Far Cry 6 konečně vystupuje ze stínu svých předků

Hola fašistas. Jste připraveni si prodloužit babí léto, popadnout plamenomet do ruky a podlehnout bojové horečce kdesi v Karibiku? Far Cry 6 je konečně tady a stejně tak i naše recenze. Kromě preview jste už ode mne mohli slyšet 7 důvodů, proč má smysl novému dílu věřit. Teď se tedy konečně dozvíte, jestli se vložená víra vyplatila... anebo ne!

Pevně věřím, že základní informace o hře už znáte, přesto ale dovolte malou rekapitulaci. Far Cry 6 je akční střílečka, jež se odehrává v ostrovním státě Yara, kterému vládne diktátor Antón Castillo. El Presidente se příliš svědomitě o blaho svého národa nestará a celá země je vojensky směřována k jednomu jedinému účelu. K produkci speciální odrůdy tabáku jménem Viviro, která díky biologickému inženýrství dokáže účinně bojovat s rakovinou.

Docela dobrá ironie, že? Prokouřit se z rakoviny... Idylku už kazí jenom ten rudý postřik, který je pro pěstování této odrůdy potřeba a který tak trochu zabíjí každého, kdo s ním přijde do styku. Ve státě, kde jste buďto vojákem, nebo otrokem, byste asi příliš zůstávat nechtěli a stejně je na tom i Dani Rojas, hlavní hrdina či hrdinka našeho příběhu. Sám jsem zcela klasicky sáhnul po ženské hrdince.

Dani se chopíte přesně v momentě, kdy se pokouší ze země utéct a začít nový život v zaslíbené Americe. Jak správně tušíte, to nevyjde. Tentokrát se mi nepovedlo narazit na „rychlý konec hry“ jako v předchozích dílech, vládní síly vás prostě dopadnou a Dani přežije jen díky notné dávce štěstí. Narazí díky tomu na ještě jednu skupinu obyvatel Yary, na ty, kteří se nechtějí nechat podrobit a hodlají se bít za svoje zájmy.

Dani Rojas se tak zpočátku přidává k odbojové skupině Libertad vedené Clarou Garciou a vstupuje tak do občanské války. Libertad ovšem není jedinou guirellovou skupinou, vaším úkolem tak bude jednotlivé frakce spojit a postavit se bezpráví.

Herní mapa je rozdělena do pěti regionů, mezi kterými se můžete naprosto svobodně pohybovat. Ostrůvek Isla Santuario slouží v podstatě jako tutoriál a poblíž je i základna Libertadu. Hlavní město Esperanza je baštou Antónovy moci, tedy jáma lvová, kde se nebudete chtít moc zdržovat a kam směřuje endgame. Většinu hry poté budete trávit ve třech velkých regionech Madrugada, Valle De Oro a El Este. V každém z nich bude vaším úkolem kontaktovat místní odbojové skupiny, pokusit se s nimi spřátelit a taky v nich odstranit nějaké dominantní osoby. V jakém pořadí to uděláte, je ovšem zcela na vás.

Nevím, jak vám, ale jakmile jsem viděl mapu s označenými regiony a tvářemi na zabití, dostal jsem osypky a děsivé flashbacky na pátý díl série. Naštěstí vás v tomto ohledu mohu uklidnit, Ubisoft se zjevně poučil a po Assassin’s Creed Valhalla dokonce najmul scenáristy. Ufff.

Jednotlivé regiony tak naštěstí nejedou podle jedné jediné šablony. V plantážové Mandrugadě se dozvíte víc o tom, jak se Viviro sklízí, jakou roli v něm hraje synovec diktátora José Castillo a jaký dopad má na lokální farmáře, jako je rodina Montero. Valle de Oro je mangrovová oblast a místní kampaň se zaměřuje primárně na státní propagandu. Té určitě nepomůže, když se postaráme o to aby, antisystémová kapela Maximas Matanzas byla pořádně slyšet. Za mne nejzábavnější část hry se odehrává v hornatém El Este. To je totiž domov Antónovy pravé ruky, děsivé mužatky admirálky Benitéz, ale také hned dvou odbojových skupin. Jednou jsou překvapivě dobře organizované děti ulice z La Moral a druhou je skupina gerontů, jimž se říká legendy ze sedmašedesátého. Ti se totiž v minulosti postarali o Mi Papá el Presidente, tedy otce diktátora.

Poněkud náročným úkolem bude tyto dvě značně rozdílné skupiny skamarádit. V El Este najdete asi nejzábavnější mise vůbec a zvláště mezi legendami najdete nejlepší postavy. Jen se těšte, až budete roznášet milostné dopisy od Lorenza, kdo je Karlíto vám raději ani nebudu prozrazovat a El Tigre… ten je prostě boží.

