Immortals Fenyx Rising: Nástupce Zeldy, nebo jenom levná kopie?

Jestli jste někdy hráli nebo zahlédli Legend of Zelda: Breath of the Wild, tak jste si jistě nemohli nevšimnout podobnosti u dnes recenzovaného titulu Immortals Fenyx Rising. Tato hra si přebírá hromadu mechanik právě z poslední Zeldy a na první pohled by se dalo říci, že je to možná až kopírka. Otázkou však zůstává, jestli je to vlastně špatně. Přece jen hráči Zeldy by si užili jejich oblíbenou hru v trochu jiném podání a ti, co neměli možnost si Breath of the Wild zahrát, by si konečně něco podobného mohli vyzkoušet. Nebo ne? No... ne. I když se totiž Fenyx Rising Zeldě bezpochyby podobá, není schopen přenést určité aspekty, které dělají právě Legend of Zelda: Breath of the Wild tak speciální. To ale neznamená, že Fenyx Rising je špatná hra, jenom se ve výsledku hraje hodně jinak.

Pojďme rovnou k tomu kopírování. Stejně jako já si můžete z titulu dělat srandu a smát se tomu, kolik věcí očividně zkopíroval z Breath of the Wild. Křídla nahrazující plachtu, lezení po zdi s akorát přeskinovaným ukazatelem výdrže, pokladnice nahrazující shriny a dokonce i struktura světa. To vše je zde přebráno přímo ze Zeldy. Nicméně, to rozhodně není špatně. Už od začátku herního průmyslu vývojáři vykrádají mechaniky z jiných her. A proč taky ne, když fungují. Pokud se mi líbí něco v jedné hře, nevidím důvod, proč to nemít i v jiné. S Fenyx Rising se vývojáři sice nechali inspirovat opravdu hodně, ale většinu mechanik upravili a udělali je trochu více mainstreamové.

Co se však od Zeldy vzdaluje, je příběh. Ten je zasazen do řecké mytologie a v roli běžného vojáka, jemuž se povedlo vyhnout kletbě, která zkameněla všechny smrtelníky, se postupně stanete hrdinou. Většina bohů byla také zakleta a vaším cílem tak bude je osvobodit, abyste mohli porazit hlavního záporáka.

Příběh je plný klišé a očekávaných i neočekávaných plot-twistů. Potěší vás ale, když narazíte na sekci, kterou znáte právě z řecké mytologie. Má to prostě něco do sebe. Celý váš příběh je navíc vyprávěn dvěma bohy. Budou vás tak někdy povzbuzovat a jindy se vám zase vysmívat, že nadcházející výzvu nemůžete zvládnout. Dokonce někdy prohodí i nějaký ten vtip. Trochu ale pokulhává dabing. Někteří bohové zní opravdu otravně a například herecký výkon dabéra mužské postavy hlavního hrdiny mi přišel až tak špatný, že jsem radši přepnul na ženu.

Když už jsme u té postavy, tak tu si můžete přizpůsobit, jak chcete. Od tváře po vlasy, vousy, obočí, a dokonce i hlas. Není to sice žádný extrémně detailní editor, ale můžete si alespoň trochu upravit, za koho budete hrát.

Ve hře se nachází celkem čtyři hlavní oblasti, ve kterých se budete pohybovat. Když tedy nepočítáme poslední dvě, které se vám odemknou až na samotném konci. V každé oblasti musíte osvobodit jednoho boha. V jakém pořadí je projdete, je na vás. Jste však naváděni k tomu je plnit v určité posloupnosti a když se rozhodnete sejít z cesty, budete mít určitě hru o něco složitější. Stále to však jde.

Každá oblast nabízí svůj unikátní styl a nepřátele, takže je ve výsledku svět opravdu rozmanitý, a pokud vás jedna scenérie omrzí, můžete klidně začít plnit mise v jiné oblasti a vrátit se do té aktuální později. I když Immortals Fenyx Rising nenabízí takovou volnost jako Zelda a nemůžete jít na finálního bosse hned ze začátku, stále vás nevede vysloveně za ručičku – je to celkem dobrý kompromis.

