One Piece Odyssey má výborné souboje i příběh, ale hraje se hrozně

Když se objeví nová hra, která je značně inspirována anime, tak to ve většině případů nevěstí nic dobrého. Buď jsou takové kousky velmi přeerotizované, nebo jsou to odfláklé tituly, které jen benefitují na známé značce. Novinkou na tomto herním poli je One Piece Odyssey, které se tváří býti jako velmi podařený titul s výborným příběhem a povedeným soubojovým systémem. Velmi důležité je to slovo tváří, jelikož ono to ve skutečnosti až tak unikátní hraní doopravdy nemá. 

Už dříve jsme vám představili dva předchůdce tohoto dílu od distributora Bandai namco. A hned tady se musíme zastavit. Jedním z nich je One Piece: World Seeker, které si na paškál vzalo studio Ganbarion a vytvořilo ucházející RPG s pěkným příběhem a horším soubojovým systémem. O dva roky později přišel One Piece: Pirate Warriors 4, na kterém pracovalo studio Omega Force a na svět přišla akční adventura, kterou si fanoušci poměrně dost užili. Jenže One Piece Odyssey jde proti proudu a pod taktovkou studia ILCA tu máme něco… co není akční hektickou bojovou arkádovkou, nýbrž klidnou 3D adventurou s klasickými RPG prvky a tahovým soubojovým systémem. A ve skutečnosti tahle žánrová kombinace funguje daleko líp, než co bylo použito v předchozích dílech.

Hra samotná spadá do světa One Piecu. Ten se poprvé objevil v podobě mangy v časopise Shonen Jump už v roce 1997. O dva roky později vzniklo anime a autor příběhu Eiičiró Oda doposud píše a kreslí mangu. Není tedy divu, že se podílel i na příběhu pro samotnou hru. A je to doopravdy znát. To, co zde prožijete, vám aktuálně nenabídne žádná manga ani anime, natož nové filmy. Je to unikátní zážitek, jelikož tanhle hra vás sice vezme na stará dobrodružství, ale prožijete je úplně jinak. Problém může nastat ve chvíli, kdy vám pro vychutnání příběhu bude překážet samotná hratelnost. A to je dle mého velký průšvih.. 

Premisa příběhu je prostá. Luffy a jeho pirátská banda míří za dobrodružstvím, když tu náhle jsou přepadeni divnou bouří, což má za následek ztroskotání na tajemném ostrově jménem Waford. Tady se setkávají s Adiou a Lim. Lim je dívka, která nemá ráda piráty, a proto je zbavuje jejich schopností. Respektive vzpomínek na to, jak je používat, aby nikoho neohrožovali. Jenže síla přátelství a zvědavost jsou samozřejmě silnější, což vede k tomu, že Lim změní názor a rozhodne se pomoci Slamákům na cestě za znovuzískáním svých schopností.

Aby se tak stalo, musí získat střípky kostek, které jsou uloženy v titánech a následně je otevřít skrze Memorii. Tedy ve světě ze vzpomínek. Díky tomu může začít cesta za znovuprožitím největších událostí, které se ve One Piecu za 25 let historie udály. Připadá vám to ujeté? Ano je! Ve weeb komunitě jsme na podobné praktiky celkem zvyklí, ale ve One Piece Odyssey je opravdu polobožská postava, která hrdinům připravila kvůli svým předsudkům těžké nesnáze, aby jim posléze sama pomáhala je překonat. Ale je to tak v naprostém pořádku!

A tady přichází ona legrace. Memoria je plná vzpomínek na velké události, které se staly během dobrodružství této bandy. Po vzoru ostatních anime her by se dalo očekávat, že znova zažijete to, co už jste viděli například v předloze. A přesně v tomhle se pletete. Jelikož reálné vzpomínky jsou něco, co se mění s každým pomyšlením na ně, i Memoria se velmi lehce naruší a událost z původní předlohy v anime deformuje. Příběh se sice vyvine ve stejném duchu jaký jste už viděli, ale úplně jinak. A tenhle koncept je naprosto skvělý, jelikož jej doprovází nádherná kresba, skvělé animace a úžasně zpracované cutscény, které skvěle podtrhují atmosféru. Zkrátka jste schopní se do toho ponořit a užít si každou vteřinu. 

Znova prožijeme dobrodružství, které se odehrálo v Arabastrovém království. Tentokrát ale se znalostmi, zkušenostmi a vědomostmi, které vše ulehčují, jenže je tady ono pochroumaní vzpomínek, který zamíchá s kartami. Zavítáme taky do Water 7, Marinefordu a Dressrosy. Přesně proto se fanoušci do příběhu snadno ponoří a dokáží si tyhle příběhy znova užít s plnou parádou.

