Neuvěřitelné se stává skutečností. Po dvanáctiletém odkladu je Dead Island 2 konečně venku. A já, jakožto nejstabilnější člen redakce, který rozhodně chápal utrpení každého jednoho zombíka, kterému jsem odkrajoval končetiny, mám tu čest vám o hře povědět mnohem více. Takže si připravte čaj, kafe, mačety, sekyry, nože, kurzor na tlačítku odběr, který už určitě máte, a my se jdeme podívat na to, jak dopadlo infikované Beverly Hills.

Pokud jste prvním dílem nepolíbení, nebo jste dali přednost konkurenčnímu Dying Light, rád vás zasvětím do toho, co od hraní Dead Islandu 2 čekat. Stejně jako v prvním díle, i tady očekávejte zběsilou krvavou jízdu z pohledu první osoby. S velkým arzenálem modifikovatelných zbraní převážně nablízko budete sadisticky redukovat hordy nemrtvých a získávat za to schopnosti a úrovně pro svou postavu. 

Budete potkávat vyděšené lidi, z nichž někteří jsou stejně zvrácení, jako jste vy, a společně se budete snažit o jediné: přežít a ideálně se dostat ven z nebezpečných území různých karantén. Ale aktuální otázkou je, zda navzdory konkurenci a chutím hráčů, dokáže druhý díl stavět na úspěších kultovní jedničky.

Představte si to: typický katastrofický start, při kterém selže poslední dostupná možnost evakuace ze zamořené zóny. V našem případě letecké selhání. Zase někdo nedával bacha a pustil do letadla, které přepravovalo poslední zástupce smetánky a bijce, kteří je měli ochránit, nakaženého hosta. Nic originálního nečekejte, ale u zombie tematiky jednoduchá zápletka ničemu neškodí. Lehce jsem situaci pochopil, přijal ji a přehlédl třeba to, že takový pád letadla by nejspíš nikdo přežít nemohl.

Nicméně naše hlavní postava bude právě jeden z přeživších a pravým hollywoodským nástupem si vyberete, který z hrdinů příběhu budete. Hlavním rozdílem mezi nimi jsou schopnosti, které se vám budou průběhem hraní otevírat. Jedná se spíše o pasivní dovednosti v boji. Nečekejte ale žádné teleportace nebo obdobně pohádkové dovednosti.

Na výběr budete mít mezi například Amy, která vyrůstala v Los Angeles měnící se v peklo. Takže si dokáže drsně poradit s kde kým a pro boj využívá své atletické dovednosti. 

Další hratelnou postavou je Dani, která se přestěhovala z Bostonu a vzhledem k jejímu punkovému stylu života se taky s ničím … nemaže.

Pokud zůstaneme u ženského zastoupení, tak nám zbývá Carla. Motorkářka, která adrenalin doslova vyhledává, u ní bychom hledali spíše násilné stránky, než nějaké utíkání a atletické dovednosti. Kdybych si vybíral ženskou postavu, tak je pro mě Carla jasnou volbou.

Když přejdeme k mužskému osazenstvu, tak tady máme Bruna. Toho bych představil jako znovuvzkříšení Lil Peepa. Stylové vlasy a kérky na obličeji jsou jeho jasným znamením. I když vypadá jako někdo, kdo vám kvalitně zarepuje o tom, kde sehnat nejlepší Melanž, tak je překvapivě zručný, tichý a využitelný v mnoha situacích, ve kterých nejsou třeba jen svaly.

Jeho opakem je Ryan. Který pokud zrovna neflexí svými svaly, tak krájí zombíky sekerou a hledá posledního žijícího člena své rodiny. 

A na posledním místě jsem si nechal Jacoba, za kterého jsem prošel celou hru. Ptáte se proč? Protože to je sympaťák, co nezavře pusu. Okomentuje všechno s vtipem a kupodivu byly jeho hlášky fakt zábavné celou hru. Jacob neztrácí čas a rozhodně nechce sdílet život s ostatními v uzavřeném Beverly Hills. 

Většina hrdinů je jako z akčního filmu. Ale kromě jejich hlášek a upřednostněných zbraní je pro vás zase tolik nedělí. Klidně vybírejte podle sympatie a moc se nezastavujte nad specializacemi. Ty ve výsledku nehrají tak extrémní roli. Vážně.

Jak jsem psal na začátku, Dead Island byl a stále je zaměřený na boj zblízka. Ale jen určitou část hry. Protože to, jak budete muset a jak budete chtít bojovat, se v určité části hry změní. Není žádným tajemstvím, že se Dead Island 2 pyšní velkou škálou zbraní na blízko a jejich úpravami. Sekery, vidle, tyče, nože, co vás jen napadne. Předmětů, které můžete najít pro svou obranu, je opravdu mnoho. Možná až moc. Já se často dostal do situace, ve které jsem ani nevěděl, co za předmět chci vlastně použít. Destrukční rozdíly, co se vizuálu týče, jsou slast pro oči. Nože bodají, kladiva drtí a sekery odsekávají.  

