Dead Island 2: Vyzkoušeli jsme pokračování brutální zombie akce

Jestli máte rádi zombie hry, tak jste určitě někdy slyšeli o Dead Islandu. V hráčské komunitě už se totiž stal tak trochu legendou. Jednak kvůli tomu, že hra měla v době svého vydání veliký úspěch a nechala vás řezat jednoho zombíka za druhým v coopu s kamarády. Ale také kvůli tomu, že i přes úspěch prvního Dead Islandu se na druhý díl čeká už dvanáct let (když nebudeme počítat rozšíření Riptide). Ten je však konečně tady a my jsme měli možnost se na něj podívat ještě před vydáním. Dostali jsme do rukou konkrétně prvních přibližně šest hodin hry a měli jsme možnosti si projít několik hlavních misí a i nějaké ty vedlejší. Hráli jsme tedy stejný úvod hry, jako budete mít možnost při vydání hrát i vy.

Dead Island je v základu klasickou řezačkou zombíků s odlehčeným tónem. Žádný seriózní příběh, či bojování s lidmi tady na vás čekat nebude. Dostanete do ruky zbraň a můžete utíkat plnit mise a usekávat hlavy zombíkům. Fakt, že si titul na nic nehraje, je přitom opravdu příjemný. Jde o čistou zábavu, při které si i vaše postava často sama uvědomuje, jak absurdní věci, se vlastně dějí.

A je to dobře, protože první díl na tom po příběhové stránce nebyl zrovna nejlíp a to se dvojka rozhodla změnit. Není tu žádný srdcervoucí příběh, který by vás vyrušil od zabíjení zombíků. Tvůrci se jen rozhodli udělat vtipné postavy tentokrát opravdu vtipné, abyste se spíš smáli, než „cringovali“. Potvrdil nám to i sám James Worrall, který na hře pracuje na pozici kreativního ředitele.

Myslíme si, že odlehčený tón funguje, protože nám umožňuje vyvážit horor a humor. Je to docela násilná, krvavá hra, a kdyby to všechno bylo velmi seriózní, myslím si, že by se poměrně rychle stala příliš vážnou. Takže se to snažíme vyvážit smyslem pro humor a trochou ironie, což také dělá naše hrdiny docela lehkovážné. Takže jsou tak trochu typem člověka, který utíká vstříc nebezpečí. Spíš poběží středem ulice, než aby se plížili a sbírali drobnosti a strkali si je do batohu. Jsou to týpci, kteří se prostě šinou ulicí a bojují. Nicméně v jádru hry jde stále o zombie. Nebudete tu bojovat s jinými lidmi. Není to o lidských frakcích a lidské politice a o lidském tom, onom a dalším. Příšery jsou ti zlí, lidé jsou ti hodní. A vy hrajete za takový ten ambiciózní typ hrdiny. Jednoduše se zaměřujeme na zábavu.

Hned na začátku hry si budete moct vybrat jednu ze šesti unikátních postav. Každá má vlastní dabing, vlastní motivaci, proč zabíjet zombíky, a hlavně vlastní statistiky a pasivní schopnosti. Tím, že si vyberete nějakou postavu, se sice nezamykáte na jeden styl hraní, ale rozhodně by bylo lepší, kdybyste tím zvoleným hráli. Například s Amy budete mít spoustu výdrže, ale málo životů. Ryan spoléhá na obouruční zbraně a Jacob zase rád útočí rychle za sebou, což mu zvyšuje poškození. Tento přístup rozhodně není špatný, ale osobně bych možná ocenil, kdyby každá postava měla přece jen nějakou tu vlastní aktivní schopnost, která by ji udělala opravdu unikátní.

Styl, kterým budete hrát, dále udávají skilly, které jsou zde reprezentovány ve formě kartiček. V průběhu hry se vám bude odemykat čím dál více slotů a i karet, které do nich můžete dát. Tyto karty se dají kdykoliv vyměnit a umožní vám například regenerovat životy úspěšnými úhyby, zvýšit si kritické poškození, když máte málo životů nebo když trefíte víc zombíků naráz. Většina toho jsou sice opět pasivní schopnosti, ale najdeme zde sekci i pro aktivní, které se podle všeho budou dát měnit a dají vám do rukou nové způsoby, jak zabíjet zombíky.

