Tři hry v předběžném přístupu, které vás zabaví na dlouhé hodiny

Velká studia v poslední době odkládají jednu herní pecku za druhou, všechno z naší Steam knihovny jsme dohráli už minimálně dvakrát a vnitřně nás přemáhá touha utratit naše těžce vydělané peníze za nějakou tu hru. My jsme se proto podívali na tři hry, které mají na svědomí Indie vývojáři, a ačkoliv se nachází teprve v předběžném přístupu, stojí za to je vyzkoušet.

První hrou na našem seznamu je pixelartová top-down RPG střílečka Death Trash. A z RPG žánru nabízí opravdu vše. Ať už tvorbu a vylepšování postavy, výrobu hromady věcí usnadňující průchod či rozhovory, kde vaše odpovědi mohou změnit směr ubírání příběhu. Postapokalyptická planeta Nexus, na které se Death Trash odehrává, připomíná svět, který známe například ze série Fallout. Otevřené lokace, mezi kterými se lze přesouvat i pomocí rychlého cestování, jsou na první pohled krásné. Ve skutečnosti jsou ale temné, plné krve a mimozemských nepřátel. 

V soubojích s nimi využijete jak zbraně na blízko, tak i na dálku. A že jich není zrovna málo. Nalézt se tu dá kromě všelijakých železných tyčí a pistolí například i meč. Když ale zrovna nemáte po ruce nějakou tu zbraň na vlastní obranu, nezbývá kromě správně načasovaných kotoulů nic jiného než útěk. Hra vás sice naučí, jak se bránit, ale ne jak přežít. Pokud se vám ale stále nedaří všechny ty emzáky zabít, jistě oceníte možnost lokální kooperace dvou hráčů na jednom počítači.

Špetka humoru, kdy se například hlavní postava vyzvrací a následně svoje dílo hodí do inventáře se slovy „to se bude hodit", či podivuhodný nudista uctívající slunce. K tomu skvěle napsané dialogy a napínavý příběh. To vše ve vás vyvolá nutkání prozkoumávat herní mapu dál a dál. Pokud zrovna prolézáte podzemním komplexem nebo bloudíte pustinou, vyplatí se vždy danou lokaci prozkoumat důkladně. Všemožná zákoutí skrývají nespočet nábojů (které tu jsou horkým zbožím) a když budete opravdu pozorní, objevíte i několik skrytých lokací. Zvukové efekty, které jen přidávají na potemnělé atmosféře, v nás při zhasnutém světle vyvolávaly nepříjemné pocity. A abychom se přiznali, přesně tohle jsme od hry očekávali a taky jsme to dostali.

Na to, že je hra ve vývoji už od roku 2015 a má ji na starosti jeden jediný člověk, se jedná o skvělý počin a my už se nemůžeme dočkat, až vyjde její plná verze. Ta by měla dle slov vývojáře dorazit začátkem příštího roku a kromě PC nebo Nintenda Switch vyjde také na starší a nové generace konzolí.

U akčních her ještě chvíli zůstaneme. Druhou hrou je střílečka z pohledu první osoby s prvky rogue-lite Project Downfall. Tu mají na svědomí naši polští sousedé ze studia MGP. Ačkoliv se nám při prvním pohledu na trailer vybavil starý dobrý DOOM, nechali se sami tvůrci slyšet, že se jim tohle přirovnání zrovna dvakrát nelíbí. Děj nás zavede do nedaleké budoucnosti, kde se Evropská unie pomalu rozpadá a vzniká Novoruská federace, do které kromě Polska spadají téměř všechny země bývalého Sovětského svazu. V kyberpunkovém městě nasvíceném tisíci neonovými světly se ujímáme postavy, jejíž vzhled nenápadně připomíná Johna Wicka. A právě takového zabijáka, kterým John Wick je, z vás hra chce mít.

Propiskou sice místnost plnou nepřátel nepobijete, arzenál zbraní ale rozhodně malý není. Chcete někomu ustřelit brokovnicí hlavu, provrtat protivníka desítkami kulek ze samopalu nebo ho umlátit železnou tyčí? Poslužte si. Nejedná se ale o žádnou bezhlavou rubačku a je potřeba často taktizovat. Každá kulka je zde smrtící a stejně jako odděláte jednou dobře mířenou střelou nepřítele vy, může zabít i on vás. A věřte, že zemřít opravdu nechcete. Ve hře se totiž nenachází žádné checkpointy a každá smrt vás pošle na začátek úrovně. Ty se designově nemění, takže po několika restartech určitě najdete správnou taktiku jak se dostat dál. Jediným upgradem, který vám může pomoci v boji, jsou pilulky, které umí zpomalit čas nebo vám umožní provést smrtící kop.

