Odkládání recenzí je úplně v pohodě, „not a big deal“, co by se mohlo stát? Prostě jiná videa měla přednost. To dává rozum, ne? Pokračujme, jako kdyby recenze byla normální... Vezmeme Amíka, vybavíme ho brokovnicemi, kulomety, raketomety, zbraněmi hromadného ničení a pošleme ho na… Sibiř… střílet po všem, co se pohne. Přichází Serious Sam: Siberian Mayhem.

Jak jsme už měli možnost vidět v případě Serious Sama 4, blázniví Chorvati z Croteamu žijí v minulosti a rozhodli se nám to dokázat ještě jednou. Právě k poslednímu dílu své střílečkové série totiž vydali takzvaný standalone datadisk, tedy datadisk, který pro hraní nevyžaduje původní hru. To byl pravděpodobně celkem rozumný tah. Samotný čtvrtý díl totiž nebyl zas tak silný a trpěl mnohými problémy, jako byly téměř prázdné mapy a špatná optimalizace. Siberian Mayhem je ovšem kratší, proběhnete ho za přibližně 7 hodin, má cenovku běžného DLC a v zásadě je vyladěnější než původní hra.

Příběh vypráví novou kapitolu ze života Sama „Serious“ Stona, konkrétně tedy jeho lov na zrádného generála Branda, který nám už dříve znepříjemňoval ve své démoní formě život. Příběh je zde klasicky jen do počtu, a tak od hry raději nečekejte žádné velké zvraty a hluboké emoce. Chce se po vás hlavně to, abyste stříleli, křičeli v bitevním šílenství spolu s kamikadzíky a občas si oddechli při drobném záchvatu smíchu. V tom vám mohou pomoci všemožné hlášky hlavního protagonisty anebo poschovávané easter eggy. U srdíčka mne zahřály hlavně retro portály, které mne vrátily do stylizace prvních dvou dílů série a perfektní byla například i chaloupka na kuří noze. Nevím, jestli to byl nějaký odkaz na poslední sérii Zaklínače od Netflixu, anebo ji autoři vytáhli právě kvůli navázání na ruský folklór: Ale jak by řekl božský Kája, toto jsem opravdu nečekal.

ŘÍM JE PRYČ, VOLEJTE HURÁ!

Ono obecně to zasazení směrem na východ ze hry kouká všude a je to dobře. Enginu hry totiž původní lokace zasazené do Říma absolutně nesedly a opakující se textury a objekty neuvěřitelně bily do očí. Ovšem ruská tajga, šedé průmyslové budovy a sovětská sídliště? To je o něčem jiném! Grafika je sice stále stejně odpudivá, ale vše mnohem víc ladí dohromady, a to včetně barevné palety. Dokonce jsem tak při hraní často myslel na dětství. Nevím, jak vy, ale já důvěrně znám nejen tyhle šedé paneláky bez zateplení, ale také dětská hřiště, kde jedinou atrakcí jsou nabarvené pneumatiky napůl zaražené v zemi a když jsem narazil na legendární tramvaj Tatra T3, vyloženě jsem si říkal, jestli se v Croteamu se zasazením nespletli o pár desítek kilometrů.

Nostalgii tedy máme odbytou, přejděme k tomu, co nám Siberian Mayhem vlastně opravdu nabízí. Noví nepřátelé to bohužel nejsou, takže pokud čekáte nějaké operačně-takticko-strategické výzvy, jste na špatné adrese. Kosit budete stále stejné nepřátele, ale s aktualizovaným arzenálem. Mnohé staré zbraně tak dostanou nové upgrady, tedy laickou řečí alternativní režimy palby a došlo i na zcela nové přírůstky. Za mne nejlepší zbraní tohoto rozšíření je plamenomet 2.0. Ten není určen pro dělání kůrčičky nedopečeného steaku na pět centimetrů, slouží k opékání desítek monster na desítky metrů a ač se nejedná o úplně reálnou reprezentaci plamenometu, tak právě díky němu pocítíte nejvíce tu esenci starých dílů Serious Sama, kdy se kvalita herního zážitku měřila podle množství mrtvol ležících na zemi.

Vývojáře musíme také klasicky pochválit za velmi obsáhlé menu, které dovoluje přizpůsobit opravdu velké množství aspektů hry a možná bych jeho návštěvu doporučil ještě před startem kampaně. Najdete tam totiž možnosti přizpůsobení například i barevné palety hry, přizpůsobení pro ochranu před kinetózou a skrývají se tam také i některé bonusy za průchod hrou, jako je například takzvaná Tsar varianta v sérii velmi oblíbeného příručního kanónu.

Serious Sam: Siberian Mayhem potěší fanoušky série a za mě je i výrazně příjemnější než samotný čtvrtý díl. Bohužel ale trpí na své detaily. Často tak můžete narazit na doskakování textur a podobné drobné nepříjemnosti. V tomto ohledu prostě asi už navždy zůstanu primárně fanouškem prvního a druhého dílu. Hraní jsem si ale užil a jedná se tak o pěknou oddychovku, kterou bez problémů odehrajete za víkend. Díky kooperačnímu režimu si k tomu můžete případně i přizvat kamarády a vzpomínat tak na staré časy, kdy kosení kleerů bylo to jediné, co člověk potřeboval ke štěstí. Za redakci Indiana udělujeme doporučení na 6 bodů z 10.