Tower defense, roguelite i tahová strategie v jedné hře - Endless Dungeon

Pro fanoušky i odpůrce teorie rozpínání vesmíru tu máme nezvratný důkaz. Amplitude Studios vydalo své nejnovější rozšíření Endless universa s názvem Endless Dungeon a vzhledem k tomu, že mne hra nadchla už v dávném preview, jsem se ujal i této recenze. V době „nekonečného“ množství remaků a klonů člověk ocení jakýkoliv závan inovace. A zrovna spojení žánru tower defense a rogue-lite inovativní vskutku je. A zasazení hry také. Představte si tajemnou vesmírnou stanici kdesi v hlubokém vesmíru. Něco je v ní sakra špatně. Pomocí anomálií k sobě totiž táhne vesmírné lodě z širého okolí, a to včetně té vaší. Když přežijete náraz, setkáte se s další hrstkou trosečníků této tajemné základny a jedna věc je z razu jasná. Ven z ní se nedostanete do té doby, než sestoupíte do nekonečných hlubin jejích útrob. Což v našem případě znamená tři patra.

Pobyt na anomálií zasažené vesmírné stanici má přinejmenším jednu výhodu. Téměř se tam totiž nedá zemřít. Do útrob tohoto vesmírného korábu budete vstupovat vždy v týmu, a to minimálně o dvou lidech a jednoho krabího robota s krystalem na zádech. Asi tušíte, že právě ten bude v celém Endless Dungeonu hrát klíčovou roli. Stanice na něj totiž reaguje a zjevně byl důležitý i pro předcházející obyvatele. Funguje také jako chodící elektrárna, otevírač dveří a nouzový teleport. Vaším úkolem ho bude po celý čas průchodu za každou cenu chránit, protože ačkoliv své hrdiny takzvaně zvednout ze země můžete, Crabbieho už ne a s jeho zničením pokus končí. Pro jeho obranu nebude stačit pouhé bezhlavé střílení pomocí vašich postav, na to kalibr vskutku nemají a bude se potřeba spoléhat i na automatické věže. Než se k nim ovšem prokousáme, budete potřeba si vysvětlit, že navzdory tomu, jak realtimově hra vypadá, je to ve skutečnosti tahová strategie.

Jakmile tedy vstoupíte do první místnosti úrovně, všude vládne klid a vlastně se vůbec nic neděje. Přesně jako když protivníci v Heroesech taktně čekají, než ukončíte kolo. Váš krabík sedí vesele zaslotovaný v díře, můžete prozkoumat místnost kolem vás a všude je klid. Pokud ovšem otevřete jakékoliv dveře, nastává další tah. To znamená, že dostanete základní příděl hlavních surovin hry, tedy jídla, vědy a průmyslu. Jídlo slouží k vylepšování postav v průběhu průzkumu, vědou platíte za zpřístupnění možnosti stavět rozdílné typy věží a průmyslem poté platíte jejich stavbu na konkrétním místě. Odemykat dveře je pro vás tedy dobré, jenže nikdy nevíte, jestli náhodou nevejdete do místnosti, kde se generují nepřátelé. Od té chvíle bude třeba mít dané místo na pozoru, protože jednou za čas budou přicházet samovolné vlny nepřátel právě z těchto míst, a pokud krabího bota nebudete mít zaslotovaného, budou přicházet nové vlny neustále. To se stává v situacích, kdy potřebujete, aby Crabbie otevřel speciální dveře anebo vytěžil menší krystal, pomocí kterého je možné ho samotného vylepšit. Na vás poté bude dělat micromanagement toho, jestli budete stavět obranné věže například pouze v místnosti s robotem, anebo se raději pokusíte likvidovat monstra přímo v místech, kde se rodí. Toto taktizování je na Endless Dungeonu velmi zábavné a mohu s čistým svědomím říct, že celé to akční střílení, odemykání dveří, nemožnost je zavřít a management surovin je na hře velmi povedený a s chutí se tak budete prokousávat dál do hlubin stanice.

