Fantasy světy nemusí být vždy o kouzelných bytostech, které spolu žijí v magickém stromě a vaří lektvary dobré nálady. Někdy nám kouzelný svět může také otevřít dveře do zajímavé politické situace, ve které se pohádkové rasy předhánějí v dominanci a vyvolení se snaží ukázat, kdo povede nové království. Někdy nemusí zářit duha, místo toho se může lesknout třeba krev.

A přesně o tom je svět Metaphor: ReFantazio se silně politickým zaměřením a hlubokým příběhem, ve kterém vás bude zajímat mnohé.

Je to nový přírůstek od studia Atlus, které stojí za hrami s dechberoucím světem, jako je například serie Persona. Pojďme se tedy podívat na to, co vše nám přináší epická cesta skrze království Euchronia.

Zachránit prokletého kamaráda je cíl, který nastartuje nebezpečnou, leč na zkušenosti bohatou pouť. Na tuto cestu se vydáte s hlavním hrdinou, který nemá předem dané jméno, nebo přesněji řečeno, to jméno mu vyberete vy. Dobrý krok k tomu se s hrdinou více ztotožnit. Ovšem to, co je pevně dané, je vzhled a rasa, která se nazývá Elda.

Celý svět Metaphor má originální rasy a Elda patří mezi téměř vyhynulý a diskriminovaný druh. A to hlavně kvůli tajemné magii která je s Eldami spokojována. Nenávist k tomuto druhu pocítíte díky často pichlavým připomínkám od kolemjdoucích. Na rozdíl od ostatních se tento druh nevyznačuje žádnými zvláštními fyzickými rysy. Znamená to, že Eldové jsou vlastně nejpodobnější lidem oproti jiným rasám, které můžete potkat a které se odlišují například dlouhýma ušima nebo výraznými rohy. Pohybujeme se ve světě, kde každý kmen má jiné postavení ve společenském žebříčku. Například Clemarové se vyznačují inteligencí a silným smyslem pro morálku, zatímco Roussainte jsou typickým vojenským kmenem a náramně se podobají nám známým elfům. Ptáte se, kde v titulu má zastoupení lidská rasa? No, lidé jsou zde monstra, proti kterým budete bojovat. Ty nejnechutnější bytosti v námi recenzované hře spadají právě do skupiny homo sapiens.

U většiny z těchto divně složených kreatur si totiž můžete všimnout, že části z nich se až náramně podobají částem lidským – můžeme vidět deformovanou hlavu či obří část něčeho, z čeho ční lidské končetiny nebo lidské vnitřnosti. Monstra působí opravdu nechutně a často jsem si pokládal otázku, proč zrovna lidská rasa je zastoupena tím v podstatě nejhorším, co můžeme ve hře potkat. Možná je za tímto rozhodnutím nějaká paralela vůči lidskému světu. Samozřejmě vám tu nebudu vyzrazovat vše.

Prozradím vám ovšem, jak tato zrůdná, ale zároveň groteskní stvoření budete schopni porazit. Metaphor: ReFantazio je příběhové fantasy JRPG. To znamená, že souboje probíhají tahově, přičemž se střídají hrdinové ve vaší skupině a postavy z nepřátelské skupiny. Pro jejich poražení vybíráte přímé útoky či kouzla, která sešlete na nepřítele. S hrdiny se můžete i vzájemně doplňovat léčením či různými bonusy. Pokud jste klasik, stačí si vzpomenout na souboje ve starších dílech Final Fantasy nebo klidně i v Pokémonech. A pokud jste naopak mladší a předchozí příklady vám nic neříkají, tak si představte potyčky třeba z Honkai: Star Rail.

Všechna pravidla klasických JRPG jsou obsažena i v Metaphoru. Podpora či kouzla jsou závislé na bodech magické energie, a to, který tým odejde z boje jako vítěz, zase závisí na tom, kdo komu ubere body životů na nulu.

Co nového v těchto soubojích přináší Metaphor? Pokud vám studio Atlus, které stojí za touto hrou, nic neříká a máte rádi tahový systém soubojů, oceníte skoro každou potyčku. Bohužel, pokud máte nahráno znatelné množství hodin v sérii Persona, rovněž od stejného studia, poznáte mnoho podobných mechanik soubojů, skrytých jen za jinými názvy.

Než rozvedu možnosti boje, bude na místě vám napřed říct, jak se do takovéto potyčky vlastně dostanete a jak funguje celkový pohyb po světě.

