Sherlock Holmes: The Awakened přináší takzvaně to nejlepší z obou světů

Ať už složitý případ zahalují jakákoli nevysvětlitelná tajemství, Sherlock Holmes jej bez zaváhání rozřeší. Jenomže, co když začne slavný detektiv ztrácet zdravý rozum? Teda více než obvykle. Půjde zatvrzele za hranice svých možností, obrátí se na svého věrného přítele Johna Watsona, nebo nechá sebe i svůj nedořešený případ vyčpět do prázdnoty?

Právě o tom vypráví hra z roku 2007 s názvem Sherlock Holmes: The Awakened a nyní i její remake se stejnojmenným názvem, který mu chce dělat čest svým věrohodným zpracováním, aniž by opouštěl od pravidel, která stanovil počin v podobě Chapter One. Studio Frogwares si tak opětovně přichystali úkol, který nebude jen tak lehký splnit i navzdory tomu, že Sherlock Holmes: The Awakened přináší takzvaně to nejlepší z obou světů.

Sherlock Holmes: The Awakened je akční adventura, volné pokračování nedávno vydané Chapter One a jak bylo zmíněno i remake původní hry z roku 2007. Titul si bere příběh, svět i postavy z původního díla a do nich zasazuje nově vytvořenou figuru mladého Sherlocka Holmese a jeho přítele Johna Watsona, stejně jako hratelnost v podobě analyzování místa činu, vyslýchání podezřelých, vytváření dedukcí i činění rozhodnutí. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že kromě přemalování kulis z malebného ostrova na potemnělé podzemí ve stylu H. P. Lovecrafta se nic moc nezměnilo. Zdání ovšem může klamat. Sherlock Holmes: The Awakened překvapivě mění hodně.

Základní linie vypravování je poněkud prostá, a pokud jste původní hru hráli, budete přesně vědět, co se děje. Sherlock i John se vydávají po stopách nedávno zmizelého sluhy, přičemž se skrz různé kouty světa zaplétají do mnohem většího spiknutí plného okultismu, rituálů a zvrhlých padouchů. To je rozhodně téma, které nemusí být pro každého, ale The Awakened dokáže téma podsvětí a kultů odvyprávět tak zajímavým způsobem, že vám nebude vadit prodírat se skrz pasáže plné halucinací, i když to není váš šálek kávy.

Navíc se jedná o dočista první případ dvou protagonistů a jakým způsobem vývojáři prohlubují jejich vztah i charakter samotného Sherlocka Holmese a Johna Watsona je opětovně vskutku pozoruhodné a s postavami si tak budete užívat každou minutu. A že jich bude dost, stejně jako případů, které musíte vyřešit.

Ačkoli vám hra prezentuje odlišné případy, jejich řešení pokaždé přispěje k tomu samému pátrání. Nejedná se o tak rozličné situace, ale každá má něco do sebe, ať už příběhem, který vypráví pro vedlejší postavy, zasazením nebo způsobem řešení. Zatímco pro jednou budete pátrat po únosci v chudinské čtvrti Londýna, v dalším budete odkrývat záhadu švýcarského sanatoria nebo vyšetřovat masakr v neworleanském sídle. A chybět nebudou ani zmiňované pasáže plné halucinací, které do hry vnáší vskutku nepříjemnou až lehce hororovou atmosféru.

Právě atmosféru zachycuje titul velmi dobře a zrovna tak vám ji zvládá správně dávkovat. Po celou dobu hraní totiž máte dojem, že je něco špatně. A taky, že je. Ale zároveň vám hra po těžkopádném a temném prožitku plném temných projekcí a podivných zvuků dá možnost uvolnit se ve značně příjemnějším prostředí. Hra je tak bohatá nejen na atmosféru a prostředí, ale také na vedlejší postavy, které ve hře budete potkávat a možná i vyslýchat, a to i navzdory skutečnosti, že je mnohem menší než její předchůdce v podobě Chapter One. To ale není nutně špatně.

Komornější uzpůsobení se týká dvou záležitostí: hratelnosti a fungování světa. Titul si bere to, co fungovalo, a určité prvky zjednodušuje, ale nikoli ve smyslu náročnosti, ale spíše proveditelnosti.

Hratelnost tak nadále obsahuje perfektní pasáže zkoumání místa činu, kdy musíte určitá místa prohledat do posledního smítka prachu, a to ať už s či bez pomoci takzvaného „soustředění“ odhalující poznatky, které by normální smrtelník těžko zaznamenal. Právě zkoumání patří opětovně k jedním z nejzábavnějších prvků, které si i navzdory jejich četnosti oblíbíte nehledě na to, zda zkoumáte zašlý stůl jako Sherlock nebo povadlá těla jako John. K tomu patří i takzvané dedukce a paměťový palác. A zde narážíme na onu zjednodušenou proveditelnost.

K tomu, abyste vyvodili dedukci tentokrát nevybíráte ze všeho, co vám pátrání přineslo, ale hra naznačí, zda k řešení potřebujete právě dokument, poznatek či předmět, přičemž jejich správná kombinace vám přinese východisko. A to i bez toho, abyste činili při dedukci jakákoli rozhodnutí. Osobně nemůžu říct, zda preferuji způsob, který přinesl Chapter One, či ten, který nacházíme v The Awakened. Z mého pohledu se jedná o velmi nápadité provedení a oba mě bavily svým vlastním způsobem.

