Na recyklaci sportovních her už si za ty dlouhé roky pomalu začínám zvykat. Na jednu stranu je mi líto takových titulů, které se dostaly do nikdy nekončící spirály nadávek ze strany hráčů, že jde jen o aktualizace soupisek a jinak je to vlastně pořád dokola to samé. Ti samozřejmě mají pravdu, ale zase co nového chcete vymýšlet ve sportu, když fotbal zůstane fotbalem, hokej hokejem nebo i dnes recenzovaný baseball bude pořád jedno a to samé, protože pravidla sportu prostě nezměníte. Na druhou stranu si člověk říká, jestli tím pádem mají studia zapotřebí vydávat každý rok tu stejnou hru jen s jiným číslem. MLB the Show je každoročně prvním z řady virtuálních sportů a z mého osobního pohledu i jedním z nejpovedenějších, které si můžete zahrát. Možná o to víc mě letos MLB the Show 22 zklamala. Nemůžu říct, že jsem čekal kdovíjaké změny, přece jen loňský ročník byl v mnoha směrech přelomový díky nové generaci konzolí, ale to, že dostanu téměř identickou hru, jsem taky nečekal.

Baseball rozhodně není v našich končinách nejoblíbenějším sportem a to samé se dá říct i o herní sérii MLB, která ještě do loňského roku byla PlayStation exkluzivitou. Právě loňský ročník ale poprvé přivedl tuto baseballovou sérii i mimo konzoli od Sony. Zároveň se jednalo loni i o první díl na novou generaci konzolí, se kterou si vývojáři ze San Diega poradili více než úctyhodně. Ovšem začátek o opakování jednoho a toho samého každý rok nebyl tak úplně náhodný, protože ročník MLB 22 si prošel opravdu malým počtem změn. A o to obtížnější bylo přijít na to, jak letošní recenzi na virtuální baseball uchopit. Všechno, co jsem totiž řekl či napsal o minulém ročníku ve své recenzi, totiž stále platí.

Pořád se jedná o velmi komplexní hru, která veterány bude bavit svou složitostí, ale naopak nováčkům může stačit pomalu jedno tlačítko k odehrání celého zápasu. Stále si tak hratelnost můžete skvěle vyladit, jak to vyhovuje vám. Tedy změnit způsob nadhazování, odpalování a další hromadu podstatných prvků tak, abyste si hru užili, ale zároveň jste si uchovali určitou výzvu. Samozřejmě i nadále ale platí fakt, že čím složitější způsob si vyberete, tak méně hrajete na náhodu, a pokud to provedete správně, tak to i přinese daleko lepší výsledky. Je to výborný systém, který vás skvělým způsobem odměňuje za snahu se zlepšovat, ale zároveň udělá hru přístupnější i pro širší spektrum hráčů.

MLB si i nadále zachovává velké množství různorodých módů, ať už se jedná o tvorbu vlastního týmu a sbírání kartiček hráčů, rychlé zápasy nebo po klasickou kariéru, kde si vytvoříte vlastního hráče. S tím pak budete hrát jeden zápas za druhým. Ani grafika si neprošla žádnou viditelnou změnou, ale to ve finále vůbec ničemu vadit nemusí, protože i na dnešní poměry vypadá grafický kabátek více než dobře. I když některé modely ne tak úplně známých hráčů by si stále zasloužily přece jen o něco větší pozornost.

Zároveň byly zachovány výzvy, kde pokud si opravdu věříte, můžete zkusit hrát o reálné ceny s podpisy hráčů. Ani veliká škála obtížností se nezměnila, takže stále platí, že i tady si opravdu můžete vybrat, jak moc velkou výzvu chcete, aby před vás MLB postavilo.

Za co osobně můžu stále MLB the Show pochválit, je režim Diamond Dynasty. Je to právě ten mód, kde si vytvoříte vlastní tým, do kterého pak sháníte nové hráče pomocí otevírání balíčků. Ano, i MLB the Show tedy obsahuje mikrotransakce, kde si za reálné peníze můžete pořídit hráče do svého týmu. Na rozdíl ale od jiných sportovních her si nepřipadám, že bych tady do toho byl vyloženě nucený nebo že bych se cítil slabší jen kvůli tomu, že jsem odmítl do hry narvat další várku svých peněz. Způsobů, jak získávat hráče, kartičky a vylepšovat svoji úroveň, je totiž v MLB hromada. Navíc už od začátku jste schopní si postavit i celkem slušný tým ze stříbrných a zlatých hráčů.

