Po nějaké době konečně opět nastal čas vrátit se do dob feudálního Japonska. Přesně tam nás zavádí Trek to Yomi, očekávaný 2.5D indie počin studia Flying Wild Hog. I pro milovníky východní kultury a všeho, co k ní patří, může ale tato hra představovat značně rozpačitý zážitek, který působí velmi nevyváženým dojmem.

Trek to Yomi je přiznaným milostným dopisem rozsáhlé tvorbě Akiry Kurosavy a na hře je to zatraceně znát. Stačí se podívat už jen na kýčovitý příběh, který jako by vypadl z filmografie tohoto slavného japonského režiséra. Hlavní hrdina, mladý samuraj Hiroki, musí ochránit svoji vesnici před krvavými nájezdy barbarských banditů. To jej donutí vydat se na cestu pomsty a sebepoznání, která jej zavede až do japonské země mrtvých – Yomi. Od vyprávění nelze čekat nic speciálního navzdory tomu, že v určitých místech vám hra nabídne relativně zajímavou, avšak naprosto zbytečnou možnost příběhové volby. Upřímně řečeno bych si ani nevšiml, kdyby ve hře nebyla. 

Co se postav týče, máme tu typické žánrové archetypy. Starý mistr, mladý žák, jeho milá… Pokud jste viděli alespoň jeden samurajský film, budete v Trek to Yomi jako doma. Ale o to přesně jde. Pokud se ponoříte do stereotypu, paradoxně si budete hru mnohem více užívat. Tak jsem to aspoň měl já. K dobru také Trek to Yomi můžeme přičíst naprosto fantastický japonský dabing, který vás přece jen místy silně vtáhne do hry.

Kurosava se zde nepromítá jen do příběhu, ale do celého herního zážitku. Ne náhodou tedy tvůrci zvolili typický černobílý filtr se zrněním. Filmovost podtrhují i fixní záběry na jednotlivé levely, které vás budou provázet po většinu hraní. Trek to Yomi umí vykouzlit skutečně kouzelné scenérie. A to i přesto, že herní modely vlastně nejsou na dnešní poměry kdovíjak detailní. Vizuál dokazuje, že pro působivý herní dojem nepotřebujete extrémně kvalitní modely a textury, ale to, aby jednotlivé prvky grafiky fungovaly dohromady jako celek. Což se Trek to Yomi povedlo. Nejen záběry na japonská rýžová pole a překrásnou architekturu, ale i souboje. Hra velmi efektivně dodržuje pravidla práce s filmovou kamerou. O to silnější je pak dojem, který na vás Trek to Yomi má. Jenže to je tak trochu dvousečná zbraň. Při hraní jsem totiž narazil i na chvíle, kdy jsem kvůli kameře narážel do prostředí, a dokonce jsem měl párkrát problém i v boji. To, že hra vlastně filmově stříhá záběry na jednotlivé části úrovní, je tedy sice velmi zajímavý nápad, který ale v tomto případě občas tak úplně nefunguje. Občas také narazíte na spíše úsměvné vizuální chyby. Mně se například stalo, že jsem jakýmsi zázrakem poslal nepřítele do vzduchu, kde si chvíli poletoval. A jednou jsem propíchl proud vzduchu, když se můj souputník během animace odporoučel kamsi do dáli.

Jádrem hratelnosti je pak soubojový systém. Jelikož se jedná o hru s fixní kamerou, musíte si při boji dávat bedlivý pozor na to, ze které strany na vás protivníci útočí, a podle toho otáčet s Hirokim. Ne vždy to ale stoprocentně funguje a boj se stává příliš chaotickým. Podobný problém jsem měl i s blokováním. Ač jsem včas drtil klávesu pro blok, stalo se mi, že Hiroki prostě odmítal zvednout katanu a vykrýt útok, což samozřejmě vyústilo v brzkou smrt. Ani okno, ve kterém můžete provést perfektní blok a na chvíli tak protivníka vyvést z rovnováhy, není moc dobře nastaveno, protože musíte blokovat už nějakou dobu před tím, než se střetnou čepele.

