Opice, banány a koule. Se vším je to zábava, ale ve dvou ještě větší

Návrat do dětství. Přesně tato tři slova dokonale vystihují nostalgický comeback legendární opičí série. Super Monkey Ball, jenž vstoupil na trh v roce 2001 pro konzoli GameCube, se vrací v plné parádě na nové generace konzolí. Přesně po dvaceti letech od vydání druhého dílu nám Sega přináší kompilaci toho nejlepšího ze všech předešlých her. A ač nevypadá hra na první pohled nějak extra zábavně, tak věřte, že nudit se tu rozhodně nebudete.

Pro ty z vás, co opičí ságu vůbec neznají, vysvětlím naprosto jednoduchý princip hry. Úkolem je v daném časovém limitu dojet do cíle a cestou pochopitelně sebrat co nejvíc banánů. Při tom všem se musíte vypořádat se všelijakými nástrahami, jako jsou například létající kameny, výtahy, jámy a kyvadla. Za to vše jste odměněni body, které lze utratit za kosmetické doplňky či nové postavy. Jednou z nich je kupříkladu i ježek Sonic, jehož výběrem se změní sběr banánů na zlaté prsteny, které známe z jeho her. Jeho pověstnou rychlost tu ale budete hledat marně.

A to je možná i dobře. K dosažení cíle je totiž potřeba herní mapou různě naklánět a být setsakramentsky opatrný. Pokud se vám ale stále nedaří tak jako mně, určitě oceníte možnost zjednodušení. Zapnutí této funkce vám sice znemožní zapsání do online tabulek, přidává však dvojnásobný limit k dokončení úrovně a hlavně možnost zpomalení času. Název je ale matoucí, jelikož ke zbrždění času vlastně nedojde. Zpomalíte se jen vy a všechny nástrahy dané úrovně. Když jsem se však v daném kole zasekl na desítky minut, byl jsem za tuto možnost opravdu rád a online hodnocení jsem hodil za hlavu.

Abych držel trend dnešní doby, zakoupil jsem z prvních vyhraných zlaťáků pro svého opičáka příznačnou banánovou roušku a (jak jinak než banánovou) havajskou košili. A vyrazil jsem vstříc více než tří stům zapeklitých úrovní v příběhovém módu. Slovo „příběhový“ se tu ale musí brát na lehkou váhu. Hra de facto žádný příběh nenabízí a jde pouze o postupné odemykání levelů a světů.

Těch je tu deset. Navštívit tak můžete mimo vodního a ohnivého například džungli nebo svět připomínající zábavní park. Ti z vás, jež nějaký z předešlých dílů hráli, nyní určitě ocení i to, že úplně zmizely životy a omezený počet opakování. Danou úroveň tak lze opakovat klidně stokrát.

Kromě „příběhového“ režimu, jenž nabízí i spoustu módů, které lze postupným hraním odemykat - jako například zrcadlový režim nebo možnost skákání - nabízí hra i takzvaný party mód se spoustou miniher.

Za zmínku však stojí opičí bowling, tenis, kulečník nebo závody. Poslední zmiňovaná party hra je téměř dokonalou kopií úspěšné závodní série Mario Kart. To je nejspíš jeden z důvodů, proč jsem dokázal k hraní přimět i svou přítelkyni, kterou jinak závodní hry dvakrát netáhnou. Celkově pak hra umožňuje na jedné konzoli hrát až čtyřem hráčům na rozdělené obrazovce. Zklamáním pro mě však byla absence online multiplayeru, i když i samotář si dokáže tento herní režim určitě také užít.

Pokud vás i tak party hry neuchvátí, nabízí se vám možnost zkusit ještě režim výzvy nebo mise. Oba dva se od sebe téměř neliší a vždy je vaším posláním splnit určitý úkol v určitém časovém limitu. Jednou tak budete muset během minuty sesbírat sedmdesát banánů, podruhé zase doskočit s vaším opičákem co nejdál.

Pozitivně hodnotím i to, že ve všech jmenovaných herních režimech lze získávat za úspěchy zlaťáky, které neslouží jen k odemykání postav a kosmetických doplňků, ale také k přeskakování úrovní. Uznávám, že v tomto případě se jedná tak trochu o podvod. Ale ta neskutečná frustrace, když opakujete nějakou část už po stopadesáté, se mnohdy nedá vydržet.

Nejen - někdy až přehnaná - obtížnost levelů, ale i audio stránka hry vás bude dohánět k šílenství. Soundtrack není vyloženě špatný a k arkádové hře perfektně sedí. Poslouchat ho ale stále dokola a dokola bylo čiré peklo. Grafika je pochopitelně hezčí než u původních her pro GameCube nebo PlayStation 2, i tak si ale umím představit remake dvacet let staré hry v hezčím provedení. Activision s jeho Crashem je toho jasným důkazem. Vše ale běželo plynule a já se nesetkal s jediným problémem, co se technické stránky týká.

I když není Super Monkey Ball Banana Mania dokonalou hrou, jedná se o vcelku povedený remake, který dokáže zabavit na desítky hodin. Já se však nedokážu zbavit pocitu, že konkurenční hry, v jejichž hlavní roli jsou legendární Super Mario a jeho parta, mě prostě baví o něco víc. I tak si ale troufám říct, že nejen nadšenci do této opičí série, ale i noví hráči si dokáží hru zamilovat.

Zcela zaslouženě si od nás odnáší hodnocení šest bodů z deseti. A teď mě prosím omluvte. Musím vytáhnout pětku železo a spěchat na golfový green. Mám před sebou ještě sedm jamek a opičí soupeři už vypadají dost agresivně.