Po pár dalších letech od vydání Hitmana 2 se Agent 47 opět vrací, aby dotáhl do konce to, co v předchozích dvou dílech začal. Poslední kapitola trilogie „World of Assassination“ slibuje nejen finální výpad proti organizaci Providence, ale také další porci rozmanitých a obsahem napěchovaných sandboxových lokací, které srší atmosférou, kvalitou i možnostmi, jak se zbavit vašich cílů. Ať už ve změti chaosu nebo pěkně ze stínů. Detailně vysvětlovat všechny části hry a rochnit se v našich zážitcích při popisování, proč je Hitman 3 vlastně tak úžasný, bychom tu mohli snad i týden. Teď postačí jen říct, že se tenhle holohlavý zabiják vydává na dočasný důchod s opravdu pořádnou vervou.

Stejně jako při přechodu z prvního dílu z roku 2016 na ten druhý v roce 2018, i nyní platí jedna zásadní věc, kterou je třeba říct hned na úvod: vesměs je to již potřetí ta samá hra. Jádro ani většina herních mechanik se od minule nijak pořádně nezměnily a Hitman 3 se tak vlastně dá nejlépe popsat jako třetí sezóna - nebo v nejhorším případě jako obří datadisk - než vyloženě, se vším všudy plnohodnotné pokračování.

Aby to ale neznělo tak zle, tak absence vyloženě výrazných hratelnostních změn je více než dostatečně vyvážena obecně novým obsahem, který s přehledem dokáže obhájit existenci třetího dílu jako samostatné hry. I z toho důvodu, že právě hratelnost už v předchozích dílech patřila mezi to nejlepší, co Hitman dokáže nabídnout. A to i v konkurenci s podobnými hrami. Prostě se to hrálo skvěle; všechno bylo propracované, robustní a - omluvte ten výraz - kurva dobré! Takže proč vlastně měnit to, co už fungovalo?

V důsledku to tak znamená hlavně dvě věci. Odpůrci zůstanou odpůrci i nadále a celý titul stále staví na principu znovuhratelnosti. Stejně jako předtím, i nyní jste schopni šestici nových příběhových misí odehrát za jeden nebo dva večery, ovšem pro ten správný typ hráčů nabízí jednotlivé sandboxové lokace obsah s přehledem na desítky hodin. Každá z lokací, s výjimkou té poslední, totiž nabízí nespočet možností, cestiček, odboček, předmětů, příležitostí, převleků a dalších bůh ví kolika věcí, které vám dopomohou k co nejlepšímu zabití vašich cílů. Na první pokus nikdy neobjevíte ani nezažijete všechno, a právě tam tkví jádro hratelnosti - v opakovaném hraní jednotlivých lokací stále dokola a zkoušení nových metod, objevování nových cest a snažení se splnit nepřeberné množství výzev, které mnohdy potřebují vcelku velkou dávku důvtipu a perfektní seznámení se s herními mechanikami.

Pokud jde přímo o to, co Hitman 3 dělá od svých předchůdců jinak nebo nově, něco se tu přece jenom najde. Kromě samotných lokací přichází největší změna samozřejmě v příběhu. Mírně se pohybující obrazy z druhého dílu tentokrát vystřídaly trochu béčkově působící cut-scény, které vypráví další a zároveň poslední část celé trilogie. V ní se po událostech druhého dílu snažíme nadobro zbavit organizace Providence a jejích členů. I když ale příběh začíná dobře a dojde i na pár zvratů a zajímavých momentů, všechno to tak nějak ve finále vyšumí do prázdna a vlastně i nadále bude platit, že ten příběh vlastně není nic víc než jenom lepidlo, které dává jednoduchý důvod pro to, proč jdeme tam, kam jdeme a zabíjíme toho, koho zabíjíme. Rozhodně to není část hry, kvůli které byste Hitmana hráli, ale zároveň vás příběh vyloženě neurazí.

Spíše musím podotknout, že oceňuji, že události v příběhu tentokrát více ovlivňují design úrovní a některé mechaniky v nich. Aniž bych prozrazoval důvod, je zde například mise, v níž nemáte po ruce společnici Dianu. Jinými slovy jste odstřihnutí od základních informací i pozicí vašich cílů a musíte je sami hledat, což není zrovna jednoduchý úkol. Celkově to působí, že se každá mise snaží dělat něco trochu jinak, představit nějaký svůj „trik“, kterým se snaží od zbytku odlišit. Ne vždy jde o velké věci, ale každá zajímavost potěší.

