7 důvodů, proč má smysl znovu věřit sérii Far Cry

Que pasa? Jste připraveni vydat se do centra Karibiku, držet Cuba Libre v jedné ruce, ve druhé kulomet a dělat vše pro svrhnutí El Presidente? Far Cry 6 přiletí na všechny platformy již 7. 10. tohoto roku a vzhledem k tomu, že jsem dostal možnost si tuto hru na pár hodin vyzkoušet dopředu, rozhodl jsem se dát dohromady několik osobních postřehů. Možná víte, že poslední dva díly této oblíbené série si v našich, dobře, v mých recenzích nevedly zrovna nejlépe. Připravte se tedy na 7 důvodů, proč si myslím, že to tentokrát dopadne dobře. Jdeme na to!

Začneme hned zkraje… samotným začátkem hry. Pokud si vzpomenete na Far Cry 5 i Far Cry: New Dawn, víte, že jejich úvod nebyl špatný. Atmosféra nějak fungovala, jen bylo všechno poněkud přitažené za vlasy. Šestý díl se ovšem tváří, že se znovu vrací ke kořenům. Společně s hlavní postavou jménem Dani Rojas se pokoušíte utéct z ostrovního státu Yara do zaslíbené Ameriky. Jen zrovna ve městě začne probíhat čistka, vaší jedinou šancí je dostat se na loď pryč a jak asi správně tušíte, teprve tam se to pořádně podělá. Nicméně, atmosféra úniku z totalitní země po vzoru bratří Mašínů působí přinejmenším uvěřitelně.

Teď se vrátíme do historie ještě mnohem dál, tedy až k prvnímu dílu. Ve Far Cry 6 totiž stejně jako na začátku série vaše hlavní postava nejen, že mluví, ale dokonce ji v různých cut-scénách můžete i vidět. Dani Rojas, ať už si vyberete muže či ženu, je tak postava s vlastním hlasem, charakterem i historií a konečně k ní můžete také mít nějaký vztah. Dani pochází přímo z Yary a tak vlastně poprvé v sérii nehrajeme za cizince, jenž se dostal na nějaké území. Perfektní je také to, že vás ostatní dokážou vlastním jménem dokonce i oslovit. Když mi totiž v předchozích Far Cry neustále říkali jen zelenáči, rookie či juniore, a to i po tom, co jsem osvobodil dvě třetiny země, byla to neskutečná otrava.

Pokud mě něco na pětce a New Dawn doopravdy štvalo, byly to levely nad hlavami nepřátel. To, že se někoho pokoušíte zabít sniperkou a musíte se trefit do hlavy dvacetkrát za sebou, byla ta naprosto nejretardovanější designérská… no, asi víte co.. Far Cry 6 nadále využívá systém health barů, na pozadí rozhodně běhají čísla, hra vám je ovšem už nevmetá s každým výstřelem do obličeje. Dokonce vypadají, že odráží i realitu. Nenarazil jsem tak na žádného nepřítele, kterého bych nemohl tiše sejmout jednou ranou. Neznamená to ovšem, že by každý padnul na jednu ránu. Ve hře jsou i tužší nepřátelé, ale ty poznáte například podle velmi komplexní zbroje a ne podle motorkářské helmy. Snad to tak vydrží celou hru.

O systému Amígos jsem vám už povídal ve svém prvním preview. Sausage dog, jezevčík na vozíčku jménem Chorízo, je prostě boží a jako maskot prodává Far Cry 6 každému, komu jsem o něm povídal. Ze zvířecích společníků není jediný. Krokodýl Guapo dokáže být také roztomilý... svým způsobem... a hlavně vám dokáže pomoct v boji! Tím zvířata nekončí, v trailerech jsme také mohli zahlédnout například i pankáčského kohouta Chicarróna. Vypadá to, že klasickým lidským společníkům už v sérii odzvonilo.

Ve Far Cry 6 budete mít k dispozici hák s lanem a zdá se, že si akrobatických hrátek užijeme více než dříve. V průběhu hraní jsem dokonce narazil na kobku s mayským pokladem a lehkými logickými hádankami. Nezbývá tedy než doufat, že jich ve hře bude více. Už v samotném demu jsem pro jistotu vymetal pozadí každého vodopádu. Marně...

Far Cry se vždy vyznačovalo dokonale zlými záporáky a El Presidente Antón Castillo nebude jiný. Herecké obsazení Giancarla Esposita byla v tomto ohledu sázka na jistotu a už od sledování Breaking Bad mám pocit, že jsem lepšího záporáka snad nikdy neviděl. Arogance vepsaná do tváře, pocit bezmoci, když jste v jeho přítomnosti... to je esence, která nové Far Cry rozhodně nakopne. Pochválit musím i celý zbytek hereckého ansámblu. Snad každý, s kým jsem se ve hře potkal, měl svou duši, ať to byla mladá vůdkyně odporové skupiny Libertad Claru Garcia, či staré odbojářské páky jako Juan Cortez nebo El Tigre.

O partigiano portami via,

o bella ciao, bella ciao, bella ciao ciao ciao

Pozor, pozor, tady ustupujeme od španělštiny k italské lidové písni spojené s partizánským protifašistickým hnutím, Bella ciao. Píseň v poslední době proslavil zejména seriál La Casa de Papel. Sám zrovna teď posledních pár týdnů ujíždím na latino rytmech a věděl jsem, že se v soundtracku můžu těšit například i na Makarenu. Pak jsem ale dostal jasný cíl – zničit co nejvíc z plantáže zvláštní odrůdy tabáku jménem Viviro. Do ruky jsem dostal plamenomet a z rádia začalo tiše hrát... Bella Ciao. Okamžitě jsem se dostal do bitevního zápalu a bylo mi naprosto jedno, kolik zdraví mi zbývá, protože jsem byl připraven spálit na popel celý svět! 

Seppellire lassù in montagna,

o bella ciao, bella ciao, bella ciao ciao ciao...