Díky takzvanému „Flesh“ systému je každé zabití nepřítele, kterých nebude zrovna málo, parádním zážitkem. Systém totiž procedurálně reaguje na to, jakou zbraní zaútočíte, na jaké místo na těle a dle toho udělá „neplechu“. Slabým povahám to může přijít nechutné, ale o to tady jde!

Oheň škvaří kůži a správný úder zajistí odpadnutí kůže a masa na daném místě. A jeden z nejlepších efektu Flesh systému je otevřená zlomenina. Po destruktivní ráně do nohy jsme schopni vidět, jak z ní trčí kost a z mrtvého chodce je rázem mrtvý pajdal. A ano, častokrát jsem prostě jen běhal kolem něho a koukal, jak trpí a nemůže mě dohonit. Ale klid, nesuďte mě, stejně už byl mrtvý. Takže slibovaný Flesh systém mě nadmíru překvapil.

Masakrování stojí za to, obzvlášť v kombinaci s vylepšováním předmětů, které způsobuje vydávání elektrických šoků, zapalování nebo krvácení. Jako v mnohých RPG hrách, předměty jsou samozřejmě označeny čísly, které určují jejich účinnost. Postupem hrou se ale z předmětu na blízko dostanete i ke zbraním střelným. Pistole, brokovnice a útočné pušky vám v určitých chvílích budou taky asistovat. 

Na rozdíl od prvního dílu je postup hrou znatelně neorganický a v určitých chvílích je až do očí bijící. To platí i pro souboje. Po celou dobu hraní získáte nespočet předmětu s určitou silou a s určitým využitím. Ale když jsem studoval, jaký předmět v jaké chvíli použít, tak jsem zjistil, že je to docela jedno. Chtěl jsem zbraň, kterou budu mít rád, budu se s ní mazlit a následně si ji vylepším.

Ale pouze jsem si to idealizoval. Vylepšení bohužel nejsou tak znatelná jako v prvním díle. Zbraní dostanete tolik, že je ve výsledku jedno, jakou si oblíbíte, a polovinu budete používat maximálně k házení nebo rozebírání pro budoucí výrobu předmětů, jako jsou lékárničky či náboje. A pak přijde část hry, kdy se vám otevřou střelné zbraně. Dostanete do nevyhnutelné a znatelně naskriptované chvíle, kdy vám řeknou „na tu máš zbraň, teď ji umíš používat a je to“. Snažil jsem se nehledat v Dead Islandu moc logiky. Ale po tom, co nacházíte stovky zbraní na blízko, si najednou někdo v okolí vzpomene, že po deseti letech zombie apokalypsy používal někdo v Beverly Hills možná i střelnou zbraň?  

Z boje na blízko se tedy dostanete do éry střelných zbraní, které udělují mnohonásobně větší poškození. Najednou z mrtvol začnou padat i náboje, kterých je poměrně hodně. A já od určité chvíle neměl vlastně důvod se vracet k těm zbraním na blízko. Můj vztah k mačetě, kterou jsem nosil od začátku vlastně jen z principu, byl podkopán ještě víc.  

Mou nespokojenost s konzistencí využití konkrétních zbraní zachraňovaly prostory, v nichž se budete pohybovat. Od začátku až do konce hry budete mít možnost šikovně využívat prostředí, co se vodivosti nebo hořlavosti týče. Takže pokud se náhodou dostanete do situace, že vám dojdou náboje nebo si prostě budete chtít užít masakrování tak jako já, tak nahnání zombie do jednoho místa a jejich následné odpálení si užijete a nejspíše po celou dobu hraní tahle možnost neomrzí. Ale kazí to fakt, že to vše budete dělat hlavně pro to, že zrovna chcete, ne že by to byla přímo nutnost.   

Narazíte i na lehké hádanky. Nejčastěji typu „najdi jistič a otevři bránu, protože se dál nedostaneš“ a pro splnění těchto úkolu s okolím budete muset spolupracovat trochu více. Někdy vypnete ventil se žíravinou, jinde zase ventil uvolníte, aby vytekla voda, a vy díky vodivosti spojili elektrický obvod. Což chválím. Ale taky jsem narazil často na chvíle, ve kterých jsem prostě pasti drze přeskákal, protože se mi nechtěly řešit a věděl jsem, že trocha zranění mi vlastně vůbec nevadí. S touto informaci se dostáváme k dalšímu docela otravnému faktu. I kdyby mi zranění vadilo, tak je to ve výsledku jedno. Jako správný hráč, se instinktivně budete vyhýbat smrti. Ale smrt v Dead Island 2 nic neznamená. A teď nenarážím na zombie apokalypsu. Narážím na to, že když umřete, doslova vás to posune jen o pár metru jinam a pokračujete dál. Žádný extrémní postih nečekejte. Dokonce i cíl, který vás zabil, bude mít stejně životů jako před vaší smrtí. 

