Někdy 25 let čekání nestačí: Outcast - A New Beginning

Ježíšovi trval návrat po ukřižování tři dny. On byl ale docela frajer, a tak se není čemu divit, že Outcastu to po klinické smrti trvalo prakticky 25 let. Na původní hru už si dnes pravděpodobně vzpomene málokdo, ale znalci možná tuší, že to byla jedna z prvních 3D akčních her, která představila hráčům otevřený svět. Outcast - A New Beginning se po letech pokouší o zoopakování stejného receptu. Jedná se sice o přímé pokračování, ale z neznalosti reálií není třeba mít strach. Nemusíte hrát ani remake původní hry z roku 2017. Hlavní hrdina Cutter Slade trpí amnézií a tu mu sám závidím. Nehrát totiž žádnou hru s open-worldem, byl bych teď mnohem šťastnější a možná bych měl i více vlasů.

Psát rozsáhlé a poutavé úvody je těžké, a tak původ a předchozí činy našeho hrdiny budeme prozkoumávat až v průběhu příběhu. Jedno ale i tak víme jistě, rozhodně nejsme na Zemi. To prozrazuje jednak přítomnost všelijakých neznámých tvorečků, architektura a hlavně i fakt, že humanoidní domorodci mají jen tři prsty a vy jim nerozumíme jediné slovo. Záhy ovšem zjišťujeme, že angličtina v tomto světě není úplně cizí a někteří staří mudrcové ji dokonce ovládají. Díky tomu stejně jako Cutter zjišťujeme, že svět mírumilovných talanů je v ohrožení a všichni trpí útlakem technicky vyspělých cizinců z nebes. Hlavní hrdina se samozřejmě chce primárně dostat domů, ale místní křováci mu lístek na tramvaj asi jenom tak neposkytnou. Své k tomu má co říct ale i místní božstvo Yods, které pravděpodobně stojí nejen za přítomností Sladea na tomto místě, ale také za faktem, že se po smrti dokáže vždy vrátit. Díky tomuto spojení se tak z naší postavy stává jistý spasitel a obránce místního obyvatelstva.

Velmi záhy se mi otevřel k prozkoumávání celý širý svět. Země Adelpha je tvořena z několika různých regionů, které se liší primárně svým podnebím, florou a částečně i faunou. Ústředními body průzkumu pro vás budou jednotlivé vesničky Talanů, které pokaždé nabídnou přinejmenším řadu lokálních problémů k řešení. Zpočátku samozřejmě nerozumíte vůbec nikomu a z konverzací chytáte jen pár opakujících se slov. Zde bych rád vyzdvihnul systém slovníkové nápovědy, která zpočátku dotváří dojem skutečného zkoumání jazyka. Díky intervenci z vyšších sfér záhy budete místním rozumět a to je vlastně tak trochu škoda. Krátce po začátku se totiž začne imerse bourat hned na několika stranách. Ačkoliv pojmenovaných a zajímavých NPC postav potkáte celou řadu, už při průzkumu první vesnice si všimnete, že celá rasa talanů se skládá prakticky z pouhých čtyř modelů. Konkrétně jde o ženu a pak mladého, starého a tlustého muže. To je na uvěřitelný otevřený svět opravdu žalostně málo. Obdobné je to bohužel i s úkoly, které ve vesnicích budeme muset plnit. Hlavní náplní hry je totiž jednotlivé vesnice znovu propojit sítí portálů a hlavně získat podporu místních obyvatel.

Ptáte se, co tedy takový spasitel, vyslanec bohů a jediná naděje talánstva dělá? Není to nic menšího než obnova produkce místní likérky, úklid odpadu, nahánění ovcí do ohrady, přinášení peříček, zabití desítky psů a obdobné velmi důležité úkoly. Bohužel tušíte správně, že se z drtivé většiny jedná o naprosté fetch questy. Vývojáři se snažili o celkem solidní vysvětlení jednotlivých úkolů, ale jejich průběh je mnohdy prostě žalostně fádní, repetitivní a působí natahovaně. Jakmile se s touto rutinou smíříte, začne hra postupně ukazovat své lepší stránky.

Hlavní devizou Outcastu je svoboda pohybu v otevřeném prostoru s kamerou ze třetí osoby. V tomto ohledu má hlavní hrdina a jeho jetpack co nabídnout. Postupem hrou se naučíte katapultovat do vzduchu, levitovat, plachtit nad krajinou a obecně se přesouvat z místa na místo už bude pak celkem zábava. Jen odemknutí schopností poněkud trvá. Za zpřístupnění těchto dovedností platíte měnou, kterou získáte plněním plošinovkových výzev. Ty jsou nejvíce otravné hlavně na samotném začátku a zvláště v těch momentech, kdy po příchodu k nim zjistíte, že bez nějaké konkrétní dovednosti je ani nedovedete splnit. Hlavní hrdina se také nedovede zachytávat za žádné okraje, a pokud nedosednete na rovnou plošinu, často budete zklouzávat po skaliskách jako by je někdo namazal třemi vrstvami másla. S každou další zpřístupněnou energií jetpacku je to ale snazší, vyskočíte vyšší a dříve otravné překážky záhy prostě přeletíte a brzy budete na nepřátelské základny nalétávat jako jestřáb.

