Paradise Lost - adventura o trochu lepší než Fallout 76

Her, které překrucují výsledek druhé světové války a obohacují svůj paralelní svět o retro futuristické technologie, jsme již mohli vidět spousty. Ať už se jedná o tahové strategie nebo šílené střílečky, povětšinou v nich zaujmeme roli zdánlivě neporazitelného hrdiny či silného vůdce, což ovšem neplatí pro Paradise Lost. Tato nová temná adventura vás postaví do bot 12letého chlapce, který po smrti své matky prozkoumává opuštěný nacistický bunkr. A ačkoliv v této hře nebudete nijak bojovat ani řešit velké logické hádanky, jedná se o povedený titul, který rozhodně stojí za projití, pokud jste fanoušci simulátorů chůze.

Paradise Lost se odehrává v roce 1980 po tom, co druhá světová válka skončila prohrou na všech frontách. V tomto alternativním vesmíru se nacisti rozhodli vypustit na Evropu jaderné rakety a odsoudili tak celý svět k věčné zimě, kterou známe například ze série Fallout. Stejně jako tam, i zde lidé přežívali v obřích retro futuristických bunkrech, které jsou ale momentálně z neznámého důvodu prázdné. V roli 12letého Šimona se – jak jsme již zmínili – jeden z těchto masivních nacistických bunkrů vydáte prozkoumat, protože doufáte, že v něm najdete záhadného muže, o kterém vám vaše umírající maminka vyprávěla.

Jelikož se jedná o simulátor chůze, nemůžete čekat, že by byla hratelnost jakkoliv akční. Po celé zhruba čtyři hodiny hrací doby bude vaším jediným úkolem vskutku jen postupně procházet obří industriální oblasti a veskrze nalezené dopisy zjišťovat, co vše se tady událo a kam zmizeli zdejší lidé. V pozdější části hry budete další informace o historii tohoto místa získávat i skrz počítačové terminály, které v podstatě přehrávají poslední momenty, kdy byly zapnuté, což je vždy nejenom velmi zajímavé, ale i v celku zábavné, protože je to vítaná změna od neustálého čtení dopisů.

Vskutku jediné, co ve hře budete moci ovládat, jsou nejrůznější páčky, tlačítka a dveře, což ovšem vůbec není špatná věc. Spolu s častými cut-scénami lezení anebo seskakování z výšek, to hře dodává jakýsi filmový dojem, který jenom dokresluje nádherné a dechberoucí prostředí. Obecně vystavění herního světa je něco, co se Paradise Lost velmi povedlo.

Po technické stránce každý růžek nacistického bunkru vypadá skvěle a oblasti jsou různorodé, jak jen můžou být. Temné tunely, vrakoviště vlaků, bohaté obytné prostory, děsivé laboratoře a slovanské horské vesnice jsou jen zlomek jedinečných míst, která navštívíte. Po stránce příběhové je tento pochmurný alternativní svět také propracován do nejmenšího detailu a je až moc jednoduché se jako hráč nechat unést objevováním historie a přestat vnímat příběh dvanáctiletého Šimona.

Obecně příběhová linka, kterou Paradise Lost sleduje, je taková zvláštní. Když pomineme velmi pomalý start, kvůli kterému jsem si titul začala vysloveně užívat teprve asi v polovině celé hry, musíme uznat, že Šimonův příběh není sám o sobě až tak zajímavý, protože toho jednoduše moc nenabízí. Po celou dobu hraní mě táhla dopředu spíše touha zjistit, jaké bitvy se kdysi hluboko v podzemním bunkru mezi přeživšími odehrály, a ne touha dokončit Šimonovu momentální cestu. Samozřejmě, že všechno se vším souvisí, a tak historie zdejšího světa je i Šimonovou historií, ale prozkoumávání opuštěných nacistických prostorů později obsazených Polskými rebely, to je ta část hry, co vás do sebe vtáhne a nepustí.

Možným viníkem toho je fakt, že 3D modely lidí i dabing nejsou zdaleka tak dobře provedené, jak by se do adventury hodilo. Nemůžeme říct, že by hra po této stránce byla vyloženě špatná, spíš by jen chtěla ještě trošku přeleštit, protože kdyby se Šimonova maminka zbavila svého mrtvého výrazu a robotických pohybů, určitě bych ji měla mnohem raději a víc se tak vžila do Šimonovy role.

Největším problémem Paradise Lost je jeho technický stav. Mám pocit, že se špatnou optimalizací se poslední dobou setkávám u každé nové hry a o to víc mě mrzí, že i tento titul si toto mínus nemohl odpustit. Blikání a pozdní načítání textur, mini záseky v chůzi a hlavně nepřirozené posuny kamery například při slézání žebříků, to vše jsou maličkosti, které se nakupí a postupně vás vytrhávají z herního světa do toho reálného. Když se potom ve finální části hry zaseknete o kořen stromu a nemůžete ho zaboha obejít, je to prostě smutné. Žádné větší technické problémy hra naštěstí nemá, což ale neznamená, že tyto droboty naše rozmazlená hráčská očka nepotěší.

Když si to tedy vše shrneme, Paradise Lost je velmi povedená adventura, ve které budete prozkoumávat nádherně vypadající a skvěle promyšlený svět. Pokud máte rádi simulátory chození a tematika retro futuristické země silně ovlivněné druhou světovou válkou je vám blízká, rozhodně s tímto kouskem neprohloupíte a užijete si ho, jak se patří. Musíte ovšem počítat s tím, že se jedná o výtvor menších vývojářů, a tak ho krom technických nedoladěností zlobí i věci, jako je pomalé příběhové tempo, nedokonalý dabing a vzhled postav, a dokonce pár příběhových mezer, kvůli kterým Šimonův příběh není tak zajímavý, jak by mohl být. Paradise Lost proto doporučujeme na solidních 7 bodů z 10 jako povedenou, ale přesto průměrnou hru.