Scarlet Nexus je nejlepší 60hodinová reklama na anime

V našem preview jsme Scarlet Nexus nazvali jako kyberpunk s magií, což podle počtu zhlédnutí zaujalo spoustu z vás. To nás velmi potěšilo, ale připravte se na víc, protože unikátní dystopická verze budoucnosti zvaná Brain Punk, není ani zdaleka to jediné, čím tento titul vystupuje z řad klasických japonských RPG. Jedná se totiž o jedinečnou hru, která kombinuje výborný hack 'n’ slash soubojový systém a nabízí dvě hlavní postavy, přičemž každá z nich má úplně jiný příběh. Takže v podstatě teď nebudeme recenzovat jednu hru, ale hned dvě najednou.

Scarlet Nexus je – jak již bylo řečeno – JRPG odehrávající se v dystopické budoucnosti zvané brainpunk. Společnost se dostala do bodu, kdy mozek doopravdy funguje jako počítač, a to dokonce na takové úrovni, že můžete ovládat elementy jako je oheň a elektřina, anebo mít například schopnost telekineze či neviditelnosti. Všechny tyto rádoby magické dovednosti jsou lidstvu extrémně k užitku, protože před pár lety se na Zemi z ničeho nic začali objevovat záhadní Others. Strašně divná a majestátní monstra, která papají lidské mozky. Aby se lidé před těmito netvory ochránili, vznikla vojenská společnost OSF, jejíž prací je vychovávat a vést bojovníky proti nebezpečným Others. Ve Scarlet Nexus se dostanete do role čerstvého nováčka v této organizaci, ovšem velmi brzo zjistíte, že ne vše je s touto společností a vůbec celým státem, ve kterém žijete, v pořádku.

Jak jsem na začátku zmínila, hrát můžete buď za chlapce Yuita anebo dívku Kasane. Toto rozhodnutí ovšem nemění jen vzhled a hlas vaší postavy, ale do určité míry úplně celou hru. Každý z těchto hrdinů totiž prožívá svůj vlastní život, který se samozřejmě s životem toho druhého hrdiny, jen občas prolíná. Proto je Scarlet Nexus vyloženě dělané na to, abyste ho hráli dvakrát. Nejdříve si projít příběh z pohledu jedné postavy a následně z pohledu té druhé.

Nechci vám o jednotlivých dějových linkách zbytečně nic vyspoilerovat, takže vám rozdíly mezi nimi můžu popsat jen hodně zevrubně. Řekněme proto jen, že ačkoliv první polovina hry je v obou verzích jakžtakž podobná, v té druhé se naši hrdinové naprosto rozdělí a každý z nich se postaví na jinou stranu barikád. Samozřejmě hra obsahuje úrovně, které několikrát projdete, ať už hrajete za tu či onu postavu, ale vždy je pěkně a uvěřitelně vysvětleno, jaké rozdílné důvody Kasane nebo Yuito mají, aby se na dané místo vydali. Nemluvě o tom, že se na daná místa nevydávají ve stejný čas.

Krom jasných příběhových rozdílů ovšem volba hlavní postavy do jisté míry ovlivní i hratelnost. Zatímco v první části hry se váš bojový tým bude často střídat, abyste rychle poznali všech 8 hlavních NPC, co mohou být vaši společníci, právě v druhé polovině se váš tým ustálí a budete mít k dispozici již jen 4 z dříve představených postav. 

Když už zmiňujeme bojový tým, pojďme si rozebrat gameplay, protože ten má Scarlet Nexus bravurní ale bohužel i celkem repetetivní. V základu se jedná o klasickou sekačku, která je ovšem obohacena již zmíněnými „magickými“ schopnostmi. Yuito i Kasane mají schopnost telekineze, kterou budete hojně využívat. Díky této dovednosti můžete popadnout jakýkoliv kus betonu, odstáté auto anebo třeba automat a přetáhnout s ním vybraného nepřítele. V pozdější části hry se vaše telekineze vylepší, a tak budete schopni vybrané předměty i chvíli ovládat, což vede k luxusně vypadajícím bojovým scénám.

Ačkoliv je samotný soubojový systém spíše jednoduchý než obtížný, nabízí spoustu možností k tvoření nejrůznějších kombinací. V základu máte útok zbraní, útok s úskokem a útok pomocí telekineze, který je v podstatě jediná možnost, jak bojovat na dálku. Všechny tyto typy se vzájemně podporují, protože například útok s úskokem vám o velký kus dobije bar soustředění, který potřebujete na využívání své telekineze.

