Battlefield 2042 je jednou ze tří velkých letošních multiplayerových stříleček, které zakončují rok 2021. Vedle něho je tu ještě Call of Duty: Vanguard a v dohledné době nás čeká Halo Infinite. Z těchto tří her to ale vypadá, že už jenom Halo má šanci být opravdu kvalitním titulem. O letošním nevydařeném Call of Duty vám Terka řekne ve své recenzi a v téhle se dozvíte, že bohužel i Battlefield 2042 selhal na plné čáře.

Kdo ví, kde vlastně s výčtem toho, co všechno se nepovedlo, začít. Ono paradoxně ani není moc kde. Hned zkraje vás totiž trkne viditelný nedostatek obsahu. Jakási uzavřenost toho všeho; pocit, že hrajete v podstatě jenom betu, ne plné vydání. Celý titul je rozdělen na tři části, avšak ani jedna z nich není singleplayerová kampaň, od které nyní vývojáři kompletně opustili, aby se mohli věnovat čistě multiplayeru. Člověk by si tedy myslel, že bude nabušený a nejen díky návratu do moderní doby bude patřit suverénně k těm nejlepším. To se ale ani omylem nekoná.

Základní multiplayer hry totiž nabízí pouze dva módy: Conquest a Breakthrough. První jmenovaný je samozřejmě starou známou klasikou, pod kterou si většina lidí představí Battlefield a dva týmy se předhání o dominanci nad různými částmi mapy s cílem nepřátelské jednotky vystřílet a sebrat jim tzv. oživovací tokeny. Druhý mód byl představen teprve v Battlefield 1 a po Battlefield V si našel místo i zde. Funguje na podobný způsob jako Conquest, s tím rozdílem, že jeden tým pouze brání a druhý tým pouze útočí. Ačkoli jsou oba herní režimy zábavné, je přesto velká škoda, že se Battlefield 2042 omezuje jenom na ně. A co víc, zahrát si je budete moci pouze na sedmi mapách.

Ty mají sice podle všeho patřit k těm největším, které jsme měli možnost v Battlefieldu zažít, ale rozhodně tak nepůsobí. A to ani v kontextu zvýšeného počtu hráčů ze 64 na 128. Zcela ironicky se budete cítit osamoceni mnohem více než kdy dřív. Větší rozloha map totiž zároveň znamená mnohem více případů, kdy se budete nacházet doslova uprostřed ničeho. Jednotlivé body, které musíte bránit nebo obsadit, jsou od sebe ještě více vzdáleny a pohyb mezi nimi většinou doprovází jen pustoprázdné nic nebo kopcovitý terén s generickou vegetací. Samozřejmě jde ovšem i tohle pustoprázdno udělat dobře. Skvělým příkladem je například mapa Renewal, jejíž jednu polovinu tvoří vyprahlá poušť se solární infrastrukturou, zatímco na druhé straně za velkou zdí najdete ekologický ráj. I na takové lepší mapě ale najdete dohromady zhruba čtyři budovy a zbytek je otevřené prostranství, ve kterém jste krásně na ráně každému lepšímu odstřelovači či pozemní a letecké technice.

Nejhorší ale je, že možná s výjimkou singapurského přístavu na mapě Manifest je každá mapa dělaná velmi obdobným způsobem – otevřená, prázdná a nudná prostranství s počtem budov, které byste napočítali na prstech jedné ruky – a navzájem je od sebe rozeznáte jen minimálně. A to ani nezmiňujeme destrukci, která je téměř neexistující. Zrovna mapy upřímně považujeme za jeden z největších kamenů úrazů této hry a jejich velikost, prázdnost a generičnost vážně nepomáhá ani dalším negativním aspektům – naopak je ještě více prohlubuje a brzy začnete pociťovat, že je celý tento titul značným krokem vedle od toho, co nám bylo slibováno.

