Tales of Arise se tváří jako klasické japonské RPG, podobně jako nové Final Fantasy, kde místo tahového souboje se přechází na čistou akci a tento již sedmnáctý díl z Tales série se snaží vystupovat jako dostupná hra, kterou si můžete užít, ať už máte JRPG rádi, nebo jste hráli předchozí díly. Ale jak se to nakonec povedlo?

Svět, ve kterém žijete, se jmenuje Dahna a jednou to bývala silná země plná hrdých lidí. Problém ale nastal, když k vám dostali obyvatelé technologicky vyspělejší Reny a převzali kontrolu. Dahňané se tak stali otroky, vězni nebo obyvateli pod přísnou kontrolou. Jeden otrok si to ale nenechá líbit. Označovaný ze začátku pouze jako Železná maska, kvůli jeho... no, masce. Postupně ale odkrýváme, kdo tento záhadný muž, který si nepamatuje vlastní minulost a necítí žádnou bolest, je, když potkává Reňanku Shionne. Ta má v hlavě jediný úkol – zničit všechny vládce, kteří na Dahně obyvatele tyranizují.

Je to krásný příběh vyprávěný za pomocí tří druhů cutscén, které jsou buď ve 3D za pomocí herních modelů, jako krátké komiksové panely, nebo jako plnohodnotné anime s dost slušnou animací. 

Postupně se vaše maska rozbíjí a dozvídáme se tak něco o minulosti naší postavy a obou světů i o tom, jak to vlastně funguje s nadvládou Reňanů. Ale dost o příběhu. Ten je sice skvělý a dobře se sleduje, ale tohle není seriál, na který se dívám, ale hra, kterou chci hrát. A tady se dostáváme k prvnímu problému.

Mezi těmi skvělými cutscénami totiž máme dvě části hry. Tu, kde chodíme kolem a sbíráme úkoly a prozkoumáváme svět. A tu, kde bojujeme s nepřáteli v uzavřené aréně. Stejně jako mnoho jiných JRPG totiž k boji dojde až v ten moment, kdy se nepřítele dotkneme, nebo se on dotkne nás. A pak nastává otázka. Máte v plánu hrát na ovladači? Všechno bude v pořádku, ale pokud chcete hrát za pomocí klávesnice a myši jako já, rychle vám dojde, že vývojáři by byli mnohem raději, kdybyste tohle rozhodnutí nikdy neudělali. Ovládání za pomocí klávesnice není tak strašné, pokud si nejdříve vlezete do nastavení a přenastavíte si ho, ale myš už je na tom trochu hůře. Kamera se snaží přizpůsobovat tomu, kde je váš nepřítel, na kterého zrovna máte zamířeno. U ovladače je to v pořádku, avšak pokud hrajete jako já, myší hýbete trochu rychleji a bojujete tak silně proti počítači, který se zoufale snaží zamířit na váš cíl. Toto dorovnávání si sice v nastavení můžete snížit, ale bohužel se nedá úplně vypnout, což by extrémně zlepšilo pocit z celého boje.

Druhou malou věcí, která mi vadila, je, že jsem se dokázal kvůli tomu, jak má hra vymyšleno nastavení, kompletně zaseknout v boji a musel jsem načíst předchozí save, protože doslova nebylo možné pokračovat dál. V jedné části vás totiž hra zatáhne do vynuceného tutoriálu, kde se musíte naučit používat speciální útoky, které se dělají za pomocí kláves, jež ale ze základu nebyly nastaveny, a tak se na mě usmívaly červené křížky naznačující, že nemám k těmto akcím přiřazenou žádnou klávesu. To by ale nebyl takový problém, kdybych si mohl ovládání přenastavit, jenomže z mě naprosto neznámého důvodu to v boji není možné. V aréně s nepřáteli je nastavení totiž naprosto pryč a nemůžete tak změnit grafiku, nastavit ovládání, prostě nic a důvod mi jaksi trochu uniká.

Jaký ale je pocit z boje, když už máte všechno vyřešeno? Vcelku solidní, až na několik malých problémů. Když se do toho dostanete, každý útok, ať už základní, speciální či dorážecí, je doprovázen efekty anebo křikem vašeho vybraného bojovníka a dá vám tak přesně ten anime pocit přehnané akce, které v těchto hrách chceme vidět. Můžete dělat i útoky, při kterých několik vašich bojovníků spojí svoje síly dohromady a zasadí nepříteli devastující ránu. U některých navíc musíte dávat pozor, kam útočíte a za pomocí zastavení času si můžete zvolit, kam vaše rány povedou. Pokud tedy nepříteli září noha oranžově, tak víte, že je to slabý bod, který byste měli okamžitě zničit. Když si navíc před bojem uvaříte u ohně jídlo, dostanete nějaký ten efekt navíc, který vám pomůže vyhrát i ty těžší souboje. 