Pokud budete dostatečně šikovní a do jednoho nepřátele se vám povede ustavičně mlátit, aniž by měl čas si oddechnout, budete mít šanci na to vyčerpat ho a moci ho jednou epickou cutscénou zabít, i když mu zbývá klidně i víc než polovina zdraví. Zabití tímto stylem se nazývá Brain Crush a je jednou z nejzábavnějších částí hry, protože je to v podstatě jediná věc, co vás nutí i trochu přemýšlet nad tím, jakým stylem bojujete.

Vaši společníci ovšem také mají své vlastní dovednosti a skrz systém SAS si je můžete propůjčit. Jednoduše řečeno, jakmile se propojíte se Shidenem, který ovládá elektrokinezi, vaše útoky budou obohacené o elektřinu a budou moci způsobit nepříteli paralýzu. Kagero vám může propůjčit chvilkovou neviditelnost, Luka schopnost teleportovat se a Gemma zase nezranitelnost. Po většinu hry se vaši společníci střídají, takže se nemusíte bát, že by jste si nějakou dovednost přes SAS nevyzkoušeli, každopádně jak již bylo zmíněno, skoro na celou druhou polovinu se váš tým ustálí.

Díky těmto nejrůznějším schopnostem je bojový systém krásně rozličný, a jelikož je obohacen i o spousty luxusních zakončovacích animací, je i nádherně plynulý. Vskutku prvních osm hodin si budete spokojeně chrochtat, protože takovéhle řežby stojí za to. Po těch osmi hodinách vás ale bohužel nadšení přejde, jelikož se bude jednat pořád o to stejné dokola. Sice si postupem ve hře odemykáte další a další schopnosti, ale ty jsou spíše pasivní a tak nijak extra neovlivňují souboje samotné. Stejně tak vlastně funguje váš strom dovedností – můžete si v něm odemykat v podstatě jen pasivky, a tak se sice cítíte silnější, ale styl vašeho boje zůstává nezměněn. Vaše postava nemá žádné brnění, takže jediná věc, kterou můžete vylepšovat, jsou vaše zbraně. Těm ale úpravou vždy jen a pouze zvětšíte poškození, takže se opět nejedná o nic úžasného. Vylepšování přitom probíhá u obchodníka, tudíž nečekejte žádné běhání po mapě a hledání nového vybavení nebo jeho součástek.

Této repetetivnosti nepomáhá ani fakt, že Scarlet Nexus má v celku nudný level design. Úrovně jsou lineární a působí velmi chladným dojmem. Teď mě neberte špatně, stylizace světa se mi strašně líbí, tahle kombinace japonské historie, kultury, kyberpunku a magie funguje krásně, i když se to na první pohled nemusí zdát. Ale všechny levely jako celky vypadají prostě velmi podobně a nezaujmou. O co víc, do jedné úrovně budete posláni pokaždé přibližně třikrát, což nezachrání ani to, že ji budete procházet pozpátku. Jednoduše poznáte, že tady už jste byli.

Jediná věc, která tak alespoň trošku rozbíjí stejnorodost v druhé polovině hry jsou těžké bossfighty. Scarlet Nexus má po většinu času velmi nízkou obtížnost (a to i když hrajete na nejtěžší nastavení), a tak občasné vážně zákeřné bossfighty jsou momenty, kdy vás hra opět vtáhne do sebe a bude pořádně bavit. Zážitek zároveň značně ovlivňuje i soundtrack, kde máme orchestrální elektro. Za to rozhodně palec nahoru.

Co se ovšem Scarlet Nexus rozhodně povedlo, je příběh a jeho vyprávění. Přesněji cutscény, protože ty jsou provedeny velmi zvláštním, ale chytlavým stylem. Nejedná se o klasickou animaci, ale spíše o jakousi rozpohybovanou mangu. Zatímco v pozadí se vám střídají obrázky zobrazující celou situaci, v popředí běhají profily jednotlivých postav, na kterých je vidět jejich mimika. Ačkoliv říkám, že se mi tento zvláštní styl cutscén líbí, je mi jasné, že není pro každého. Já se do něj naprosto zamilovala hlavně kvůli akčním a dramatickým scénkám, kdy je naprosto nádherně ukázáno, jak manga dokáže navodit pocit pohybu, i když se jedná o stálý obrázek. Velmi často je ale tato animace zvláštní, protože postavy mají po většinu času neutrální výrazy a tak můžete technicky vzato zavřít oči a jen poslouchat, aniž byste o nic moc přišli.