Všude po světě navíc najdete hromadu různých hádanek a soubojových výzev, za které dostanete odměny. Pomocí nich si můžete vylepšovat schopnosti, zdraví, výdrž a výzbroj. Vše tak působí velmi živě a ať jdete kamkoliv, nikdy tam nebude prázdno. Nejsou to navíc ani žádné úkoly přes kopírku. Většina věcí je unikátních a poskytnou vám vždy něco nového. Hra tímto podporuje průzkum, a dokonce vás ani nenechá vylézt na věž a neodhalí vám všechny úkoly jako třeba ve Far Cry nebo Assassin’s Creed. Sice tu máte speciální vizi, pomocí které můžete věci označit, ale stále to vyžaduje alespoň trochu práce a většinou tak spíše narazíte na hádanky nebo souboje omylem, než že byste šli za vyznačeným otazníčkem. Hlavní úkoly vám ale hra stále označí.

Co se týče soubojového systému, tak Immortals Fenyx Rising se hraje hodně jako hack and slash. Většinu času budete drtit dvě až tři tlačítka pro útok a uskakovat nebo odrážet nepřátelské útoky. I když se to může zdát nudné, díky rozmanitému pohybovému arzenálu vaší postavy a nepřátel působí souboje ve výsledku zábavně. Čím déle hrajete, tím lépe vaše soupeře znáte a najdete nejlepší způsoby, jak je porazit. Po čase už tak budete vědět, kdy se od nepřítele vzdálit, kdy je lepší uskočit a kdy naopak útok odrazit. Ke konci hry si tedy budete připadat jako opravdový hrdina. Odemykáte si navíc i speciální schopnosti a lepší zbraně, takže samozřejmě časem budete silnější už jen kvůli postupu hrou.

Největší slabinou hry je však paradoxně... absence slabin... ale u nepřátel. Na rozdíl od přirovnávané Zeldy zde totiž žádní nepřátelé, včetně bossů, nemají slabiny. Samozřejmě, fungují na ně různé strategie, ale nebudete zde moci tvořit žádná kreativní řešení tím, že například střelíte kyklopovi do oka nebo bossovi do místa, které vypadá slabě. Ve finále je to pouze o mlácení a žádné hlubší strategie tak nehledejte. Je to opravdu škoda, protože po čase sice budete silnější, ale souboje vás v důsledku této jednoduchosti prostě omrzí. Osobně jsem se jim tak ke konci už spíše vyhýbal.

I když se to nemusí zdát, tak většinu času strávíte řešením hádanek. Ať už ve světě nebo v takzvaných pokladnicích, které by se daly přirovnat k takovým mini-dungeonům. Hádanky zde mají mnoho podob. Někdy musíte správně poskládat krabice, abyste mohli někam vylézt, jindy je potřeba měnit směr větru nebo zapálit pochodně. A to jsem zmínil jen pár.

O unikátní mechaniky tady není nouze, ale přesto nejsou hádanky příliš zábavné. Je tomu tak především kvůli jejich lineárnosti. Málokdy mají více než jedno řešení, na které navíc přijdete okamžitě. Většinou to tedy není o tom něco vymyslet, ale raději to provést, a takzvané „hádanky“ se tak stanou spíše sadou instrukcí, které musíte splnit, než vás hra pustí dál. Neberte to ale tak, že je řešení hádanek nuda. Jenom vás to prostě rychle omrzí a vzhledem k tomu, kolik času v pokladnicích strávíte, by opravdu neměly být takto lineární.

Co se ale hře musí nechat, je grafika. Díky stylu, který si vývojáři zvolili, působí celý svět jako pohádka, a ne jednou narazíte na opravdu pěkné scenérie. Je tady variace různých brnění a zbraní, u nichž můžete změnit vzhled, a přitom zachovat jejich atributy. Také ve hře najdete spoustu opravdu pěkných předmětů, které vám umožní si přizpůsobit postavu, jak chcete. A to jak po stránce vizuálu, tak právě i statistik. Můžete si přidat poškození ve vzduchu, při dlouhých kombech nebo jako já, přidat poškození sekerou a vaši druhou zbraň – meč, pak nemusíte používat vůbec. Asi jediné, co bych zde hře vytknul, jsou občas podivné animace postav v cut-scénách, ale to je maličkost.