Ještě větší chválu bych mohla ovšem přičíst paměťovému paláci, který slouží pro rekonstrukci událostí. Ten není natolik odlišný, ale namísto toho, abyste nahodile rozhodovali, kde a co se událo, vám titul jednoznačně naznačí, kolik situací hledáte a kolik důkazů potřebujete pro to, aby se vám odemknula každá alternativa. Vy si pak následně pouze vybíráte z nejpravděpodobnějších situací. I když se tak pro někoho může jednat o zjednodušení, dle mě se jedná spíš o přehlednější znázornění toho, co po vás hra ve skutečnosti chce.

To už se nedá říci o hádankách, které vás speciálně v podsvětí plném halucinací dokáží na chvilku zastavit. To, ale neznamená, že by byly špatné, naopak byly trefně chytré a pokaždé, když jsem se po pár minutách a po pár pokusech a omylech dobrala správnému řešení, měla jsem vážně radost. Naopak prvek jako konfrontace klíčových osob zůstává prakticky stejná a celá situace se odvíjí od vaší dedukce a počtu důkazů, které máte, a to platí i o charakterovém profilu a maličko fádním rozhodování.

Chapter One měl tendenci, že ať už jste vyvodili jakákoli rozhodnutí, příběh se buďto uzpůsobil tomu, co jste si zvolili, nebo vám správnou odpověď nenabídnul. To platí i pro The Awakened, ovšem zde budete rozhodování podléhat pouze při určování charakteru postavy, a tak hra tuto fádnost podstatně lépe skrývá.

Skrýt se hře ovšem podařilo mnohem více a mnohdy si tak titul pouze přilepšil. Ze hry mizí takřka jakékoli potyčky a souboje, za což vývojářům můžu mnohokrát děkovat, protože právě akční pasáže byly velkým kamenem úrazu předešlého titulu. Nedočkáme se také chemické analýzy, ale tu naopak nahrazuje velmi zábavné páčení zámků a vrací se i hledání v archivech, pro které ale nemusíte nikam daleko chodit.

Chodit totiž budete obecně mnohem méně, a to zejména pro to, že hra neobsahuje velký otevřený svět, ale nabízí pouze polootevřené lokace. Z titulu se tak okamžitě stává mnohem komornější místo, které vám nenabídne možnost detailně prozkoumávat zákoutí světa či vyhledávat ulice na mapě, ale žádné nápovědy ani podrobné mapy také nečekejte. Všechna místa budete muset najít podle instrukcí, které získáte od kolemjdoucích či svým vlastním pátráním. A navíc vám bude připadat, že každá lokace dostala dostatek prostoru a také, že nezeje prázdnotou, což je zásadní zlepšení oproti předešlému titulu.

Nečekejte ovšem, že by polootevřené lokace hýřili vedlejšími aktivitami či vedlejšími případy. Ačkoli na takzvané vedlejší případy narazíte, mnohdy se bude jednat o takřka pětiminutové záležitosti nebo se z vedlejšího případu velmi rychle stane součást toho hlavního. To je dle mého maličko škoda, protože právě vedlejší úkoly, ač byly poněkud generické, dokázali titul naplnit pozoruhodnými povídkami, které bylo radost procházet.

Po stránkách hratelnosti i vyprávění příběhu se The Awakened nemá rozhodně za nic stydět. Mnohdy totiž alternoval prvky k rovnému či lepšímu. Stejně pochvalně ale nemůžu mluvit o technické stránce titulu a zejména o její grafice a animacích. Nejde o to, že je grafika špatná, dle mého názoru je opětovně velmi přívětivá a kromě realistického pojetí do hry vnáší i vlastní stylizaci.

Zde se ovšem začíná projevovat omezený čas, který vývojáři na titul měli. Chvilkami se zejména animace postav zdají horší a více nepřirozené než v Chapter One, a to ať už mluvíme o celkovém postoji i mimickým pohybům. Věřte, že při hraní tento prvek pravděpodobně zanedbáte, ale vyloženě mu neuniknete, jelikož rozhovory s postavami jsou nedílnou částí hry. Malý neduh bych i připsala k ovládání titulu a pohybu kamery, který mi přišel příliš prudký a nemotorný. Naopak optimalizace titulu je na výborné úrovni a ani v recenzentské kopii jsem nenarazila na žádné velké bugy a problémy, které by mi jakkoli ovlivňovaly zážitek z hraní. A třešničkou na dortu je opětovně česká lokalizace, která tak hru zpřístupní i těm, kterým není angličtina vlastní. Text tu totiž hraje velmi důležitou roli.

Sherlock Holmes: The Awakened tak opravdu přináší to nejlepší z obou světů. Pokud totiž hledáte věrnou interpretaci původního díla, titul vám ji dozajista poskytne. Pokud hledáte další dobrodružství s mladým Sherlockem Holmesem a kvalitní hratelností, pak dostanete přesně to, co chcete. A pokud lačníte po temné atmosféře H. P. Lovecrafta, ani v takovém případě vás hra nezklame.

Ačkoli titul na první pohled zjednodušuje určité prvky, pokaždé tak činí s respektem k předešlé hře i se smyslem pro detail k mnohem komornějšímu titulu, kterým The Awakened bez pochyby je. I v takovém případě si totiž užijete neskutečně zábavné vyšetřování, nezvykle zábavnou hlavní zápletku a malý rozmach obou protagonistů, že vám nezbyde nic jiného než přehlížet i taková negativa jako jsou pokulhávající animace postav či maličko hůře uchopitelnou kameru v pohybu. Studio Frogwares tak již opětovně dokazuje, že si od známého detektiva za ta léta něco vypůjčili. Rozluštit případ skvělého remaku se jim totiž povedlo skutečně bravurně.