Total War: Warhammer 3 - Recenze

Jste připraveni šířit chaos? Protože jestli ne, tak vás čeká strašlivé zatracení.

Série Total War nabízí širokou škálu nejrůznějších tahových a real-time strategií zasazených nejen do množství historických i smyšlených období, ale také do sci-fi prostředí. Jedním z těchto zasazení je i Warhammer, tedy komplexní fantasy svět, který má své kořeny v roce 1983, kdy začínal jako desková hra. Postupem času se tato série přeformulovala a vzniklo několik knížek a hlavně desítky her. Nejnovější přírůstek série Total War nese příponu Warhammer 3 a my se na něj v dnešní recenzi podíváme.

Samotná hra se dělí do dvou částí, a to na tahovou a real-time strategii. Pokud vám z tohoto spojení jde hlava kolem, nemějte strach! Ať už jste seznámení se sérií Total War či přímo Total War: Warhammer, nebo ne, tato recenze by vám měla pomoci v rozhodování, zda se nový díl vyplatí pořídit. Total War: Warhammer 3 není vlastně tak úplně nová hra, ale spíše rozšíření obsahu série. Nemá za úkol inovovat, ale přidat něco nového do perfektně fungujícího systému.

Kdysi dávala komunita jasně najevo, co jí vadilo na předchozím díle, který nebyl úplně bez chyb. Jde vidět, že vývojáři fanouškům tentokrát naslouchali, a proto potěší například změna v případě nechvalně známých obléhacích map z druhého dílu. Ty byly totiž posledně neustále stejné a nenabízely moc možností pro taktizování. Nyní je každá z nich jedinečná a odvíjí se i rozložením podle toho, jakou frakci napadáte. Nově je možné při bránění stavět budovy. Mapy mají tendenci více soustředit jednotlivé potyčky až do středu vaší pevnosti, kde si můžete postavit věže několika úrovní a také hradby. Bohužel oboje jde stavět pouze na konkrétních místech a občas mi rozmístění pozic pro jejich stavbu moc nedávalo smysl. Při obléhání také musíte bránit body, které vám přidávají suroviny, za které se právě staví jednotlivé budovy. Zabrání bodu pro vítězství, který je v samém středu města, pochopitelně vyústí ve výhru útočníka. Umělá inteligence bohužel pořád na obléhacích mapách působí zmateně, ale na druhou stranu se mi zdálo, že usuzování počítače při automatické bitvě je nyní přesnější. Lehké změny se bohužel dočkalo i rozhraní, které nyní je dle mého názoru méně přehledné než u druhého dílu. 

Při prvním zapnutí jsem skočil do prologu, který je určen pro nováčky a má za cíl seznámit hráče s titulem. Musím říci, že tento úkol plní skvěle. Projít celou mapu mi přišlo poněkud obtížnější a vyhrát některé bitvy skoro nemožné. To jsem však netušil, že kampaň je mnohem těžší. V průběhu prologu se hráči otevírají pomalým a postupným tempem všechny možnosti, které může v rámci svého tahu provádět, a tím se naučí poměrně jednoduše používat základní mechaniky a možnosti, které tato komplexní tahová strategie nabízí.

Podle toho, za jakou frakci hrajete, se váš úkol lehce mění, ale vše se točí kolem zraněného medvědího boha Ursuna. Ten ve svých bolestech řve a tím otevírá trhliny do jiných dimenzí, což je zároveň i cesta k němu. Abyste se však dostali k samotnému Ursunovi, je potřeba si nejdříve podrobit bohy čtyř dimenzí - panství krvavého boha, země Morového pána, říše Čaroděje a říše Temného knížete. Takže kampaň je jeden velký závod o to, kdo se dříve k medvědímu bohovi dostane.

Jedná se o nejkomplexnější strategii, kterou jsem kdy hrál. Proto se i na nejnižší nastavení obtížnosti připravte nadávat a potit krev. Tedy pokud jste na tom stejně jako já. Na druhou stranu mě titul příjemně překvapil tím, jak mě vtáhl do svého děje. Hlavně na začátku. Nedělalo mi problém nad hrou strávit celý den od rána do večera. To máte tak, když se vzbudíte, zapnete si Warhammer a pak se podíváte ven z okna a tam je zase tma. 

