Řekli jste si někdy, že byste rádi viděli Anglii v její postapokalyptické verzi? Ačkoliv nám internet říká, že přesně tam tenhle deštivý ostrov v poslední době směřuje, Atomfall nám to chce ukázat v celé parádě. Už koncem měsíce totiž vyjde střílečka z pohledu první osoby od tvůrců slavné série Sniper Elite, která na první pohled připomíná například Stalker. Takže si povíme, co je na tom po zhruba hodině a půl hraní pravdy.

Hned zkraje je vidět, že jde pro studio Rebellion z posledních let o jistý odklon. Pomalý a vertikální přesun s cílem najít vyvýšenou lokaci pro odstřelování nebo tiché plížení mezi německými vojáky vystřídal polo-otevřený svět, ve kterém hraje hlavní roli průzkum. Naše sezení začalo v casterwellských lesích. Takže nebyla žádná nouze o hromadu vegetace, ruiny budov, skalní cestičky nebo potůčky. A také nemalé množství skupin kultistů, kteří nepotřebovali moc důvodů k tomu, aby zaútočili. Ačkoliv by si jeden řekl, že se expertiza studia s otevřenými lokacemi a mechanikami střílení a stealthu vyplatí i zde, není to úplně pravda. Minimálně samotný les je poměrně nížinatou lokací, ve které nějaký vzestup do výšky moc nečekejte. A to platí i pro jednotlivé sekce, které specificky navštívíte. V útrobách stromů jsme narazili například na elektrárnu, staré sídlo nebo takovou malou pobřežní vesničku. A zatímco třeba v tom sídle mohl vzniknout krásný moment, kdy bychom museli vylézt někde na střechu a dírou v ní se dostat dovnitř… Tak na to nedošlo. Dveře do hlavní části sídla byly odemčené a jeho dost malý interiér poměrně nepochopitelně oddělen načítací obrazovkou. Vevnitř jsme si mohli promluvit s trochu poblázněnou bábou, od které jsme nakonec získali klíč k malé chodbě venku s pár věcmi k sesbírání a tím průzkum sídla skončil. Ačkoliv musíme říct, že se nám líbil fakt, že předešlý průzkum nám dovolil situaci v sídle vyřešit nenásilnou cestou tím, že jsme našli konkrétní dopis.

Tohle je nicméně smyčka, která se vlastně opakovala všude, kam jsme přišli. Zmiňovaná elektrárna? V jedné rozpadlé budově na jedné straně je klíč ke dveřím, které jsou na druhé straně. Po odemčení jsme se dostali do malé místnosti, ze které jsme si mohli odnést několik předmětů a jít zase pryč. Narazili jsme i na benzínku, kde jsme museli vyřešit prostou hádanku s uzávěrem plynu, abychom z garáže vyrabovali pár olejů a hadrů. Možná je to neduh samotného lesa, který nesršil kdo ví jakou originalitou, a tohle se postupem hry změní k lepšímu. Přesto samotný průzkum působil zajímavě. Hlavně v momentě, kdy jsme nevěděli, na co přesně narazíme. Z hlediska level designu ale šlo o takovou starou klasiku, jakou jsme viděli tisíckrát. 