Metaphor: ReFantazio je hlavně o příběhu a objevování. Na každém kroku vás bude doprovázet dobrá víla Gallica, která plní roli asistentky a rovněž i sonaru pro lepší orientaci.

Primárně se budete pohybovat po rozlehlém a otevřeném světě a řešit problémy nejen své, ale i členů vaší družiny či náhodně potkaných obyvatel.

Jedná se o zcela nový, rozsáhlý „lore“, takže pokud je někdo smutný, že už nestíhá pochytit tisícovky hodin ze světa Persony, teď je správný čas začít něco nového, na čemž podle mě bude stát ještě mnoho jiných herních narativů. Vyprávění se velmi dobře sleduje skrze samotné hraní. Ty nejdůležitější části jsou znázorněny dodatečným anime příběhem, který byl vytvořen speciálním týmem ilustrátorů ze studia Zero, jež spadá pod Atlus. Jsem velkým fanouškem anime, takže jsem za toto zpracování rád, a filmečky působily jako odměna, která mě hnala kupředu.

Dopředu vás varuji, že hra rozhodně není uzpůsobena na to, abyste přeskakovali každou scénu, kterou uvidíte, protože všechno, co se odehraje, je důležité pro budoucí děj. I když jsem dění hltal a zajímalo mě naprosto všechno, co se ve hře stalo, ať už šlo o hlavní či vedlejší dějové linky, nebo mi jen žebrák vysvětloval, jak jeho rasa přežívá, byly chvíle, kdy jsem si říkal, že už to chce nějakou akci. A měl jsem vážně nutkání rozhovory urychlit. Když začne vyprávění příběhu, titul vás nemá jediný problém v jedné sekvenci držet klidně i 15 minut, abyste sledovali, jak se přesouváte z bodu A do bodu B, a tam si poslechli dalších 10 minut rozhovorů. Pokud ovšem chcete za své utracené peníze opravdu hodně vyprávění a relaxu, je tohle to pravé ořechové.

Po otevřeném světě se pohybujete sami, případně vás doprovází skupina bojovníků, kteří asistují i v soubojích. Ve skupině s vámi mohou být až tři členové a můžete je střídat s různými postavami, jež potkáte během výpravy a jež mají nalinkovaný společný osud s vaším protagonistou. Doprovázet vás může například svůdná rytířka Hulkenberg, která se nehodlá vzdát svého rytířského postu, a to navzdory nebezpečným intrikám v království Euchronia. Nebo vám může asistovat mladík Strohl, kterého jsem si oblíbil již od začátku příběhu díky jeho smyslu pro spravedlnost, což je vlastnost, kterou oceníte vzhledem k hektické politické situaci.

Král Euchronie byl zavražděn, což odstartovalo intriky a boje o jeho pozici. Město a jeho okolí je zavaleno chaosem a strachem, čehož skoro úspěšně využije antagonista hry Luis k tomu, aby přebral moc nad královstvím. Přestože charismatický důstojník Luis spřádá nitky tak, aby vše hrálo v jeho prospěch, zjeví se nadpřirozená entita, která rozhodne o budoucím králi po svém. A to kouzelným počítadlem, které sčítá sympatie obyvatel. Jednoduše řečeno, kdo bude mít nejvíce příznivců, ten se stane hlavou Euchronie. Toto pravidlo platí i pro vás.

Příznivce získáte plněním hlavních a vedlejších úkolů, na které narazíte při procházení světem.

Pohyb s vaší skupinou mi místy přišel docela kostrbatý a mohl by obsahovat více animací, což dávám za vinu tomu, že Metaphor: ReFantazio běží na poměrně starém interním enginu od Atlusu zvaném GFD, jenž je využíván i pro hry jako Persona 5. Tento engine klade důraz na stabilitu a zvládání komplexních animací, které mnohdy přecházejí do herních mechanik, ale pokulhává v animacích pohybu postav vůči samotnému okolí. I přes tento fakt je svět hlavně ve městě neuvěřitelně živý. Lidé si pobrukují, reagují na mnoho věcí okolo nich i na změny v příběhu, a i když většina postav stojí na místě, uvěříte, že mají nějaký plán pro daný den a mnohdy mají plán i pro vás. Úkoly mohou být jednoduché a spočívat v sehnání různých receptů či předmětů, ale mohou vás také dostat do konfliktu a soubojů. Mapa je rozdělena na místa, kde se procházíte a povídáte si s ostatními, a na instance a dungeony, ve kterých hlavně bojujete. A to právě v tahových soubojích známých z klasických JRPG, jak jsem již na začátku zmínil. 

