Sherlock Holmes: Chapter One je nejlepší hrou o slavném detektivovi

Jméno Sherlocka Holmese je jedním z nejzvučnějších napříč celou populární kulturou. Čteme knihy, sledujeme filmy, koukáme na seriály a hrajeme i hry. Sherlock Holmes: Chapter One je dalším dobrodružstvím, které mapuje cestu slavného detektiva, ale pro tentokrát z úplně jiného konce. Nebo lépe řečeno: počátku. Studio Frogwares si samo sobě přichystalo nelehký případ: zpracovat období, ve kterém Sherlock Holmes ještě není slavným detektivem a přenést nás do jeho mladých let.

Vývojáři se tak pokusili zrekonstruovat situace, které v příběhové lince ještě nenastaly, přenést postavy, které v Sherlockově životě ještě neexistovaly a vytvořit charakter nezaměnitelného detektiva, do kterého Sherlock Holmes ještě nedospěl. Pravou záhadou tak zůstává, zda se studiu podařilo vytvořit jednu z nejlepších detektivních her, anebo zda se jejich ambiciózní představa sesypala jako domeček z karet. A jak už tomu u řádných případů bývá, jenom jedno jeho řešení je tím správným.

Sherlock Holmes: Chapter One je akční adventura, která je hnaná spletitým příběhem. Společně se slavným detektivem budete řešit případy, analyzovat místa činu, vyslýchat podezřelé, dělat dedukce a činit rozhodnutí. Chapter One je dobrodružstvím v otevřeném světě, jehož vypravěčem jste z velké části vy. Právě vaše činy, způsoby řešení a rozhodnutí budují cestičku, po které se dospívající detektiv vydává. Chapter One je svým příběhem poměrně výstředním dílem. Tím, že se vývojáři rozhodli odvyprávět příběh mladého detektiva, nemohli operovat s postavami, které jsou s jeho jménem neodmyslitelně spojeny, nemohli reflektovat situace, které jsou nám dobře známé, a nemohli využívat kulis, které jsou typické. A i přes taková omezení vám Sherlock Holmes: Chapter One odvypráví jeden z nejlepších příběhů o slavném detektivovi.

Ačkoli bych vám o příběhu nejraději vylíčila všechno, a to včetně perfektně sepsaného konce, zůstaneme pouze u jeho základní premisy. Vypravování nás zavede na na fiktivní ostrov jménem Cordona, na kterém v Sherlockově dětském věku zemřela i jeho matka. Sherlock Holmes se se ztrátou matky i po několika letech nevyrovnal, a proto se na ostrov vrací. Ale namísto loučení naráží detektiv na další záhadu: jeho matka totiž zjevně nezemřela tak, jak mu bylo od dětství tvrzeno. A celé vyšetřování tak může začít.

Příběh je vyprávěn skrze jednotlivé případy, které jsou skvěle napsané, jsou pestré a každé z hlavních vyšetřování se více či méně vztahuje k hlavní premise hry. A jejich vyřešení vás posouvá o krok blíže k rozřešení hlavní zápletky. Těmi vás budou provázet především různorodé postavy, které jsou důležitým kořením každého případu. Jejich bravurní vyobrazení vás při každém rozhodování vhodí do rozhodovací paralýzy. Ať už se vám totiž postava líbí, či byste ji nejraději na místě poslali do žaláře, chování každé jedné z nich má důvod, na který během vyšetřování narazíte, a neustále tak budete sužováni strachem, zda vinu nehodíte na nevinnou oběť. Jinak tomu není ani u samotného Sherlocka, jehož vyobrazení jsem si zamilovala a autentičnost, kterou se vývojářům v mladém detektivovi podařilo vykouzlit, byla vskutku pozoruhodná.

Jak už můžete odtušit, přestože příběh i Sherlockův charakter má své nehybné základy, váš způsob hraní má vliv hned na několik aspektů. Nezáleží pouze na tom, koho obviníte, ale také jaké vedlejší případy vyřešíte, zda budete své cíle eliminovat, či zatýkat, i jak často budete chybovat. To všechno hra reflektuje. Nebo alespoň to se vám snaží nalhat.

Titul samozřejmě s vašimi rozhodnutími operuje, ale trochu odlišně, než jak je prezentováno. Nezáleží tolik na tom, koho obviníte či zda se provinilého rozhodnete pustit či uvěznit – mnohdy se totiž ani správné řešení nedozvíte. Jednoduše jste si vybrali své východisko a tím to končí. Na jednu stranu se jedná o pochopitelný krok: žádný detektiv si nikdy není jistý o správnosti svého rozhodnutí, ale ve hře to občas působí plytce. Uzpůsobuje se tedy správné řešení případu mému rozhodnutí? To je otázka, které se v průběhu hraní nezbavíte. Jediný, kdo tak reflektuje vaše jednání i rozhodování po celou dobu hry, je Jon.

