Gotham Knights jsou černým koněm tohoto roku

Jedny z nejlepších herních zážitků jsou samozřejmě ty s přáteli. Ve videoherním světě tomu není jinak, proto je velká škoda, že velkých a dobrých kooperativních her není již tolik, jako tomu bylo dříve. Ano, máme tu sice It Takes Two, ale jinak toho je pomálu. Chybí mi hry na legendární hrdiny, stealth zážitky nebo například větší RPG, které nutně nejsou hned MMO. Proto jsem neskutečně rád za Gotham Knights. Nejen, že přináší podobný zážitek, jako měla Batman: Arhkam série, ale v mnohém využívá možností kooperace v tak dobrém množství, že neuškodí hře, pokud ji hrajete sami, ale zároveň přináší dostatečný počet drobností, které těží z online hraní maximum. Jenže na kooperačních mechanikách nemůžete táhnout břemena celé hry. I když v něčem hra přináší perfektní zážitek, v jiných aspektech působí velmi zastarale.

Gotham Knights je akční hra v otevřeném světě, která nabízí možnost projet celou hru až ve dvou. Pokud teda nepočítáme zhruba hodinový úvod. Hru má na starosti tým WB Montreal, jenž vytvořil spin-off série Arkham – Batman: Arkham Origins. Jenže tato hra nikterak nenavazuje na události z jakékoliv hry a stojí sama o sobě. Což je koneckonců velmi chytré řešení, protože může přinést podobný zážitek, svět a postavy, jenže zároveň vše měnit dle libosti.

Tahle konkrétní vize Gothamu je více zasazena v realitě a díky nově sjednocené netopýří rodině pomalu vše představuje, aby se chytli i hráči tímto světem nepolíbenými. Gotham už tak není až surrealistické a silně umělecky zpracované město, ale spíše jen doopravdy zkažené město, které tentokrát více než kdy jindy připomíná New York. Záporáci působí tentokrát více jako skutečné osoby, díky jejich hlubšímu vývoji, a naši hrdinové Batgirl, Red Hood, Robin a Nightwing nejsou už poskoci, ale přední hrdinové. Hlavně jsou tak výborně napsáni a zahráni, že budete mít pocit, jako by šlo o skutečné osoby, které se jen snaží pomoct vyřešit poslední Batmanův případ, naučit se fungovat ve světě dospělých a zároveň vyřešit své osobní trable. Pokud se o těchto postavách chcete dozvědět více, můžeme doporučit článek od Šebrona na NerdFixu.

Tahle recenze je bez spoilerů, takže se vůbec nemusíte bát, protože budeme rozebírat čistě věci z trailerů nebo vedlejší, méně podstatné příběhy. Batman zemřel. Hra se s ničím nemaže a přímo začne smrtí tohoto maskovaného hrdiny. Tím se snaží poukázat na fakt, že tohle není příběh Batmana, za což jsem velmi rád. Nabízí tak možnost opět zažívat něčí vývoj osoby. Batgirl se tak napříč hrou stává typickým Batmanem. Robin se učí chodit ve světě dospělých a například Red Hood se snaží naučit, jak být více otevřeným. Postavy se vzájemně doplňují a pomáhají si, a když to zrovna nejde, tak jim pošťouchnutí dodá jeden z mnoha záporáků. Penguin se snaží z pohodlí svého klubu ukázat výhody porušování některých pravidel, zatímco například Clayface přidá více otázek o lidskosti, než by se dalo čekat. Díky mnohým vedlejším postavám tak máte pocit, že se i z vás stává ten správný hrdina, kterého město potřebuje.