Pokud bychom se totiž přesunuli ke zbraním, tak těch dohromady ve hře najdete jenom 22. Jsou zde čtyři zástupci samopalů, čtyři automatické pušky, tři brokovnice, šest odstřelovacích pušek, dva kulomety a tři pistole. Na klasické hraní to sice vystačí, ale tak nějak máte pocit, že byste chtěli střílet z většího a hlavně různorodějšího arzenálu. A pak si uvědomíte, že možná radši ani ne. Celý gunplay a pocit ze střelby neustále kazí fakt, že necítíte, jako byste stříleli ze smrtící zbraně. Především kopou málo, působí slabě a nejhorší je to v kombinaci se špatnými hitboxy a divným rozptýlením střel. Brzy si tedy budete myslet, že je možná lepší nestřílet vůbec a nasednout do nějakého auta, vrtulníku nebo tanku. A světe, div se, přesně tohle většina hráčů dělá.

Stejně jako budovy na mapách napočítáte na prstech jedné ruky, počet úmrtí v důsledku sejmutí tankem, přejetí vznášedlem nebo sestřelení vrtulníkem nespočítate na rukou ani všech hráčů na serveru. Už jen z toho důvodu, že se zkrátka nemáte pořádně kam schovat. Obzvlášť vznášedlo je v aktuální chvíli šíleně silné a nezažili jsme jediný zápas, kde by v něm v jeho průběhu pořád někdo nejezdil jako úplný šílenec do skupin našeho týmu a nevraždil po tuctech. Na jednu stranu zde stále existuje možnost si vzít bazuku a pokusit se vozidlo zničit. Pokud se vám to ale povede, můžete s klidem čekat, že se za pár minut objeví znovu a ne moc daleko, protože se zde nově objevuje mechanika call-in, díky které si můžete přímo k vám přivolat vozidlo. Pozemní i vzdušná technika je tak nyní ještě o to více prominentní a bohužel ještě o to více nevyvážená.

Pokud si navíc vezmete tu zmíněnou bazuku, budete se muset obejít bez dalších a užitečnějších gadgetů. Čímž se bohužel dostáváme k dalšímu negativu.

Vaše zbraně, kupříkladu, mají velmi omezený počet nábojů. Často tak budete muset hledat bedny s náboji od spoluhráčů nebo z padlých nepřátel. To je v pořádku a na papíře to samozřejmě znamená, že je potřeba spoléhat na členy vašeho týmu – nebo ještě lépe členy vaší čety. Problém je, že v praxi vlastně nemusíte a většinou ani pořádně nemůžete. Battlefield 2042 se totiž rozhodl kompletně změnit způsob, jakým fungují herní třídy. A to tak, že tu zkrátka nejsou. Můžete si vybrat libovolnou hlavní zbraň, příruční zbraň, granát a gadget. Jakákoliv kombinace je možná. Někdo s odstřelovací puškou může mít doplňující se bednu s municí, někdo jiný zase běhat s brokovnicí a… bednou s municí. Nebo samopalem a... bednou s municí. Ačkoli si můžete vzít například uzdravovací bednu nebo opravářskou sadu, téměř všichni mají po ruce právě bednu s municí a výsledek je takový, že většina přestřelek nepůsobí moc dynamicky. Nepřátelé se většinou zdržují na strategicky výhodných místech a dopředu vysílají akorát nespočet vozidel a vrtulníků, což všechno dělá zkrátka chaotické a zcela upřímně ne moc zábavné.

Odsun od taktičtějšího hraní navíc dokazuje i pozměněné fungování čet, které jsou nyní náhodné. Po připojení k zápasu vás hra do nějaké sama hodí a tím to končí. Navíc už ani necítíte, že máte v týmu nějakou důležitou roli, což vážně zamrzí. Každý voják nyní dokáže oživovat kohokoliv jiného – což občas ani nejde nebo vám to hra nedovolí – a většina hráčů má tendenci si hrát na snipery. Což se ti, kteří jsou těmito lidmi neustále zabíjení, snaží vyvážit hraním za specialistu jménem Irish.

