Diablo II je mrtvé, ať žije Diablo II: Resurrected!

Druhý příchod antikrista se blíží, lidé se bojí v noci vycházet ze svých domovů, nemrtví chodí za našimi okny a karpální tunely vzpomínají na stará muka brutálního click-festu. Diablo 2 je mrtvé, ať žije Diablo 2 Resurrected!

Již dnes od sedmi hodin večer se brány pekla znovu otevírají, tedy alespoň jejich polovina. Po celý víkend se totiž hráči na PC, Xboxu či PlayStationu mohou připojit do otevřeného beta testování, které zpřístupní první dva akty, a to včetně přenášení uložených pozic mezi platformami. Jen pozor, pokud stále máte na zaprášených disketách savy z originální hry, ještě je nechte chvilku ležet. Ty totiž půjde importovat až do finální verze hry.

Před samotným spuštěním otevřené bety ovšem probíhalo ještě uzavřenější kolo, ke kterému se dalo dostat skrz Twitch dropy či předplacení hry, a tak jsem dostal i já možnost na poslední chvilku do hry skočit a vyzkoušet si alespoň polovinu prvního aktu a mohu vás tak na hraní řádně nalákat.

Těšíte se na zabíjení milionů monster? Je to tady! Najdete všechno, co si pamatujete na správném místě? Ano! Je Diablo 2 Resurrected dokonale zpracovaným remastrem? Jooo! Jedná se o boží hru, kterou bych doporučil každému jako vstup do světa Diabla? Všemi deseti, absolutně, krvelačně, prosím v žádném případě NE! Bez nostalgie to radši totiž vážně ani nepouštějte. Základní herní mechaniky stylu ARPG jsou totiž poněkud zastaralé a mladší hráči by je vůbec nemuseli vstřebat.

Pojďme ale už do hry. První, co vám totiž vyrazí dech, je hned samotné intro, které bezpečně poznáte. Je totiž úplně stejné, jen asi stokrát detailnější. Po jeho zhlédnutí se ocitáme u starého známého ohně a můžeme si vybrat postavu, se kterou sestoupíme do pekel. Můžete se těšit na všechny své oblíbené postavy, ovšem s drobnou výjimkou oblíbeného Necromancera a Assassinky, kteří se přidají až při finálním spuštění hry. To mě trochu zamrzelo, protože jsem Diablo 2 ve skutečnosti poprvé dohrál za Necromancera asi tak 3 roky nazpátek a jiné povolání neznám. Přednost tak tentokrát dostal Barbar.

Poté už jsem se ocitl v Rogue Encampment a má cesta za hledáním ďábla mohla začít. Již v prvních vteřinách se budete cítit jako doma, základ hry totiž stále běží na stejném enginu, herní systémy tak nebyly pouze umně napodobeny, ale ve skutečnosti jsou totožné. Resurrected tak přidává pouze grafickou nadstavbu lepších textur, světelných efektů a postav, které se dokážou pohybovat nejen 16, ale všemi směry.

V co jsem osobně trochu doufal, by byl větší zásah do ovládání a uživatelského rozhraní obecně. Hned v prvních minutách jsem se marně pokoušel najít možnost přepnout pohyb postavy na WSAD, anebo alespoň šipky. S prvními levely také přicházely speciální schopnosti a já vlastně zapomněl, jak strašlivá otrava je jejich původní přepínání v jednom jediném slotu na pravém tlačítku myši. Tam zafungují funkční klávesy, nebo můj srabácký přístup rvát body jen do jedné schopnosti.

Byl jsem ale překvapen, jak dobře mi to šlo. Základní obtížnost přeje herním redaktorům, a tak se mi vlastně ani jednou nepodařilo zemřít, a to jsem se o to doopravdy snažil. Největší problém jsem tak měl se správou omezeného inventáře. Sběračské touhy moderních her se vám tu totiž vymstí, a pokud budete brát veškerou bílou veteš, tak polovinu herního času budete trávit běháním zpět do města, kde můžete prodat celý inventář za 7 zlatek a vysněně koukat na ten perfektní meč za 26 tisíc.

V průběhu hraní se budete cítit prostě jako doma a jako každý správný remaster i Diablo 2 Resurrected má tlačítko pro návrat do prastaré grafiky. Ta byla atmosférická, ale pevně věřím, že minimálně kvůli strašlivému rozlišení si ji vlastně nikdo nebude chtít zkoušet. Je to jako porovnávat piškot se snickerskou.

Je výborné, že autoři si pro nás připravili alespoň pár drobných pomocníků, kterých si možná na první pohled ani nevšimnete, ale mohou vám zlepšit život. Spousta klikání například mizí díky automatickému sbírání zlata, které vzniklo v podstatě jen díky konzolové verzi hry. Dočkáte se také lepší indikace například toho, kdy netrefíte nepřítele. Škoda jen, že nebyla implementována i nějaká modernější podoba mini-mapy, která vám jako za stara dost kazí rozhled. 

Po zpackaném Warcraft 3 Reforged tak ze sebe Blizzard dostal konečně důstojný remaster, jenž si má smysl zahrát. Skutečně doporučit ho mohu hlavně těm, kteří už pro původní Diablo 2 mají rezervované místo ve svém srdci.