Zasazení máme, teď tedy, jak se to hraje? V tomto ohledu přichází mé první velké zklamání. Far Cry je ze samotného založení prostě střelnice, tentokrát ne tak bezduchá jako v předchozích dvou dílech, ale většinu času prostě pořád jen střílíte. Ač se tedy mění zasazení misí a vždy máte jiný důvod proč, většina misí prostě končí tím, že dojdete, doběhnete nebo doletíte na místo a spustíte krvavou řežbu.

Teď ale pozor, ono to vlastně není špatně. Fanoušci Far Cry totiž přesně něco takového chtějí.

Střílení je zábavné. Jednotliví nepřátelé se například nově dělí do tříd podle zaměření na velitele, medika, technika a snipera, přičemž každý má trochu jiné chování. Nad hlavou sice mají otravné ukazatele zdraví, které určují jejich „tuhost“, ale pokud dobře zamíříte, tak ranou do hlavy odděláte i ty nejsilnější. Na co si ovšem budete muset více zvykat, je práce s arzenálem. Dani Rojas v jednu chvíli dokáže unést naprosto všechny zbraně, které máte. Vy si ovšem na rychlé pozice vybíráte pouze čtyři z nich. Všechny si ale musíte koupit anebo si je specificky odemknout. Problém ovšem je, že možnost nákupu je omezena vaším guerilla levelem. Ten se vám zvedá v průběhu plnění hlavních misí a můžete ho popohnat i doplňkovými aktivitami, jako je například likvidace protileteckých stanovišť nebo zabírání dálničních přejezdů.

Na to, abyste zabrali nějakou podobnou stanici, musíte jen zničit prezidentský billboard, vymlátit místní posádku a případně i přivolané posily. K těmto posilám patří například i tank. Teď si představte, jak moc je asi frustrující, když zjistíte, že vám došel dynamit a proti jeho pancíři nemůžete pistolkami téměř nic dělat. Najednou ale záchrana! Libertad poslal posilu a na naší straně jsou najednou dva partyzáni s RPG. Bomba! Teda ne tak docela. Kulometem se nechali ihned zabít a jejich zbraň ze země nezvednete. Tak to tady nefunguje, zbraň buď máte koupenou, nebo se k ní nedostanete.

Mnoho zbraní je naštěstí alespoň zábavných. Zvláště kategorie Resolver Weapons, tedy takové slepence ze smetiště. Mezi nimi najdete například obdobu Gaussovy pistole, vystřelovač cédéček s Makarenou anebo hřebíkovku. Ta se dost hodí například na tichý postup. To alespoň lehce vyvažuje to, že nepřátelé dohromady mají asi tak jenom tři obličeje. Zbraní je naštěstí mnohem více a budete si moct vybírat mezi mnoha druhy pušek, pistolí, kulometů, luků i granátometů. Pomocí pracovního stolku si můžete jejich parametry i dodatečně vylepšit, například přidáním speciálního tlumiče, stabilizátoru a podobně. Hračičkové si v tom nejspíš budou libovat, ale já jsem na redaktorskou obtížnost neměl potřebu nic výrazně měnit a zaměřil jsem se na pár zbraní, které mi fungovaly nejlépe.

Lehkým zklamáním pro mne byly batohy s ultimátní schopností nazvané „Supremos“. Ty vám mohou pomoci vybombardovat lokaci, léčit vás a vaše okolí nebo například vyslat EMP výboj. Supremos nebyly zlé, doplňují se ale pomalu, takže je většinou použijete jen jednou za souboj a máte tendenci si je šetřit. Já tak v podstatě celou hru běhal s EMP batohem, a to jen kvůli tomu, že dokázal z oblohy sundat vrtulníky: Mnohdy tak, že jste je mohli sami následně ukrást.

Letadla ve hře budete mít skutečně rádi. Ač je krajina nádherná, členitá a vlastně dost uvěřitelná, přecházet mezi misemi vás může začít poněkud nudit. S auty, motorkami i koňmo si sice užijete přírody mnohem víc, ale předpokládám, že dřív nebo později, stejně jako já, budete místo chození raději neustále používat rychlé cestování do nejbližší základy s heliportem.

Mimochodem, pro mne byl naprostý gamechanger podomácku slepovaný vrtuloplachtič. Omlouvám se, lepší název jsem pro to nenašel. Pořádně si ho můžete prohlédnout ve fotomódu. Tato minihelikoptéra je rychlá, obratná, může přistát na vodě a dokonce z ní můžete střílet pistolkou. Perfektně se hodí k objevování území. Vývojáři se totiž snaží létání zbrzdit protileteckými děly, která musíte zničit, abyste nebyli ihned mrtví. Jenže pokud létáte dostatečně nízko, tak vás dělo nevidí. Jakmile přiletíte do jeho dosahu a řízení leteckého provozu vám nakazuje přistát, tak se vám jeho poloha zobrazí na mapě. Není tak nic snadnějšího, než tam přiletět, hodit jeden dynamit a letět dál.

