Auta, závody a kostičky. Kdo by jen čekal, že takové spojení, které jsme naposledy mohli vidět jako rozšíření pro Forzu Horizon 4 nebo dvoudílnou sérii Lego Racers, se nám vrátí v naprosto osvěžující a poměrně povedené kombinaci, kterou je LEGO 2K Drive. Tuhle závodní arkádu nám přináší vývojářské studio Visual Concepts, které je známé hlavně sportovními hrami od 2K, jako je basketbalové NBA či wrestling. Závodní hra je tak jejich prvotinou a i když se jedná o obstojný titul, vyhořívá na promarněném potenciálu a nenažranosti vydavatele, což je takovým šlápnutím na kostičku.. no, LEGA.

Ač se to zprvu může zdát, tahle hra rozhodně není určená pro děti, alespoň ne pro ty nejmenší. Pravděpodobně by nezvládli její obtížnost, alespoň ne bez pomoci staršího sourozence, nebo rodiče. Přeci jen, hra se jmenuje LEGO 2K Drive a ne LEGO Duplo 2K Drive. Některé úkoly jsou totiž natolik složité, že jejich splnění dělalo problém i mně, prakticky třicátníkovi. Ale dobře, já jsem herní redaktor, já hrát hry přece neumím. Haha. Vyběr obtížnosti tu není přítomný. Během závodění se však setkáte s třídami náročnosti, tedy C, B a A, kdy A je nejtěžší a C nejjednodušší. Možnost této volby získáte ale až s vyšším levelem, kdy vás hra kvalifikuje jako A závodníka. Není to však jediné, co ve hře budete dělat. Během explorace narazíte na různé minihry, ve kterých bráníte základny před vlnami robotů, či postavičky před klauny. Cesty si zkrátíte výzvami, ve kterých musíte v rekordním čase dojet daný úsek, nebo vyskočit přesně do terče, jako byste byli šipka. V neposlední řadě vás čeká i šampionát, ve kterém se utkáte se svým protějškem Shadow Z.

Hra se stylem podobá sérii Mario Kart, ale značně se inspiruje i v ostatních závodních titulech, jako je již zmiňovaná Forza Horizon s otevřeným světem, nebo třeba i ubisoftí The Crew 2, stejně jako tam, se i zde podle terénu automaticky mění prostředek, ve kterém se právě nacházíte. Na vodě je to člun, na poušti či hrubším terénu zase terénní vozidlo a na silnici to silniční. Tohle je mechanika, která by slušela více závodním hrám, minimálně těm arkádovým, rychle si na ni totiž zvyknete a může vám v jiných titulech začít chybět. Jízdní model skvěle doplňuje driftování, výskoky, pomocí kterých můžete přeskočit ostatní soupeře, nitro, které je klíčové pro dosažení prvního místa a různé power-upy, jako je možnost ostatní soupeře dočasně omráčit pavučinou, pokropit je duhovou palbou či se teleportovat do první příčky. Na ovládání si ale zvyknete rychle, závody se hrají velmi dobře, jediné mínus je pak v misích, ve kterých je potřeba přesnost, například když sekáte trávu. Trpělivost a pomalá jízda je ve finále účinnější, než zběsilá. Jakmile to uděláte, vytvoříte si na daném místě zkratku, protože z posekaného plevelu vyroste zrychlující tráva. Je však náročnější se pohybovat pomalu, protože arkádovost je nastavená spíš pro rychlou akci, což je škoda například i při prohlížení některých částí herního světa.