Hra, jak jsem již dříve říkal, se dělí do dvou částí. V té tahové pohybujete s jednotlivými vojsky. Tato vojska na mapě světa představuje jejich velitel neboli šlechtic. Skrze jeho postavu verbujete vojáky, přesouváte armády, útočíte na nepřátele nebo obléháte cizí města. Stejně jako se šlechticem táhnete i s hrdinou, až na to, že ten nemůže vést armádu, ale zato způsobuje na nepřátelském území pasivní efekty jako snížení příjmu, šíření nákazy či snížení vlivu. A navíc může vraždit nepřátelské hrdiny. Slouží tedy hlavně na průzkum a na provokaci ostatních panovníků. V rámci jednotlivých tahů spravujete svá města, koordinujete útoky vojsk, kdy se například dvě armády mohou spojit v jednu, což se projeví v RTS boji a stavíte budovy ve vašich městech. Také si musíte hlídat, aby vaše pokladnice byla v zisku a zda vaši poddaní nekují vzpouru, protože nejsou spokojeni s vaším vládnutím. Když se v tahové fázi setkají dvě nepřátelská vojska, tak máte několik možností. Ustoupit, nechat počítač, aby bitvu vybojoval za vás, nebo si ji vybojovat vlastnoručně. V rámci každého setkání s nepřátelským vojskem se vám ukáže, zda vyhrajete či prohrajete a jaké budete mít ztráty. Když jsem viděl výsledek potyčky a zkusil jsem si bitvu vybojovat vlastnoručně sám, tak dopadla většinou stejně, jak odhadl počítač. Musím ale uznat, že se mi projevil problém z předchozího dílu, kdy se mi párkrát stalo, že počítač odhadl mou porážku, ale já přitom bitvu poměrně snadno vyhrál. Přesto se však většinou síla mého vojska projevila dostatečně na to, aby i počítač uznal, že vyhraju, takže se dá říci, že kampaň se dá hrát i bez RTS části. 

To je však, dle mého názoru, právě zábavnější část hry. Na začátku každého souboje je přípravná fáze a v ní máte kromě možnosti ovlivnit magické proudy také možnost rozmístit jednotky před bitvou. Samotné bitvy jsou poměrně realistické, ale hlavně se na ně opravdu skvěle kouká. Jednotky by se daly zařadit do několika kategorií - střelecké pozemní jednotky, artilerie, kopiníky, nájezdníky, vojáky na blízko či kombinace obojího a letecké jednotky. Každá rasa má své provedení jednotlivých typů vojáků a vy máte kontrolu nad dílčími oddíly. Ty mají svou morálku, a pokud utrží příliš velké ztráty nebo se dokonce zaleknou nepřítele, tak se dají na útěk. Titul bere v potaz i drobnosti jako lučištníky, kteří mají v bitvě omezené množství munice, nebo šlechtice, jež naopak mají vliv na jednotky v boji. Ve vašich řadách mohou být i jednočlenné jednotky o větší velikosti, které mají devastující účinky na armádu nepřítele. Každá jednotka je lepší proti jiné, a to vám krásně ukáže barevný ukazatel vykřičníku při kliknutí na váš konkrétní oddíl, který se zobrazí nad nepřátelskými jednotkami. Při formování vašeho vojska máte k dispozici nespočet klávesových zkratek a možností v rozhraní. Můžete si jednotlivé formace zmenšit nebo zvětšit dle libosti. Zkrátka máte plnou kontrolu nad svou armádou. Bitevní pole jsou propracovaná a odpovídají přesně prostředí, kde se vaše jednotky utkají, vzhledem k pozici na mapě světa. Často jsem se přistihl, že jsem zkrátka jen pozoroval dění na bojišti a kochal se. Bitva se dá zrychlit, zpomalit i zastavit tak, abyste si mohli pořádně promyslet taktiku a naplánovat další postup. 

Mapa světa je dobře zpracovaná a má různorodou flóru, která má efekt na jednotlivé rasy. Navíc je obrovská. A tím myslím jakože fakt gigantická. Největší revolucí v designu mapy jsou takzvané trhliny, které vznikají v určitém intervalu, vyskytují se po omezený počet tahů a tvoří se na stejných místech. Mohou sloužit ke vstupu do jiných dimenzí, ale také jako teleport mezi jednotlivými trhlinami na mapě. Díky trhlinám se tedy klidně může stát, že vás v prvních třiceti tazích napadne civilizace z druhé strany mapy. Proto značně zamíchají karty, což zabraňuje repetitivnosti při dalších průchodech kampaní. K tomu všemu přidejte ještě jednotlivé dimenze, kdy je každá jiná a má v sobě jiná pravidla. Otevře se vám tak opravdu komplexní svět, ve kterém můžete odehrát desítky her a pořád vám bude připadat velký.