Jak jsem již zmínil, Adelpha je v ohrožení, a tak na planetě naleznete spousty nepřátel a jejich základen. Jejich plenění bude vaším denním chlebem. K tomu budete potřebovat solidní arzenál, který se v Outcastu skládá z úderu pěstí, pistole a pušky. To sice může působit jako poněkud chabý výběr, ale nenechte se zmást. Obě palné zbraně je dále možné vylepšovat pomocí speciálních modulů, které velmi značně upravují jejich funkcionalitu. Mohou snižovat přehřívání, léčit, přidávat speciální efekty a způsobovat opravdu neskutečnou paseku. Já jsem si tak například z pistole udělal něco jako plně automatickou brokovnici s odrazivými náboji, které na blízko popraví každého skoro instantně a z mé pušky se stalo odstřelovací výbušné monstrum. Sám jsem celkem konzerva a na vylepšení jsem nesahal zas tak moc často, ale nic vám nebrání měnit vše přímo i během souboje. Nepřátelé sice nejsou kdovíjak rozliční, ale jejich poprava bude postupně rychlejší, a tím i zábavnější. Chválím také nastavení obtížnosti, sám při snaze o rychlý průchod nerad umírám a druhá nejsnadnější úroveň tak pro mne byla tak akorát, abych nepropadal frustraci, ale neměl jsem to vyloženě zadarmo.

Čím víc času jsem ve hře trávil, tím více mne jednotlivé repetitivní činnosti bavily. To samo o sobě zní dobře, jenže to neříká nic o tom, jak ukrutně únavné to všechno na samotném začátku bylo. Outcast - A New Beginning je totiž zářným příkladem toho, jak špatně se dá otevřený svět pojmout. V podstatě všechny osady talanů můžete objevit relativně brzy, jen k nim dojít bude z počátku poněkud trvat. Hra mi je bohužel neumožnila dokončit před cestou do další na sto procent. Často jsem totiž potřeboval k vyřešení místního problému postavu z nějaké další vesnice anebo jsem prostě musel navštívit nějaké značně vzdálené místo. Po většinu času hraní mě tak vlastně čekaly ty nejnudnější úkoly, které sice kulminují zajímavým směrem, ale to jsem se mnohdy nedozvěděl až do samotného závěru. Nejvíce jsem se bavil až kolem poslední pětiny celkem třicetihodinové hry. Jakmile jsem totiž otevřel většinu schopností a rychlé cestování po celém světě, čekalo mě jedno příběhové vyvrcholení za druhým a to bylo vážně super. Proč to ale sakra trvalo přes dvacet hodin?! Pokud by hra byla designována lineárněji, mohl bych pěkné momenty dostávat průběžně, a ne až v moment, ve kterém bych hru už měl bez potřeby recenzování třikrát odinstalovanou. Nonstop opakovaný humor založený na nepochopení anglických frazémů mimozemšťany to totiž opravdu nezachránil.

Rozmlouvání s občany obzvláště díky opakování modelů tváří sice bije do očí, ale to, co nebylo dáno jejich rozličnosti ve velkém,dostala příroda. Prostředí Adelphy je plné nádherných scenérií a překvapilo mne, jak si Appeal Studios poradili jak s rozmanitou architekturou, tak s různými pobřežními reliéfy, bažinami, horami či dokonce vulkány. Kéž by alespoň jedna planeta Starfieldu nabízela to, co jeden biom Outcastu. Sám jsem měl zážitek z vizuální stránky zhorošený snad jen jistými technickými obtížemi. Hra i přes instalaci na NVMe disk trpěla občasnými záškuby zvláště při rychlém cestování po povrchu a nebo při změně kamery při rozhovorech, což mne nutilo snižovat detaily, respektive rozlišení přes DLSS. Paradoxně v brutálních přestřelkách s množstvím nepřátel i světelných efektů jsem ale žádné záškuby neměl. Největší problémy jsem kupodivu měl ale hlavně při vypínání hry samotné a při snaze o přepínání do Windowsu. To u mne vedlo ke kompletnímu vypnutí monitoru a občas i plochy včetně zablokování operačního systému. Prostě paráda. Během recenzování jsem ale dostal aktualizaci s možností zapnout hru v experimentálním režimu DirectX 12, jenž mi užběžel mnohem stabilněji.

Navzdory počátečním problémům jsem se v závěru u hry bavil. Outcast - A New Beginning bohužel nejvíce selhává právě u toho slůvka „beginning“, začátek hraní místo zaháčkování totiž nabízí prakticky to nejhorší z celého zážitku. A je tak otázkou, jestli ho dokážete anebo vůbec budete chtít přetrpět. Na nepříliš známý vývojářský tým se přesto jedná o úctyhodně obsáhlé dílo, které si své fanoušky najde, ale bude to přes řadu kompromisů. Pokud by vývojáři trošku krotili své ambice a pokusili by se udělat hru o něco kratší, lineárnější a nabitější, bylo by to jistě ku prospěchu. Zahrání tak doporučuji hlavně trpělivějším hráčům anebo těm, kteří dovedou ocenit i pěkně vypadající béčkový titul.