Velkou změnou je totiž fakt, že si můžete vybírat specialisty. Každý z nich má svou aktivní schopnost – nějakou speciální věc nebo nástroj – a pasivní dovednost. Většina z nich ale není žádným způsobem zajímavá a často uvidíte například právě jenom Irishe, který umí položit dva rozložitelné a průhledné štíty na zem. Krom toho je zde například Sundance s wingsuitem, který ale reálně využijete jen málokdy, zejména protože na mapách nenajdete moc vyvýšených míst. Falck zase umí oživit spoluhráče na plné zdraví místo poloviny, ale tu zase skoro nikde neuvidíte a i když se aktivně snažíte ostatní oživovat, je pro ně výhodnější podržet úmrtí a do pěti vteřin se oživit nedaleko od místa, kde zemřeli. Specialisté jsou zkrátka nudní a zcela upřímně jde o úplně zbytečný přídavek.

Na druhou stranu ale musíme ocenit, že tentokrát máte poměrně dobrou možnost být užitečný v celkem velkém počtu situací. Pokud budete běhat například s odstřelovací puškou, bednou s municí a štítem od Irishe, dokážete se bitev celkem kompetentně zúčastnit na dálku i na blízko. A to zejména v kombinaci s možností si upravovat zbraně přímo za běhu. Čím více každou zbraň používáte, tím více věcí si k ní budete odemykat. Různé zásobníky nebo například hledí. Většina z nich vaši zbraň zase tak významně nezmění, ale možnost sundat puškohled a někoho na pár metrů sundat, poté si puškohled znovu nasadit a sestřelit někoho z mostu, to působí opravdu dobře.

Přečtěte si také: Battlefield 2042 sužují velké problémy a chyby

Tím ale zase chvála na nějakou chvíli končí. Pokud bychom totiž přešli k dalším věcem, které hra nabízí, tak se bohužel moc nepodařil ani její druhý hlavní mód. Takzvaný Hazard Zone. Na mapu se dostane osm různých čet po čtyřech hráčích, které mají za cíl najít datové disky a uniknout s nimi. Kolik jich najdete a s kolika utečete je v zásadě na vás a vašich schopnostech. Po uniknutí navíc dostanete měnu, za níž si poté budete moci dočasně vylepšit vaši postavu nebo přijít do dalšího zápasu s lepší výbavou. V obdobné podobě jako battle royale ale může být vaše četa rozstřílena a permanentně pro celý zápas vyřazena. Na papíře jde opět o poměrně zajímavý nápad, který ale bohužel stejně jako hlavní hra stojí a padá na nudných mapách.

Pravděpodobně nejlepší částí Battlefield 2042 je tedy takzvaný Battlefield Portal. Ten se totiž snaží emulovat zážitky vybraných starších dílů této série. Konkrétně Battlefield 1942, Battlefield Bad Company 2 a Battlefield 3. A většinou se mu i daří. Nejen, že si totiž můžete zahrát na známých mapách těchto jednotlivých dílů a dokonce i se řadou zbraní, ale také se vrací starý systém tříd – tedy útočník, medik, sniper a podobně – a jednotlivé aspekty her jsou také zachovány. Při hraní Battlefieldu 1942 se vám neregeneruje zdraví, v Battlefield Bad Company 2 si zase nemůžete lehnout.

Přesto je nutno podotknout, že slova „snaží se emulovat“ jsou zde užita správně. Už jenom z toho důvodu, že od každé hry je dostupný pouze jeden mód a jenom dvě mapy. Battlefield Portal je tak převážně jenom bonusem, byť velmi dobrým bonusem, který vám má dovolit rozbít případnou monotónnost hlavní hry a nabídnout možnost si zavzpomínat na časy minulé, které zkrátka byly mnohem lepší než to, co jsme tento rok dostali. Což je, když se nad tím zamyslíte, opravdu smutné tvrzení.

To je vidět o to více na těchto starých mapách, jejichž design je znatelně lepší a dokonce jsou i vizuálně zajímavější. A co hůř, zachovávají svou krásnou destrukci, kterou na nových mapách z Battlefieldu 2042 najdete jen horko těžko.

