Také jste se vždy chtěli dozvědět o čem sakra vlastně ten Warhammer je a čeho je v něm 40 tisíc? Tak místo čumění na toto video jděte na wikipedii. Ve Warhammer 40,000 Boltgun totiž z příběhového pozadí skoro nic nepochopíte. Lore-building je zde prakticky sprosté slovo. To mne celkem zklamalo, v první misi jsem totiž hltal každé slovo létající lebky co vás doprovází, než mi došlo, že to je naprosto zbytečné. Fanoušci universa ale budou mít z drobných odkazů radost. Hra je prostě klasicý boomer-shooter z pohledu první osoby, kde si nepřátele skoro ani pořádně neprohlédnete přes hektolitry stříkající krve. Ne že by jich ale k vidění bylo zas tak moc. Hra nabízí přibližně 20 nepřátel na zhruba 10 hodin hraní, což je zhruba odpovídá legendárnímu Doomu 2. Toto připodobnění celkem sedí i na přístup k herním mapám. Pokud vás v Doomu štvalo obcházet jako idiot celou mapu třikrát, tak se připravte, že v Boltgunu je to mnohem horší. Úrovně jsou mnohdy velmi rozlehlé a k dispozici nemáte žádnou mapu. Při hledání správného klíče jsem se často monotónností prostředí zamotal tolik, že jsem se vrátil až na začátek levelu. Pocit z hraní ale celkem vylepšovali pokročilé zbraně. Základní útočná puška a motorovka mi vystačila zhruba první třetinu hry, protože brokovnice a plasma gun prostě nemá dostatečnou rychlost, nicméně kulomet Heavy Bolter, či třeba laser Melta Gun už kacíře odpravoval ze světa naprosto vhodnou rychlostí.

Teď tedy ještě ta boomerská grafika. Kombinace primitivních modelů a pixelartových nepřátel funguje vlastně docela dobře a hru tak bezpečně poznáte. Dodatečné nastavení omezující barevnou paletu a nebo přidávající pixelizaci pak už upřímně neberu moc vážně. Je totiž prostě jenom přídavný filtr. Ze všeho nejvíc se mi na hře líbily příběhové animace, které ale najdete vždy jen na přelomu jedné ze tří kapitol.Fanouškům žánru mohu hru doporučit klidně na sto procent. Moderní hráči ale asi budou poněkud trpět.