To, co už na celé hře ovšem funguje hůře, je ona rogue-lite složka. Je jasné, že na první dobrou se jen tak do jádra stanice nedostanete a dříve nebo později se teleportem vrátíte zpět do salónu, hra přepočítá vaše úspěchy na měnu v podobě staničního šrotu a vy ho pak budete moci vyměnit za nějaká trvalá vylepšení. Právě v tom vidím asi největší kámen celého úrazu. Hra totiž nabízí pouze pár podstatných vylepšení, jako je zvýšení příjmu šrotu, případně odemknutí pozice pro třetího hrdinu. Všechno ostatní je posléze tvrdě podmíněno náhodou. V salónu totiž můžete například pořizovat upgrady na všechny zbraně ve hře. Vy ovšem nemůžete vědět, na kterou v průběhu dungeonu narazíte. Každá postava má svou vlastní startovací zbraň, tu sice vylepšit můžete, ale často ji zahodíte hned, co naleznete jakoukoliv jinou. Pořádně tak upgrade pocítíte vlastně až tehdy, kdy si vylepšíte většinu arzenálu.

Samotné postavy jsou na tom naštěstí o něco lépe. Primárně se dělí do dvou typů – na těžké útočníky s přístupem k silnějším zbraním a na podpůrné hrdiny s rozmanitějšími schopnostmi. Každý má pak rozdílnou pasivní i aktivní schopnost a samozřejmě ultimátku. Hra vás zlehka nutí postavy střídat. Zpočátku totiž nemůžete navštívit všechny části stanice a musíte si je nejprve odemknout. Různí členové týmu poté mají své osobní úkoly pro rozdílné části stanice. Většinou jde ale jen o drobnou výzvu, jako například zastřelení určitého počtu monster. A to je celkem fér, když si za odměnu zpřístupníte nový slot pro nějaké drobné vylepšení. Horší je, že mne to prakticky vůbec nezajímalo. Na začátku hry jsem si oblíbil postavu jménem Zed, pochopil jsem její speciální schopnosti a upřímně mi vlastně ti ostatní byli celkem ukradení. Zed aktivní schopností dá silný damage v jednom pásu a v ultimátce je prostě rychlejší a krvavější. Dobrým komplicem byl potom Shroom. Jak napovídá jeho maska, umí léčit, a když jsem ho měl kolem sebe, alespoň jsem nemusel plýtvat tolik jídla na nákup lékárniček. Tím, že do dungeonu vstupujete přinejmenším ve dvou, vás hra nutí do manažovaní dalších postav, a to mne upřímně moc nebaví. Během hraní nechci přemýšlet nad tím, kdy se kterému členovi týmu doplní ultimátka, jak se na něj přepnout a kdy se zase vrátit. Naštěstí umělá inteligence v tomto ohledu funguje velmi slušně a dovede jak hlídat konkrétní místo, tak vás i následovat a používat při tom svou aktivní schopnost a obecně se snažit držet od nepřátel. Nejlepší zážitek ale rozhodně nabídne hlavně kooperativní multiplayer. Samotnému se mi moc nechtělo se párovat s neznámými lidmi kvůli mnohdy dlouhému času jednotlivých běhů, ale s kamarádem a aktivním hovorem by to byla pecka. Jen to chce takového kamaráda, který vám nerozhází společné suroviny na nějakou úplnou kravinu. Na lehčí obtížnost je ovšem přesto možné hrát tak, že další hrdiny nebudete muset řešit tak moc.

Co ve hře řešit budete muset, jsou druhy nepřátel a zrovna tak i vašich věrných věží. Stanice je rozdělená na tři patra, kde první dvě jsou po třech zónách, ve kterých se nachází různé druhy nepřátel. Konkrétně tak můžete narazit na brouky, bloby, boty a blury. Každý je specificky náchylnější ke konkrétnímu druhu poškození a odolnější vůči jinému. Na vás poté bude čekat volba, které věže si odemknout. V každém jednotlivém průchodu si vždy budete muset všechny věže odemknout ve výzkumné stanici a bude vás to právě stát suroviny ve formě vědy. Na výběr přitom vždy dostanete tři náhodné věže. A vzhledem k tomu, že každé spuštění výzkumu znamená krom surovin i bonusovou vlnu nepřátel, budete se modlit, ať dostanete na výběr správný typ věže, který se bude hodit proti nepřátelům v dané zóně. Sám jsem hrál spíše ofenzivně a oblíbil jsem si hlavně světelné a elektrické věže, ale ani ty podpůrné rozhodně nejsou k zahození. Mezi nimi najdete například ty, které dovedou zpomalovat nepřátele v okolí, případně zvýšit efektivitu jiných věží v místnosti anebo je dokonce opravovat. Různých synergií je tu více a obecně mám pocit, že na poměry tower defense her se jedná o jasný nadprůměr.