Aby ani tentokrát Sherlock Holmes nepřišel o svého spolehlivého přítele, vytvořili vývojáři Sherlockovi imaginárního Jona, který není stejný jako budoucí Watson, ale je mu minimálně podobný. A ne, nejedná se o nesmysl. Jedná se o geniální myšlenku. Vážně. Postava Jona je totiž silně zakomponována i do struktury příběhu. Zpočátku tak fádní myšlenka nachází ve vypravování smysl, který vám neprozradím, ale určitě tak postavu neodsuzujte.

Jon si zároveň vede svůj pomyslný „deník“, ve kterém si můžete přečíst jeho názory o vašem jednání. Pokud většinu případů vyřešíte technikou „pokus-omyl“, bude vám vyčítat, že se nesnažíte. Pokud se vám naopak bude dařit, Jon vás bude chválit. Ačkoli se jedná o dobrý nápad, generické popisky mi postupem času neseděly do celkového herního zážitku. Chvílemi se totiž technice „pokus-omyl“ ani nevyhnete a je poněkud otravné za ni být v dané situaci v uvozovkách „trestán“.

To už nás přivádí k zpracování samotné hratelnosti, kterou vystihuje především slovo „mini-hra“. Téměř každý její aspekt je jakousi „mini-hrou“, ze které se skládá nejenom vyšetřování. A ty můžeme rozdělit na ty dobré, které si užijete, ale také ty špatné, kterým se budete chtít vyhnout.

Začněme ale z té dobré stránky. Samotné vyšetřování je i z hlediska hratelnosti perfektní. Přestože je poměrně generické a v pozdější fázi hry už budete předpokládat, co vyšetřování obnáší, jednoduše vás neomrzí, jelikož budete provádět tolik úkonů a pokaždé za jiným účelem. V průběhu budete prohledávat jednotlivá místa činu, projednávat nalezené důkazy se svědky, podezřelými či osobami v okolí. Někdy budete muset navštívit specifická místa, jindy se zase k takovým informacím dostat skrz policejní, zpravodajský či radniční archiv. Jiné případy vás donutí použít chemickou analýzu či využít soustředění, které vám odhalí informace o osobách v blízkosti či o místě činu jako například jaké osoby se na místě nacházely, s jakými předměty zacházely, co za sebou zanechaly či kam se vydaly. Anebo budete muset přesvědčit viníka o jeho chybě, což může skončit mírumilovně či soubojem.

Nový titul se nebojí ani akčních pasáží, ale měl by. Právě souboje jsou zmiňovanou odvrácenou stranou hratelnosti. Potyčky jsou velmi těžkopádné, a pokud protivníka nechcete eliminovat, musíte jej omámit, abyste jej nakonec pomocí quick-time příležitosti zneškodnili a zatknuli. Na protivníka jinak zaútočit nemůžete a souboje jsou tak velmi stereotypní, nevyvážené a zkrátka nudné.

Někdy se potyčkám můžete chytře vyhnout, například přestrojením. Sherlock, jak je známo, je mistrem převleků, na což vývojáři nezapomněli. Některé situace oblek vyloženě vyžadují, jindy jej musíte využít, protože určitá vrstva lidí s vámi nebudete chtít ve specifickém přestrojení mluvit. Nápad je to ostatně jako všechny skvělý, ale jeho zpracování funguje pouze při prvních příležitostech. Později budete létat z jednoho kouta do druhého a zkoušet, zda právě tohle je ta správná kombinace. Ve finále budete tak přestrojeními spíše zdeptaní.

Každý jeden aspekt hratelnosti vám ale pokaždé přinese jiný důkaz a takové detaily následně využijete k rekonstrukci scén, abyste zjistili, jak se celá situace odehrála. A v neposlední řadě budete činit dedukce. Pospojováním jednotlivých důkazů se postupně propracujete k jednotlivým východiskům, které případ může mít. Informace a důkazy ale nikdy nejsou příliš jednoznačné, takže jejich řešení zčásti závisí i na vaší intuici. A to je dobře.

Hratelnost má obecně vzato své mezery, ale z hlediska vyšetřování je její zpracování skvělé – je nápadité i autentické. Skutečně si připadáte jako detektiv, a to neomrzí. K tomu se váže i chlouba nové detektivní adventury: otevřený svět. Sherlock Holmes: Chapter One je první hrou o tomto detektivovi, která je zasazená do otevřeného světa. A sama se nedokážu rozmyslet, zda to bylo správné, či špatné rozhodnutí.