Na začátku si vyberete jednoho ze čtyř zmíněných protagonistů. Ale nemusíte se bát, kdykoliv během hry přepnout na jiného. O tom ale až později. Vaším cílem bude vyřešit poslední případ Batmana, jenž se týká Court of the Owls. Představte si to jako Ilumináty s úchylkou na sovy a vytváření nemrtvých armád. Tento tribunál po několik století tahá za nitky v Gothamu ve svůj vlastní prospěch. A vy, musíte nejen odhalit kam až tyhle nitky sahají, ale i jak celý Tribunál zastavit. To ovšem není jediný problém, na který narazíte. Harley Quinn utekla z věznice Blackgate, Mr. Freeze se snaží zmrazit celé město, a Clayface útočí na nevinné lidi, i když měl být dávno po smrti. Tyhle vedlejší příběhy vzniknou odbočením od dějové linie, nebo se začnou postupně objevovat přisluhovači těchto záporáků ve městě. Větší vedlejší příběhy krásně dotváří atmosféru města, a přináší i pár slušných zvratů. Jen je škoda, že podobně dobrý příběh nemá i hlavní dějová linie. První polovina je přitom opravdu výborná, jenže ke konci jako by hra počítala s tím, že budete plnit vedlejší mise. Vše tak prazvláštně zpomalí a finální část je tak moc přitažená za vlasy, že nezbývá nic jiného než se jen smát.

Soubojový systém je na tom mnohem lépe. Celý je prakticky velmi podobný tomu z Arkham série. Jde o akční hru s prvky RPG. Vylepšujete si postavu a získáváte lepší vybavení. To si konkrétně vyrábíte z materiálů, které se válí více méně všude. Máte možnost se vybavit oblekem, zbraní na blízko, a zbraní na dálku. Jenže u každého kostýmu si následně můžete upravit barvu, nebo vzhled rukavic, či loga na hrudi. Pokud ale chcete, můžete si vzít jiný set, ale statistiky zůstanou stejné. Poměrně důležité jsou i módy, kterými si nejen přidáváte bonusové efekty, ale zvyšujete i všeobecnou sílu klidně i dvojnásobně. 

Pro větší šanci získat vybavení, se musíte v noci vydat do města a zastavovat menší, i větší zločiny. Plněním menších, či vyslícháním nepřátel můžete objevit již zmíněné větší, za které jsou lepší odměny. V moment, kdy ale celou noc sbíráte informace docílíte nejn toho, že získáte lepší odměny, ale další noc budete mít hned na začátku informace o větších zločinech. Zde ale přijde ta nejpodstatnější věc. Všechen tento postup ve sbírání informací vám totiž zmizí v moment, kdy se vrátíte do základy. No tak, se zkrátka nebudu vracet hned do základny, ne? No jo, ale pokud chcete získat nové vybavení, které jste si vyrobili, nebo někde našli, tak se musíte vrátit do základny. V podstatě jde o takový velmi malý roguelite prvek, kdy zkrátka pojedete dále a dále, nebo se vrátíte do bezpečí, posílíte a budete mít další noc pomalejší start. Tahle mechanika je doopravdy zábavná a nutí vás co nejvíce využít jakýkoliv čas strávený ve městě.

Nejdůležitější ovšem je, že jakoukoliv misi, nebo vedlejší aktivitu můžete splnit i v kooperaci. Pokud se následně vrátíte do svého světa, tak nepřijdete o žádný postup. V moment, kdy narazíte na misi, kterou jste již odehráli s kamarádem, tak vám vyskočí jen okénko s otázkou, jestli tuhle misi chcete hrát znovu, nebo ne. Kliknete na NE, a hned máte splněno a můžete dál. Nejde o žádný zvláštně omezovaný CO-OP, jako tomu bylo například u Assassin’s Creed, nebo Far Cry. Dokonce můžete být každý na druhé straně mapy a plnit si své vlastní vedlejší aktivity. Jen větší mise spouští pouze zakladatel hry. Ale konečně tu je pořádně funkční kooperační systém, kdy se vám vše sdílí. Ani se nemusíte bát, že byste měli problém, pokud váš kamarád má vyšší úroveň. Hra vše tak krásně vyváží, že sice budete dávat menší poškození, ale zase nebudete úplně bezbranní. Dokonce jsme takhle splnili větší misi, i když finální boss byl o 5 úrovní silnější než já. Všechna tahle číslíčka jsou tak spíše jen do počtu. Můžete si je vypnout, protože spíše slouží jen jakožto lepší určovatel obtížnosti mise.

