Už jste někdy přemýšleli nad tím, že byste všeho zanechali, odjeli na čtrnáct dní na americký venkov vyzkoušet jinou práci a poznali nové lidi? Přesně to totiž udělala hlavní hrdinka hry Lake, Meredith Weiss. Náročná práce, otravný šéf a nezadržitelně se blížící syndrom vyhoření ji donutí odcestovat do rodného městečka Providence Oaks v americkém Oregonu, kde za svého otce, který odjel popíjet margarity na prosluněnou Floridu, převezme roli místní pošťačky.

ODPOČINKOVÁ ZÁLEŽITOST

Ještě než se plně pustím do recenzování, cítím potřebu vám předat slova vývojářů a upozornit vás, že Lake není klasickou příběhovou adventurou, které známe. Zdrcující příběh, hádanky, akce… nic takového jsem tu nečekal a vlastně mi to vůbec nechybělo. Žádné vraždy, složité vztahy nebo volba mezi životem a smrtí. Největším problémem tohoto maloměsta je výstavba bytů na úkor přírody a harmonie okolí. Nejspíš bych lhal, kdybych řekl, že hra žádný příběh nemá. Ve skutečnosti tomu ale tak trochu je. Pokud tedy chodíte každý den z práce naštvaní a unavení, tak si udělejte pohodlí, kafe, zapalte si cigaretu, přesuňte se do osmdesátých let minulého století a následujte Meredith k malebnému jezeru uprostřed hor. To, jak se bude její příběh následující dva týdny vyvíjet, záleží jen na vás. Volby v dialozích, které jsou zde pozlátkem na diamantu, dokáží měnit příběhovou linii a umožní vám dojít do jiného konce. Ty jsou celkem tři.

Vše se ale netočí jen kolem rozhovorů, které jsou skvěle napsány, i když je nutno uznat, že někdy poněkud chaoticky. Hlavní náplní je, jak jistě tušíte, rozvážení pošty. Váš den začíná vždy ráno, kdy nastoupíte do dodávky, zapnete v rádiu místní stanici a za zvuku pop country hurá do práce. Počty zásilek, ať už balíků či dopisů, se postupem času zvyšují. V jakém pořadí a jak dlouho vám bude trvat korespondenci doručit, je úplně jedno. Hra v tomto ohledu nabízí naprostou volnost a možnost prozkoumávat celou herní mapu. Je tedy jen na vás, jak dlouho bude pracovní den trvat. Přiznám se, že i já jsem někdy odbočil z plánované trasy, jen abych se podíval na výhled z přehrady nebo jsem nechal auto na okraji lesa a šel se podívat na pláž, odkud jsem měl celé jezero jako na dlani. Pokud tedy zrovna nepršelo. Jen je škoda, že po rozvozu všech zásilek možnost prozkoumat svět už není.

Jestliže během ranní rozvážky přijmete pozvání na oběd či procházku, čeká vás většinou v ten samý den odpolední aktivita. V případě, že vám ale není někdo, kdo vám nějakou tu odpolední aktivitu nabízí, zrovna sympatický, oceníte určitě možnost pozvání odmítnout. To bych ale rozhodně nedoporučoval. Kromě scénáře a pochopitelně i dabingu jsou všechny postavy něčím zajímavé, ač se to nemusí na první pohled zdát. Ať už jde o zpočátku otravnou kočičí ženu Mildred nebo prapodivný hippie páreček Mickey a June. V závěru dne máte většinou na výběr ze čtení knihy, sledování televize nebo práce na svém projektu. No a ráno zase nastartovat dodávku a znova. Když jsem v pátek hodil do schránky poslední dopis, oddychl jsem si, že už mám pracovní týden za sebou. Nemile mě pak překvapilo to, že v Americe se rozváží pošta i v sobotu. Popravdě mi to ale ani tak nevadilo a dokonce jsem se těšil, až zase pokecám se starými známými či lidmi, které jsem potkal teprve včera. Vztahy, jež jsem si ke všem postavám dokázal za bezmála sedm hodin hraní udělat, mě vrátily do dob prvního Life is Strange.

Pokud se vám bude zdát ježdění dodávkou zdlouhavé, jistě oceníte možnost autopilota. Ten za vás dojede na požadované místo, těžké balíky ale musíte už odnést sami. Toho jsem i já nejednou využil. A to buď proto, že jsem si chtěl nerušeně užít komiksovou 3D grafiku, která se autorům opravdu povedla a i přes trochu zastaralé modely se jim podařilo do nejmenšího detailu vystihnout prostředí klidného maloměsta. Nebo jednoduše proto, že jsem chtěl nasát tu atmosféru osmdesátek, které na mě celou dobu přímo srší. Jestli vám ale ani autopilot nevyhovuje, je tu několik bodů rychlého cestování, kam se jedním klikem lze přemístit. Osobně bych ale nedoporučoval využívat ani jednu z možností příliš často. Ovládání vozidla je poněkud tuhé, ale ani to mi nezabránilo, abych si řízení užil. Dokonce i ovládání postavy je na dobré úrovni a jediné, co bych vytknul, je sprint. Pokud totiž doufáte, že při držení klávesy shift se dá naše hlavní hrdinka do běhu, vyvedu vás z omylu. Její jedinou reakcí je jemné přidání do kroku. To tvůrcům ale nelze vyčítat, jde totiž o záměr, jak hráčům zdůraznit, že se jedná o klidnou relaxační hru.

DIAMANT S DROBNÝMI KAZY

To, co mi na celé hře nejvíce vadilo, byly doslova dementní NPC postavy, které se dokázaly zastavit uprostřed silnice nebo vám zablokovat dveře. Naštěstí jich ale tolik nepotkáte, jelikož v tomhle poklidném a někdy až nudném městečku není moc živo. A tak to má vlastně být. Na prožitku mi to tedy neubírá. Totéž platí i o grafice, kde si především majitelé Xboxů stěžují na propadávání texturami nebo blikající stíny. S druhým jmenovaným problémem jsem se na recenzované PC verzi setkal jen jednou. Za zmínku rozhodně stojí skvělý dabing, hlavně postava Kay, naší nejlepší kamarádky z dětství, jež má na svědomí Cassie Ewulu známá především fanouškům anime.

Jestliže pominu drobné chyby jako to, že se při brždění nerozsvítí brzdová světla, pochybný lip-sync (kdy postavy neotvírají pusu do dabingu) nebo opakující se soundtrack (na který si mimochodem můžete místnímu DJovi stěžovat), tak jsem si vše užil a je nutno brát v potaz, že se jedná o indie titul. Lake nabízí vcelku netradiční zážitek, který nemusí sednout každému. Kdo ale hru vyzkouší, dá mi určitě za pravdu, že se jedná o skvělý kousek.