Momentálně se ve hře nachází frakce Kislev, Ogří království a Velká Kataj, hlavním lákadlem pro tento díl jsou ale frakce Chaosu, a to Khorne, Démoni chaosu, Nurgle, Slaanesh a Tzeentch. V rámci každé frakce si můžete vybrat, kdo bude vůdce a povede vaši mocnost k výhře. Jednotlivé rasy mají propracovanou a dlouhou minulost a o rivalitu mezi nimi není nouze. Za každou frakci se hraje jinak a dalo by se říci, že naučit se za každou hrát a správně taktizovat je součástí zážitku. Podle toho, za koho hrajete, se liší obtížnost hry. Každá frakce má své unikátní mechaniky. Například Ogří království je těžce závislé na masu a bez něj jeho armáda slábne. Také může udělat oběti velké tlamě, což přinese dočasný bonus armádě, která tuto oběť provede. Démoni chaosu nemohou obchodovat a ani uzavírat konfederace, ale jejich pán si může upravovat jednotlivé části těla, což mu přináší různé bonusy. Slaneesh má schopnost během bitvy přebrat armádu nepřítele na svou stranu. Tzeentch mají největší kontrolu nad magickými proudy ze všech frakcí. Khorne touží jenom po lebkách, které sbírá pleněním měst a vražděním nepřátel. Lebky potom může odevzdat svému bohu. Nurgle jsou naopak experti na nemoci a nákazy, které šíří světem, a využívají mory ve svůj prospěch. Velká Kataj je království, které musí hráč udržovat v rovnováze Jin a Jang, aby správně fungovalo. Také má k dispozici kompas Wu Xing, který podle toho, kam je nasměrovaný, prospívá daným oblastem. No a národ Kislev si může vybrat jednoho ze čtyř bohů, kterého bude vzývat. 

Audio zpracování titulu je pozoruhodné. Orchestrální dynamická hudba dodává hře tu správnou atmosféru. Je jen škoda, že hudba působí dosti genericky a neodvíjí se například od frakce, za kterou zrovna hrajete. Každá jednotka má své specifické zvukové efekty. Proto ve vás procitne pocit početnosti u velkých armád a nadřazenosti u větších monster. Každý zástupce frakce má dobře provedený dabing, své hlášky a svůj charakter. V kampani také dochází k nečekaným událostem, které napomáhají ke vtažení do děje na mapě. Mimochodem musím zmínit, že atmosféře přidává i krásná grafika ve spojení s tajemnou mlhou. Všechno je vymodelované do nejmenšího detailu, a to až na takovou úroveň, že byste se v životní velikosti mohli pomalu procházet po mapě a pořád byste si všímali detailů jednotlivých prostředí. 

Diplomacie byla pro tento díl značně přepracovaná a nyní nabízí mnohem více možností než předchozí tituly. Jednotlivé země mají určitý vztah vůči hráči a dle toho, jak hráč jedná, se tento vztah vyvíjí. Samozřejmě pokud někomu vstoupíte na území, má to vliv, a pokud se spřátelíte s jeho nepřítelem, máte zase o problém navíc. Diplomacie nabízí možnosti obchodování, mírové smlouvy, dohody o neútočení či konfederace. Skvělým přídavkem je tlačítko „rychlé dohody“, které vyhodnotí nejlepší dohody pro vaše vztahy a uzavře je. Pokud jste s nějakou frakcí spřátelení, tak si můžete postavit předsunutou základnu v jejím městě, která vám umožní verbovat jednotky spojence a používat je pro své účely. Pokud například s někým uzavřete mír a pak ho napadnete, tak ostatní frakce při jednání s vámi budou tento čin brát v potaz a vaše spolehlivost klesne, což vyústí v horší vztahy. 

Ve hře je možné si zapnout i jednotlivé bitvy. Tedy titul se dá hrát pouze jako taktická strategie v reálném čase, kde si můžete přesně nastavit, jaké budete mít jednotky, jaký nepřítel proti vám bude stát a na jaké mapě se bude bitva odehrávat. Samozřejmě tu ale máme i hru více hráčů. A to jak v režimu bitvy, tak v režimu kampaně. Pokud však chcete projít kampaň sami nebo i v multiplayeru, tak se obrňte trpělivostí, neboť vám dokončení jedné hry zabere opravdu hodně času. Za zmínku však stojí přítomnost simultánních tahů, které značně zkracují dobu čekání, kdy všichni hráči táhnou najednou a k projevení tahů u ostatních hráčů dojde až když všichni hráči ukončí svůj tah.