Trek to Yomi vám nabízí strom dovedností, které si postupem času odemykáte. Jednotlivá komba jsou pak velmi efektní, mě osobně ale bohužel přišla vlastně celkem k ničemu. Je to proto, že v drtivé většině případů většinu z nich ani nevyužijete. Sám jsem si to zažil ve chvíli, kdy se mi do rukou dostalo první omračující kombo. A s tím jsem si vystačil po nějakých osmdesát procent hry. Ani to, že vám hra mimo útoků na blízko dává i možnost útočit z dálky, celkovému dojmu moc nepomáhá. Ano, tyto možnosti ve hře jsou, ale nic vás je zkrátka nenutí používat. 

Ze soubojů se tak rázem vytrácí veškeré kouzlo a po chvíli si uvědomíte, že vlastně jen rutinně dokolečka mačkáte jednu kombinaci útoků. To přece není zábava. Podívejme se například na výborný Ghost of Tsushima. Každý útok, každé kombo a postoj měly ve hře své opodstatnění. To hráče nutilo myslet strategicky a aktivně střídat útoky, jelikož každý druh nepřítele vyžadoval trochu jinou taktiku. To mi v Trek to Yomi strašně chybí. 

Ocenil bych i větší variabilitu designu nepřátel. Jistě, podíváte se do podsvětí, kde jsou zatracené duše, ale vlastně se jedná jen o upravenou verzi humanoidních nepřátel, kterou po určité době navíc porazíte de facto stejným způsobem. Mírným oživením hratelnosti jsou ale bossové. Těch sice ve hře bohužel moc nepotkáte, každý je ale svým způsobem unikátní a představuje výzvu. Obyčejným sekáním katanou na ně totiž nevyzrajete. 

Ač je Trek to Yomi značně repetitivním zážitkem, hrou naštěstí proběhnete za nějakých šest hodin, což je i vzhledem k příběhu tak akorát. Jen je škoda, že tento čas hra nevyužívá lepším způsobem. Nezachrání to ani obligátní sbírání bonusových předmětů. Po dohrání Trek to Yomi se vám také odemkne nejtěžší obtížnost, ale zcela upřímně – komu by se chtělo touto hrou znovu procházet?

Dlouho jsem přemýšlel, co mě vlastně nutilo Trek to Yomi dohrát. Rozhodně to nebyl fakt, že jsem hru dostal na recenzi. A pak jsem to přišel. Nebyla to ani hratelnost a vlastně ani příběh. Pro mě osobně to byla celková nostalgie, vzpomínka na staré samurajské filmy, se kterými jsem vyrostl. Zahřálo mě u srdce, že se objevila hra, která natolik ctí japonskou kulturu a obecně filmové řemeslo. Podporuje to nejen vizuál, ale i audio ve hře, které obsahuje nejen skvělý dabing, ale vyhrává si i se všemožnými ruchy a zvuky. A když se zaposloucháte, možná také uslyšíte šum starého filmu. I takový detail v Trek to Yomi najdete.

Bohužel, právě zaměření na detaily je to, co hře škodí nejvíce. Nemohu se zbavit dojmu, že pěkný vizuál a myšlenka, že si „uděláme hru podle Kurosavy“, převážily nad promyšleným designem levelů a jednotlivých prvků hratelnosti. Ty totiž působí značně nedomyšleně a nedotaženě. Některé věci jsou ve hře naprosto zbytečně, třeba přehnaný počet komb či zbraně na dálku. Nedostává se k nám tak další vybroušená hra se samuraji, ale spíše průměrný zážitek, který sráží mnohá špatná rozhodnutí jeho autorů. Je škoda, že hra s tak velkým potenciálem nakonec takto dopadla.

Snad mi tedy konečné hodnocení Trek to Yomi nebudete mít za zlé. Fanoušci Kurosavy budou stejně jako zprvu já ze hry nepochybně nadšeni. Má skvělou grafiku, výborné audio a herecké výkony v čele s hlavním protagonistou vůbec nejsou špatné. Otázkou ale je, kdy toto nadšení vyprchá, protože výše zmíněné je vlastně vše, co vám hra nabídne. Běžnému hráči tohle možná prostě stačit nebude. Faktem ale zůstává, že by si Trek to Yomi měl aspoň na chvíli zkusit každý. Esenci klasického japonského filmu totiž zachycuje na výbornou. A kdo ví. Třeba v japonské kinematografii díky Trek to Yomi najdete zalíbení i vy.

Trek to Yomi si od Indiana odnáší doporučení na šest bodů z deseti.