Kromě základních a magických útoků jsou souboje posunuty dál díky využití Archetypů. Vaše postava dokáže probudit v členech vaší skupiny magickou sílu, která ztělesňuje nezlomné odhodlání. Probouzí v hrdinech entitu, která posouvá jejich síly daleko za hranice dosud známých schopností. Tento jev se nazývá Archetyp a dělí se do různých skupin. Jedná se vlastně o upřesnění třídy vašich spolubojovníků.

Můžete například používat bojové typy zaměřené spíše na útočné a obranné mechaniky. Můžete si zvolit také Archetyp s magickým nebo léčitelským zaměřením. V průběhu hraní se vám otevře mnoho specializací, díky kterým si budete schopni vymazlit jednotlivé členy týmu k obrazu svému. Je třeba, aby se tyto Archetypy doplňovaly mezi sebou a byly vhodně vybrány pro útok proti daným monstrům, u kterých budete objevovat jejich slabiny vůči elementárním útokům, které si odemknete se zvyšující se úrovní. Například v katakombách plných nemrtvých brzy zjistíte, že útoky světlem jsou proti rozpadlým chodcům mnohem efektivnější než útoky větrné.

Archetypy dokonce dokážou podpořit jiného člena vaší skupiny a způsobit tím kombinaci speciálních útoků, což rozšiřuje strategii a souboje v JRPG světě. Osobně preferuji spíše rychlejší soubojové systémy, jako je například hack and slash. Přesto byly animace a celkový průběh bojů tak svižné, že jsem si oblíbil i tahový souboj.

Zároveň mě mile překvapilo, že pokud dosáhnete určité úrovně a potkáte nepřátele, kteří jsou znatelně slabší, hra vás nezdržuje tím, že byste s nimi museli bojovat skrze tahový systém. Pouze je přemůžete jednoduchým švihnutím zbraně a zbavíte se jich. Toto přemožení nepřátel se samozřejmě počítá do vašich zkušenostních bodů.

Pokud jste nováček v tomto žánru, oceníte i to, že si můžete nastavit obtížnost celé hry, kterou jste schopni měnit během hraní. Dle nastavené obtížnosti se také odvíjí, kolik zkušenostních bodů a jaké odměny získáte za vyhrané souboje. Pokud se stanete mistry bojů, je pro vás mnohem výhodnější podstoupit souboje na normální až těžkou obtížnost, protože vaše odměna bude mnohem lepší, což vás rozhodně motivuje k tomu, abyste si osvojili souboje.

Podmanit si boj bude jedna z hlavních náplní, ale stejně tak důležité bude strávit čas zjišťováním, jak si vedou určité rasy ve světě, jak jsou utlačovány nebo naopak jak využívají královské přízně. Rozhovor se správným kolemjdoucím vám může zajistit více úkolů, tím pádem i více náklonnosti potřebné k tomu, aby království padlo do rukou nejlépe vám. Spolu se sympatiemi se vám budou rozvíjet i sociální dovednosti, jako jsou charisma, diplomacie či moudrost, které jsou důležité pro to, aby se s vámi někteří obyvatelé vůbec chtěli bavit, svěřili se vám nebo se přinejlepším nechali naverbovat do vašich řad. Samotné rozhovory a vyslechnutí ostatních obyvatel jsou právě tím, co vám zvyšuje sociální dovednosti. Ale opatrně, kolik času tomu zvyšování věnujete, protože obyčejný rozhovor, který vám přidá třeba jeden bod do charismatu, se může protáhnout na celý herní den. Mnohé úkoly mají totiž datum, do kterého musí být splněny, a právě návštěva různých dungeonů a povídání si s obyvateli při řešení jejich osobních problémů vám bere určitou časovou rezervu. Tato mechanika mě velmi bavila, protože jsem si musel naplánovat věci a často kontrolovat své plány, což zvyšovalo můj zájem o úkoly, které bych jinak možná přehlédl.

Dalším zajímavým herním prvkem je kniha, kterou hlavní hrdina nosí s sebou. Dostal ji od svého nejlepšího kamaráda, mladého prokletého prince, díky kterému podnikáme celou herní výpravu. Spis pojednává o utopické společnosti, kde nejsou žádní tvorové utlačováni a všichni žijí díky správně nastavenému systému na podobných sociálních úrovních. Poměrně brzy se dá pochopit, že kniha naráží na náš reálný svět.