Takže jej pak přijdete jen doklepnout. Já se snažil neumírat, ale určitě to vyvolá u jiných hráčů pocit, kdy jim bude jedno, že umřou a přestanou se snažit. A samozřejmě tento pocit je pochopitelný, protože si vývojáři neporadili s adekvátním trestem.

Poslední negativní věc, kterou bych rád zmínil, je objevování se nepřátel. Většinu věci, co jsem hanil, byly ty, které jsem dokázal překousnout a přizpůsobit se. Ale nesmyslné zjevení některých zombie, ať už v rámci příběhu nebo aby oblast nepůsobila moc suše, mě rotovalo ze židle.

Na začátku hry se vývojáři jednou misí pokoušejí tenhle jev vysvětlit. A to tak, že musíte zavřít bránu, za kterou se objevují zombie vylézající z kanalizace. Už v té chvíli jsem si řekl, že to je docela trapné, protože to nebyla kanalizace, ve které bych si dokázal představit, jak se v ní hromadí zombie. Byla to spíš taková ta kanalizace, ve které byl schovaný Pennywise, když chtěl slupnout Georgieho ve filmu It. A to ještě půlku jeho těla musel nechat venku na chodníku. 

Takže asi chápete, že z takového místa těžko budou vylézat hordy nemrtvých. Nicméně jsem si řekl, že budu respektovat pravidla, i když mi v té chvíli bylo jasné, že tím chtějí vývojáři zakrýt nějaké vysvětlení toho, kde se pořád škaredí uhnilci berou. Ale co jsem absolutně nerespektoval, byl fakt, že se pak obdobně začali nepřátele objevovat na místech, kde žádná taková kanalizace nebyla. Klidně i v místnosti, kde jste si byli zcela jistí, že se tam nemrtví nemohli dostat.

To s místnostmi nebyl zase tak častý jev, ale bilo to do očí, i když se to stalo jednou za půl hodiny. Taková místa pak najdete častěji venku, kam se prostě nepřátele neměli jak dostat. A osobně si myslím, že o tomhle problému vývojáři vědí moc dobře, protože snaha ho zamaskovat byla častá. Ale nechápu, proč tohle zjevování nevyřešili nějakou přirozenější metodou. I ve 13 let starém Left 4 Dead dokázali vývojáři zamaskovat deroucí se hordu „odnikud“

Je mi jasné, že předchozí část vypadala, jako že jsem se hrou nebyl spokojený. Ve výsledku mě Dead Island 2 bavil a masakrování jsem si užil. A Flesh systém celé masakrování podpořil. Level design uspokojil každý můj krok. A výběr hudby v každém větším boji vyvolal úsměv na tváří. Stejně jako to, že je hra přeložená do češtiny. Vedlejší úkoly navíc měly skvělý spád a obával jsem se, že budou nudné. Ale výzvy typu „zajdi tam a zabij 20 zombíků“ byly zaobalené do smysluplného důvodu. Například když jsem v průběhu hlavního úkolu míjel dům, kterému na střeše něco vybuchovalo. Tak jsem to šel prozkoumat. A seznámil jsem se s dívkou, která odpovídala mé představě teenagerky v Beverly Hills.

Točila si zrovna na svůj kanál to, jak vybuchují zombie a poprosila mě, jestli bych pro ní několik desítek umrlců nemohl ještě jednou stylově zabít. Že by jí to zvýšilo dosah na YouTube. Neměl jsem to srdce ji odmítnout.

Co mě ale udivilo, tak to, že pohyb po mapě je o dost omezenější, než byl v prvním díle. Včetně absence ovládání vozidel. Je dost možné, že tahle negativa jsou způsobena předchozími odklady. Osobně jsem ale spíše očekával, že se objeví problémy s optimalizací. Ale ne. Kvůli ragdollům se končetiny někdy hýbaly dost vtipně, ale celkově titul běžel bez chyb.

Dead Island 2 jsem odehrál celý na počítači a byť jsem se snažil, nenašel jsem nic, co by mi ho z hlediska optimalizace kazilo. Rozhodně jsem v poslední době zažil mnohem „zprasenější“ tituly, které slibovaly víc, než dodaly. Ale jako fanoušek titulu jsem se těšil, že dostanu desítkovou řežbu.

Objektivně je ale Dead Island 2 hra, kterou bych rozhodně doporučil ke koupi. Díky naší recenzi víte, co by vám možná mohlo vadit, ale myslím, že se bavit rozhodně budete. Nad logikou příběhu někdy musíte přimhouřit očko, ale možnost pak to očko někomu vydloubnout situaci zachraňuje.