Musíme ovšem podotknout, že sledování (nebo tedy poslouchání) cutscén tvoří skoro polovinu celé hry. Scarlet Nexus se opravdu velmi tvrdě opírá o příběh, a tak na mne působilo spíše jako jakési interaktivní anime, než vyloženě akční hra. Tento dojem o to více posiloval fakt, že my jako hráči nemáme žádné možnosti voleb v dialozích, anebo vedlejší úkoly, co by doopravdy něco změnily. Questy obecně jsou totiž vůči celé hře úplně k ničemu. Jedná se jen o způsob, jakým natáhnout herní dobu a zaujmout hráče, co chtějí trochu výzvu a 100% průchod. Teď, když nad tím tak přemýšlím, výzva je mnohem lepší slovo než úkol, protože „v jakékoliv oblasti zabij 2 tyto nepřátele tímto způsobem“ je prostě výzva a ne quest.

Co se grafiky a optimalizace týče, po obou těchto stránkách je hra pěkně vyladěná. Sice jsme párkrát narazili na třesoucí se postavu či texturu, co se načetla opožděně, ale takovýchto příkladů bylo tak málo, že nijak neovlivnily náš celkový zážitek. Může být překvapivé, že jsme Scarlet Nexus hráli na klávesnici a myši, protože se na první pohled jedná o hru dělanou přímo pro ovladač, ale naštěstí pro nás jsou všechna tlačítka velmi příjemně namapovaná. Maximálně kamera občas zlobí, protože se ovládá napůl sama a když ji chcete ovlivnit myší, protestuje. To je vskutku takové nešikovné, protože během soubojů se samozřejmě chceme rozhlížet pomocí myši. Ve výsledku to ale nebyl žádný přehnaný problém, protože jsme si velmi rychle zvykli na to myš používat jen při soubojích a mimo ně kameru ovládat normálně šipkami.

Abychom si to tedy vše tak nějak shrnuli, Scarlet Nexus je úplně úžasná hra prvních osm až 9 hodin, ale druhá polovina tohoto titulu už nepřinese žádné velké změny ani překvapení. To samozřejmě zamrzí, ale není to až tak strašný problém, protože pokud se nebudete snažit hru dohrát na jeden zátah, možná si určité repetitivnosti ani všímat nebudete. Design celého světa je naprosto úchvatný a zanechal v nás příjemný dojem. Jde o jakousi podkategorii kyberpunku, takzvaného Brain Punku, což je ale název, se kterým přišli vývojáři sami. Spíše tak jde o městskou fantazii s fancy názvem.

Stejně tak příběh je silnou stránkou hry. Je nový, neotřelý a obsahuje spousty nečekaných zvratů, přičemž to, že Scarlet Nexus má dvě dějové linky je hotová třešnička na dort. Jednotlivé postavy jsou sice ne vždy dokonale napsané a část z nich nedostane žádný prostor na vývoj svého charakteru, ale to byl přinejmenším pro mne minoritní detail, protože příběh sám o sobě mě nadchnul dostatečně. Mnohem víc mě zamrzelo, že například vylepšování přátelských vztahů ve skupině je takové mdlé a působí nedopečeně. Jakože je tam, ale nenabízí nic, o čem by stálo za to mluvit. To stejné můžeme říct i o zbraních anebo vylepšování postavy. Máte možnost učit se nové dovednosti skrze strom schopností anebo vylepšovat si své zbraně, ale v obou případech jen přidáváte pasivní staty, takže nemáte moc prostoru na specializaci svého bojového stylu.

Je mi jasné, že po takovémto dlouhém výčtu věcí, co se Scarlet Nexus nepovedly, jsem vás od hry spíše odradila, ale nepochopte mě špatně. Až na repetitivnost gameplaye nemá tento titul žádné závažné problémy a já si u něj těch necelých 18 hodin rozhodně užila. Do těch dalších 18 hodin příběhu druhé postavy se mi už tolik nechtělo, ale to jen proto, že jsem na odehrání celé hry měla pouze pár dní. Rozhodně ne protože by druhý průchod byl nudnější. Vy máte možnost si ke Scarlet Nexus sednout kdykoliv chcete a rozdělit si ho tak do delšího časového období. Můžete si vždy jen po douškách užívat ten luxusně plynulý soubojový systém a zajímavý příběh, co vás nejednou překvapí. Právě s vidinou tohoto potenciálu a správně odvedené práce doporučujeme Scarlet Nexus na 8 bodů z 10.