Po grafické stránce je vše naprosto úžasné. Klasický 2D vzhled anime je dobře zapracován do 3D prostředí, vše je pestrobarevné, příjemné a v hráči dokáže vzhled vyvolat uspokojivý pocit. Samotné animace jsou plynulé a propracované, což velmi dobře vidíme ve scénkách, které jsou často součástí vyvrcholení boje. Společně s příběhem tady vzniká výborné souznění, do kterého se dokážete ponořit.

Je tu ale jedno gigantické ALE. 

Obrovským problémem je styl, jakým procházíte hru. Připadá mi to, jako by celý titul byl mířen na hodně mladé publikum, a to si mělo užívat jednoduché dobíhání a pobíhání. Minimálně ze začátku si budete připadat ochuzeně, jelikož hra vás až brutálním způsobem vede za ručičku. Udělejte pět kroků a jste u dalšího úkolu. Chcete se podívat támhle za roh? Ne ne ne, vy budete tady, jelikož úkol je tímhle směrem. Vy nechcete uspořádat párty? To máte blbé, tady si sedněte a jezte. A tak neustále dokola. Takže ačkoli se vše tváří otevřeně, mechaniky vás budou držet na té správné cestě. Hra vás prostě nepustí a bude vám to říkat velmi jasně a dost často. Dokonce se ani nebude ostýchat v tom vás prostě otočit a poslat správným směrem. 

Co se boje týče, nečekejte masové bitky, kdy do nepřátel naletíte a jedním útokem smetete haldu nepřátel. Tady je totiž tahový systém, kdy vybíráte nejvhodnější útoky na správného nepřítele. Systém je svižný, přehledný a poměrně dost napomáhá hráči, abyste každý souboj zvládli vyhrát. Využít můžete například výměnu postavy během boje, díky čemuž máte k dispozici téměř vždy čerstvou postavu. Na druhou stranu to vede k určité lenosti zjišťovat si, co která postava dělá a zároveň se rozmýšlet nad stylem útoků. 

Pro lenochy, jako jsem já, tu je automatický boj, kdy za vás hraje počítač a vy jen pozorujete, jak všichni nepřátelé umírají. Každá postava má svůj styl, kdy jednotlivé útoky mohou a nemusí mít speciální vlastnosti, které se rozdělují na útoky zblízka a dálky. Díky tomu tady působí krásný princip kámen, nůžky, papír, kdy první typ jednotek je silný proti druhému, druhý je silný proti třetímu a třetí je silný proti prvnímu. Zároveň zde působí i účinky živelných útoků. 

Luffy je například z gumy, a proto na něj nepůsobí elektrické útoky. Zato ale může používat enormní útoky, které jistě poznáte z anime. Nami je střelkyně, takže je nesmysl ji dávat do souboje na blízko, jelikož toho moc nevydrží, zato má ale silné elektrické útoky a dokáže zmást nepřátele díky přeludům. Chopper je sice malý a roztomilý sob, ale je hlavním léčitelem celé skupiny, tudíž dokáže velmi dobře ušetřit vaše léčitelské zásoby. A takhle bychom tady byli na hodně dlouho, jelikož je ve hře několik dalších postav s různými unikátními schopnostmi.

Příchod k nepřátelským postavám je další poměrně absurdní věcí. Například taková roztomilá potvůrka si spokojeně pohopsává kolem houbičky a normálně by vás měla vidět alespoň tak na 100 metrů, ale to ona ne. V klidu si tančí dál kolem muchomůrky, a tak k ní přiběhnete… a máte bonus k útoku za to, že jste ji „přepadli“. Mimochodem, některé souboje mohou vyvolat bonusový úkol, za který dostanete další zkušenostní body pro vyšší úroveň postav. A to je fajn.

Vylepšování vašich hrdinů je dalším důležitým faktorem, který dovoluje postupovat skrze další souboje. Mimo jiné napříč příběhem sbíráte paměťové kostky, kterými vylepšujete své současné schopnosti a taky odemykáte nové. Každá postava má navíc inventář, do kterého vkládáte různé předměty, jež vylepší jednotlivé hodnoty. Sice se nejedná o nic rozsáhlého, ale svým zpracováním ani nebudete mít chuť cokoli vylepšovat nebo spojovat či vyrábět. Jednotlivá menu nejsou totiž moc přehledná, nešikovně se v nich hledá a obecně z přístupnosti budete více frustrovaní než spokojení. 