Nejvíce je to vidět hlavně v poslední misi, kde to teda výjimečně není podle mého k lepšímu. Dříve avizovaných šest nových lokací je ve skutečnosti jenom pět; ta poslední se totiž odehrává ve vlaku, který, jak si asi dovede představit, nenabízí moc prostoru pro kreativitu ani vyloženě znovuhratelnost. Jako samotná mise to rozhodně není nic špatného, jen oproti zbytku působí trochu jako pěst na oko a velký krok zpět. Co do velikosti, tak i zajímavosti.

Abych se ale vrátil k něčemu pozitivnějšímu, tak mnohem zásadnější a bez výjimky výborné jsou novinky přímo spjaté s hratelností a mechanikami napříč všemi úrovněmi. Agent 47 má kupříkladu nově ve svém inventáři permanentně malou kamerku. Ta by sice mohla mít ve finále širší využití, než má, ale i tak ji často vytáhnete, abyste například oskenovali několik klíčových předmětů, hacknuli elektronický zámek nebo blíže prozkoumali prostředí kolem vás. Často najdete malé detaily a vlastně díky tomu budete moci mnohem více ocenit tu strašnou spoustu práce, kterou vývojáři do jednotlivých lokací investovali. Protože vážně - kvalita všech misí a prostředí je skoro až absurdní.

Částečně se s tím pojí i druhá novinka, kterou jsou interaktivní číselné klávesnice v nových úrovních. K otevření nějakých dveří nebo sejfů budete občas nově potřebovat číselnou kombinaci. Ta se sice napříč pokusy a opakování misí nemění, ale zároveň si ji musíte pamatovat, protože vám ji hra nikam nezapíše. Skvělé na tom je, že ne vždy najdete potřebný kód na úplně evidentním místě. Někdy ho musíte odposlouchat třeba z rozhovorů NPC postav, jindy je právě součástí prostředí, takže se vám již zmíněná kamerka bude hodit o to více. Jde o zajímavou mechaniku, která pozornějším hráčům dovolí snazší průchod do řady míst nebo k několika zajímavým i klíčovým předmětům. 

Ve stejném ohledu funguje ještě jedna poslední, výraznější novinka, kterou jsou permanentní zkratky. Pokud dostatečně prozkoumáváte jednotlivé lokace, budete mít občas možnost si z jedné strany odemknout zkratku. Ta zůstane odemčená i ve vašich dalších pokusech a mnohem snadněji tak budete moci přecházet z jedné části úrovní do druhé. Je to pěkný bonus, který odměňuje průzkum a opakované hraní dokáže udělat zase o něco příjemnějším.

Jasně, chápu, v jádru jsou to převážně menší novinky, to je pravda, ale v kombinaci s tím, co Hitman nabízí už od minulých dílů, je výsledkem neskutečně robustní akční adventura se zaměřením na stealth, která v zásadě nemá v dnešní době pořádnou konkurenci. A to co se týče i celkové prezentace. Jak už jsem zmiňoval, jednotlivé lokace jsou šíleně detailní a atmosféru zvládají na výbornou. Ona celá ta hra vypadá naprosto úchvatně, což je v kombinaci s opravdu dobrou optimalizací o to úctyhodnější. A samozřejmě tomu pomáhá hlavně zjištění, že i když jsou možná jednotlivé mapy oproti předešlým dílům jenom o malinko menší, překypují tunou obsahu a možností. A co víc, podle mého patří mezi ty nejlepší úrovně, které Hitman kdy nabídnul.

Abych tedy hru nějak závěrem shrnul, byť trochu sebevědomým tvrzením, série Hitman na tom nikdy nebyla lépe, než je nyní. Nezasvěceným hráčům sice může Hitman 3 připadat jako další příklad mála muziky za spoustu peněz, ale příznivci mi snad dají za pravdu, že je tomu přesně naopak. Velké a detailní lokace z různých koutů světa se krásně opírají o robustní hratelnost stavící zejména na znovuhratelnosti, u které se budete díky výzvám a následným odměnám bavit dlouhé a dlouhé hodiny. To všechno je zabaleno do krásné grafiky s dobrým audio designem a celkem ucházejícím příběhem, který tedy mohl být bejvale o kousek lepší, ale ve finále se to dá omluvit.

Jen mě mrzí, že se z těch šesti velkých lokací nakonec stalo jenom pět a že má celá hra z nějakého důvodu trochu větší množství bugů nebo rozbitých skriptů než předchozí díly. Ve finále to ale s mým přesvědčením nijak nezamávalo a jde bezesporu o nejen velmi silný start do nového roku, ale také vynikající prozatímní zakončení série. Za tým Indiana uděluji 9 bodů z 10.