To nejlepší na celém Battlefield 2042 je tedy cokoliv, co není Battlefield 2042. A ať už je takové tvrzení jakkoliv smutné nebo zarážející, je bohužel taky naprosto pravdivé. Battlefield Portal tedy považujeme za opravdu vynikající a zábavný bonus, ale pokud nás nebaví ten hlavní zbytek, tak bohužel nejde o něco, co by hru zachraňovalo nebo povznášelo. Battlefield 3 nebo Bad Company 2 si stále můžeme zahrát normálně a na všech mapách, zatímco Battlefield 1942 s dvěma mapami není důvod, proč bychom si měli Battlefield 2042 kupovat. Prozatím tomu nepomáhají ani komunitní výtvory, kdy si hráči mohou vytvořit vlastní pravidla. Díky tomu si tak můžete zahrát proti umělé inteligenci, hrát jen s noži nebo vytvořit hardcore mód, který v základní hře chybí. Komunitních serverů je ovšem v momentální fázi naprosté minimum a stejně je drtivá většina z nich jen farma na XP body a levelování zbraní proti botům, kteří po desítkách běhají sem a tam.

A aby toho všeho nebylo málo, zklamala nás také celá audiovizuální stránka. Battlefield historicky patřil k těm nejhezčím hrám svých let a posunoval audiovizuál kupředu. Tohle se ale v případě nového dílu vůbec neděje. A naopak šel spíše o krok dozadu i v porovnání se tři roky starým Battlefield V. Hra nepůsobí ostře, efekty jsou nekvalitní, textury často rozmazané, animace velmi průměrné a takto by se dalo leccos vypisovat dál. Celá hra zkrátka působí, jako kdyby nevyšla ani letos, ani v tomto desetiletí, což naprosto nechápeme. A do toho ještě můžeme zmínit opravdu otřesnou optimalizaci, kdy má titul problém se téměř na jakémkoliv nastavení grafiky udržet kolem 60 snímků za vteřinu, které neustále propadávají. A to i se zapnutým DLSS od Nvidie! Ocenit tak maximálně můžeme například zvuky zbraní, respektive zvuky obecně, nebo efekt, kdy se dostanete doprostřed tornáda. Ale to nestačí.

Říct, že je Battlefield 2042 naprosto nehratelný balast, je samozřejmě zcela mimo mísu. Tak tomu opravdu není a víme, že se i ve vašich řadách nachází více než dostatečný počet lidí, kteří mu holdují a fandí. A jeho potenciál se opravdu zapřít nedá. Ale my jsme zábavu při hraní pociťovali jen naprosto výjimečně, a hlavně až v Battlefield Portal, a spíše jsme si během hraní u každého aspektu říkali, jak tohle nebo tamto nějaký díl dělal mnohem lépe. Ať už se bavíme o grafice, designu map, celkové hratelnosti, obsahu, optimalizaci… Zkrátka o všem. Do toho můžeme započítat i řadu jiných nedostatků, jako je design uživatelského rozhraní, absence hlasového chatu, fakt, že rozeznat přátele a nepřátele je těžké, protože všichni vypadají stejně; že když čekáte na oživení, tak nevidíte lidi kolem vás, kteří jsou schopni vás oživit, i když na to většina úplně kašle, a to nemluvíme ani o opravdu pořádném množství bugů.

Za nás je tohle s přehledem nejslabší díl této dlouholeté série a ačkoliv věříme, že se třeba za rok nebo dva promění v trochu kompetentní díl, v aktuální chvíli nemůžeme jinak než ho doporučit jen těm největším fanouškům a úzké skupině lidí. Kdokoliv jiný udělá lépe, když se poohlédne po starších dílech. Za tým Indiana tak doporučujeme hru na 4 body z 10.

Battlefield 2042 bohužel selhal na plné čáře a výborný Battlefield Portal ho nezachraňuje. Nejedná se o špatnou hru, ale fakt, že na první pohled působí spíše jako beta; že si vývojáři dali tak málo práce a doufají více v Portal než v samotný základ, je špatně. 

Battlefield 2042 si tak od nás neodnáší čtyři body jen z důvodu, že to v samotném základu není dobrá hra, ale i z důvodu, že se jedná o naprosto odfláknutý titul, který si v momentální fázi nezaslouží vaše peníze. Třeba to ještě dopadne jako Battlefield 4 a ve finále se nebude muset jednat o tak špatný díl. Ovšem v tuto chvíli vás můžeme před jeho stavem akorát rázně varovat.