Co je zde poměrným zklamáním, je tvorba vlastního vozítka, která do jisté míry byla tím hlavním tahounem, jenž nás všechny, vášnivé stavitele lega, jednoduše lákalo. Minimálně na ovladači je stavba opravdu náročná, ale pokud máte trpělivost, zvládnete to. Mně se po 40 minutách povedlo postavit... no, nejsem zrovna moc kreativní, zkrátka něco temného a pojizdného. Statistiky tu sice pojednávají o rychlosti, zrychlení, ovladatelnosti, váze vozidla a výdrži, ale během hraní jsem tyto změny moc nezaregistroval. Vyhrávat závody se dají ať už použijete tři kostičky, nebo třicet. Když jsem ale byl zvědavý, co ostatní hráči dokážou postavit, abych se třeba mohl více inspirovat, byl jsem opravdu překvapený. Nic jako prohlížení výtvorů ostatních hráčů tu není dostupné, tudíž ani sdílení těch vašich. Inspiraci například z Forzy si tu autoři nevzali, čímž do jisté míry snahu o kreativitu částečně i zabili. Hlavně protože vytvořená autíčka můžete používat bohužel pouze v singleplayeru. Pochlubit se tak můžete někomu pomocí screenshotu nebo videem, a to je opravdu promarněný potenciál. Místo toho si můžete zakoupit různá DLC, čímž se dostáváme k jádru pudla. A tím je Drive Pass. Namísto podporování kreativity, tedy tvorbu vlastních autíček, autoři chtějí, aby si hráči ke hře za plnou cenu, zakoupili ještě dražší edici, která jim otevře možnost se odlišovat od ostatních. Ve hře jsou pak dvě měny. Herní a prémiová, placená, za kterou si lze tu herní dokupovat. V obchodě najdete různé skiny vozidel, řidičů a různé blikající dílky, které lze použít ke stavbě vašeho vysněného vozidla, které kromě vás nikdo jiný neuvidí.

Během zmíněné stavby jsem si tak vzpomněl na Lego Racers, ve kterém stavba vlastního auta byla také přítomná. Minimálně jednoduchost a nenáročnost ovládání je právě to, co mi zde chybělo. Stavba auta není přitom jediná, co tyhle dvě hry spojuje. Právě začátkem nového tisíciletí hra nabízela místo multiplayeru pouze split-screen, který byl v té době ve hrách přítomnější a hrát ve dvou, fyzicky vedle sebe, byla ta pravá zábava, zvlášť když jsme si mohli vzájemně škodit a vidět reakce toho druhého.

Split-screen v LEGO 2K Drive není ještě bohužel tak úplně vyladěný a když jsme s Killerem soupeřili, zavzpomínali jsme si i na doby, kdy jsme ještě před patnácti lety hráli hry v deseti snímcích za vteřinu. Jakmile však tento neduh autoři opraví, mohlo by to být celkem zábavné, ale ocenili bychom i možnost nastavit horizontální režim. Současný vertikální nemusí vyhovovat všem.

Pokud vás nepotěšila informace o rozbitém split-screenu, nezachrání to ani stav multiplayeru. 2K často padají servery a je poměrně obtížné najít spoluhráče. Hru podle SteamDB aktuálně hraje 100 hráčů, a to je prostě málo. Zatím jsem měl největší štěstí si zahrát alespoň proti jednomu hráči, zbytek závodníků byli boti. Což může souviset právě s promarněným potenciálem vlastního vytvořeného vozidla. Kreativita, originalita a hlavně chuť se předvádět ostatním hráčům pomine v okamžiku, kdy zjistíte, že jediný, kdo může vidět váš výtvor, jste vy sami. Vámi vytvořená vozidla vám přitom nedávají žádné výhody, tedy kromě vzhledu, který uznávám, může být dost zajímavý, ale přiznejme si, různé pohyblivé prvky, jako třeba zuby sekačky, vás nijak nezrychlí. Je tedy ve finále jedno, jestli jezdíte základním prostředkem, nebo tím, co si odemknete postupem hraní. Pohybovat se budete stejně rychle jako na začátku. Je tak otázkou, jestli chamtivost autorů a pohřbení potenciálu kreativity nezpůsobila právě to, že hru skoro nikdo nehraje.