Takové dojmy si nicméně odnášíme v kontextu celé hry. Chození z místa na místo, průzkum lokací a sbírání předmětů je sice herní smyčka, která tu už byla, přesto dokáže být zábavná. Ale z Atomfallu jsme cítili, jako by se vývojáři báli zabřednout do obtížnějších designových prvků a dát hratelnosti hlubší systémy a rozhodovací prvky. Vemte si třeba soubojový systém. Omezený inventář vám kromě řady menších zbraní jako nožů nebo srpů nabídne i čtyři sloty pro větší zbraně. A to se týká jak těch na blízko – jako jsou třeba pálky – tak střelných po vzoru luků nebo pušek. Žádná z výbav ale nenabízí konkrétní statistiky. Nůž je sice rychlý, středně silný a způsobí krvácení, zatímco pálka je zase pomalejší a lebku rozrazí raz dva, ale vypadá to, že tím nuance zbraní končí. Na jednu stranu je osvěžující vidět hru, ve které nemají zbraně umělý systém vzácnosti a jedna se od té druhé naprosto stejné záhadně neliší třeba poškozením… Na druhou stranu to ale znamená, že nás moc nezajímalo, s čím bojujeme my a s čím útočí nepřátelé. Prostě jsme vytáhli pálku, párkrát do nich flákli a šli dál. Nebyla tu žádná forma výstroje, viditelného zlepšování výbavy, ani nic podobného. Střelné zbraně sice mají jít vylepšit, ale to jsme si nevyzkoušeli. A je tu zároveň strom dovedností, ale ten už na první pohled nepůsobí nijak zajímavě. Jen vám tu a tam zlepší nějaké dílčí věci, které sice pomůžou, ale vlastně se bez nich obejdete.

A když zůstaneme u toho soubojového systému, tak ani ten prostě nepůsobil moc zajímavě. Místo toho, aby nabízel nějaké formy úhybu, obrany a možná i parírování – něco aktivního, zajímavého – tak to byla většinou jen otázka nepřítele uklikat dříve, než do vás nasolí pár ran. Je možné, že v pozdějších fázích hry to může mít více nuancí; jakmile budou mít nepřátelé nějaké brnění a budeme muset třeba řešit některé statusové efekty jako to krvácení. Ke konci hraní jsme narazili třeba na automatony, které už může být docela fuška sundat. A je pravda, že když už se nepříteli povedlo nám jednu vrazit, dost to bolelo. Přesto se nemůžeme zbavit v rámci celé hry jednoduché otázky: co vlastně přináší nového a zajímavého? To by snad mohl zodpovědět příběh, o kterém toho ale bohužel nic moc nevíme.

Navzdory té negativitě je ovšem potřeba říct, že jsme se během hraní vyloženě nenudili. Nenarazili jsme sice na nic, co by nás nadchlo nebo překvapilo – byť prostředí je hezky zpracované – ale určitě jsme nepočítali minuty do konce hraní. Zkrátka to vypadá, že tvůrci se hrou míří na takový obyčejnější styl first-person akce inspirované tím Stalkerem nebo možná Dying Light; ale bez všech těch komplikovanějších RPG prvků. A také to vypadá, že spíše než na detailní průzkum prostředí cílí na to vám ukázat zajímavé lokace, ve kterých můžete tu a tam pár minut strávit. Když vlezete do zvláštního vědeckého komplexu plného krys. Když najdete padlý vrtulník uprostřed lesa. Nebo když se jen procházíte po přírodě a najednou začne zvonit telefon z budky…

V aktuální chvili ale samozřejmě nemůžeme hru jakkoliv hodnotit. Možná prostě jen ten les nebyla nejlepší reprezentace hry. A možná třeba ta vesnička, do níž jsme se dostali ke konci, úplně změní styl a atmosféru. Ale zcela upřímně? To si úplně nemyslíme, že se stane. 

Z našeho hraní jsme zkrátka nebyli nijak zklamaní, protože v zásadě to, co hra dělá a nabízí, nebylo vyloženě špatné. Prostředí bylo fajn, pár dialogů, ke kterým jsme se dostali, taky. Problém jsme spíše nacházeli v řadě věcí, které hra nedělala. Kvůli čemuž se zároveň bojíme, že až ji budeme hrát v její finální podobě, tak velmi rychle omrzí a ničím zkrátka nezaujme. Ale pravdu se dozvíme až tento měsíc, konkrétně 27. 3., kdy hra vychází na PC a aktuální i předešlou generaci PlayStationu a Xboxu. Dostupná bude také v nabídce Game Passu.