Kromě vysněného příběhu našich hrdinů skrývá dílo ještě jedno tajemství. Spis je zároveň magický artefakt, který je schopen otevřít bránu do archivu, ve kterém se dozvídáte informace o samotném světě Euchronie. V této sféře sedí i tajemný Archivář, u kterého můžete rozšířit za magický poplatek zvaný magma Archetypy a zároveň je přiřazovat k určitým členům naší skupiny, protože každá delší výprava si bude žádat důmyslný výběr doprovodu a jejich sil.

Přestože Metaphor je silně politicky zasazená hra, chyběly mi znatelnější, klidně i agresivnější náznaky nadřazenosti vznešenějších rodů a kast. Studio Atlus se totiž celkově snaží ve svých hrách mírnit násilí a jeho aktuálně vydaný titul se vlastně dá považovat za nejkrvavější. Osobně bych uvítal více krutosti. Naštěstí tuto touhu mi vynahradily kvalitně napsané postavy. Nevzpomínám si, že by tu byla jediná hlavní osoba, ať už kladná či záporná, jež by mě svým chováním zklamala. Naopak, některé momenty tak vygradovaly, že jsem z nich byl nadmíru překvapen. 

Studio Atlus se může chlubit nejen skvělými scénáři a originalitou příběhů, ale i hudebními doprovody. Už v předchozích hrách, například v dílech Persony, tvůrci experimentovali s různými hudebními styly a všechny byly úžasné. Proto mě nepřekvapuje, že Metaphor možná dostal hudbu na ještě vyšší úroveň. Ať už při filmečcích, nebo procházení samotným městem či dungeony je audiovizuální zpracování naprostou slastí. Osobně jsem si nejvíc užil hudbu během bojových sekvencí. Byl jsem tak zaujatý, že jsem někdy přestal bojovat jen proto, abych mohl poslouchat zvláštní hudební chorál, kde „huhlající chlápek" přidával zajímavý prvek. Bojová hudba byla úžasná, ale později mi vadilo, že se v potyčkách nestřídá více hudebních kompozic, protože se mi zdálo, že se opakují jen tři podobné skladby. Což byla škoda, když jsem bojoval proti divným nemrtvým, podivným lidem a různým hmyzákům, potřeboval jsem nakopnout další hudební skladbou! Ale to nezastiňuje fakt, že celkové audio bylo až perfektní.

Osobně jsem JRPG hrami minimálně políbený, a proto jsem se bál, že Metaphor: ReFantazio pro mě bude až příliš velké sousto. Na druhou stranu jsem opravdu rád, že jsem si vybral tuto recenzi, protože jsem dostal možnost ochutnat opravdové kvality velkých rozměrů a plně jsem pochopil, proč hráči vyhledávají tento styl her. Pokud jste fanoušky tahových příběhovek, tohle bude pro vás to pravé. Mám tady ale schované i malé „bohužel“ pro opravdové fanoušky studia Atlus, protože pokud by zrovna oni hledali něco nového, můžou být zklamáni. Vyprávění a celý svět nadchne většinu. I když pro mě mechaniky celé hry byly nové a opravdu zajímavé, tak se nebojím říct, že ostříleným fanouškům série Persona se hraní Metaphory bude zdát podobné. To platí pro tahové souboje, zvyšování zkušenostních bodů, řešení příběhu, pohyb po mapě a dokonce i pro funkci samotných Archetypů.

Ve všem najdete něco, co už znáte, hlavně z pátého dílu Persony. Někoho to potěšit může, protože zažije přesně to, na čem už je odkojený. Ale po osmi letech nedostat vyjímečnou novou herní mechaniku může být pro někoho i zklamáním. Takže fanoušci Persony, opatrně na to, do čeho jdete. Já ovšem hru hodnotím nezávisle na předchozích projektech a jsem nadšen. Pokud tedy chcete naskočit do nového světa, o kterém nepochybuji, že jej čeká zářná budoucnost, Metaphor: ReFantazio je přesně ten titul, který byste měli zařadit do své knihovny. Nečekal jsem, že mě z mé strany ne tak oblíbený styl JRPG nakonec bude tak bavit.

Přečtěte si také: RPG jednorázovky