pořadí bych se na ně měla vydat. Proto jsem se asi 15 minut snažila porazit jednu, než jsem to vzdala a zjistila, že určité pořadí existuje, jen mi o něm prostě nikdo nic nedal vědět.

To jsou ale doopravdy jediné chyby, které jsem na tomto titulu zvládla najít. Zbytek je naprosto perfektní a hlavně nový. Nezapomeňte, že vše, co jsem vám doteď popsala, je jenom první třetina hry, kterou jsem já prošla za přibližně čtyři a půl hodiny. Dokončit celé Inscryption mi trvalo hodin třináct, takže se vskutku můžete těšit na tolik zvratů a nápadů, které jste doposud v žádné jiné hře neviděli, až je to k údivu, že Inscryption je indie hra. Zbylých dvou třetin titulu, o kterých jsem kvůli spoilerům neřekla nic, se nebojte. Jádro této hry je pořád stejné, srdce, jímž je mechanika karetní hry, je po celých třináct hodin stejné, jen maso a kosti, které tvoří zbytek Inscryption, se neustále mění a udržují tak celý zážitek svěží a zábavný. A právě za tento neobvyklý počin doporučujeme Inscryption na 9/10 bodů. Jeden bodík musíme odečíst, vše není perfektní. I přesto ale věříme tomu, že naprosto každý, kdo si tento titul koupí a zahraje, bude víc než nadšený.