Na druhou stranu se musí nechat, že vývojáři se snažili alespoň ozvláštnit souboje různými vychytávkami. Například lze uvařit jídlo pro vylepšení útoku nebo vyrobit prostředky pro oslabení nepřátel. 

Vypíchnout bychom ještě měli orientaci v prostoru, jelikož to bude jeden z hlavních zdrojů, kdy budete několikrát nemile překvapeni. K dispozici je hezká mapa, ale to je tak vše. Chybí zde možnost listovat úrovněmi, prohlížet si je a tak dále. Ono obecně by to i stačilo, pokud byste nemuseli 80 % času přemýšlet, kam že to vlastně máte dojít, jelikož destinace úkolu je často jenom řečena, ale už není ukázána. Proto musíte spoléhat na NPC postavy v okolí, které nesou úlomky informací, jež potřebujete pro určení místa. I tak by ale bylo příjemné, kdyby se dalo porůznu přecházet mezi mapami a nemuselo se spoléhat na Eisa & Yoisa a krabí cestování, které ale navrch není vždy dostupné. K tomu si přidejte neustále otáčení postavy správným směrem, jelikož hra vám prostě nemůže jen říct „hej, jdeš špatně, otoč se.“ Ona vás prostě zastaví, vše vám ztmaví a otočí.  

Problém taky najdete ve sledování úkolu. Po celou dobu máte jasně napsaný váš hlavní úkol, ale co kdybyste se chtěli soustředit na nějaký vedlejší úkol? Kde ho najdete, jak se k němu dostanete, co vlastně máte dělat? Buď si to budete pamatovat ve chvíli, kdy jste úkol dostali, nebo máte smůlu. Menu vám nabídne jen minimum informací, které potřebujete vědět. A navíc misi snadno ztratíte ve změti nových úkolů, které se vám tam nevědomky přidávají. Navíc, úkoly často nejsou nijak náročné, ale spíše otravné. Přeběhnout třikrát poušť tam a zpátky není zas tak složité, ale nepřijde vám, že byste váš čas využili nějak užitečně.

Ještě se na chvilku pozastavíme u zvukové stránky. Tady se nedá říct, že by zde bylo něco vyloženě špatně nebo dobře, jelikož je to takový hezký průměr. Hudba je příjemná na poslouchání, v soubojích hezky doplňuje atmosféru a pří scénkách máte dojem, že doopravdy sledujete anime. Jako obrovské plus považuji práci dabérů, jelikož mít japonskou hru, kde postavy 85 % času mluví, je něco tak příjemného, že si to doopravdy užijete. Hlavně když slyšíte originální dabéry.  

Při recenzování mi hlavou probíhala jedna krásná myšlenka. A to konkrétně: jak ta hra může být tak špatná, ale zároveň dobrá? Počáteční vedení za ručičku je doopravdy otravné a u hraní vás drží vlastně jen příběh. Ale postupem času titul dává více volnosti, více možností, jak hrát, různé vedlejší úkoly ve stylu dopadení banditů nebo pirátů, což vede ke komediálním situacím a frayed memory. To jsou vzpomínky ve vzpomínkách, které je potřeba opravit. Když se vám to povede, upevníte pouta mezi Slamáky a dostanete nová bojová komba. Také mi stále byly představovány různé mechaniky a ve chvíli, kdy jsem si myslela, že je už chápu, se objevila nová. Stále se objevovalo něco, co drželo moji pozornost a zvědavost táhla dál. Ve výsledku se nakonec ona myšlenka přetvořila a One Piece Odyssey jsem si dokázala užít díky skvělému příběhu v jiném podání, zajímavému tahovému systému, a celkovému zpracování. Jistá absence automatického ukládání mne sice v jednu chvíli zamrzela, ale rychle si na ruční ukládání zvyknete a není to překážkou. 

Celkově lze říct, že tenhle titul je pro všechny fanoušky One Piece, ale ani nováčci v tomto příběhu neudělají chybu. Události jsou hezky odvyprávěny, vypravěč vás uvede do situace, ale budete trpět na výše zmíněné neduhy. Záleží jen na vás, zda odpustíte zdlouhavé přecházení z lokací do lokací, ztrácení se v úkolech a absenci automatického ukládání na úkor kvalitního příběhu, který občas lehce pokulhává na faktu, že není schopen vybudovat napětí a zainteresování do příběhu.