Naopak značně zanedbané se mi zdají další prvky typické pro rogue-lite žánr. V obdobných hrách jsem schopen tolerovat jisté upozadění příběhu ve prospěch hratelnosti, ale očekávám množství vybroušených náhodných herních prvků, hádanek či místností. Jenže toho je tu žalostný nedostatek. Ve hře tak doslova narazíte pouze na stanici pro produkci některé ze surovin, stanici pro výzkum, rodiště nepřátel, konzoli pro odemknutí zabezpečených dveří na podlaží a dále už jen na místnost s pokladem, obchodníkem anebo přechodovou komoru do další lokace. Drtivou většinu herního obsahu tak poznáte doslova během první půl hodiny hraní. Jednotlivé zóny stanice totiž nepřináší žádné nové herní mechaniky, jen pozměněný vizuál. Situaci naštěstí zachraňují bossové. Na konci druhého podlaží naleznete v každé zóně jednoho a ke každému musíte přistupovat trošku jinak. Závěrečný boss ve třetím podlaží je sice ze všech asi nejnudnější, ale i přesto za souboj s ním skládám vývojářům poklonu.

Poslední podlaží přináší ještě jednu výzvu, ovšem tentokrát spíše pro počítač než samotné hráče. Pochopitelně je totiž na konci hry nejvíc nepřátel a bohužel si tak na průměrných sestavách můžete i dříve všimnout toho, že začátky každé úrovně jsou výrazně plynulejší než jejich konce. Hra si zjevně dává práci s tím, že v každý moment vykresluje v podstatě všechny objevené místnosti. To má samozřejmě výhodu v tom, že nikdy neuvidíte doskakování objektů a můžete velmi plynule přepínat mezi všemi postavami na mapě. Ale nevýhoda je prostě v tom, že nejméně plynulý bude vždy samotný závěr levelu, kdy budete muset s Crabbiem přejít pod salvami nepřátel až ke dveřím na konci úrovně. V tomto ohledu mi RTX 2080Ti ve 4k rozlišení padala znatelně pod 60 snímků. Nechci si ale stěžovat zas tak moc, protože samotné vizuální pojetí jednotlivých monster, efektů a hlavně místností se mi ve skutečnosti moc líbilo. Obdobně mne bavila i hudební složka hry, která v rámci soundtracku kombinovala sci-fi prvky s jistým kovbojským nádechem. O něco hůře jsou na tom ovšem zvuky. Ty se totiž ve hře až přehnaně opakují. Hlavně například ten pro fyzický výpad, který slouží i pro opravu věží.

Endless Dungeon je velmi zvláštní titul. Na jednu stranu se jedná o vysoce originální nápad, který nastoluje velmi zajímavou a fungující kombinaci herních mechanik. Nečekal bych, že tahová strategie, tower defense a akční top-down střílečka může takhle pěkně fungovat. Mrzí mne jen ty rogue-lite prvky, na kterých by se ještě dalo zapracovat. Dovedl bych si představit určitě více typů místností, prostředí a vlastně klidně i nepřátel samotných. Tak trochu doufám, že právě tímto směrem by hru mohli vývojáři obohatit v rámci aktualizací anebo klidně i nějakého DLC balíčku. Hratelnostní základ je totiž veskrze zdravý a i zábavný. Pro fanoušky Endless universa to bude dokonce povinná "hratba", kterou si nejlépe užijete v multiplayeru.