Jakmile vám navíc vaše postava přestane vyhovovat, proč nehrát za nějakou jinou? Nikdo totiž není vyloženě hlavní postava. Samozřejmě náš kovový bojovník, později nazývaný Alphen, vypadá jako ten hlavní, ale bez ostatních je nahraný. Závisí tak na celém týmu, takže se musíte starat o to, aby každý, kdo s vámi bojuje, byl silný a připravený k boji. Ať už hrajete za bojovníka na blízko, kouzelníka nebo odstřelovače, postav je tam postupně skutečně na výběr dost. Kdykoliv máte možnost si postavu přehodit, a pokud tak nechcete hrát za našeho hlavního drsňáka Alphena, můžete si zahrát za kohokoliv chcete, ačkoliv při prozkoumávání se krom modelu postavy nic nemění. To samé můžete udělat i v boji a záleží tak na tom, která postava vám vyhovuje, nebo která se v ten daný moment hodí. S tím jak postupně postavy vylepšujete, můžete měnit jejich speciální schopnosti a prohazovat je podle toho, co se vám líbí nebo hodí při bojování s určitými nepřáteli. Ohnivý nepřítel si totiž nebude z vašeho plamenného meče moc dělat, ale vodní kouzlo ho dokáže pořádně zchladit.

Při boji můžete i dávat rozkazy ohledně toho, jak mají vaši společníci útočit a čemu se mají vyvarovat. Můžete je tak nabádat k agresivnímu útočení, šetření speciálních schopností nebo zvýšené opatrnosti, což přináší do boje jistou strategii, kterou si budete muset pořádně promyslet. U velkého silného nepřítele budete chtít, aby si na sebe jednotliví členové týmu dávali pozor, zatímco když se potřebujete vypořádat s pár základními zvířaty někde po cestě, nebudete se s nimi párat a už vůbec na ně plýtvat manu. Ta zvýšená opatrnost se popravdě bude hodit především Shionne, která ráda hází bomby přímo pod vaše nohy a pak se vám omluví, když vás výbuch zasáhne.

Problém tak nastává v ten moment, když občas pořádně ztratíte přehled. Když je nepřátel hodně, tak kvůli kameře přichytávající se na jednoho nepřítele nebudete moci dávat pozor na všechny najednou. Stejně tak, jelikož jste v kruhové aréně, se často dostanete až na úplný okraj, kam nepřátelé rádi chodí, což trochu kazí uhýbání a některé útoky. Musíte tak počkat, než se nepřítel rozhodne posunout trochu dál, a tak si častokrát budete říkat, že by to všechno bylo lepší, kdyby ta aréna byla o kus větší. Postupně jsem navíc měl pocit, že souboj začíná být trochu monotónní a že skoro ani nezáleží na tom, jaký speciální útok zrovna použiji.

Jakmile všechny nepřátele v aréně vymlátíte, dostanete svoji odměnu, zkušenosti a vrátíte se zpět do normálního světa, který vypadá skutečně dobře... někdy. Grafika Tales of Arise je stylizovaná do kresleného vzhledu, který občas vypadá téměř jako krásná olejomalba a díky této jednoduchosti jede i na mém systému na nejvyšší nastavení na 60 snímků za vteřinu bez téměř jakýchkoliv záseků, takže se nemusíte bát, že byste si tuto hru nezahráli na slabších počítačích. Avšak co celý vzhled trochu kazí, je konstantní pop-in. Jinak řečeno, některé části hry se objevují až nepříjemně blízko u vás. Když tak vidíte, jak se nepřítel materializuje přímo před vámi, tráva naskakuje do existence a stíny se objevují až pár metrů od vás, začne to být postupně dost nepříjemné, ale věřím tomu, že tento problém by mohl být postupně vyřešen patchi.

Postavy ale na druhou stranu vypadají skutečně dobře a je fajn vidět jejich emoce, detaily v oblečení a celkový kreslený vzhled převedený do 3D. Dialogy navíc fungují jako v každém druhém anime, především, když si přepnete dabing do japonštiny, což jsem samozřejmě musel udělat. Pokud máte anime rádi, příběh a rozhovory se vám budou líbit, pokud anime rádi nemáte, možná pro vás bude těžké překousnout velkou část hry. Příběh tu hraje obří roli a řekl bych, že popravdě jsem sledováním příběhu a krátkých rozhovorů strávil 60 % hry a boje a prozkoumávání jsou tu to vedlejší, takže do toho musíte jít s očekáváním zajímavého příběhu a spíše průměrnějším soubojovým systémem.

Prozkoumávání okolního světa už je trochu lákavější. Budete nacházet různé bylinky, koření a přísady do vaření a minerály či materiály z nepřátel, abyste si mohli vyrobit lepší zbraně a oblečení a boj tak byl postupně jednodušší. Budete prostě chtít běhat kolem a objevovat a užívat si, jak prostředí vypadá. A mimochodem, pokud uslyšíte houkání sovy, rozhlédněte se kolem, můžete získat nějaký ten ozdobný předmět navíc.

Tales of Arise se tak dá shrnout jako skvělé příběhové JRPG s akčním soubojovým systémem, který mohl být odladěnější, a světem, který mohl vypadat v některých částech trochu lépe. Pokud hledáte skvělý příběh, který mě dokázal udržet na okraji židle, Tales of Arise vám přesně tohle nabídne. Soubojový systém, ačkoliv to možná znělo, že o něm mluvím negativně, je stále zábavný a akční a celá hra vypadá většinu času skvěle. Některé ty chyby se ale bohužel přehlédnout nedají a srážejí tak známku dost citelně. Pokud vás anime JRPG baví, nad Tales of Arise by se nemělo mávnout rukou a jedná stále o jedno z těch nejzábavnějších a lepších, co jsem kdy měl tu čest hrát. A jenom tiše doufám, že alespoň některé z mých stížností se postupně vyřeší.