Rozhodně vítanou změnou pro Diamond Dynasty je i režim mini-sezón. Zde se postavíte se svým týmem proti dalším sedmi týmům ovládaným umělou inteligencí v celkem 28 zápasech a zakončeným mini playoffem.

Kromě toho nám přibyl i v režimu kooperace, kdy můžete buďto s přáteli nebo náhodnými lidmi online utvořit týmy po dvou nebo po třech. Poté se následně v každé směně střídáte mezi odpaly a nadhozy. Je příjemné se tak nesoustředit na celé fungování týmu, ale vždy jen na defenzivní nebo ofenzivní prvek hry. Jen škoda tedy, že střídání je povinné, takže to nejde zatím nastavit tak, že by jeden hráč celý zápas jen odpaloval a druhý jen nadhazoval. Taková změna by taky mohla přijít k chuti řadě lidem. Další nevýhodou, pokud tedy máte dost přátel, může být pro mnohé i fakt, že protihráče hledáte náhodně, takže pokud vás je víc, tak si nemůžete v týmech zahrát proti sobě.

Druhou velkou novinkou je pak po dlouhých 16 letech změna komentátora. Původního Matta Vasgersiana totiž nahradilo duo Chris Singleton a Boog Sciambi. Je příjemné vidět takovou změnu a musím uznat, že se mi duo vážně líbilo a komentář skvěle reaguje na některé akce ve hře. Ovšem obrovskou nevýhodou je citelně nižší počet hlášek, takže po nějaké době se začnou neustále opakovat a když už jsem slyšel podesáté za hodinu, že tento odpal si za rámeček rozhodně nedám, už mě to přestávalo bavit. I přesto musím uznat, že jsem si dvojici rychle oblíbil a s větším množstvím hlášek by se rozhodně mohlo jednat o sympatickou dvojici i do budoucna. Celkově jsem si letos audiosložku velice užil. Jak právě komentář, tak ale i soundtrack se mi letos trefily do vkusu.

Na rozdíl od toho je potom Road to the Show, kde si vytvoříte vlastního hráče, oproti loňskému ročníku naprosto k nerozeznání. Stále se snažíte vylepšit svého hráče pomocí speciálních perků, takže to místy může vypadat jako lehké RPG než sportovní hra. Právě Road to the Show je pro mě tím největším zklamáním pro ročník 22. S hráčem prostě jen hrajete jeden zápas za druhým a to je celé. Sem tam nějaký dialog s trenérem nezachrání fakt, že váš hráč nemá jinou aktivitu, než být neustále na hřišti. Nemáte pocit, že má život i tam venku a v tomto ohledu je tady ještě hodně, co zlepšovat. Už jen proto, abyste si vlastního hráče více oblíbili.

Posledním problémem v letošním ročníku je pak umělá inteligence. Ta se často nedokáže správně rozhodovat, dělá různé nesmyslné akce a když se vám stane, že chytí míček, ale zůstane stát a kouká na vás, tak je asi něco špatně. Občas se sem tam objevují špatné animace, které zbytečně naruší požitek z hraní, nebo menší bugy například když si hráči hází neviditelným míčkem nebo ruka hráče projde texturou jiného.

Celkově se tady ale rozhodně nedá mluvit o revoluci a vlastně ani o nějaké evoluci. Každý hráč si musí sám spočítat, jestli se mu koupě nového MLB the Show 22 vyplatí. Ve finále se jedná o téměř stejný zážitek jako jsme tu měli loni, což není nutně na škodu, přece jen stále se jedná o výborný titul, který si užijí jak naprostí nováčci, tak i veteráni série. Jen bych asi do budoucna rád viděl víc změn, a to hlavně v režimu Road to the Show.

MLB the Show si tak od nás odnáší doporučení na 6 bodů z 10. To ovšem neznamená, že nemůžu MLB doporučit, ba naopak se jedná o hru, která vás zabaví na dlouhé hodiny a to, co dělá, tak dělá rozhodně více než dobře. Jen jak jsem říkal, je tady stále prostor pro zlepšení.