Pokud by se vám i tak zdála hra těžká, je možnost před startem každé úrovně nastavit obtížnost, a to klasicky buďto na lehkou, střední či obtížnou. Bohužel jsme mnohdy zjistili, že je nějaká ta pasáž opravdu nesmyslně těžká až na jejím konci, a tak následovalo opakování celého levelu od začátku a o obtížnost níž. Za zmínku rozhodně stojí i soundtrack, který se výborně hodí k atmosféře hry a doslova vás vtáhne do celého toho kyberprostředí.

I přes občasné propadávání texturami a špatně nasvícená místa, kdy nám za záda z úplné tmy vyskočil nepřítel, se Project Downfall jeví jako hra s velkými ambicemi. Datum vydání plné verze zatím není známo, vývojáři ale už teď slíbili, že mimo počítače si hru užijeme na Nintendo Switch a Xbox One.

U třetí hry dnešního výběru zaplesá srdce nejednoho milovníka devadesátkových klasik. Je jí akční retro střílečka z pohledu první osoby Dread Templar. A jak už její název vypovídá, ujímáme se zde hrůzy nahánějícího templáře, který se vydává hledat pomstu do samotného pekla. Hned po startu nás přivítala tvrdá rocková muzika a my hned věděli, že jsme tu správně. Celkově jsou tu zvukové efekty a hudba něčím, co posouvá hru o úroveň výš. A je příjemným zjištěním, že studio T19 Games (mimochodem opět vedeno jediným člověkem) ví, že kromě hratelnosti a grafiky je i audiostránka důležitou součástí. Vzpomeňme si třeba na poslední DOOM. 

I když to vypadá, že se Dread Templar snaží jít po stopách slavné série Quake, není to tak úplně pravda. Nachází se tu hned několik prvků, které známe z moderních her. Přes bullet-time, až po vylepšování postavy a zbraní, kterých se tu nachází hned deset typů a žádná z nich není zbytečná. Mnohdy vám na obyčejné zombíky a pavouky stačí pistole nebo pověstné katany. Na pekelné troly a démony je ale potřeba něco ráznějšího ve formě brokovnice či samopalu. Vylepšování funguje na principu perků, jejichž sloty se otevírají pomocí drahokamů, které naleznete v jakýchsi svatyních.

Pokud si myslíte, že popadnete zbraň a půjdete kosit hordy nepřátel, tak vás vyvedeme z omylu. Hra skrývá nespočet tajných lokaci, do kterých je možné se dostat pomocí všemožných hádanek. Poté, co objevíte klíč ke dveřím, za kterými se schovává další klíč ke dveřím, za kterými naleznete výtah, jež vás doveze ještě hlouběji, než je samotné peklo, dostanete odměnu ve formě již zmiňovaného drahokamu nebo nové zbraně.

Absence mapy je jediné negativum, co jsme za bezmála sedm hodin hraní našli. Obohaceni odměnou za vyřešení hádanky se tak většinou vydáte jinou cestou, než jste měli původně v plánu. Zpátky totiž trefíte málokdy. 

Nudit se tu rozhodně nebudete, a to ani při načítacích obrazovkách, které kromě tipů, jak hrát, občas zobrazí hlášku ve stylu „ve hře se nenachází žádné toalety“. Pokud se vám zdá, že jste o hře už slyšeli, ale Dread Templar vám nic neříká, možná vám pomůže to, že se původně měla jmenovat Hell Hunt. V plné verzi by měla být dostupná na Steamu v průběhu příštího roku a později by měla dorazit i na ostatní platformy.

Předběžného přístupu bylo až až. Dovolíme vám tedy se vrátit nazpátek do světa plných, opatchovaných, stabilních her. Snad se nebudete nudit. A pokud ano, vždy si můžete přečíst nějaký náš článek nebo se kouknout na další videa z našeho kanálu.