Obraťme ale list a zaměřme se na příběhovou linku. Ta tu není nijak zásadní a podobně jako u ostatních závodních her, se na ni vesměs nemusíte ani soustředit. Na druhou stranu, pokud ji věnujete pozornost, obsahuje roztomilý humor, který neurazí. Pokud tak nehledáte vyloženě dojemný příběh, možná sami sebe přistihnete, jako se to stalo mně, že se vám zvedne nad nějakou praštěnou blbostí koutek a přiznáte si, že se vlastně bavíte. Prostě taková béčková rodinná komedie. U závodů na vás čekají cut-scény, během kterých se představí vaši rivalové, zatímco v herním světě s vámi skrz videohovor komunikuje váš tým. U těch vedlejších úkolů už čtete jen textové zadání, aniž by postavy vydali jedinou hlásku.

Abyste se mohli posunout v příběhu a zúčastnit se dalších závodů, musíte plnit questy. Ty začnete objevovat průzkumem mapy, což funguje skvěle. Kocháte se různými místy, na kterých se odehrávají zábavné scénky s LEGO postavičkami. Během prozkoumávání můžete rozbíjet různá vozidla, prostředí kolem vás, jako jsou ploty, rostliny… vesměs všechno až na budovy. Je to trochu škoda, ale dá se to pochopit. Některé úkoly jsou však důležité i pro otevření různých schopností, díky kterým začnou být dostupné zkratky na určitých místech, díky čemuž se stává mapa zábavnější na opakované ježdění a sbírání různých achievementů.

Děj se odehrává na čtyřech ostrovech. Během hraní si tak ozkoušíte travnatou, písečnou a strašidelnou lokaci a na té čtvrté skalnaté, se odehrávají primárně šampionáty.

Smutnou pravdou je, že po několika hodinách se začne hra dost opakovat. Závody, které jste už jezdili, je nutné projet ideálně ještě jednou, abyste získali více zkušeností a mohli si tak otevřít náročnější výzvy, tedy již zmiňovaný šampionát. Nebo dáte přednost multiplayeru a budete hrát proti… no, botům. Horší je, že i když jsou některé úkoly náročnější, jako například odchytit letící raketu a dovézt ji na dané místo dřív, než vybuchne, závody v singleplayerové části jsou navrženy tak, že pokud se někde vybouráte, ostatní protivníci jednoduše začnou brzdit a vy tak máte výhru prakticky jistou.

Titul primárně zachraňuje vizuální stránka, která je na LEGO hru prostě parádní. Sice jsem místy zaznamenal nižší rozlišení textur, například u skal a jiného prostředí, ale vizuální stránka působí strašně příjemně. Není tak divu, že se každý v redakci u mého stolu zastavil a chválil si, jak to vypadá hezky. Zvuková stránka je vyladěná a uvěřitelná. Hudební doprovod by mohl být bohatší, na druhou stranu, na dohrání celého příběhu vám stačí zhruba 6 hodin, takže vás to zase tolik trápit nebude.

Na RTX 3080 nám titul běžel plynule, až tedy na zmíněné problémy se split-screenem, pokud jde však o optimalizaci, působí to, že má 2K značné problémy. Hru nikdo moc nehraje a stejně se mi stalo, že jsem se v jednu chvíli nemohl přihlásit ani do menu. Uvidíme, jak to s touto hrou dopadne, jedinou záchranou by tak mohla být změna na Free to play model, ve kterém by placené skiny a Drive Pass dávali smysl.

Je tak pro mě obtížné 2K LEGO Drive doporučit každému. Pokud neplánujete hrát s nikým online a chystáte si zahrát něco, u čeho vypnete a baví vás roztomilý humor, hru si užijete. O něco víc, pokud ji budete hrát jako rodič se svými dětmi. Sám jsem zjistil, že když si hru zahraji s odstupem dvou dnů, dokážu se další dvě hodiny bavit, i když jezdím proti botům. Kompetitivnímu hráči se však titul nezavděčí a i když nejsem žádný věštec, moc neočekávám, že by byl Drive Pass nějak oblíbený a spasil multiplayer. Autoři nastavili agresivní cenovou politiku, přitom mohli udělat titul, který by v záplavě jiných her mohl být LEGO stylizací výjimečný. Bohužel, to se nestalo. Achjo.