Celou dobu ale mluvíme o hře od Ubisoftu, a tak je potřeba se podívat, jak je to s mikrotransakcemi. Ty zde samozřejmě totiž najdete, ale naštěstí převážně ve formě kosmetických předmětů. Jestli chcete tedy hezčí sekeru nebo brnění, můžete zamířit do obchodu a za pár stovek si něco pořídit. Snad jediná věc, která vám zde může pomoct, je kůň s lepší výdrží, ale toho upřímně potřebovat nebudete.

Jestli jsem ale z něčeho opravdu zklamaný, tak to jsou DLC, která si můžete předobjednat už teď, a to ještě hra ani nevyšla. Vývojáři tak očividně uřízli kus hry, aby ho nacpali do placených dodatků. Na jednu stranu je to opravdu škoda, ale na druhou stranu hra nabízí hromadu obsahu už sama o sobě. Příběh vám zabere přibližně 20 hodin a minimálně dalších 20 můžete bez problému strávit v otevřeném světě plném hádanek, výzev a menších boss fightů. I když nás tak v redakci tyto praktiky opravdu štvou, zde jsem ochoten je odpustit. Za plnou cenu totiž dostanete obsahu hromadu a příběh ani nepůsobí nějak oříznutě.

Dalším problémem je tempo. Často budete klidně i půl hodiny v kuse řešit hádanky v pokladnicích a jindy zase neustále bojovat proti bossům. Když už se ale naopak dostanete do nějaké akční pasáže, hra vám je schopna ji z ničeho nic přerušit a vhodit před vás klidně půl hodiny řešení puzzlů. Nestává se to často, ale stejně se tomu mohli vývojáři jednoduše vyhnout a problémové tempo tak určitě přidávám do minusů.

V recenzentské verzi hry jsem narazil i na několik grafických glitchů a na občasné načítání, kdy vás Immortals Fenys Rising při průchodu světem zastaví na místě a začne načítat. Jinak jsem byl ale překvapen, jak dobře a plynule hra běží. Zvládá navíc i skvěle hraní v okně bez rámečků na 2K, i přestože je můj monitor 4K. Ano, vím, že je to velice specifický bod, ale většina her si s tímto poradit správně nedokáže a spustí se vám v okně přes půl obrazovky. Jsem tedy rád, že Ubisoft na toto myslel. A co se týče těch grafických glitchů, tak věřím, že ty se day-one patchem opraví.

Immortals Fenyx Rising si sice spoustu mechanik propůjčuje od Breath of the Wild, ale jak jste se sami mohli přesvědčit, ve výsledku se hraje hodně jinak. Nemáte zde takovou volnost, chybí větší hloubka při soubojích a místo prozkoumávání se budete většinou hnát za hlavním úkolem nebo řešit hádanky v pokladnicích. I tak má ale tahle hra něco do sebe. Ať už je to nádherná grafika, vtipný příběh, zábavný, ačkoliv trochu jednoduchý bojový systém, nebo skvělý rozmanitý svět. Ubisoft se tak s tímto titulem dokázal odpoutat od takzvané ubifikace a vytvořil zajímavý titul, který sice má své chyby, ale stejně nabízí něco víc než většina AAA her. Kdyby hádanky nebyly tak lineární, nepřátelé měli slabá místa a byl ve hře i nějaký lepší soundtrack, odnesl by si Fenyx Rising klidně i devítku. S těmito chybami ale bohužel mohu udělit maximálně 8 bodů z 10. Je nicméně potřeba říct, že Ubisoft se udává správným směrem a nemůžu se dočkat, co od této nové značky uvidíme dál.