Toto kouzlo mi zvláště ke konci hry značně šetřilo čas. Také mne ale častěji konfrontovalo s podivuhodnými chybami v rámci herní optimalizace. Dost možná se to týká jen PC nebo horší optimalizace pro Windows 11, ale velmi často mi totiž snímky za vteřinu začaly padat až někam k pěti a to bez jakéhokoliv vysvětlitelného důvodu. Hra se například minutu sekala a pak z ničeho nic začala běhat zase naprosto plynule.

Velmi často se to ovšem stávalo právě v základnách, kam můžete skákat jednoduše pomocí rychlého cestování. Hra tam totiž sama funguje poněkud zvláštně. Z nepochopitelného důvodu totiž kolem těchto lokacích přechází kamera do pohledu třetí osoby, který je sice super, když si Dani chcete prohlédnout, ale také je kvůli tomu vidět například to, že se při telefonních hovorech neobtěžuje otevírat pusu. Jo, a mimo jiné v těchto základnách nemůžete skákat. Ptáte se proč? Já taky. Je naprosto zbytečné, že vám vývojáři tuto možnost berou a nutí vás tak chodit zdlouhavě po cestách. Obdobně zbytečné mi zde přijde i nakupování budov. Máte za to sice drobné bonusy, možnost nákupu map a tak podobně, ale nemohu se zbavit pocitu, že se jedná o celkem zbytečnou výplňovku. Pochválit ale můžu kohoutí zápasy, z toho byla udělaná opravdu zábavná minihra.

Podobných vtipných aktivit najdete ve hře mraky. Můžete se účastnit závodů, chytat ryby a obzvláště doporučuji plnit vedlejší příběhové mise a sbírat poklady. Skutečně se tu totiž nejedná o fetch questy, ale o velmi zábavnou výplň, která nabízí uvolnění od krvavé hlavní kampaně. Škoda jen, že velmi vyzdvihovaný systém amigos zde není plně využit. Jezevčíka Choríza si nejvíce užijete v cutscénách ještě před tím, než ho vlastně dostanete. Jakmile však dokončíte quest pro jeho osvojení, tak již naplnil svůj plný potenciál. Dále je to prostě jen podpůrný asset v boji.

Raději než na Choríza či Guapa jsem tedy ve výsledku koukal po krajině. Konečně jsem neměl pocit, jako u Far Cry 5, že hra vypadá hůře než na svou dobu technologicky velmi vyspělý druhý díl. Prostředí je detailní, živé, členité a sám za sebe oceňuji i teplejší barevnou paletu. Díky vizuálu i latinskoamerickým rytmům z rádií jsem se doopravdy cítil jako někde uprostřed Karibiku. Hra vám dokonce umožňuje dobrovolně stáhnout i čtyřicetigigový balíček HD textur. Jen z nějakého záhadného důvodu občas některé objekty vypadaly ne jako HD, ale spíš jako PAL. Koukněte například na budíky v autě.

Jsme tedy na samotném konci. Mohu Far Cry 6 doporučit všem milovníkům série? Rozhodně. Mohu ho doporučit úplně každému? Asi ne.

Když jsem dával dohromady důvody, proč novému Far Cry věřit, podařilo se mi sebe samotného přesvědčit o tom, že hra nabrala zcela nový kurz a mohu se těšit na naprosto unikátní dobrodružství. Bohužel, preview mi ze hry ukázalo v zásadě to nejlepší a laťka poté o moc výš už nešla. Ze hry je bohužel lehce cítit přílišný důraz na mainstreamové publikum. Vývojáři se tak místo odvážnějších gamedesignových zásahů rozhodli napěchovat hru haldou obsahu tak, aby si v ní každý našel něco, co ho baví a prostě ignoroval to, co ho nezajímá. Sám si myslím, že takto mělo ideálně vypadat Far Cry 5. Za redakci Indiana tak hru doporučuji na 7 bodů z 10, nejvíce ovšem srážím za opravdu problémovou optimalizaci, jež bude velmi pravděpodobně brzy vyřešena pomocí patchů. Pro milovníky série je to ovšem jasná desítka, zkuste si to tedy představit jako takové Far Cry 3… 2, jenom bez skillů.

Jen dodatek. Když se budete kochat krajinou v autě a zapnete si rádio, můžete si občas povšimnout, že si při tom Dani sama prozpěvuje.