Samozřejmě jsou tady i zbraně a tady to začne být zábava. Jejich nabídka je totiž poměrně rozsáhlá, a dokonce se rozdělují do různých typů. Například tupé zbraně dávají extra poškození do hlavy, zatímco těmi ostrými byste měli převážně usekávat končetiny. Tím můžete zombíky připravit o ruce či nohy, a tím pádem i o různé typy útoků nebo samozřejmě můžete jít rovnou po hlavě. Mou oblíbenou kategorií se však staly tyče a hole, ty jsou totiž ideální pro rychlé útoky za sebou a kromě opravdu cool pocitu ze soubojů získáte při úspěšných zásazích i poškození navíc. K tomu lze navíc zbraně i vylepšovat – můžete jim zvýšit například vydrž či poškození. Především mě ale zaujala kategorie elementálních vylepšení, které vám umožní zombíky zapalovat, elektrizovat a tak dále.

V Dead Islandu 2 najdete i střelné zbraně, a dokonce by jich mělo být poměrně dost. V krátkém úseku, který jsem měl možnost hrát, jsem se k nim však nedostal, takže bohužel nelze posoudit, jak jsou zpracovány. Rozhodně to ale vypadá, že s nimi bude spousta zábavy a o náboje nebude taková starost jako třeba v Dying Light.

Pokud Dead Island 2 sledujete zblízka, mohli jste zaregistrovat, že tvůrci propagují nový systém zvaný FLESH. Ten jsme měli samozřejmě možnost také otestovat, protože je součástí jádra hry. FLESH systém se totiž stará o to, aby ze zombíků krásně odlétávala krev a hlavně končetiny. To vše přitom procedurálně, takže nebylo potřeba vše animovat ručně. Nám hráčům to navíc nabízí plynulý soubojový systém a krásnou podívanou, která je v takovéto hře podle mě zásadní.

Hra musí mít nějaký základní technologický prvek, který hráči přináší něco nového. A myslím, že jsme toho dosáhli a jakmile jsme ho měli a jakmile jsme ho vyladili a uvědomili si všechny jeho možnosti, bylo snadné na něj zavěsit základní hratelnost a určit, co je absolutní podstatou hry. Náš procedurální FLESH systém navíc funguje nejen z hlediska hratelnosti, ale i usnadňuje vývoj hry. Nyní totiž nemusíme modelovat pohyb každého zombíka a jak z něj bude odlétat krev po každém zásahu a bla, bla, bla. FLESH systém nás zbavil této zátěže, protože to dělá procedurálně. A taky to znamená, že vývoj může být více iterativní, protože jen přesouváte posuvníky a zkoušíte mírně odlišná nastavení. FLESH systém není jen jádrem hratelnosti, ale uvolnil nám i ruce při vývoji a umožnil nám pracovat rychleji.

Průměrný hráč si nejspíše toho, že nějaký FLESH systém existuje, vůbec nevšimne. Nicméně přesně to je dobře. Vývojáři zatím mohli místo nekonečného animování strávit více času budováním světa a pilováním soubojového systému.

Svět je přitom vybudován velmi pěkně. Hra se odehrává v Los Angeles, kde navštívíte krásné pláže, samotné město a bohaté domy hollywoodských hvězd, kolem kterých se točí začátek příběhu. Jde přitom o jakousi polo-otevřenou strukturu, kdy se budete moct pohybovat mezi jednotlivými oblastmi a v nich prozkoumávat, jak jen budete chtít. Sem tam pak narazíte na vedlejší úkol nebo legendární zbraň, kterou lze najít jen vyřešením hádanky.

Samotné lokace jsou zajímavé a do detailu propracované. Měl jsem možnost navštívit například prostory hollywoodských studií se spoustou kulis a atrap, které jsem mohl používat na zabíjení zombíku. Pokud podobných míst bude ve hře víc, můžu vás ujistit, že se nudit rozhodně nebudete.

Soustředíme se na více krve než realismu – jestli mi rozumíte. Hodně jsme se inspirovali různými značkami, jako je Vetřelec, Predátor, Robocop a podobně, kde vám tón dovolí být kreativnější a umožní vám soustředit se spíš na zábavu než jen na tvorbu nekonečného drásajícího hororu.

Mé první dojmy z Dead Islandu 2 jsou opravdu skvělé. Hra má propracovaný soubojový systém, zábavný příběh a svět, který má co nabídnout. Pokud titul zvládne dostatečně často představovat nové mechaniky a možnosti, jak kosit zombíky a pohybovat se světem, rozhodně může jít o hru, ve které strávíte s radostí desítky hodin. Hlavně pokud bude dobře zpracován kooperační režim, který vám má umožnit hrát až ve třech hráčích. Tak doufejme, že se tvůrcům těžká práce během posledních dvanácti let vyplatila a že si budeme moct užít zase další skvělou zombie hru. Navíc s českými titulky na PC a konzolích.