Jenže v kooperaci jde nejvíce vidět jeden z hlavních nedostatků hry – optimalizace. Jak na PC, tak na konzolích hra je poměrně hůře optimalizovaná. Jakmile jste dál od sebe, tak snímky začnou velmi rychle padat, hlavně pokud se právě projíždíte na batcyclu. Na PC máte přitom velkou volnost při nastavování grafiky, jenže na konzolích ne. Hra je automaticky nastavená v režimu 4K 30 fps s RayTracingem. Sice na konzolích 30 snímků vypadá a běží mnohem lépe než na PC, přesto mi zde chybí možnost snížit si rozlišení, abych mohl mít pár snímků navíc. Důvod není úplně zřejmí. Někteří tvrdí, že za to může nutnost hru optimalizovat na slabší Xbox Series S. Dle jiných za to může kooperace v takto otevřeném a detailním světě, nebo například neschopnost vývojářů. Tak jako tak je optimalizace poměrně nepříjemnou třískou v patě Gotham Knights. Do toho vám postava sem tam skočí úplně někam jinam, nebo se bugne mise, protože záhadně zmizí jeden nepřítel. Tyhle slabší technické chyby nikterak nedělají hru nehratelnou, ale když už nastanou po několikáté, tak to docela zamrzí. Doufám, že brzy přijde aktualizace, která by opravila většinu chyb, nebo přidala další možnosti nastavení rozlišení, či snímkové frekvence. A když už zmiňuji negativa, musím zmínit i malé množství animací. Výslech je pokaždé stejný, týmové zakončovačky jsou tak dvě, maximálně tři. Ano, sice každá postava má své vlastní animace, ale postavy nebudete neustále měnit, takže se animace po chvíli omrzí.

Jak je to ale s tou výměnou postav? Kdykoliv si ve vaší základně můžete změnit postavu s tím, že se přesune úroveň a body vylepšení. Jenže s každou postavou zvlášť musíte splnit takzvané Knighthood mise, které odemknou dodatečné schopnosti a možnost přesunu po městě, jako je například možnost glidovat. Ono to ale dává poměrně smysl, protože tyhle speciální mise jdou ruku v ruce s osobním příběhem každého z protagonistů. Hlavně je splníte poměrně rychle, takže není důvod se obávat.

Každá postava má hlavně trochu jiné schopnosti. Batgirl má soubojový systém nejvíce podobný Batmanovi. Jen místo vykrytí útoku je zde úhyb. Mezi její speciální schopnosti patří využití háku v souboji, možnost vyvolat drona, nebo například háčkovat zařízení. Později si dokonce s ní odemknete schopnosti, díky kterým vás kamery, nebo drony nemůžou detekovat. Nebo se uprostřed souboje budete moci oživit. Red Hood zase disponuje silným zbraňovým arzenálem, takže může útočit více z dálky, jednoduše sestřelovat nepřátelské drony, nebo popadnout silnější nepřátele. Nightwing je svým soubojovým systémem nejblíže k žánru hack’n’slash, a Robin zase může z větší vzdálenosti potichu někoho sundat, nebo se stát dočasně neviditelným. Některé vedlejší aktivity ve městě se trochu přizpůsobí vaší postavě. S Batgirl jsem častěji narážel na kamery, nebo nepřátele se zbraněmi, protože po mně hra chtěla, abych naplno využil její schopnosti. S Red Hoodem zase budete čelit častěji větším nepřátelům. Nejlépe to jde ale vidět v režimu pro dva hráče. Když jsem hrál s Honzasem, tak byl překvapen, jak často najednou naráží na kamery, které jsem mu musel hackovat, zatímco já byl překvapen, jak často čelím větším nepřátelům, jenž musel Honzas následně efektivněji porážet.

Gotham Knights je pro mě velkým překvapením a vnímám ho jakožto černého koně tohoto roku. Spoustu věcí dělá jinak oproti Arkham sérii. Možnost kooperace není jen tak bonus navíc, ale působí jako jeden ze základních stavebních kamenů hry. To ovšem neznamená, že si hru neužijete, pokud ji budete hrát sami. Jenže horší optimalizace, občasné technické problémy a horší závěr příběhu téhle jinak svěží hře odebírají pár bodů doporučení. Gotham Knights tak můžeme doporučit na 7 bodů z 10. Furt jde o nadprůměrný titul, který vás bude bavit, hlavně pokud máte kamaráda, s kterým můžete hrát. Hlavně se v budoucnu můžeme těšit na režim pro 4 hráče, jenž bude fungovat na bázi postupování v jakési pomyslné věži až na vrchol. Jen je škoda, že kooperačních her na tento způsob nevidíme více.