Neberte mě špatně, otevřený svět má něco do sebe a má řadu chytrých využití. Nečekejte žádnou navigaci, minimapu ani žádné body – pokud chcete dojít do cílové destinace, dostanete leda tak název ulic a část ostrova, kde se místo nachází a sami už jej musíte najít – to je něco skvělého a bádání na mapě mě bavilo po celou dobu. Ale samotné procházení světa patří k jeho méně přívětivým stranám. Svět totiž působí poněkud prázdně, a to i přesto, že má co nabídnout. Můžete navštívit pozoruhodné památky, kupce s oblečením či nábytkem k vyzdobení vašeho panství, můžete vzpomínat na Sherlockovo dětství, vyčistit zločinecká doupata (která ale zahrnují zmiňovaný stereotypní souboj, takže je pravděpodobně stejně vynecháte) nebo se dostat k vedlejším případům

Ano, nové dobrodružství je plné vedlejších úkolů i případů. Ty mohou po stránce hratelnosti působit trochu více genericky, proto se pravděpodobně neuchýlíte k řešení každého z nich, ale po příběhové stránce jsou skutečně propracované a i na krátké ploše vám vývojáři odvyprávějí pozoruhodnou záhadu.

K takovým případům se můžete dostat různými způsoby: prostřednictvím nedořešených vyšetřování u policie, odposlechem náhodných občanů, objevením určité lokace či je po vás budou vyžadovat specifické postavy. To se mi na vedlejších případech líbilo – nejednalo se o nahodile existující úkoly, ale museli jste se k nim dopracovat. To je ale tak nějak všechno, co je na otevřeném světě zajímavého. Do většiny budov se sami nedostanete, pokud vám to úkol nepřidělí, a postavy vám odpoví jenom na zadání případu. Velmi často budete narážet na stejné modely budov i postav. Je pochopitelné, že malé studio v případě otevřeného světa nemohlo nadělat nic převratně většího, ostatně, svět nevypadá vůbec špatně a má své výhody, ale člověku se jen těžko dostane pod kůži, a tak se raději uchýlí k jakékoli možnosti rychlého cestování.

Otevřený svět tak má své dobré využití i své neduhy. A stejně je na tom k mému úžasu i hudební podklad, ke kterému se váže má poslední výtka. Nejde o to, že by byla hudební složka špatná, je skvělá a hudba je k tematice Sherlocka Holmese zvolena velmi dobře, ale bohužel velmi brzy poznáte, že se skladby opakují či sdílejí stejný motiv a velmi rychle se stanou generickými. Naopak grafická stránka je na velmi dobré úrovni. Možná s mým tvrzením nebudete souhlasit, jelikož se nejedná o grafiku na úrovni AAA titulů, ale k vyznění celého díla sedí perfektně: snaží se být autentická, ale přesto má svou stylizací něco do sebe. Optimalizace je v neposlední řadě na přijatelné úrovni. Občas se postava na chvilku zasekne v textuře, jindy vám bude připadat umělá inteligence občanů prazvláštní, ale jedná se spíše o detaily, které lehce opominete. A krásným detailem je i česká lokalizace. České titulky i překlad jsou na výborné úrovni. Odpovídají mluvě daného století a jsou ulehčujícím prvkebm pro řadu hráčů, jelikož text ve hře hraje primární roli.

Sherlock Holmes: Chapter One rozhodně není bezchybnou hrou. Ale toho, čeho chce dosáhnout především, dosahuje na excelentní úrovni. Příběh i hratelnost vyšetřování by se mohly stát vzorem pro leckterý titul. Příběhové zpracování je na desítkové úrovni. Beze srandy. Od začátku do konce vás nenechá klidnými a každá jedna myšlenka v něm dříve či později nachází odůvodnění. Zpracování vyšetřování je možná později repetitivní, ale je zábavné, a především autentické a celá hratelnost přináší tolik nápadů, které byste od malého studia nečekali. Ať už se vám nezalíbí grafika, hudba či otevřený svět, až dojdete na konec, odpustíte jí každou jednu výtku. Protože poznáte, že na nich tolik nezáleží.

Studio Frogwares se poučilo ze svých vlastních chyb a vytvořili možná i tu nejlepší detektivní hru o slavném Sherlocku Holmesovi, která si od nás odnáší zasloužených 8 bodů z 10. Každé vyšetřování má své řešení a Sherlock Holmes: Chapter One je uzavřenou záležitostí, jehož výsledek mluví za všechno. Tohle je exemplární případ toho, jak se správné detektivní tituly mají dělat.